Září 2011

Pohromou pro ČSSD a odbory je spokojený a úspěšný člověk

30. září 2011 v 6:46 | PETR SEDLÁČEK (http://www.ostrava-online.cz/blogy) |  POLITIKA
Současná ČSSD a její prodloužená ruka odbory si přes to, že trpí u svých špiček naprostým intelektuálním deficitem, velmi dobře uvědomují, že úspěch jejich politiky může zajistit jen nespokojenost podstatné části obyvatelstva. Na stejnou notu samozřejmě hraje také KSČM, která je s ČSSD a odboráři v úzkém, téměř příbuzenském spojení.

Levicová politika, uplatňovaná výše uvedenými subjekty se nikdy nezaměřovala na uspokojování potřeb obyvatelstva. Tato politika se vždy zaměřovala na přerozdělování prostředků, které vytvořil někdo jiný. To znamená, pomocí maximální daňové progrese okrást toho pracovitějšího a úspěšnějšího člověka a dát to, co ukradnou, tomu méně pracovitému a úspěšnému, avšak o to hlučnějšímu. Vůbec je přitom nezajímá, že ten více úspěšný například pracuje dvanáct hodin denně a volné soboty a neděle nezná. O takovéto pracovní morálce se milým odborářům ani nezdá.

Být či nebýt aneb Evropa končí, předpovídá Mark Steyn

29. září 2011 v 4:04 | Astride Weniger - Noga (http://www.ostrava-online.cz) |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Pondělí, 26. 9. 2011, 10:36- Kanadský politický žurnalista a kulturní kritik Mark Steyn napsal pozoruhodnou knihu s názvem "America Alone: The End of the World as We Know It", tedy "Amerika osamocena: Konec světa, jak ho známe". Nabízím zde hrst myšlenek a citátů z knihy, žel, nepřeberné množství humoru jsem musel vynechat. Roky a roky se lidé báli "atomu", totální devastace světa, hlavně ze strany Thatcherovského a reaganovského teroru, protože oni ten "atom" vlastnili. Teď, když jej vlastní Kim Jong - Il a ajatoláhové, tak se lidé poněkud uklidnili. Čeho se teď budeme bát? No vždyť víte: změny klimatu přece. Konec světa je opět na dosah! Utečme do hor!

Moment. Raději ne. Hory jsou plné islámských teroristů. Nebo raději po lopatě: mnoho z toho, co považujeme za Západ, nepřežije 21. století. Nemyslím teď na zeměpisná jména jako Itálie či Nizozemsko. Tak jako Hagia Sofia (neboli katedrála Sv. Sofie) v Istanbulu je stále názvem pro určitou lokalitu, ačkoliv obsah se změnil. Tak to bude i s celými zeměmi. Akorát lidé se ztratí.

Rudá hrozba

28. září 2011 v 4:04 | JAN MALOUŠEK (http://www.ostrava-online.cz) |  POLITIKA
V roce 1917 bolševici uchvátili pomocí vlády sovětů moc v Rusku. Ačkoli o ni museli ještě téměř tři roky bojovat, na tom, že jsou u vesla, to již nic nezměnilo. Zároveň ovšem chtěli revoluci exportovat do válkou rozvrácené Evropy a vytvořit světový sovětský stát dělníků a rolníků. Byla to obrovská rudá síla, která jako krvavá vlna zalila náš kontinent. Tehdy ovšem národy, zdá se, nebyly ještě pro revoluci připraveny; kořeny tradice a morálky byly zapuštěny v hodnotách minulých staletí příliš silně. A tak se rudá revoluce tehdy rozbila o odhodlání a bodáky Freikorps, Horthyho honvédů, polských, rumunských a českých vojáků za pomoci bílých gardistů na Rusi. I samo sovětské Rusko se, byť po řadě desetiletí, zhroutilo. Sice ne díky "kontrarevoluci", ale hospodářsky, ale zhroutilo.

Zrůdná komunistická ideologie však nepadla spolu s hospodářstvím. Její propagátoři rafinovaně změnili taktiku, poznavše, že Evropa není pro revoluci velkého formátu připravena. Cíl však zůstal tentýž. Je jím řídit všechno, ovládat všechny z nějakého "ředitelství Zeměkoule". Domnívám se, že komunismus zdaleka není na ústupu, nýbrž na opak. Jen forma se zásadně proměnila. Vezměme současnou realitu, porovnejme ji se "starými" komunistickými praktikami a cíli.

