Srpen 2011

Proč vadí Bátora, komunisty vyházejme ze školství

9. srpna 2011 v 4:10 | JAN ZIEGLER /http://ziegler.blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Ladislava Bátoru osobně neznám, ale kampaň proti němu je pokrytecká. Jeho oponenti ho údajně jako pravicového extrémistu nechtějí na ministerstvu školství, ovšem je s podivem, že komunisté, kteří učí děti na základních školách, nějak nevadí.

Učitelkou je též velká soudružka naprosto nenávistná Marta Semelová, která obhajuje teror padesátých let, vraždy a jiné komunistické zločiny, protože prý se všechno dělo v souladu s tehdejšími zákony. Fajn, podobně se hájili i nacisté, kteří také dělali, jen to, co jim umožňovali platné, například norimberské zákony. Koneckonců nacisté a komunisté jednou jsou.

Členka KSČM Semelová a další soudruzi a soudružky, kteří vyučují děti na základních školách a ovlivňují tak mladou generaci, jsou daleko horším zlem než Bátora ministerský úředník.

Vadí mne proto, že skupině senátorům vadí zrovna konzervativec z hnutí D.O.S.T. a nikoliv stoupenci rudých zítřků, kteří otevřeně hlásají třídní nenávist a vyzývají k násilí.

Co s tím? Buď tedy budeme tolerovat Bátoru na ministerstvu školství a komunisty na školách nebo prostě naši zákonodárci by mohli udělat něco užitečného a přijmout zákon, který by extrémistům všeho druhu, včetně stoupencům Filipa a jeho bandy, zakázal působit ve státní správě včetně školství. Podobný zákon kdysi platil ve Spolkové republice Německo, tak bychom se jim mohli inspirovat.

Kde máme onu kýženou svobodu slova?

8. srpna 2011 v 4:19 | MIROSLAV MORAVEC (http://miroslavmoravec.blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Do roku 1989, kdy musel náš národ ,,držet hubu a krok" - pokud chtěl aspoň trochu normálně (v rámci velmi omezených možností) přežívat, jsme si v listopadu ´89 vydobyli m.j. i svobodu slova.

Bohužel, jak už jsem naznačil v článku ,,Cenzura na Facebooku" - vše se pomalu a nenápadně vrací do starých kolejí. Tvrdošíjně je prosazován tzv. ,,většinový názor" - tedy názor některých elit, které tento názor prostě URČÍ ! Média jej potom neustále omílají stále dokola. A stokrát opakovaná lež - se stane ,,pravdou". Lidé, kteří se snaží nad tímto názorem přemýšlet jsou označeni za blázny, snílky apod. V horším případě jsou označeni za netolerantní, rasistické, v nejhorším případě i extrémistické osoby.

Podobné je to i s panem Hájkem. ,,Dovolil" si ten luxus - říct veřejně svůj názor. Okamžitě se na něj vrhla média se ,,spravedlivým" rozhořčením. Média, která opět opakují lži.

Jak se žije mezi kurvama

7. srpna 2011 v 6:13 | (http://zeitung.cz) |  EKONOMIKA
Ospalá díra vypadá přesně tak, jak se jmenuje. Asi 300 obyvatel, z toho tak 80 pracujících a 120 alkoholiků. Kostel, otevíraný dvakrát ročně o největších svátcích, hřbitov otevíraný o něco častěji, rozpadající se prodejna Jednoty a hospoda.
Lidé se standardně pomlouvají mezi sebou, nicméně tady je určitá soudržnost, čemuž se ostatně nelze moc divit. Skoro každý s každým je tady nějakým způsobem příbuzný. Prostě typická ukázka toho, co se stalo v Sudetech po vyhnání Němců.

Nastěhovaly se sem v té době sociálně slabé rodiny z nejchudších krajů a zákon vlka, panující při obsazovaní opuštěných německých statků a domů, se přenesl i na jejich potomky. NIkdo tu nemá kořeny, nikdo si ničeho neváží a každý kouká, kde by co ukradl. K vesnické idyle, kterou jsme si tak trochu malovali při stěhování z města, to má dost daleko.

