Srpen 2010

PREČO NA SLOVENSKU VYPUKNE OBČANSKÁ VOJNA?

31. srpna 2010 v 6:55 | JOZEF KARIKA |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
REV
Začnime optimisticky - možno pôjde len o masové krvipreliatie. Horizont udalostí - teda bod možného návratu, sme už dávno prekročili, vývoj udalostí smeruje samospádom k svojmu finále, tj. k spoločenského výbuchu. Najprv stručný politologický exkurz na pochopenie toho, prečo veci dospeli až do tohto štádia. To, že väčšina politických problémov Slovenska je banálna oproti problému s rómskou menšinou si všimli už asi všetci, samozrejme s výnimkou politikov.

Politik sa už z podstaty svojho "povolania" nikdy nebude vážne zaoberať skutočnými a vážnymi problémami; jeho politická existencia je založená na vytváraní tzv. politických problémov zo záležitostí, ktoré predtým aj potom, ako sa im politik venuje, fungujú spravidla bezproblémovo.
Existujú problémy a politické problémy. Každý, komu ide úprimne o  riešenie problému, by sa mu mal prestať venovať, akonáhle je problém vo fáze politického problému, tj. v dočasnej pozornosti politikov - vtedy je neriešiteľný. Treba počkať, kým záujem politikov o problém opadne a vznikne tak opäť šanca na jeho riešenie.

Politik nikdy problémy nerieši - zo svojej podstaty ich len vytvára, čím potvrdzuje svoju spoločenskú opodstatnenosť. Politika by sa ďaleko nedostala, keby sa ukázalo, že problém v akejkoľvek sfére riešia vždy odborníci danej sféry, nie politici. (Prieniky týchto dvoch skupín sú vzácnou výnimkou, pričom však politik-odborník, ak chce zostať politikom, sa musí vždy skôr či neskôr prestať správať ako odborník.)

ZA TOTÁČE SE MI ŽILO SKVĚLE

30. srpna 2010 v 6:09 | EVA PALLOTTO (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
KSC
Za socialismu se mi žilo skvěle. Rusové v Karlových Varech byli tenkrát schovaní za betonovými zdmi kasáren a neproducírovali se nám velkopansky po městě. Nevěšeli si provokativně nad naše obchody vývěsní cedule v azbuce…

Že pár kilometrů od nás, v Jáchymově, rubali političtí vězni uran a bachaři rubali vězně, to mi bylo jedno, nevěděla jsem o tom. Politika mi byla ukradená. Stejně tak jako červená koloběžka, přisvojená si Romem Lubošem Kišem, tehdy cikánem. Jenže tenkrát bylo všechno všech a moje vlastnictví toho dopravního prostředku bylo tak jako tak sporné.

Všichni jsme měli všeho stejně (jen zelinářka Ptáčková měla Wartburga). Do práce se nechodilo pracovat, ale plnit plán pětiletky a organizovat vánoční besídky. Na besídkách jsem recitovala ruské básně a byla jsem celebrita! Všichni mi tleskali, jen máma brečela. Asi dojetím.

Tenkrát jsem ještě nebývala pitomá pacifistka; všechna spojenecká vojska jsem milovala. Při školní exkurzi nás vojáci vysadili do tanku a mohli jsme si v něm hrát. Ten tank nebyl útočnej, jen obrannej, abychom se mohli bránit proti zlým imperialistům. Těm imperialistům, co na nás házeli mandelinku, aby nebyly brambory. Proč kvůli imperialistům nebyl v obchodech i toaletní papír jsem nevěděla, zato jsem na vlastní kůži pocítila, jak prdku škrábe natrhaný Rudý právo a to i když se předtím hodně zmuchlá a sešudlá. Rudý právo prostě bylo drsný.

Imperialisti na nás chtěli házet i atomový bomby, ale nás chránil náš bratr, Sovětský svaz, a igelitové pytlíky, které jsme se při branných cvičeních zručně naučili gumičkami připevňovat na ruce a na nohy.

Téměř všechno bylo tenkrát zadarmo - kdo chtěl od zelinářky Ptáčkové banány, prostě jí donesl maso na svíčkovou a bylo...