O bytí či nebytí - v KSČ

27. září 2011 v 4:04 | JAN WOLPRECHT (http://wolprecht.blog.idnes.cz) |  HISTORIE
Z psychologického hlediska je to velmi zajímavé. Lidé, ohánějící se vynikajícím intelektem, skvělou pamětí, vytříbenými manažerskými schopnostmi, najednou zcela selhávají. Paměť jim vypadává, vše bylo nějak jinak a oni ani neví jak, všichni jsou na ně zbytečně hrubí a zlí, oni vlastně nic neprovedli, to všechno ta doba.

Kdo vstoupil do všeobjímající strany před válkou nebo ještě tak do roku 1948, dá se to snad ještě pochopit. Ten, kdo vstoupil v padeátých letech, musel být zaslepený, či alespoň slepý. Ten, kdo vstoupil v šedesátých letech musel být, v očekávání nějakých stranických změn, trošku naivní. Ten, kdo vstoupil v sedmdesátých letech musel být bezpáteřní a vyčůraný. Ovšen ten, kdo vstoupil ještě v osmdesátých letech, ten musel být slepý, naivní a vyčůraný dohromady. U takového člověka pochopitelně nijak nepřekvapí, že je i prolhaný.

Kdy přijde další měnová reforma?

26. září 2011 v 6:51 | KAREL KŘÍŽ |  EKONOMIKA
"Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé." ... pravil v rozhlasovém projevu dne 29. května 1953 tehdejší president Československa Antonín Zápotocký, aby hned den na to předseda bolševické vlády oznámil její spuštění. Provede podobný kousek ještě Petr Nečas nebo až jeho nástupce?

Je až s podivem jak lehce ožebračení celého národa, s vyjímkou dobře informovaných stranických špiček, komunistům tenkrát prošlo. Jedinou významější akcí nesouhlasu bylo vystoupení pracovníků plzeňské Škodovky, tehdy však přejmenované na Závody V. I. Lenina, jehož vyústěním však byla klasická ukázka "lidově-demokratického" vládnutí, tedy povolání všech možných druhů ozbrojených složek od pohraničníků, přes Lidové milice, SNB, StB až po vojska Ministerstva národní bezpečnosti, kteří pomocí hrubého násilí okradené občany vrátili do "správných" kolejí radostného budování světlých zítřků.

Jaká je situace dnes? Fízlováním, koncentráky a střelbou do lidí na hranicích se onen vysněný bolševický ráj na Zemi zavést nepodařilo. Dnešní politicky korektní, multikulturní a sociálně demokraticky vyspělí pohrobci rudého Tondy v Eurosocialistické unii jsou lepší koumáci. Za to, že stádo drží hubu a krok mu na dluh nasypali do žlabu, navozili banány, toaletní papír i dokonce dámské vložky, přiměřeně regulovaně zvedli závory na hranicích, dopřáli mu nevěstinců či buržoazní hudbu v rádiích a nezavírají z řady vyčuhující jedince do vězení za příliš dlouhé vlasy ani za krátké protivládní vtípky. "Zme přeci všici ti demograti, ne?"

Poloviční články a nesmysly od českých novinářů

25. září 2011 v 4:18 | PAVLÍNA O´TOOLE (http://otoole.blog.idnes.cz) |  KULTURA
''Ve skutečném světě se nic nestává ve správný čas na správném místě. Práce novinářů a historiků je to napravit.'' Mark Twain

Zprávy o popravě Troye Davise ve státě Georgia za vraždu policisty v civilu dorazily i do českých médií. Čeští novináři svorně popisují protesty různých známých osob i organizací, které se bouří proti popravě, která proběhla ve středu v noci. V článcích se také dozvíme, že Davis před smrtí prohlásil, že je nevinný. Je nám předloženo i tvrzení, že většina očitých svědků své výpovědi později stáhla nebo změnila, protože původně prý byli pod nátlakem policistů. Právníci se ohánějí nedostatkem přímých důkazů jako je DNA, a sám odsouzený se marně odvolával na základě rasové předpojatosti poroty.

