Bez valného zájmu všemožných komentátorů politického dění, bez hlubokých analýz a barevných grafů ekonomických věštců procentních bodů, ba i bez dramatického překřikování moderátorů v interaktivních televizních studiích, proběhla tiskem zpráva o jiném, lepším, futuristickém a vývojově vyšším společenském uskupení, kde neplatí demagogická pravidla Zákoníku práce, zlodějská nařízení daňového systému a populistické socialistické teze o vykořisťování člověka člověkem. Tímto jediným osvíceným místem na naší planetě je Parlament České republiky.
Jak je to možné? Kdo stvořil pro sebe a sobě rovné tento ráj na Zemi? 200 poslanců a 81 senátorů naší vlasti se odvážně pustilo do boje s byrokratickou hydrou, finančními dráby i justiční mafií, by na vlastní riziko vyzkoušeli společensko-ekonomický systém nesešněrovaný nesmyslnými regulacemi, s nízkým daňovým zatížením a s imunitou proti tisícům zbytečně vymýšlených i často protichůdně působících zákonů. Tedy se vším, před čím svojí politickou a zákonodárnou činností "chrání" svoje poddané, ten plebs, co má právo akorát držet hubu a krok, ty daňové otroky, kteří jim jejich nekonečný mocenský trip platí.
"Na chudej lid musí být přísnost!" praví staré pořekadlo, podle kterého se zřejmě tvoří veškeré zákonné normy, vyhlášky a nařízení, které pak jako zázrakem neplatí pro ty, kteří je přivedou v potu politické tváře na svět. Jak jinak si vysvětlit výsledky kontroly Inspekce práce ve Sněmovně na zneužívání démonizovaného "švarcsystému". Bylo zjištěno, že tváří v tvář veškeré dehonestaci tohoto způsobu zaměstnávání všemi ekonomickými "experty" vlády, jeho kriminalizaci a mediální masáži o jeho nevyčíslitelných škodách pro státní pokladnu, kde potom chybí peníze na budování sociálně spravedlivé společnosti či splácení dluhů, funguje tento vztah naprosto běžně mezi poslancem a jeho asistenty.
A vysvětlení? Předsedkyně dolní komory Miroslava Němcová, zřejmě zaskočena drzostí inspektorů, kteří si dovolili šťourat mezi partou vyvolených, si nechala tedy zpracovat analýzu tohoto problému. Po(d)mazané hlavy podřízených patolízalů a parlamentních podržtašků přišly nakonec na zajímavé oddůvodnění, které se má předhodit poplatnické lůze na zavření zobáků:
"Služby asistenta jsou vykonávány na základě zvláštní smlouvy, a ne na základě Zákoníku práce, neboť asistent nemá jako místo práce vyznačenou budovu Sněmovny." Hotové, vyřízené! Inspektoři sklapnou podpatky, omluví se za obtěžování vrchnosti a pár týdnů se budou třást strachy o svoje teplá místa ve státní správě. Jediným výsledkem bude možná ustanovení parlamentní vyšetřovací komise, která bude mít za úkol zjistit, kdo tyto informace "pustil" za zdi nedotknutelného království všemocných nadlidí.
Neboť je z tohoto úhlu pohledu velmi zábavné sledovat reakci zainteresovaných orgánů v obdobných případech nezkmotřených podnikatelů, kde je chudák "vykořisťovatel" rád, že jej na místě nezbičují a nestrčí pro posměch do klády na nejbližší náměstí jako ostrašující případ kriminálníka.
Poučení, které si můžeme z této kauzy odnést je prosté. V plné nahotě odhaluje naprostou odloučenost nejvyššího zastupitelského sboru od reality, absenci sebereflexe, svědomí i charakteru. Jak je již naznačeno v titulku článku, opět jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si opět rovnější. Quod licet Iovi, non licet bovi.
Tak na vás holoto! My, úderníci socialistické parlamentní práce dobře víme jaké zmetky vycházejí z naší "dílny". Přeci se tedy jimi nebudeme řídit! Můžeme použít volnou parafrázi výroku Jana Amose Komenského: "Veškeré zákonodárné konání toliko pro hovada dobré jest!" Nikoliv pro vládnoucí oligarchii. Pochopili jste to konečně?!
Není to však jen tato, pro někoho možná, malichernost s formou zaměstnávání asistentů a naprosté smetení ze stolu Zákoníku práce, který je před obyčejným voličem presentován jako novodobá Bible pracujícího lidu, jako posvátný meč v boji proti kapitalistickému vykořisťování, jako ochranný štít pro statisíce nespokojených odborářů. Co další zajímavé vymoženosti parlamentní společnosti? Jak jdou zákonodárci příkladem v platbách daní či dodržování jimi stvořených pravidel právního státu?
Vzhledem k tomu, že na porobený lid již uvalili takové daňové zatížení, které ve své podstatě změnilo běžný život jen v boj s nezaplacenými složenkami, soudy o platební rozkazy a čekání na zvonek exekutorských pohunků, vymyslela si naše sněmovní společnost institut poslaneckých náhrad, které jim nají zřejmě kompenzovat jejich mrzký plat a zabránit příchodu starostí obyčejného voliče mezi vyvolené.
"Genialita" tohoto výmyslu, která poslanci kompenzuje jeho daňové odvody státu je v tom, že místo toho, aby stát platil jen skutečně vynaložené náklady spojené s funkcí, a to ještě často velmi diskutabilní, proplácí vyvolenému jedinci částku, kterou si podle tabulky vymyšlených hausnumer s maximálními sazbami dotyčný vycucá z prstu. Výsledkem je, že pan poslanec či paní poslankyně má na výplatní pásce čistý příjem rovný, nebo často i vyšší, než základní příjem hrubý. Ono se pak takto lépe šetří například na byt za 7,1 miliónu nebo domek za miliónů deset, které právě z těchto "náhradních" peněz pořídili střádalové Bohuslav Sobotka a Libor Ambrozek.
