Listopad 2011

Přestávám platit daně! Jdu dělat socku...

30. listopadu 2011 v 6:15 | Michal Chleboun |  EKONOMIKA
Autor tohoto textu roky krmil státního otesánka. O co si řekl, to na daních dostal. Stejně tak i letos. Tentokrát ale zaplaceným daním nedopatřením chyběla průvodka. Papír, lejstro... Jak reaguje stát? Nijak. A pak ještě chvíli nijak. Nejdřív si je třeba pořádně počkat, až vám naběhne pořádné penále.
Přestávám platit daně! Jdu dělat socku...
Už několik let podnikám. Nemůžu říct, že bych byl megaúspěšný, ale hospodářské výsledky mi umožňují čas od času cítit se svobodný, což považuji za největší výhodu své práce. Přestože mám malou firmu, za těch několik let jsem státu odvedl na nejrůznějších daních (z příjmu fyzických a právnických osob, z přidané hodnoty, na silniční dani, dani srážkové a z nemovitosti) a zdravotním a sociálním pojištění řádově miliony korun. Protože mám malou firmu, nikdo mi nic nedá zadarmo a všechny peníze jsem si musel odsedět a poctivě odpracovat. U klientů mám permanentně v "penězích na cestě" 200 až 300 tisíc, a přestože jsou někteří z nich neplatiči a nikdy od nich neuvidím ani korunu, státu jsem řádně odvedl DPH i z těchto, nejen velmi virtuálních, ale dokonce i neexistujících a nikdy nevymožitelných příjmů.

Soudy, exekutoři a banky, banda k pohledání

22. listopadu 2011 v 5:12 | Petr Havlíček |  EKONOMIKA
Příběh, který vám popíši, se může přihodit komukoliv z nás, a proto jsem se rozhodl vás s ním seznámit, abyste i vy byli připraveni na to, co je náš stát a jeho právní systém schopen spáchat na vlastních, nic netušících, občanech.

Pan Čech usedá ráno k počítači, aby uhradil platby za elektřinu, nájem a zakoupený materiál. Od účetní má také nachystané podklady k vyplacení mezd a odvodů na sociální a zdravotní pojištění za své zaměstnance. Spustí program, zkontroluje stav účtu, zda mu došly všechny platby a s uspokojením zjišťuje, že vše proběhlo tak, jak zákazníci slíbili. Během půlhodinky má vše vyplněno a odešle platbu. Co to ale program hlásí? Blokace účtu? Nechápavě vytáčí telefon bankovní úřednice, která mu suše sdělí, že exekutorská kancelář mu zablokovala účet a že dokud nebude uhrazen exekutorem požadovaný milion, nemůžou účet odblokovat. Podrobnosti a důvody neznají. Argumentace pana Čecha, že nikomu nic nedluží a že se musí jednat o nějaký omyl, že potřebuje zaplatit nutně mzdy svým zaměstnancům, banku samozřejmě nezajímá. Pana Čecha tedy napadne, že by potřebné finance mohl získat ze svého soukromého účtu a ejhle, ten je zablokovaný také. Volá tedy své ženě, aby vybrala ze svého účtu vše, co tam má, ale jelikož podnikají společně, i ten její je zablokovaný, včetně všech platebních karet. Situace k pohledání, že?

Bohuš, hrdina od Thermopyl

20. listopadu 2011 v 10:27 | Karel Ábelovský |  POLITIKA
Když jsem si přečetl část blogu Bohuslava Sobotky, nevěděl jsem opravdu, mám-li se smát, nebo co mám vlastně dělat? A tak vznikl další blog o Bohušovi.