A to je asi tak vše. V tuto chvíli informace končí, a čtenář se z článku nedozví, jak a proč byl Davis vůbec odsouzen, snad kromě toho, že se jednalo o zastřeleného policistu. Komentáře v diskuzích jen potvrzují, jak jsou mnozí čtenáři z podobného článku zmatení. Chudý, a zřejmě naprosto nevinný černoch měl smůlu, že se vyskytoval ve špatný čas na špatném místě, nemá nikde odvolání, a tak byla ve státě Georgia spáchána odporná justiční vražda.

Kam ČSSD na ty exoty chodí? Jako, rozumíte?

24. září 2011 v 4:28 | KAREL ÁBELOVSKÝ (http://eportal.parlamentnilisty.cz) |  POLITIKA
Mají opravdu v Lidovém domě onu dílnu, kde tesají či odlévají tyto pomatence? Ze směsi populismu, hlouposti, sociálního rovnostářství a dalších ingrediencí, jako hraná bodrost a také jakási upachtěnost, či jak by se to dalo nazvat?

Poslouchal jsem rádio, myslím Frekvenci jedna, a dělal přitom potřebné okolo zvířat. Nejednou namísto muziky (neposlouchám a neregistruji úplně vše, samozřejmě, ale zpozorněl jsem), zazněl hlas poslance Tejce. Prej Standa Gross je v pohodě, a jeho problémy, jsou ve srovnání s problémy současné vládní garnitury, prkotiny. Slyšíte správně: "Pr-ko-ti-ny. Tak vám nevím, je to opravdu vzdělaný člověk, a dokonce právník?

"Jako rozumíte, to přece není ani možný, todleto."

Dalším exotem, zjevně podobné mravní vyspělosti, je právě autor sousloví "jako, rozumíte …" totiž místopředseda ČSSD, místopředseda PS-PČR a místopředseda spolku Komsomolské mládeže, nejspíš. Věčný místopředseda pan Zaorálek. Přemýšlel jsem, kde se ti lidé berou, "jako rozumíte", různé vzdělání, různé stáří a zkušenosti, pravděpodobně tedy i různé vědomosti, a přesto úplně stejné přiblblé názory. No, názory, spíš stejná hesla. Někdy je zřejmě nosí i do parlamentu, a udělají tak z jednání sněmovny televizní šou. Specialista v tomto oboru pak je nějakej doktor, dokonce s dvojitým Dr. A hesla zabalená a podávaná pokaždé v jiném obalu. Mají v "Liháči" opravdu dílnu, kde dle jakéhosi prototypu vyrábí tyhle exoty?

Saint-Denis: ukázka evropské budoucnosti?

23. září 2011 v 4:04 | LADISLAV ZEMÁNEK (http://www.ostrava-online.cz/blog) |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Saintdenis Před několika dny jsem v rámci pobytu v Paříži navštívil i Saint-Denis. Příliš jsem toho o této čtvrti, jež je dnes součástí francouzské metropole, nevěděl; snad jen, že se zde nachází slavná gotická bazilika a že se díky konfliktům s přistěhovalci těší nepříliš dobré pověsti. Realita ovšem byla horší, než jsem myslel.

Asi jsem byl trochu naivní, když jsem očekával, že poté, co vystoupím z metra na lince 13 ve stanici St Denis-Basilique, ocitnu se na prostranství obklopeném zelení, jemuž bude dominovat starobylá bazilika. Skutečnost byla o poznání drsnější; člověk totiž vyleze v úzké ulici, jež je svírána neobyčejně nevzhlednými betonovými hranatými domy, které svým odporem k symetrii a šedí vyvolávají spíše pocity úzkosti. Příjemně nepůsobí ani závěje odpadků, jimiž se prodírají zástupy černochů, muslimů a Asiatů. Bílých Francouzů - snad mi čtenář taková označení odpustí - potkáte velmi málo.

Navzdory nevraživým pohledům "domorodců" jsem se vydal tímto betonovým sídlištěm k místu, kde má bazilika stát. Dalo mi skutečně hodně námahy, abych se dokázal vyrovnat s tím, co jsem viděl. Tohle že je jedno z nejvýznamnějších míst v zemi? Místo posledního odpočinku francouzských králů? Člověk, jemuž alespoň něco málo říká tradice a úcta k ní, musí pocítit zklamání; i když to není to pravé slovo - snad spíše lítost a stesk po něčem, co moderní věk odvál kamsi daleko. Kde je ta sláva francouzské historie, jež by měla být cítit všude kolem? Místo ní je cítit leda nelibá vůně nepořádku a cizáctví.