VYHOĎME ÚŘEDNÍKY, TY CO SE VEZOU

29. srpna 2010 v 8:16 | LUKÁŠ KOVANDA (blog.tyden.cz) |  POLITIKA
UREDNIK
V půli září tomu budou přesně dva roky, co zbankrotovala americká investiční banka Lehman Brothers (viz článek). Její pád odstartoval kritickou fázi finanční krize, s jejímiž důsledky se svět - zejména v podobě mohutnícího zadlužení - potýká dodnes. Česko se prvních výrazných reformních kroků dočkalo až nyní, s příchodem středopravé vlády, i když sám ministr financí Kalousek přiznává, že opravdu nápravného rozpočtu se nadějeme až v roce 2012. A že je co napravovat - stát už se topí v takovém dluhu, že aby byl splacen, musel by každý občan České republiky včetně nemluvňat uhradit více než 120 tisíc korun. Dluh navíc den co den narůstá a s ním i úroky, jež z něj stát - tedy my všichni včetně dětí - platí.

Trio vládních stran sice před volbami slibovalo vše možné, ale zvýšení daní nikoli. Nyní se ukazuje, že náprava státního rozpočtů povede právě i cestou zvyšování státních příjmů, zvyšování daní. Sliby - chyby, a zvláště ty předvolební! Občan se tak už pro příští rok musí nejspíše smířit s vyšší daní z příjmů, totiž s nižší slevou na dani (kamuflovanou za "povodňovou daň"), s vyšší DPH i s vyšší "daní solární" - příspěvkem na obnovitelné zdroje. To se samozřejmě neblaze podepíše na rozpočtech domácností. A když se dále budou muset uskromnit domácnosti, musejí s nižšími příjmy počítat hostinští, cestovní kanceláře, prodejci automobilů, pekaři, uzenáři -zkrátka celá ekonomika. To vše v době, kdy se ve světě objevují čím dále tím častěji úvahy o tom, že se po mírném oživení vrátí hospodářský útlum a že se Spojené státy a další vedoucí globální ekonomiky možná nevyhnou ani takzvané recesi s dvojitým dnem.

ÚŘEDNICKÝ MOR

28. srpna 2010 v 9:34 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA

ZAKON
 Z úřednického povolání placeného z děravé státní kasy se pomalu, ale jistě stává rakovina společnosti. Počet zbytečných panáků s hodně hlubokou kapsou, kteří si myslí, že jsou naprosto nepostradatelní a hlavně nepostižitelní, se zvyšuje raketovým tempem a při tom jejich činnost občanům životy rozhodně neulehčuje, ba naopak.

Existuje samozřejmě pár čestných vyjímek, většinou sedící na přetížených přepážkách, vykonávajících černou byrokratickou robotu, kterou jim vymýšlejí výše postavení bossové k snadnějšímu ovládání a šikanování "prostého lidu". Jistě i za dveřmi luxusních kanceláří se občas najde i bílá ovce, která to snad myslí dobře a snaží se svůj výkon optimalizovat ve prospěch jí svěřené odpovědnosti. Bohužel se zdá, že takových ubývá a hlavní zábavou úřednického aparátu se stalo tunelování státního rozpočtu ve prospěch spřátelených firem, vždy zcela evidentně podpořené napěchovanou obálkou do správných rukou razítkujícího démona.

Drzost samozvaných mesiášů státní správy začíná přesahovat všechny meze. Nejde jen o nějaké zalévání kytek, malování chodeb, mytí aut nebo nákup bonbónů na ministerstvu dopravy, či desetimiliónový byt z poslaneckých náhrad ekologického guru křesťanské strany. Zarážející je řešení těchto a stovek podobných kauz.

PROČ NEBÝT PO KRK V DLUZÍCH?

27. srpna 2010 v 6:04 | PAVEL KOHOUT (finmag.cz) |  POLITIKA
ls
Existují nejméně tři důvody, proč státní dluh zkrotit - a proč to udělat právě teď. Za prvé státní dluhopisy jsou nyní drahé. Za druhé vývoj během několika posledních let ukázal, že ideologie "nasypeme do ekonomiky peníze a ony se nám vrátí" je chybná. A konečně za třetí, splácení úroků něco stojí.

Co to znamená, že státní dluhopisy jsou drahé? Je to dobře, nebo špatně? Státní dluhopis je cenný papír, který má obvykle předem definované kuponové platby. Třeba na deset let dopředu. Nebo i na padesát. Když úrokové sazby klesají, klesá i tržní výnos státního dluhopisu. Protože výše kuponu se nemění, musí růst cena dluhopisu. Například český státní dluhopis splatný v roce 2016 nyní nese úrokový výnos do doby splatnosti v hodnotě 2,61 procenta. Jeho kupon má hodnotu 6,95 procenta, což znamená, že se obchoduje za tržní cenu 121 procent nominální hodnoty.