Ke "cti" našich zákonodárců je třeba říci, že tato dorovnání platů v roční výši až 1 732 944,00 Kč nevyužil nikdo. Většinou se jedná "jen" o částky od 1 400 000,- do 1 680 000,- Kč. A tak, aby bylo na chleba, je možno si ještě za slušný peníz malinko zabrigádničit v dozorčích radách, či desítkách výborů, podvýborů a komisí, o kterých se někdy ani neví, zdali ještě vůbec alespoň předstírají činnost.
Nicméně pokrytectví tohoto parlamentního mzdového "fígle" na voliče, který umožňuje poslancům žíti za plnohodnotný, daněmi neposkvrněný, dorovnaný čistý plat, nespočívá jen v jeho kamuflování jakýmsi vyšším zájmem v efektivitě práce, ale i v absurditě jeho kontextu s částkami, o které se stát handrkuje s opravdu potřebnými, třeba z důvodu zdravotního postižení. To, co má jeden pobírač náhrad z parlamentu ročně jenom na tužky a gumy, má uživit měsíčně tři až čtyři lidské bytosti. Malinko nepoměr, nemyslíte, pánové a dámy nahoře?
Vrcholem všeho pokrytectví je pak ještě další, do očí bijící, stále kritizovaná, stále údajně na zrušení navrhovaná, ale vždy nějakým "nedopatřením" nezrušená výhoda, zvaná poslanecká imunita. V naší vlasti takového rozsahu, že si to nedovolí ani v "méně demokratické" cizině navrhnout. Již několik dlouhých let se tak naši parlamentní, mocí opilí a koryty omámení "tvůrci společenských pravidel" vysmívají principu rovnosti před zákonem a veškerým mravním zásadám.
Poslední kolo tohoto tanečku okolo občanské nerovnosti absolvoval Senát Parlamentu ČR před pár dny. Mnoho nejmoudřejších z moudrých se ani neobtěžovalo přijít do práce, mnoho jich údajně mělo mimořádné pracovní či rodinné povinnosti mimo budovu. Mezi řádky jejich přihlouplých výmluv můžeme však jednoznačně číst vzkaz voličům: "Měli jsme to dobře spočítané, dobře domluvené." Nějaká úcta k lidem, kteří nás volí, a kteří nás svými daněmi živí? Naopak, absolutní pohrdání, výsměch a nerespektování jakýchkoliv morálních norem.
Závěrem otázky:
Jakým právem může tento stát, reprezentovaný takovým sborem farizejů, chtít po svých občanech dodržování jakéhokoliv zákona, který oni sami vyplodí?
Kdo mu dává právo okrádat produktivní daňové poplatníky o většinu jejich výdělků na činnost jeho zkorumpovaného aparátu?
Co dobrého nám přináší stále se měnící zákonná džungle, geometrickou řadou zvyšující počet paragrafů, ale stejně tak rychle omezující občanské svobody?
Kdy konečně pochopíme, že nemusíme mít sborník zákonů na každý životní úkon, stoh regulací na každou činnost a na každém kroku potkávat davy zbytečných úředníků či policajtů?
Vždyť se stačí podívat, jak jim to jde dobře v té naší Poslanecké s.r.o. kde všechny tyto uzdičky pro obyčejný lid neplatí a jak se jim dobře prosperuje i žije. Nebylo by konečně na čase vyžadovat od svých volených zástupců, aby tyto výše uvedené parlamentní vymoženosti uvedli v život také v celé společnosti?
Aby nechali občany řídit svoje životy dle jednoduchých a jasných pravidel s důrazem na osobní svobodné rozhodování každého jedince?
Aby nechali občanům v peněženkách více peněz, které by, na rozdíl od přerozdělených dotačních, dokázaly rozhýbat zkomírající zadlužené hospodářství?
Abychom se konečně dočkali společnosti se stejnými právy a povinnostmi pro všechny, neubíjené likvidačním daňovým zatížením, socialistickým přerozdělováním a regulováním všeho, co se ještě hýbe?
Vždyť kolik času na tomto světě ještě máme? Necháme si jej ukrást pokryteckou bandou zkorumpovaných samozvaných mesiášů socálního smíru, světlých zítřků a blaha národa, kteří však ve skutečnosti jsou jen parazity našeho bytí, vysávající nám každou vteřinu z našich těl životadárnou energii, by si za ni mohli sami užívat jako "nejrovnější mezi rovnými"?
Pavlíček | 
Zde hledá
Pane Kříži, vaše apely na rozum jsou házení hrachu pod svině, protože již vámi zmiňovaný Komenský učil děti , že chudí dovedou krást. Dnes si tací odlévají firemní benzín. Jsem si vědom, že ve vašem věku tohle znáte. Boj "z vrchností" je tedy bojem i s poddanými. Jako vy, jsem "na*raný", ale už mě to pustilo mluvit do hluchých uší kolem sebe. Dokonce jsem kritikou "vrchnosti" dostali zpětně od poddaných negativní signál, protože poddaní se v činech vrchnosti poznali. A tak soudím, že tahle rovnice nemá řešení a z části prožíváme Orwelovy principy fungování z románu 1984. Zrovna vyšel i v mp3, což se divím, protože v naší společnosti bude CD ztrátovým ležákem na skladě, nebo bude hodnoceno jako Formanovo Hoří má panenko - klasická česká komedie.