Starosta Dubí: Romská rodina tu na dávkách brala 92 tisíc každý měsíc

21. září 2011 v 18:57 | (http://www.parlamentnilisty.cz) |  EKONOMIKA
...

Ale to se snad neděje, ne? Chcete říci, že úředníci překračují svoji pravomoc?

A co jim zbývá? Úřednice se bojí, je jim vyhrožováno. Mě mrzí, že jsme úřad prvního typu, kdy to na starost nemáme, protože bych se zcela určitě inspiroval litvínovským vzorem, kde začali kontrolovat využívání sociálních dávek. Ale i oni jsou omezeni celkově špatně nastaveným systémem v ČR. Neexistuje, aby bylo něco zadarmo. Pokud si živý tvor v přírodě nenajde svou potravu, na což vynaloží nějaké úsilí, tak zemře. Tak to prostě funguje. Systém pro tuto komunitu byl od počátku devadesátých let nastavován až do dnešních obludných rozměrů. Není možné, aby si běžná rodina došla jednou měsíčně na úřad pro 28 tisíc čistého a přitom tam ještě tropila boží dopuštění, kdy se musí volat městská policie. Celá generace nikdy neviděla své rodiče pracovat. A oni do té práce ani nepůjdou, protože speciálně tady na severu nikdy v práci nedostanou tolik peněz jako na podpoře.

To zní jako z říše pohádek. Sociální systém tedy sám o sobě Romy demotivuje hledat práci? Na kolik si rodina na dávkách může přijít, máte ta čísla k dispozici?

Mám, a obávám se je vyslovit. Měli jsme tu rodinu, staří a mladí žili pohromadě, a přivezli si nemohoucí příbuzné ze Slovenska. Se všemi příspěvky tato řekněme dvojrodina pobírala 92 tisíc korun měsíčně. Kolik rodin v Praze, kde rodiče pracují na vysokých pozicích, má takový příjem? Když toto sdělíte člověku, který pracuje od rána do večera na šachtě, tak je opravdu rozezlen. Tady je zakopán pes, zvlášť když tito pobírači dávek ještě znepříjemňují život svému okolí, tak je oheň na střeše. Ono jim totiž těch několik desítek tisíc korun nestačí, někdo je propije, někdo prohraje na automatech, a tak si "přikrádají." Samozřejmě se to nedá paušalizovat, ale normálně pracující lidé to vždy budou vnímat jako křivdu, zvlášť když jim nepřizpůsobiví mimo jiné totálně znehodnocují jejich nemovitosti. A pokud nemovitost přesto prodat chtějí a odstěhují se, dům pod cenou koupí kdo jiný než spekulant, který z něj udělá ubytovnu. A kruh se uzavírá. Přesně takto vznikají vyloučené lokality.


ESM: Černý scénář

21. září 2011 v 4:04 | KAREL ZVÁRA (http://zvara.blog.idnes.cz) |  EKONOMIKA
Tento článek věnuji výhradně evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM), konkrétně tomu co by se snad v budoucnosti mohlo stát. Netvrdím, že se to stane, nechci nikoho strašit. Dost možná to bude jinak, alespoň pokud jde o načasování; proto jsem tento článek také nazval "černý scénář". U každého kroku se pokusím vypořádat s argumenty proti realističnosti scénáře. Ostatní argumenty snad zvládneme prodiskutovat pod článkem (jen nesedím celý den u počítače, dost možná odpovím až večer).

Pokud nevíte co je ESM, a proč o černém scénáři píši, přečtěte si o "dobrovolnosti" přijetí eura, o Evropském stabilizačním mechanismu a o zlehčování závažnosti hlasování v Senátu.

Řekněme tedy, že všechny země Evropské unie dají souhlas s ratifikací změny článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie a tato změna začne být účinná od ledna 2013. Nepředpokládám přitom žádné spiknutí, jen přirozené uplatňování vlastních zájmů zúčastněných. Netvrdím, že to právě tak proběhne, jen se snažím ukázat, že to není tak nemyslitelné.

Estébáci mezi námi.