ŽIVNOSTENSKÉ MÝTY

26. srpna 2010 v 7:41 | PAVEL PÁRAL (virtually.cz) |  POLITIKA
ZL
Sice státu málo dávají, ale také od něj málo berou

Švarcsystém neodstraní bič na živnostníky, ale liberální zákoník práce a snížení nákladů na pracovní sílu. Většina zaměstnavatelů totiž stojí o to, mít dobré zaměstnance a švarcsystému se rádi vzdají, pokud nebudou sešněrováni paragrafy.

Už dlouho se zdá, že úředníkům ministerstva financí leží v žaludku čeští živnostníci. Snaha dostat z osob samostatně výdělečně činných nějakou korunu navíc je znát snad z každého návrhu změn daní, který z tohoto úřadu vyjde. Poslední návrh, jak zatnout tipec zneužívání možnosti navýšit si mateřskou, z tohoto postoje nevybočuje.

Ministerským úředníkům se není moc co divit, když v současné situaci hledají každou korunu a osoby samostatně výdělečně činné se přílišnou ochotou platit daně a pojištění zrovna nevyznačují. Na první pohled ta bilance nevypadá zrovna povzbudivě. Zatímco necelých pět milionů zaměstnanců zaplatí za letošek na dani z příjmu kolem 110 miliard korun, tak zhruba milion živnostníků jen deset miliard. Když srovnáme výnosy z povinného zdravotního a sociálního pojištění, bude to ještě markantnější. A když samostatně výdělečně činné ženy před nástupem na mateřskou mohou doplatit pár stovek na nemocenském pojištění a vynese jim to tisíce na mateřských dávkách, je to jistě možné vnímat jako nespravedlnost, kterou třeba odboráři tepou často a rádi.

UHÁJÍ VLASTNÍCI SVŮJ MAJETEK?

25. srpna 2010 v 6:39 | IVO VAŠÍČEK (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
BALICEK
Pokud je tržní hodnota práce člověka nižší, než jeho náklady na život, je jeho existence neefektivní. Příslušnou práci musí vykonat jiný člověk, který vyprodukuje více, než sám spotřebuje.

Pokud někdo vědomě odkládá svoji spotřebu, může si vytvořit "zásoby". Zásoby jsou v moderním světě představovány investicemi a finančními vklady. Lidé si "zásoby" vytvářejí proto, aby získali možnost spotřebovávat bez práce. Tedy, aby si v budoucnu mohli dovolit být neefektivní a žít z důchodu.

Pokud někdo spotřebovává více, než vyprodukuje, a nežije přitom ze svých zásob, zadlužuje se. Zadlužený člověk, bude muset někdy v budoucnu vyprodukovat více, než spotřebuje. Pokud toho nebude schopen, svůj dluh nesplatí.

OBEJDEME SE BEZ NÍ

24. srpna 2010 v 6:24 | DFENS (dfens-cz.com) |  POLITIKA
VOLBY
Každý den vidíme, že zastupitelská demokracie jako způsob vlády vykazuje čím dál větší chyby. V posledních letech je to skoro tragikomické.




Základní myšlenkou demokratické vlády je, že to, co se odhlasuje potřebnou většinou hlasů zastupitelů, je vždy správně. Podobně jako po válce dějiny vždy píšou vítězové a proto v novodobé historii v podstatě neexistují vyhrané nespravedlivé války, ale jen ty spravedlivé, tak v demokracii nevznikají špatná rozhodnutí. Vzniknou nějaká rozhodnutí, po čase ale vznikne potřeba reforem, poté, co jsou tyto reformy zavedeny, je třeba zavést zase další reformy, aby napravily nedostatky těch předchozích reforem a podstatné je, že reformy, ať ty či ony, jsou vždy demokraticky odhlasovány. Pokud je paní Vomáčková z Čech, žije reformami již od roku 1997, aniž by se cokoli reformovalo.


