Autor tohoto textu roky krmil státního otesánka. O co si řekl, to na daních dostal. Stejně tak i letos. Tentokrát ale zaplaceným daním nedopatřením chyběla průvodka. Papír, lejstro... Jak reaguje stát? Nijak. A pak ještě chvíli nijak. Nejdřív si je třeba pořádně počkat, až vám naběhne pořádné penále.
Už několik let podnikám. Nemůžu říct, že bych byl megaúspěšný, ale hospodářské výsledky mi umožňují čas od času cítit se svobodný, což považuji za největší výhodu své práce. Přestože mám malou firmu, za těch několik let jsem státu odvedl na nejrůznějších daních (z příjmu fyzických a právnických osob, z přidané hodnoty, na silniční dani, dani srážkové a z nemovitosti) a zdravotním a sociálním pojištění řádově miliony korun. Protože mám malou firmu, nikdo mi nic nedá zadarmo a všechny peníze jsem si musel odsedět a poctivě odpracovat. U klientů mám permanentně v "penězích na cestě" 200 až 300 tisíc, a přestože jsou někteří z nich neplatiči a nikdy od nich neuvidím ani korunu, státu jsem řádně odvedl DPH i z těchto, nejen velmi virtuálních, ale dokonce i neexistujících a nikdy nevymožitelných příjmů.
Příběh, který vám popíši, se může přihodit komukoliv z nás, a proto jsem se rozhodl vás s ním seznámit, abyste i vy byli připraveni na to, co je náš stát a jeho právní systém schopen spáchat na vlastních, nic netušících, občanech.
Když jsem si přečetl část blogu Bohuslava Sobotky, nevěděl jsem opravdu, mám-li se smát, nebo co mám vlastně dělat? A tak vznikl další blog o Bohušovi.
Když mi nedávno jeden známý argumentoval, že revoluce v listopadu 1989 byla plánovaným dílem Státní bezpečností a byla jen dovršením "Vítězného února" z roku 1948, moc jsem mu nevěřil. I když argument, že tehdy, v roce 1948 se sebralo podnikatelům do státního vlastnictví, a v listopadu 1989 se sebralo státu do rukou veksláků, estébáků a zlodějů, byl hodně přesvědčivý. Také veřejné přiznání jednoho z prominentních politologů, že už v lednu 1989 jisté "síly" oslovili Václava Havla s návrhem prezidentského postu výměnou za beztrestnost členů KSČ a jejich ponechání v rozhodujících pozicích prokurátorů, soudců a policistů, napovídalo, že listopadová revoluce měla se sametem málo co do činění. Ostatně mnozí pamatujeme, jak nás Havel přesvědčoval, že o majetky, Lucernu a jiné nemovitosti jeho strýce mu údajně nejde.
Antidiskriminační legislativa byla možná dobře míněná někým, komu bylo líto některých lidí, s nimiž někdy někdo nechce uzavírat smlouvy. Dopadá ale na nevinné lidi, kteří pracují, podnikají a řídí se zdravým rozumem a neznají všechny bruselské směrnice.
Čeho je moc, tak toho je příliš. Začíná jít opravdu do tuhého. Přečtěte si úryvek od cikánských raperů, čím se chlubí na internetu: "Skončíš v márnici, přijdu si pro tvoji hlavu," rapuje v písni Tanvald je moje město mladý Rom s přezdívkou Dario. Jde o provokaci, nebo je násilí standardní hiphopové téma? a pokračuje celý text písně: Budu tě mučit tak dlouho, dokud nebudeš křičet. Přibiju ti nohy křížem. Já jsem tanvaldskej rváč, kterej nemá strach, ty trubko zahráváš si s rapem, pro mě si jen malý dítě, půjdeš domů s brekem a až mi přeskočí, budeš na ulici klečet.
Investice do firem byly vždy rizikové. Cílem investic je zisk. Akcionáři získávají podíl na zisku formou výplaty dividendy. Výnosy z dluhopisů jsou obvykle jistější.
Zdenda je zdatný facebookový bojovník za práva všech utlačovaných a sociálně pozitivně diskriminovaných. Kdyby mohl tak svým voličům rozdá všechno do posledního halíře. Samozřejmě, jako správný oranžový komouš, jen z toho, co ukradne těm schopnějším a pracovitějším. Ze svého rozdává jen socanská moudra, sluníčkové polibky a žvatlání o kafíčku.
Zde hledá