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­***
Je opravdu smutné, sledovat co se děje v naší zemi. Tunelování, rozkrádání, obohacování se na úkor státu, na úkor občanů, vše bez následků, bez postižení viníků, beztrestně; je mi z toho těžko. O to smutnější mi pak přijde, když někdo, kdo se na tomto stavu společnosti, na tristním stavu morálky, a dokonce nemalou měrou i na celkovém zadlužení a vytunelování země, a to ať už vědomě či nevědomky (buď tedy jako lump nebo pravděpodobně jako "užitečný" hlupák, a obojí je blbě) podílel, má ještě tu nebetyčnou drzost, sám sebe a spolu s sebou i stranu které je předsedou (a která měla i díky podpoře komunistů, ničím nerušených osm let vlády v dobách ekonomického růstu, tedy nepřetržitou a jedinečnou možnost učinit rázné strukturální a úsporné kroky nutné k dnes tak vehementně proklamovaným změnám, k potřebným změnám zákonů, a to vše navíc sociálně únosně, bez katastrofálních důsledků pro občany, když to tedy dnes tak vidí), přirovnává k bájným hrdinům. Pro pořádek jen dodám, že jsem celé toto "martyrium" sledoval. A jediné co si pamatuji z oněch let vlády ČSSD, že zvedli daň u cigaret a alkoholu, a že před volbami slibovali všechno a všem. Kolik to stálo zjistíte jednoduše, když se podíváte na schodky státního rozpočtu z volebních let. Je to opravdu normální a přijatelné?

Bohuslav Sobotka http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/bohuslav-sobotka.php?itemid=14732 - přirovnává obstrukce k bitvě u Thermopyl, a sebe sama asi ke králi Leonidasovi, jenž hrdinně v této bitvě padl. Asi umřu taky, ale smíchy.

22 let od „Vítězného listopadu“

17. listopadu 2011 v 19:28 | Rudolf Mládek |  POLITIKA
Když mi nedávno jeden známý argumentoval, že revoluce v listopadu 1989 byla plánovaným dílem Státní bezpečností a byla jen dovršením "Vítězného února" z roku 1948, moc jsem mu nevěřil. I když argument, že tehdy, v roce 1948 se sebralo podnikatelům do státního vlastnictví, a v listopadu 1989 se sebralo státu do rukou veksláků, estébáků a zlodějů, byl hodně přesvědčivý. Také veřejné přiznání jednoho z prominentních politologů, že už v lednu 1989 jisté "síly" oslovili Václava Havla s návrhem prezidentského postu výměnou za beztrestnost členů KSČ a jejich ponechání v rozhodujících pozicích prokurátorů, soudců a policistů, napovídalo, že listopadová revoluce měla se sametem málo co do činění. Ostatně mnozí pamatujeme, jak nás Havel přesvědčoval, že o majetky, Lucernu a jiné nemovitosti jeho strýce mu údajně nejde.

Také listiny, které lze nalézt na veřejných stránkách, které dokumentují skartování řady spisů ze Státní bezpečnosti pozdějších, polistopadových politických prominentů, hovoří o tom, že plán byl spíše připravený, než očistný. Slyšet dnes, že lobbisté, (jinak řečeno rádci politiků), disponují miliardami na svých účtech bez toho, že by vytvořili jedinou prodatelnou a užitečnou věc, či stvořili jakoukoliv společensky použitelnou myšlenku, je opět jedním z důkazů, že cesta po listopadu nevedla tam, kam jsme většinově očekávali. Vedla dobře jen jedním směrem. Dobrým především pro nejhorší morálku, nehorší mezilidské hodnoty, pro neskutečnou aroganci a chamtivost, pro nejhorší lidské charaktery, a málo použitelným směrem pak pro nás ostatní.

Zabíjet komunisty bylo správné, řekla sestra Mašínů. A začal potlesk

15. listopadu 2011 v 6:13 | Radim Panenka |  HISTORIE
Na pražské Vysoké škole ekonomické se v pondělí 31. 10. 2011 uskutečnila přednáška Život a boj bratří Mašínů, jejímž hlavním hostem byla sestra obou odbojářů Zdena Mašínová. V panelu vystoupila také dcera dalšího z členů odbojové skupiny Václava Švédy,

Ludmila Zouharová - Švédová. Akce se zúčastnilo na stovku lidí včetně tamních studentů.S účastníky dále diskutoval historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů a režisér Martin Vadas, jehož film Proti komunismu se zbraní v ruce se v úvodu promítal a měl podle organizátorů názorně ilustrovat zvrácenou dobu, v níž se činy odbojové skupiny Mašínových odehrály.