20. září 2011 v 6:41 | JAN PAYNE (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy) |  EKONOMIKA
Estébáci jsou stále mezi námi a vyznačují se tím, že dostávají státní zakázky.

Jedno staré a známé latinské přísloví praví "tempora mutantur et nos mutamur in illis" (časy se mění a my s nimi). Od časů komunismu se změnilo mnohé. Ale změnili se i lidé? Bojím se, že nikoliv. Jisté základní stereotypy přetrvávají dál, ba i navzdory tomu, že generaci starou vystřídala ta mladá, pro kterou je komunismus již jen stínová hra. O které stereotypy jde?

Tím hlavním je vztah k vrchnosti: vrchnosti se lze podbízet a tak se tomu dělo odedávna: vybavit si můžeme přisluhovače Habsburkům, Masarykovi, Hitlerovi, Gottwaldovi i těm, kteří přišli po něm. Je tomu snad tak, že dnes již žádní přisluhovači nejsou? Jsou! Jsou stále mezi námi a dělají dál svou špinavou práci.

Za bolševika byli estébáci pokládáni za ty neodpornější lidské stvůry: stýkat se s nimi či dokonce podepsat spolupráci bylo pro ostatní pádem do nejzazší propasti. Dokonce i obyčejní komunisté pohrdali těmi, kdo se s tou odpornou chobotnicí zapletli. Otázkou je, co některé lidi k takové kolaboraci vedlo. Společným jmenovatelem byly určité výhody, přičemž ovšem u některých to bylo jen to, že manželka dál neměla potuchu o nevěře svého manžela či že gay orientace zůstala skryta před veřejností; jindy se někdo upsal ke spolupráci díky tomu, že u něj našli marihuanu a on se tím vyhnul vězení. Avšak mnozí si nosili domů pětistovky a byli rádi, že si mohou dovolit šunku k večeři. Jiní pak si dokonce koupili žigulíka. Tak či tak, lidé takto křivopáteřní měli své výhody.

Neúspěchy multikulturalismu v ČR: Cikáni

19. září 2011 v 6:40 | STANISLAV JÁNSKÝ (http://eportal.parlamentnilisty.cz) |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Západní Evropa bojuje s krachem multikulturalismu. Hořící Paříž či Londýn jsou jen předzvěst neveselé budoucnosti, která Západní Evropu v souvislosti s neasimilovanými přistěhovalci ještě nejspíš čeká. U nás se mnozí tváří jako, že se nás to netýká. Přitom CR byla jednou z prvních evropských obětí onoho pochybného "multikulturalismu".

1) vlna multikulturalismu v Evropě a Cikáni v ČSR
Politicko korektní média a cikánské "neziskovky" občas účelově šíří dojem, že čeští Cikáni jsou součást naší společnosti již od středověku. Není to úplně pravda. Zlomem v historii pobytu Cikánů na území Čech a Moravy byla druhá světová válka. S ní spojené socialistické (1) běsnění. Masové vyhlazování přežilo necelých 600 Cikánů, vesměs mužů. Většina současných "českých" Cikánů se k nám přistěhovala až po roce 1945. Již v roce 1947 žilo na území dnešní CR 16752 Cikánů. Kde se vzali? Za tím logicky nestála vysoká natalita, ale přistěhovalectví.
2) Komunistické sociální experimenty a la dnešní přistěhovalectví
Komunisté se po uchopení moci v roce 1948 rozhodli i zde praktikovat sociální inženýrství obvyklé pro onu dobu. Vše v souladu s touto tezí. "Socialistické státy, které vycházejí z marxistického chápání společenského vývoje, řeší cikánský problém v souladu s dialektikou, proto je proces změny způsobu života Cikánů procesem.. ,jehož cílem je likvidování všech sociálních a kulturních rozdílů.." Příkladný byl zákon č 74 z roku 1958 "nařizující trvalé usídlení kočujících osob".

Pavlík Morozov – dětský „hrdina“.

