Tuž chvilu člověk nesleduje, co se robi, na chvilu sem zmizel v beskydskych lesach a hned take fajne zpravy! Uřednici z OSN vyhlasili bezletovu zonu v Džamahyriji a naši kamoši, co se živi žabama, vystřilali všecko ptactvo od Tripolisu až po egyptsku hranicu.
Stejně je to cosik užasneho. Myslim, že preventyvni humanytarni bombardovani je jednim z největšich přinosu světovemu miru od znameho českeho dramaturga. My, synci z Mordoru se prostě jen tak nedame.
Teho libyjskeho homosexuala bylo třeba potrestat, těšil sem se na to už od dob, kdy se cucal z Gustavem. A fčil na něho konečně přišla řada.
Kdo podobně jako já již mnoho let sám podniká a pohybuje se v podnikatelském prostředí, mi zřejmě dá zapravdu, že se jen stěží lze (zejména v poslední době) ubránit pocitu, že podnikatelé jsou zde v podstatě na odstřel.
"Hlavně musí zbýt taky něco pro lidi." Toto heslo je základním mottem těch, kdo vládnou v době naší rádoby demokracie. Tu provází kombinace obrovské moci v rukou několik lidí, kteří mají nulovou zodpovědnost.
ývaly doby, kdy se politici dělívali na levicové a pravicové. Ti levicoví se vyznačovali tím, že od občanů vybírali větší daně na posílení chůví role státu a podporu chudých. Výsledkem bývalo chudnutí bohatých, které přestalo bavit podnikat a usilovat o vyšší výdělky jen aby je odevzdávali státu. Ti pravicoví pak daně museli snižovat, aby občanům vrátili chuť k práci. Oba to dělávali v nejupřímnější víře a přesvědčení, že polepšují celému národu.
Zde hledá