Mašínová: Lituji, že jsem nemohla bratrům pomáhat

Ve filmu na úvod zaznělo několik důležitých věcí, které jsou podle režiséra Vadase nutné k pochopení celé problematiky. Z řad odpůrců skupiny Mašínových často zaznívá, že se mrtví členové SNB, kteří tu po přepadení stanic za účelem získání zbraní zůstali, ničím neprovinili a jejich zabití bylo hanebnou vraždou.

Ve Vadasově filmu byla zmíněna zásadní skutečnost, že všichni členové skládali služební přísahu, kde slibovali věrnost Komunistické straně Československa a stejně tak i obranu komunistického režimu proti jeho nepřátelům a příslušníci Kašík a Honzátko nebyli výjimkou, sloužili oddaně zločineckému režimu, který zabíjel své odpůrce, svobodomyslné Čechy, Moravany a Slezany. Film skončil konstatováním, že členové odbojové skupiny jsou hrdiny, kteří jako jedni z mála dokázali udržet čest našeho národa.


Reportéři ČT v roli udavačů a špiclů

12. listopadu 2011 v 4:04 | Luboš Zálom |  EKONOMIKA
Co lze dnes označit za ten nejopovrženíhodnější zločin? Ne, není to vražda, není to loupežné přepadení, a není to ani znásilnění, za které se dnes studentům z Nigérie dávají pouze dva roky podmíněně. Nad tím vším dnes média spíše nezaujatě mávnou rukou. Největším zločinem, jakého se člověk může dopustit, a za nějž si vyslouží ostrakizaci, vláčení tiskem, úřední šikanu a finanční likvidaci, je něco jiného: vybrat si smluvní partnery podle svého vlastního uvážení a podle svých vlastních preferencí.

Přesvědčila se o tom i paní Ševčíková, majitelka prádelny v Praze - Běchovicích, na jejíž úkor se rozhodli přihřát si svou mediální polívčičku reportéři České televize ve snaze ukázat, jací jsou Češi hrozní a opovrženíhodní rasisté. Není potřeba sáhodlouze vysvětlovat, o co šlo - celý případ už byl vyčerpávajícím způsobem popsán jinými komentátory. Reportéři jednoduše poslali k paní Ševčíkové na pracovní pohovor romskou uchazečku a těšili se, že nebude přijata. Tak se také stalo, ovšem paní Ševčíková byla narozdíl od jiných podnikatelů, kteří se z pochopitelných důvodů zdráhají zaměstnávat Romy, nebývale upřímná a falešné uchazečce vysvětlila, ji nezaměstná kvůli tomu, že je Romka. V tu chvíli si reportéři mohli spokojeně mnout ruce a otevřít šampaňské - kauza byla na světě.

Příjemci sociální podpory by měli být zveřejňováni!

11. listopadu 2011 v 5:41 | Ladislav Dvořák |  EKONOMIKA

V médiích proběhl poprask kolem zveřejnění seznamu žadatelů o příspěvek na ministerstvu školství. Úřad na ochranu

osobních údajů šetří, šetří i kriminálka, ale proč, prosím vás? Pokrytecké zákony nařizují zveřejnit všechny příjemce státních dotací, dokonce i státních zakázek, avšak osoby, které žijí z podpory státu zveřejněny být nemohou. Je to správné?

Já vím, řekne se lidská závist, důstojnost atd. Proč ale firmy či podnikatelé zveřejňováni být mají, ale příjemci sociálních dávek ne? Jde přece o peníze nás všech, měli bychom vědět, na co mají být použity. Ať už se jedná o firmu vydělávající na předražené dálnici nebo o človíčka žijícího ze státních podpor desítky let.

ZATÍM DOBRÝ 1.

9. listopadu 2011 v 4:48 | JAN NOVÁK (VIDEO) |  HISTORIE

Zastávám se ženy, která odmítla zaměstnat Romku, a navrhuji řešení

7. listopadu 2011 v 5:55 | PETR MACH |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Antidiskriminační legislativa byla možná dobře míněná někým, komu bylo líto některých lidí, s nimiž někdy někdo nechce uzavírat smlouvy. Dopadá ale na nevinné lidi, kteří pracují, podnikají a řídí se zdravým rozumem a neznají všechny bruselské směrnice.