Jediní přátelé, kteří nám tady vznikli, provozují zmíněný obchod a hospodu. Kamarádka je zdatná obchodnice, v konzumu najdete téměř vše, na co si vzpomenete, ceny rozumné, výběr zboží široko daleko nejlepší, otvíračka denně včetně neděle.
Vedle pokladny má kámoška velký sešit, do kterého si zapisuje sekyry. Každý měsíc to dělá okolo osmdesáti tisíc v dluzích, dost často za alkohol a cigarety. Má dokonalý přehled o tom, kdo kdy dostává výplatu či sociálku a pak si je zkasíruje. Většina místních si hned odpoledne jde nakoupit - opět na futro.
Již několikrát se stalo, že do obchodu a hospody vrazilo komando celníků, kteří dostali udání, že prodává nelegální alkohol a pašované cigarety. Nic nenašli. Několikrát dorazila hygiena a obchodní inspekce, vždy na anonymní telefonické udání. Zpravidla poté, co někomu odmítla dát na dluh, jelikož jí nezaplatil z minulého měsíce. Člověku to hlava nebere.

Gayové,lesbičky,cikáni,všichni mají svá práva a co normální rodina?

6. srpna 2011 v 6:06 | STANISLAV ANDRE (http://andre.blog.idnes.cz) |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Existuje pro vládu, pro všelijaké multikulti organizace, normální rodina, jejímž základem je normální,přirozený vztah mezi mužem a ženou? Opět musím tleskat panu prezidentovi a jeho kancléři Petru Hájkovi. Souhlasím s jeho výrokem cituji: "... jediným 'ohroženým druhem' je typicky běloch, heterosexuál a křesťan, v němž občanské ctnosti jako vlastenectví jsou denně vystaveny plivancům na mediálním pranýři? Šokující však je, když se tohoto pokřiveného hodnotového světa zastává, a dokonce ho svou autoritou 'zaštiťuje' údajně pravicový primátor či poslanec," uvedl Hájek pro server Parlamentní listy.


Ano pane kancléři, homosexualita je deviace a homosexualismus je politika. To, že je člověk homosexuál, je neštěstí pro každého, kterého tato úchylka postihne,ale nelze tuto úchylku stavět na odiv celé veřejnosti a světu.


Soudruh Boris Šťatný z ODS chce mít Prahu moderní. Ptám se v čem? Že Václavákem potahnou davy líbajících se mužů jejichž krédem je řiťomilectví?

Dopis od policajta

5. srpna 2011 v 5:55 | ODJINUD |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME
Dopis, který byl zaslán UBS od kolegy "strážmistra" z útvaru SDP PČR. Kolegům neřekne nic nového, ale pro občany České republiky je to nádherně popsaný pohled do myšlenek "skoro poldy", který je ještě stále "trochu civil". Doufám že se kolega neurazí za toto označení.UBS děkuje za všechny kolegy. Milí kolegové a přátelé z UBS a dalších odborových organizací!

Důvod, proč jsem se rozhodl k napsání tohoto dopisu je, že si potřebuji urovnat myšlenky a zároveň s tím se i "svěřit". A protože jsem paranoidní, bude to bohužel dopis anonymní.

Jsem poměrně čerstvý kolega, svou přihlášku k policii jsem podal na podzim roku 2009. Zrovna v té době byl pozastaven masivní nábor a já se bál, abych byl vůbec přijat. Slovo "bál " přitom myslím opravdu vážně, protože stát se policistou byl můj dlouhodobý sen. Nehledal jsem zaměstnání, chtěl jsem být policistou. Vzhledem k tomu, že u policie sloužilo několik mých kamarádů, kteří mi občas vyprávěli, nedělal jsem si velké iluze. Nečekal jsem zázraky, věděl jsem, že policejní práce je dost byrokratická a že řadový příslušník je jen číslo. K tomu nevděk od lidí, ale i do vedoucích.