18. září 2011 v 4:04 | FRANK NYKL (http://www.cs-magazin.com) |  KULTURA
Tak tomu bylo i u nás a hlavně v Sovětském svazu Moje školní léta byla naplněna hrdiny ze Sovětského svazu a hlavně dětskými hrdiny. Na Foglara a jeho " Rychlé šípy" se rychle zapomnělo a nastoupili učebnicoví hrdinové. Mezi ně patřil i Pavlík Morozov, který v r. 1932 udal svého otce a byl zabit svým dědou - kulakem. (Pro ty co neznají tohle slovo, to byl reakcionář a venkovský boháč, stačilo, že měl o jednu krávu víc než soused.) Pavlík byl příkladný dětský hrdina a tak nám byl neustále dáván za vzor. Komunistický režim nás nutil, abychom udávali všechny nepřátele komunismu i svoje rodiče.

V celém Sovětském svazu pod jménem Pavlíka Morozova vznikaly pionýrské skupiny, za války vojenská seskupení a partyzánské oddíly. Po válce se to dostalo i k nám a stavěly se jeho sochy. Básník Boris Michalkov, celý jeho smyšlený příběh shrnul do osmi dvojverší, ale nebyl zdaleka jediným, kdo zpracoval tuto část moderních ruských dějin aby se zavděčil Stalinovi. Dalším slavným sovětským básníkem, který napsal dlouhou epickou báseň o Morozovovi, byl Stěpan Ščipačev. Skladatel V. Vitlin složil na počet Pavlíka Morozova kantátu pro sbor a symfonický orchestr. A dokonce i opera byla o něm napsána. Mnozí z největších ruských talentů byli tak zbabělí, že využili svého umění ke glorifikaci Morozovova hrdinského činu. Sergej Eisenstein spolu s Isaakem Babelem (Křižník Potěmkin), pracovali na filmovém zpracování tohoto příběhu a Maxim Gorkij na prvním všeobecném sjezdu Svazu sovětských spisovatelů vyzval vládu ke vztyční pomníku tomuto hrdinovi.


Slovník dovolenkáře

16. září 2011 v 17:42 | http://neviditelnypes.lidovky.cz |  JAK SE BAVÍ WWW
Jarní sluníčko lechtalo děvčata na pupíčcích, a tedy byl nejvyšší čas začít se poohlížet po letní dovolené. Přál bych si na své pasové fotografii vypadat tak báječně, jak vypadají hotelové pokoje v Bibione v katalozích cestovek. Jen podle obrázků se tedy řídit nemůžete. Pokud místo osobně neznáte, je třeba prostudovat pozorněji text letáků a zkusit dešifrovat reklamní žargon. Zapátral jsem na internetu a ve vzpomínkách na svou kariéru cestovního průvodce - a zde jsou některé postřehy.

Destinace - kamkoliv se vypravíte s cestovkou, pokaždé to bude destinace. Je jedno jestli zamíříte do New Yorku či Postoloprt. Vždy půjde o destinaci, případně klienty vyhledávanou destinaci. Nějak netuší, jestli kromě klientů ještě někdo další vyhledává destinace.

Nadstandard - ať jsem spal v sebehorším pokoji, vždy šlo o nadstandard (někdy dokonce "nadstandart"). Nikdy ne standard a už vůbec ne podstandard. Nadstandard může znamenat cokoliv. Třeba že hotelové pokoje mají s největší pravděpodobností postel a dveře. Překvapivě okno v nadstandardu není samozřejmostí například ve Španělsku či Thajsku. Frekvencí a významem v reklamě se slovo "nadstandard" blíží oblíbenosti a použití slovíčka "vole" na Pardubicku. Úmyslně se vyhýbám "nadstandartu". Odrazuje mě už samotný fakt, že někdo plevelí reklamní katalog nadávkami a ještě v nich dělá gramatickou chybu.

Klientela - dalším cestovkářským zaklínadlem je slovo klientela. Jde o synonymum slova stádo. Během překotné kapitalizace dostalo podobně ošklivý nádech jako třeba slovo "podnikatel" a blíží se místy až nadávce.

Romové a stát

15. září 2011 v 5:33 | LUKÁŠ KUBEC (http://devian.cz) |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Někdy je lepší nedělat nic. Bohužel, přesně tohoto se stát nedržel. Státní "pomoc" Romům (a mnoha dalším "menšinám") vedla k vytvoření zvráceného systému, jehož ovoce dnes sklízíme. Jsou to však právě Romové, kteří by měli bojovat proti státnímu vměšování do jejich záležitostí.
Demonstrace ve Vansdorfu, 3. září 2011: foto: HN - René Volfík
Demonstrace ve Vansdorfu, 3. září 2011: foto: HN - René Volfík

Dění na Šluknovsku nás přivádí zpět k již mnohokrát debatované otázce: co Romové a stát? Co s nimi? Jak řešit špatné vztahy mezi Romy a "majoritou"?

