Listopad 2012

Pravý blog končí ... Pravý prostor začíná

27. listopadu 2012 v 19:35 | Pravý blog |  POLITIKA
Vážení čtenáři Pravého blogu,

bylo nám tu s vámi dobře, ale pokrok se nedá zastavit. Všechny zajímavé články a odkazy jsou nyní publikovány na internetovém zpravodajském portále Pravý prostor, na který se dostanete proklikem na obrázek níže.

Věříme, že nová podoba i možnosti tohoto portálu se vám budou líbit a zachováte nám svoji přízeň.


Zoufalství na Václaváku aneb naděje jménem Švihlíková?

19. listopadu 2012 v 6:42 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Současná koaliční vláda Petra Nečase pod taktovkou Miroslava Kalouska rozčiluje v této zemi snad každého, kdo není v partě kluků, co spolu mluví, která spokojeně vyžírá státní krmelce, dotované pod hrozbou mnohaletých kriminálů produktivními daňovými poplatníky. Vláda, stejně jako její premiér, je natolik nečitelná, nekontiuitní, nemastná, neslaná, alibistická a většinou i předpodělaná, že za politické srdíčko může chytnout asi opravdu jen málokoho.

Nedávné krajské volby ukázaly, že její upocená eurosocialistická politika odradila většinu bývalých voličů vládní koalice, kteří, dle volebních programů, očekávali nástup razantních reforem, podporujících svobodný volný trh, snížení byrokratické zátěže či pročištění zákonné a daňové džungle. Místo toho se dočkali tradičních žabomyších válek o koryta, klientelistických hrátek o vliv, dlouhých hádek o dělení volební kořisti a nesystematického lavírování, s primárním zájmem o co nejdelší protažení časů blahobytného chrochtání v křeslech Strakovy akademie.

REKLAMA

12. listopadu 2012 v 17:33

5 tezí o fungování státu

12. listopadu 2012 v 17:30 | Opsáno z facebooku |  POLITIKA
1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.
2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.
3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
4. Nelze roz
množit bohatství tím, že se rozdělí.
5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.

Rekviem za naději

12. listopadu 2012 v 6:18 | KAREL KŘÍŽ |  HISTORIE
Kdo pamatuje úžasnou atmosféru konce roku 1989 a porovná ji s dnešní náladou společnosti, musí jen nevěřícně kroutit hlavou. Samozřejmě s vyjímkou kovaných komunistů, kteří se potutelně usmívají a do omrzení opakují svojí mantru o tom, jak nám to všem říkali. Mají snad pravdu?

Jsme opravdu takoví zoufalci, že si sami vládnout nedokážeme a k nastolení společenského řádu potřebujeme bandu zlodějských tyranů s maniakálními mocenskými sklony, udavače na každém rohu či pistoli u hlavy? Zdegenerovalo snad naše sebevědomí natolik, že si opět necháme vrchností kálet na hlavu, aniž bychom měli odvahu byť jen požádat o kus hadru na otření? Budeme zase jen doma potichu remcat, nebo už konečně pošleme tu skupinu prohnaných parazitů, která nás podvádí a jen demagogicky mele pantem, někam do temných zákoutí historie?

Vítězství bolševiků v Rusku ukázalo, že když se spojí bezbřehý populismus, fantasmagorické ideje, sliby o zářných zítřcích a afektovaná propaganda s brutálním terorem, fízlováním, justičním vražděním a rozséváním všudypřítomného strachu pomocí komand polodebilních oddaných zvířat s rudou páskou či novou uniformou, lze stvořit zcela otupělou společnost, která si nechá líbit takřka vše.

Blíží se konec bílého muže, tvůrce tradičních hodnot a principů?

7. listopadu 2012 v 19:27 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Včerejší americké volby ukázaly v plné nahotě zásadní rozpor euroatlantické civilizace. Společnost je téměř symetricky rozdělena na dva čím dál více znepřátelené tábory, jejichž vzájemná spolupráce a koexistence je možná již jen v naaranžovaných politických show pro média či přeslazených mýdlových operách pro intelektuálně nenáročného diváka.