Po splnění přijímacího řízení mi sděleno, že 1. března 2010 mohu nastoupit na dopravní inspektorát. Měl jsem opravdu radost - můj sen se splnil a já jsem se stal příslušníkem policie ČR. Moje vnitřní hrdost se ještě o něco zvětšila.
Svojí "kariéru" jsem započal praxí před základní odbornou přípravou. Těch pár týdnů jsem zjistil, jak policie opravdu funguje, trošku jsem se okoukal a byl jsem spokojený. Vzhledem k tomu, že už před nástupem jsem byl dostatečně realistický, naplnilo se moje očekávání. Následně i základní odborná příprava mě bavila, i když tam se začaly objevovat první pochybnosti o podivném a neobvyklém vedení firmy. Nešlo mi na rozum, proč každých zhruba 50 studentů muselo mít svého vedoucího v hodnosti majora, který měl ještě dva poručíky jako zástupce, kdy hlavní pracovní náplní těchto lidí byla ranní kontrola ústroje a podepisování dovolenek. Další zarážející fakt byl ten, že jeden předmět nás "učilo" až pět vyučujících policistů v minimální hodnosti kapitána. Bylo až směšné, když do vyučovací hodiny přišli tři kapitáni a dva podplukovníci, kteří nám prvních deset minut pokládali otázky (ověřovali naše znalosti), poté si sedli do zadních lavic a zabíjeli čas. A toto bylo téměř ve všech předmětech.

Mizerný moloch

4. srpna 2011 v 6:14 | PETR HOMOLÁČ (http://virtually.cz) |  POLITIKA
Je nepochopitelné, proč máme nejdražší benzín a naftu ve střední Evropě. Máme třetinové platy oproti Rakušákům, přesto mají o 2 koruny za litr levnější benzín, naftu ještě o víc. Náš stát tím nadměrným zdaněním nezískává prostředky navíc, protože kamiony, které na jednu nádrž přejedou půl Evropy, tankují v zahraničí, našinci kteří mají příležitost rovněž tak. Náš stát zcela zbytečně ždímá vlastní obyvatelstvo a podvazuje celou ekonomiku a nezajímá ho to. Kalousek to nezavedl, to zavedli česká premiérská a ministerská esa - státní úředníci Fischer a Janota, asi nejoceňovanější čeští politici. Kalousek to jen už roky neruší. Má prý velký vzor - Machiavelliho.


Jen na doplnění, polská nafta a benzín mají lepší kvalitu, do paliv necpou tolik biosložek, to je totiž jen taková další eurohujerovština českého státu proti vlastnímu obyvatelstvu.


Elektřinu máme rovněž dražší než okolní státy i než Francie i Británie přestože jí máme přebytek a masivně ji prodáváme do zahraničí. Zase nepochopitelné. Fotovoltaiku jsme zmršili - všichni budeme nuceni vykupovat předraženou elektřinu z tisíců hektarů fotovoltaických panelů vlastněných ČEZ a firmami s neznámými vlastníky sídlící na Kypru. Legální loupež pod ochranou politiků Čez-ké republiky. Zato pár solárních panelů na střeše rodinného domu pro vlastní potřebu vám dnes do sítě už nepřipojí.

Jak komunisti okradli vlastní národ

3. srpna 2011 v 3:53 | Vhrsti (http://blog.aktualne.cz/blogy/vhrsti.php) |  HISTORIE
Pouhých pět let "radostného" budování socialismu pod Gottwaldovou hrůzovládou stačilo k tomu, aby se československá ekonomika ocitla na pokraji krachu. Osm let po válce stále existoval lístkový systém, volný prodej byl neúměrně dražší a zboží, které iracionální socialistické hospodářství stále nedokázalo zajistit, doplňoval černý trh.

Už v listopadu 1952 bylo rozhodnuto o přísně tajných přípravách měnové reformy. V Moskvě se okamžitě pustili do výroby nových československých bankovek a mincí, často nesmyslných nominálních hodnot - 3 Kčs, 25 h. Nové peníze, které byly kvůli naprostému utajení před obyvatelstvem schovány v nejrůznějších vojenských skladech, obdržela Státní banka československá v noci z 30. na 31. května 1953.