Mezi cigány jsem vyrostl, a tak mne tato problematika zajímá.

Někdy je lepší nedělat nic. Bohužel, přesně tohoto se stát nedržel. Státní "pomoc" Romům (a mnoha dalším "menšinám") vedla k vytvoření zvráceného systému, jehož ovoce dnes sklízíme.

Klausi, Nečasi a spol., to cikáni Vám zlomí vaz....................

14. září 2011 v 4:02 | ROMAN KOŠŤÁL (http://romankostal.blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Jsem ( možná jsem byl ) dlouholetý volič ODS. Událostmi na " severu " se to možná změní. Levičáci neradujte se , Vás volit nebudu, tak jako puberťácké VéVerky či ostatní. Poseldní prohlášení Klause a nečinnost současné vlády ( nedělám si iluze o minulých socanských vládách ) asi něco změnila a myslím, že nejsem sám.....................

Lidé mého ražení dokáží chápat restrikce, úspory, omezování či uskromnění se. Vývoj ve světě stejně nikam jinam nesměřuje a dobře se bavím stávkama a jinýma odborářskýma akcema za zvýšení platů v době, kdy Řecko půjde asi do kytek a to rozhodně není poslední země s těmito problémy.

Co ale ROZHODNĚ chápat nehodlám, a opět asi nejsem zdaleka sám, je jít proti " svému " lidu silou pro to, že lid chce jen normálně žít a to ještě v době oněch restrikcí, kdy má kažý tzv. svých starostí dost. Proti těmto lidem se dvakrát postavil stát a jednou cikáni. Stát poprvé tím, že nám normálním již dlouho vzkazuje prostřednictvím neetnických čechů - neuč se, nepracuj, můžeš okrádat, loupit, pokoušet se vraždit, neplatit nájem, můžeš propíjet sociální dávky a také je můžeš prohrávat v hernách. Cikáni se proti obyčejnému občanovi staví tak, že prostřednictvím " svých" lidí , včetně jistého P.B. a také prostřednictvím rasisticky zaměřeného serveru ROMEA, obracejí pravdu dle svého, už i hajlují a NIKDO je za to netrestá, naopak stát jim za to bohatě platí. Lidem se tento systém nelíbí již natolik, že vyšli do ulic a tady podruhé nastupuje stát a za tento postoj je bije............

K prosperitě se nelze prodanit

13. září 2011 v 4:04 | PETR ZÁVLADSKÝ (http://zavladsky.blog.idnes.cz) |  EKONOMIKA
Murray N. Rothbard (1926-1995) byl děkanem rakouské školy. Byl ekonomem, ekonomickým historikem a liberálním politickým filozofem. Na sklonku života se pokoušel najít schůdná řešení pro transformace východoevropských, socialistických ekonomik do fungujícího modelu.
murray_rothbard.jpg
Vzhledem k tomu, že (nejen) naše republika setrvala v základě na většině principů předchozího režimu, dokonce v některých oblastech dotáhla tento socialismus pouze k ještě vyšší formě: byrokratickému centralismu. Pravda - z Ústavy sice zmizela oficiální úloha Komunistické strany, zmizela StB (?), zmizely Lidové milice, ale neuvěřitelná koncentrace moci v rukou KSČ byla jen redistribuována na různá detašovaná pracoviště Státu, do mnoha a mnoha ministerstev, úřadů, ústavů, rad, fondů a správ.
Protože jsme v podstatě v transformaci ekonomiky (a v důsledku i společnosti) udělali jen polovičatá opatření, stojí za to si připomenout, které kroky jsme neučinili, či kterým se nevěnovala dostatečná pozornost a které M. N. Rothbard pokládal za stěžejní.

Anglický originál naleznete zde.

Bylo sice umožněno soukromé podnikání (ale to se uvolňovalo už za perestrojky), byly sice učiněny kroky k restitucím majetků původním vlastníkům, ale stát si ponechal v rukách nezměrnou nátlakovou sílu tyto soukromé držitele a soukromé subjekty ovlivňovat, perzekvovat a dodatečně jim ekonomickými a úředními nástroji zasahovat do výkonů jejich práv a svobod.