Proto je potřeba odstranit z našeho právního řádu všechny zákazy diskriminace. Přirozené právo člověka uzavírat či neuzavírat smlouvy musí být opět nade vše.

Inspektorky z České obchodní inspekce a Inspektorátů Úřadů práce je potřeba propustit a jejich úřady zrušit. A co budou propuštěné úřednice dělat? Měl bych jeden tip: Mohou si založit prádelnu a zaměstnat všechny Romky, za jejichž nepřijetí udělily podnikatelům pokuty.

Ti, kdo pracují, podnikají a snaží se o své vlastní štěstí, netrestejme a nepopotahujme. Ty, kdo pracovat nechtějí, a mají jiné priority a hodnoty, také nechme být. Romové mají právo na odlišný životní styl. Nesnažme se nikoho převychovávat. Trestejme vždy jen jednání, které působí druhým škodu.

Tak dobře cikáni, budete mít, co jste chtěli!!!!!!!!

5. listopadu 2011 v 4:04 | STANISLAV ANDRE |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Čeho je moc, tak toho je příliš. Začíná jít opravdu do tuhého. Přečtěte si úryvek od cikánských raperů, čím se chlubí na internetu: "Skončíš v márnici, přijdu si pro tvoji hlavu," rapuje v písni Tanvald je moje město mladý Rom s přezdívkou Dario. Jde o provokaci, nebo je násilí standardní hiphopové téma? a pokračuje celý text písně: Budu tě mučit tak dlouho, dokud nebudeš křičet. Přibiju ti nohy křížem. Já jsem tanvaldskej rváč, kterej nemá strach, ty trubko zahráváš si s rapem, pro mě si jen malý dítě, půjdeš domů s brekem a až mi přeskočí, budeš na ulici klečet.

Budeš mě prosit, abych toho nechal, jenomže já tě budu trestat tak dlouho, dokud nebudeš chcípat. (...) Teď jdu do tebe, kopačka, hlava, pěst, tady máš ode mě trest. Seš jak drobek, kterýho smetu ze stolu a ty budeš padat na kolena dolů.

To je co? Pseudohumanisti a cikánské organizace. Co to má znamenat? Podoba toho černýho hajzla je dostatečně známá.(nebudu si brát servítky, protože to neni člověk, to je hovado)

Prosím sledujte pozorně text v následujícím odkazu:http://video.idnes.cz/?idvideo=V111104_105434_tv-zpravy_nav a tady je další úryvek z textu: "Tanvald je moje město, každej má z něj respekt. Moc se na mě nehoň nebo budeš brečet,....skončíš v márnici, přijdu si pro tvoji hlavu, pak zavolám na tvoji mámu,... pak se na ní vrhnu, kudlou ji vyříznu srdce z těla."

Proč je oddalován bankrot Řecka?

4. listopadu 2011 v 17:38 | IVO VAŠÍČEK |  EKONOMIKA
Investice do firem byly vždy rizikové. Cílem investic je zisk. Akcionáři získávají podíl na zisku formou výplaty dividendy. Výnosy z dluhopisů jsou obvykle jistější.

Firmám se nemusí vždy dařit a jejich zisk je nejistý. Také často investují zisk do vlastního rozvoje. Na výplatu dividendy proto nelze spoléhat. Mnohem výhodnější jsou investice do států formou nákupu dluhopisů (dosud byly). Nákup dluhopisů je téměř ekvivalentem nákupu akcií. Výplata úroků je však předem garantovaná a téměř jistá. Státy jsou z investičního hlediska ideálními "firmami".