Už v polovině května se o možnosti měnové reformy navzdory nejpřísnějšímu utajení šuškalo i mezi obyčejnými lidmi. Nedalo se totiž přehlédnout, jak paničky dobře informovaných prominentů překotně utrácejí za módu, šperky a další drahé zboží veškeré peníze.

260 tisíc měsíčně? Ve státním to není vyloučeno.

2. srpna 2011 v 3:51 | JANA KOLÁŘOVÁ (http://kolarova.blog.idnes.cz) |  EKONOMIKA
- o tom, jak si politici přizpůsobují stát sami sobě a jak nás v něm - kromě našich daní - vlastně vůbec nepotřebují.


Základní problém státu vyplývá ze samé jeho podstaty: peníze potřebné ke své existenci nevydělává, ale jen spotřebovává. Nikdy není konfrontován s tím, s čím jsme konfrontováni my všichni každý den: potřebuju to a to navíc? - kde na to vydělám? - pokud na to nevydělám, tak to prostě nemůžu mít, i kdybych to nakrásně potřeboval. Proto má k penězům trošku jiný vztah, než my: domnívá se, že vždycky lze říci DEJ VÍC.


Stát jsou - zjednodušeně řečeno - naše daně a státní úředníci, kteří nám za ty peníze z daní poskytují dohodnuté služby. Ti úředníci jsou trojí - volení námi (poslanci, senátoři), volení někým jiným (prezident, primátoři, hejtmané) a najatí (policisté, učitelé, paní na finančním úřadě).


Zatímco úspěch manažera ve výdělečné sféře je snadno měřitelný finančním ziskem, který firmě přinese, moc a úspěch státního úředníka jsou odvozovány od počtu podřízených, kterým velí. Ve výdělečné sféře o dění ve firmě rozhoduje buď přímý vlastník anebo manažer, který je vlastníku odpovědný - v té nevýdělečné se najatí manažeři tomu, kdo to financuje, nezodpovídají buď nikdy (paní na finančním úřadě, policista) anebo jen jednou za čtyři roky před volbami.
Z toho také plyne neřešitelný rozpor. My - pomyslní vlastníci státu - si přejeme stát co nejštíhlejší a co nejúsporněji hospodařící (málo úředníků, malý podíl mandatorních výdajů, úsporné investice) a je nám skutečně divné, že kilometr české dálnice stojí třikrát tolik, než kilometr dálnice v Norsku. Státní úředník si přeje stát co nejnabobtnalejší a racionalitu jeho hospodaření vůbec neřeší - žije s falešnou představou, že daně lze zvýšit vždycky...

Otrokářský systém - snadno a rychle?

1. srpna 2011 v 3:38 | www.casodej.cz |  POLITIKA
Zadání (úkol především pro makroekonomy):
 
Vytvořte z určité země výrobní kolonii tak, aby lidé v ní žijící spotřebovávali svou 
mzdu především a pouze na svoji nutnou regeneraci k práci. Systém musí být 
stabilní a nesmí se stát ohniskem jakéhokoliv ohrožení. 
 
Jinými slovy: Nastavte parametry společnosti tak, aby se z obyvatel stali dobrovolní 
a velmi levní otroci. Je zřejmé, že každý očividně zlý systém, se kterým lidé nesouhlasí, 
se může časem rozvrátit, protože to lidem bude vadit. Náklady na DOBROVOLNÝ 
otrokářský systém jsou však velmi nízké, mnohem nižší, než když je lidem odebrána 
veškerá svoboda.


Řešení uvedeného úkolu podle Revue Časoděj:

1) Je třeba především dodržovat základní pravidlo: SKRYTOST. Nejsnáze se dosáhne uvedeného zadání, když druhá strana nebude nic tušit. Otroci nesmějí vědět, že jsou otroci - jinak by se začali bouřit a to by znamenalo zbytečné náklady a snížení ZISKU. Pokud by kdokoliv na tento dokonalý otrokářský systém začal upozorňovat, je třeba jej veřejně zesměšnit a vše rezolutně a přesvědčivě popřít.