Jinými slovy: došlo sice k "uvolnění" centrálního plánování ve prospěch svobodného trhu, ale zároveň došlo k rozsáhlým restriktivním opatřením uplatněním Státní moci, která tento trh soustavně pokřivují, omezují a komplikují. Jinými slovy: nedošlo k privatizaci státu.

Rothbard velmi přesně pojmenovává problém východního bloku: "Přišli se nás zeptat, jak mají zavést svobodný trh pomocí byrokratických metod a nástrojů. Prostě nepochopili, že trh je dění, které nelze ani přikázat, ani naplánovat". Interakci tolika jevů a okolností, že je nelze předvídat, ani předpokládat.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci

12. září 2011 v 4:04 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Kam až to všechno může zajít? Opravdu bude nutné vyburcovat slušné lidi k masivnímu silovému občanskému protestu, k budování domobrany a ozbrojenému střetu s vládnoucí zkorumpovanou sebrankou, po pštrosím způsobu poschovávanou za kordony policejních těžkooděnců? Opravdu si vezme současná parlamentní oligarchie na svědomí, že svojí připosraností, řitním euroalpinismem, bolševickým sociálním inženýrstvím a rabováním kapes daňových poplatníků pro zlodějské plnění partajních pokladen stvořila neosocialistickou předluženou parodii občanské společnosti, která pro svoji "politickou korektnost", "sociální smír" a "multikulturní obohacení" ztratila všechny atributy svobodného soužití s rovnými šancemi a právy pro všechny, čímž pohřbila budoucnost několika dalších generací?

Současné dny nejvíce připomínají pověstný klid před bouří. Zdegenerovaná média sice stále pějí pravdoláskovské ódy na úžasné projekty financované EU, na odvahu pracovníků multikulturních spolků pomáhajících cikánům pochopit základy osobní hygieny či zákonitosti školní docházky, "statečně" odsuzují každé slovo, zdviženou ruku i odznáček "pravicového extrémisty" aniž by měli nejmenší povědomí o významu tohoto slovního spojení, aby tak před národem obhájili marxistickými kavárenskými pseudointelektuály pečlivě opěvovaný dotovaný a regulovaný smrádek, ale teploučko, který jim a jejich chlebodárcům zajišťuje pověstný klid na práci vzývaný již dříve takovými velikány lidové demo"g"racie jako Milouš Jakeš nebo Miroslav Štěpán, ale tak nějak jim nedochází, že mnohé z těch jimi vytvářených virtuálních obrazů lidé již dávno přeřadili do kategorie demagogických sraček a poháru trpělivosti chybí opravdu už jen posledních pár kapiček.

Pane Kalousku. Půjčte mi, prosím, peníze.

11. září 2011 v 4:04 | PETR SLEZÁK (http://petrslezak.blog.idnes.cz) |  EKONOMIKA
Do jak "šílené" situace, se může člověk dostat ?? Ale vše po pořádku. Jsem klidný, jsem klidný, jsem klidný ...
Banka odmítla převzít peníze, které jsem ji chtěl vrátit. No nic. I to se stává. Nechalo mě tu úplně klidným. Přesněji, napsal sje jí dopis, kde jsem ji upozornil na to, co se stalo. A čekal. Bez odpovědi.

Následně můj dluh převzala jiná banka. Ta nic neřešila ani nevymáhala, ale předala tento dluh firmě z daňového ráje. Ta následně (prý bezvýsledně) tento dluh vymáhala. Pak mě zažalovala. Asi úspěšně. Pak se do toho vložil exekutor a zcela zlehka mi exekuoval část důchodu. 4000 měšíčně. No nic. Za blbost se musí platit. Z původího dluhu 20.000,- Kč se stalo 75.000,- Kč. I to se může stát :-)))

Exekuxe byla doplacena v lednu 2011. Oddechl jsem si. Srážky však pokračovaly. I v únoru, březnu, dubnu, květnu, červnu, červenci, srpnu ... Trochu nesměla jsem se zaptal na Sociální zprávě v Praze. Vše je v pořádku. Víme o tom, že je vaše exekuce ukončena a dáváme to do systému. To mě moc nenadchlo. Co to je za nesmysl. Jaký systém. Vraťte mi peníze a hotovo.