Demokracie dovede odhlasovat i věci, které jsou zcela nereálné. Například novodobé poroučení větru dešti nazývané boj s globálním oteplováním, pardon, s klimatickou změnou, protože globální oteplování se prý může projevovat nejen oteplováním, ale také ochlazováním nebo setrvalým stavem. Demokracie dovede odhlasovat vzdělání oligofrenikům, bohatství neschopným a chudobu schopným, sňatky buzerantům, zdraví chorým nebo smrt ještě více chorým. Dokáže zavřít již postavenou atomovou elektrárnu za několik miliard, protože se demokraticky odhlasovalo, že znamená příliš velké riziko, a dokáže z dvouproudové kapacitní komunikace udělat jednopruhovou silnici se soustavnou zácpou, aby vedle ní mohla demokraticky vzniknout zcela prázdná cyklostezka, po které projede jedno kolo za hodinu. Kdyby Vomáčková neměla demokratické zastupitelské sbory a rozhodovala vždy znova o každém problému ad hoc, patrně by ji takové pitomosti ani nenapadly, natož aby je aktivně podporovala. Suma nenormálních východisek, které demokratická společnost nalezla, se každým dnem zvyšuje a jde to čím dál rychleji. Takové Věci veřejné nám ještě předvedou, co je demokracie za cajk. Bohužel nelze odhlasovat změnu lidské mysli a i přes nebývalé úspěchy masových médií v oblbování mas se stává čím dál častěji, že i Vomáčková od plotny prohlédne a konstatuje naprostou iracionalitu demokratického systému.

VYROVNÁNÍ SYNA S BOLŠEVICKÝM VRAHEM

23. srpna 2010 v 5:54 | JAN ZIEGLER (blog.idnes.cz) |  HISTORIE
kupredu
Velmi rázně si to vyřídil se svým otcem nacistickým válečným zločincem Hansem Frankem jeho syn Niklas Frank v knize Můj otec. Podobně drsně to se svým zploditelem řeší Gottwaldův levoboček. "Tu zrůdu nenávidím," řekl.

Klement Dvořák byl v šoku, když se dozvěděl, kdo je jeho skutečným otcem. Narozený v roce 1930 žil v domnění, že má tátu Jaroslava Dvořáka, dělníka z Kolbenky. Pak však zjistil, že jeho matka měla tenkrát poměr s tehdy už ženatým předsedou komunistů a vyhlášeným děvkařem Klementem Gottwaldem.

Toho Dvořák rozhodně nenásledoval a po osmašedesátém roce emigroval do tehdejšího západního Německa. V něm se seznámil s dílem Niklase Franka Můj otec, který se takto vyrovnal s faktem, že jeho otec byl Norimberským tribunálem odsouzen k trestu smrti a popraven za válečné zločiny, které spáchal jako generální guvernér v okupovaném Polsku. Klementa Dvořáka to inspirovalo natolik, že sám začal psát drsné vyznání o svém otci.

"Kdo vlastně byl můj otec? Odpověď je jasná, komunistický zločinec, jehož ruce jsou potřísněny krví nevinných lidí. Pravda, na rozdíl od vysokoškolsky vzdělaného právníka Hanse Franka byl obyčejným vyučeným truhlářem a jistý český spisovatel o něm ve svých pamětech napsal, že byl alkoholikem a nevzdělaným lokajem. A také zbabělcem, který se bál Stalina a nakonec nebyl schopen ani žádného vlastního rozhodnutí bez posvěcení z Moskvy.

Rukama však otec dlouho nepracoval. Když jsem byl v roce 1993 v Rousínově u Vyškova, kde kdysi dávno rok působil ve stolařské dílně, potkal jsem tam jistého Františka Hrubce, jehož táta dělal s tím mým a podle něj byl Gottwald flákač a povaleč, který uměl akorát žvanit, ale ruce měl levé jak turecké šavle.

MLADÍ KOMUNISTÉ V DNEŠNÍ DOBĚ - PŘÍZRAKY ČI REÁLNÉ NEBEZPEČÍ?

22. srpna 2010 v 9:45 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
KSM
Bouřlivá 20. a 30. léta minulého století, kdy se Kléma Gottwald jezdil do Moskvy učit jak zakroutit krkem buržoazii, velmi dramaticky zvedla členskou základnu komunistických a fašistických stran v Evropě. Chudí lidé díky celosvětové hospodářské krizi velmi rychle vzali za své nerealistické bláboly o ráji na zemi, které díky své mocichtivosti vyprodukovali bolševici v Rusku, či sen o velkoněmecké říši fašistů v Německu. Komunistický ráj v Rusku už v té době sice měl své "přehmaty a nedokonalosti" jak dnes soudruzi Filip, Grebeníček a jim podobní nazývají gulagy, justiční vraždy a  pod., avšak díky dokonale zvládnuté propagandě se to dařilo tajit. Proto v ČSR vstupovalo do KSČ hodně lidí, kteří opravdu věřili, že se jim podaří změnit svět. Proč však dnes ještě někdo vstupuje do KSM nebo KSČM ?