Management státu je dnes na prodeji státních dluhopisů závislý a prioritně dbá na výplatu "dividendy" ve formě úroků. Věřitelé se o "svoji firmu stát" příliš nezajímají, pouze navyšují svůj "podíl" a rostou jim zisky. Nyní jim však některé státy přestávají fungovat. Jejich "dividendy" a "investice" jsou nyní v ohrožení. Snaží se proto přimět "management" k provozním úsporám. Vytvářejí mediální obraz krize a nutí "svůj management" (politiky) k úsporám. Z obyvatelstva, které je v roli "zaměstnanců" se politici snaží pod záminkou krize získat prostředky na uspokojení požadavků věřitelů (kterým politici státy již dříve formou zadlužení v podstatě prodali).

Zdenda Škromach na "fejsbůku" ... rozbor jednoho statusu

3. listopadu 2011 v 9:57 | BRAK GLOSSMAN |  JAK SE BAVÍ WWW
Zdenda je zdatný facebookový bojovník za práva všech utlačovaných a sociálně pozitivně diskriminovaných. Kdyby mohl tak svým voličům rozdá všechno do posledního halíře. Samozřejmě, jako správný oranžový komouš, jen z toho, co ukradne těm schopnějším a pracovitějším. Ze svého rozdává jen socanská moudra, sluníčkové polibky a žvatlání o kafíčku.

Dnešní status plně vystihuje myšlenkové maximum elitního sociálně demokratického předáka, odkojeného kravínem a KSČ. Již první věta asi znamená, že neudrží myšlenku, nebo možná ani moč. Poté předhazuje svým ovečkám názor, že trapné plácání prázdné slámy v parlamentu je hrdinský boj někoho proti něčemu. Proč nazývá vládní poslance dinosauřími mláďaty ví zřejmě jen on sám.

Vrcholem statusu je pokračování, kde pravicovÝ novináři dehonestují geroje ČSSD ze sněmovního bojiště, kteří nejméně potí krev a riskují životy své svých dětí v boji s diktaturou. Člověk by zamáčkl slzu dojetí a poslal hrdinům kus chleba, sůl a náboje do sešívačky.

Listopad 1989 mýtů zbavený

2. listopadu 2011 v 6:24 | VLASTIMIL PODRACKÝ (http://www.ostrava-online.cz/blogy) |  HISTORIE

Když jsem asi v roce 1982 rozprávěl při vodce se sovětskými montéry, kteří montovali v podniku počítač, poprvé jsem uslyšel názor, který mne zarazil: "Československo je pro nás zátěž. My vám dodáváme levnou naftu a vy nám zato dodáváte vaše nefunkční a zastaralé výrobky. Na Západě dostaneme za naftu mnohem více a navíc koupíme za dolary kvalitní výrobky." Něco takového se vyprávělo mezi sovětským lidem a to už bylo co říct. Řeči ohledně bratrské spolupráce skončily, důležitý byl Západ a jeho výrobky. Tady se něco změnilo! Nastal obrat v myšlení. Západ už nebyl špatný, ale měl dobré výrobky….! Slyšel jsem to potom ještě několikrát. Naznačovalo to zásadní změnu.

Předsmrtná křeč univerzalistického komunizmu

Univerzalistická komunistická ideologie zavazovala komunisty bojovat za ni v celém světě, až do konečného vítězství. Stalin, poučen vývojem v sovětském Rusku ve dvacátých a třicátých letech, tuto ideu zpracoval tak, že SSSR se měl stát apologetem tohoto procesu. Nepřítelem univerzalizmu je lokální patriotizmus, postupné slábnutí a tříštění sil na lokální projekty a v zájmu prospěchu jednotlivců a skupin. Univerzalistický komunizmus měl za úkol být světový, mít na paměti světovou revoluci. To je velmi problematické uskutečňovat v době míru, kdy léta plynou a nic se neděje, revolucionáři jen ze zvyku a stále více falešně řinčí zbraněmi a vykřikují hesla, zatímco se usazují na místě, mají problém jak si zvýšit životní úroveň, svoje děti zařadit do společnosti, aby nemusely pracovat, vystudovat i když na to nemají a dostat dobrá místa. Proti tomu byla možná jen stálá obměna kádrů, aby se neusadily a nezačaly myslet jen na svoje vlastní postavení a řešení lokálních problémů. Obměnu dělal velký vůdce periodickým vyvražďováním garnitury.