V běžném životě lidí se tento, umě skrývaný či bagatelizovaný, zhoubný nádor lidského bytí, zatím projevuje převážně jen v rovině nenávistných diskusí, nesmiřitelných disputací či ikonizováním vedoucích představitelů hlavních ideologických, nebo spíše marketingových, proudů. Samozřejmě, že to není nic nového, nic nebývalého, nic nečekaného. Smrtelné nebezpečí však představuje systematické oslabování pozic tvůrců hodnot a nositelů tradičních morálních principů, oslabování pozic pracovitého bílého muže liberálního smýšlení.

Realistické analýzy Obamova vítězství ve volebním klání se shodují na pravé podstatě jeho úspěchu. Přinesla mu jej nebývale okázalá kampaň zaměřená po evropsku na létající pečené holuby pro všechny, stavba vzdušných zámků a vzbuzování mesiášských nadějí na jakýsi lepší život, který zařídí jedině on a jeho administrativa. Ještě před pár desítkami let by s takovouto vizí neměl v USA šanci ani jako druhořadý populista na kokainovém večírku v Hollywoodu. Dnes je opět presidentem Spojených států amerických. Časy se mění. Bohužel.

Smrtelná nemoc společnosti má několik jmen. Sociální smír, multikulturní obohacení, pozitivní diskriminace, progresivní zdanění, zdroje jsou a možná sami doplníte mnoho podobných sloganů, které se tváří jako mírumilovné teze o páchání dobra, ale ve své podstatě zasévají mezi lidi nenávist, zlost, či naprostou rezignaci. Je to rozdávání ryb, navíc dnes již jen výhradně na dluh příštích generací, místo učení jak si rybařením zajistit vlastní obživu a plnohodnotný život. Je to zvrácený populismus, zasetý těmi nejdemagogičtějšími představiteli marxismu-leninismu, který však dnes vyhrává politickým partajím volby, přináší jim státní koryta, neomezenou moc a jejím představitelům též takřka božskou nedotknutelnost.

Soutěž o největšího ptáka

5. listopadu 2012 v 17:30 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Bylo velmi poučné sledovat 23. sjezd partaje, která se zoufale snaží přesvědčit sebe sama, že má nějaké vize, ideje či osobnosti, které by je dokázaly uskutečnit. Bylo nesmírně poučné sledovat chlapácká gesta dutých figurek na šachovnici moci, které si natřásaly notně vypelichané peří v rétorických cvičeních nez nápadu a invence, pronesených povětšinou pohřebním hlasem, prostým jakýchkoliv emocí. Bylo nesmírně poučné sledovat přímý přenos finální fáze politické sebevraždy ODS.

Nezaujatý, nestranický divák se mohl celkem dobře bavit. Upachtěná, silou mocí tlačená rozhrkaná kára se ve světle ramp předvádí jako poslední výkřik vědy a techniky. Bez uzardění, bez špetky sebereflexe, bez jakéhokoliv náznaku pochopení naprosto tristní situace. K smíchu by to bylo však jen v případě, že by tato partaj stála někde na periferii společnosti, nikoliv jako hlavní vládní strana, jako hlavní hybatel politického dění a hlavní manipulátor našich životů.

Nová a lepší ODS

5. listopadu 2012 v 17:28 | STANDA BILER |  POLITIKA
ODS vzala nedávné výsledky voleb vážně a na svém brněnském kongresu zvolila do svého čela respektované tváře se silnou morální integritou. Protože předsedu strany nikdo dělat nechtěl, a Fuksa je dost divný i na ODS, bude ve funkci pokračovat Petr Nečas, kterému je to jedno a navíc se během mluvení naučil máchat rukama. Jeho prvním místopředsedou bude jihočeský kmotr Pavel Dlouhý, kterému se ale do Prahy nechce, takže bude chod strany řešit přes svého asistenta Martina Kubu.


Ve své hvězdné kariéře bude i nadále pokračovat Pavel Blažek z Brna, který si svou prostoduchostí získal srdce konzervativních davů a je tak nefalšovaným Forrestem Gumpem české pravicové scény. V rodném Brně se proslavil nesmrtelnými úvahami, že by politik neměl mít žádnou vizi, protože je to totalitní, nebo zajímavou úvahou na téma urbanismus Osvětimi. Jeho korupční aféry se staly v Brně legendárními a jsme proto rádi, že pro svou pověstnou kreativitu dostane větší prostor.