Chápu členskou základnu dnešní KSČM, které vládne početná skupina senilních staříků, ukajejících se vlastní poblouzněností, kteří na pravidelných setkáních o 1. máji, či na výročí VŘSR, hrdě se bijí v prsa jak budovali socialismus, stříleli po těch zlých Mašínech, donášeli na své sousedy, cenzurovali kulturní dění, studovali VUML a chlastali vodku se soudruhy ze SSSR.

Hlavními hvězdami těchto estrád bývají takové "osobnosti" jako Milouš Jakeš a soudružka herečka Švorcová. Se slzou v oku si potřesou rukama, vzpomenou jak se jim tenkrát podařilo pod pultem sehnat toaletní papír, či levné bony od známého veksláka. Dokonce pochopím i ty nové komunistické špičky z KSČM - Filip, Dolejš, Grebeníček ap. - protože tam jde hlavně o koryta, vliv, prachy a moc. Za pomocí svého stáda se udrží u lizu ještě možná pěkných pár let. Z duše sice nenávidím, když někdo využívá menšího inteligenčního potenciálu nebo jiné slabosti lidské osobnosti k vlastnímu prospěchu, ale pokud se dnešním komunistickým špičkám nechce samým ze sebe zvracet, musím jen konstatovat, že člověk je stejně jako většina tvorů, žijících na této planetě naprogramován k tvorbě co největšího vlastního hnízda a často používá metodu "přes mrtvoly", což na osudruhy sedí dokonale.

VÝROČÍ 21. SRPNA

21. srpna 2010 v 17:21 | DUŠAN MAKOVSKÝ (blog.idnes.cz) |  HISTORIE
1968
Dnes je tomu dvaačtyřicet let, co do Československa vpadly hordy negramotných, či v lepším případě pologramotných hord z odlehlých končin Sovětského svazu, následované plechovou kavalerií většiny věrných psíků socialistického bloku.

Jde o dvacáté výročí od listopadové revoluce. Je za námi dvacet let, kdy jsme v médiích masírováni vzpomínkami pamětníků, záběry tanků na václavském náměstí, dvacet let se každou noc osvětluje průčelí národního muzea, na kterém jsou stále patrné stopy kulek z ze sovětských kulometů. Dvacet let, kdy si rok co rok můžeme položit zásadní otázku "kdy za to někdo ponese odpovědnost?".

Dvacet let zaznívají ojedinělé hlasy zoufalců volající po popohnání viníků k zodpovědnosti. Dvacet let jsou ignorovány a do několika dnů po výročí rezignovaně utichnou. Jen občas se v tichosti vzpomene na Palacha, Zajíce či od letošního roku poláka Siwiece. V novinách se objeví pár čísel o mrtvých a raněných v Praze či Liberci. Ale ani slovo o tom, že v parlamentu stále sedí členové strany, která se za celých dvacet let nezřekla odpovědnosti, která se ani slovem neomluvila za to co proběhlo a následovalo po srpnovém přepadu Československa.

PODOBENSTVÍ O POMLUVÁCH

20. srpna 2010 v 7:25 | ODJINUD |  KULTURA
BLESK
Byl jednou jeden mladý pár s chlapcem ve věku 12 let. Rozhodli se cestovat, pracovat a poznávat svět. A tak se rozjeli do světa se svým oslem.

Přijeli do první vesnice, lid jejich příchod komentoval: "Podívejte se na toho nevychovaného chlapce. On na oslu a chudáci unavení rodiče jdou pěšky, že to tak nechají!" A tak manželka řekla manželovi: "Nedovolme ať mluví špatně o našem synovi." Manžel sundal dítě a sám nasedl na osla.

Přijeli do druhé vesnice, lid bručel: "Podívejte se na toho nestoudného otce. Nechá manželku a syna trápit se pěšky, zatímco on se veze na oslu." Tak muž sestoupil a nechal na osla posadit manželku. On se synem vedli osla za uzdu.

Přijeli do třetí vesnice a lid to opět komentoval: "Chudák muž, po namáhavé celodenní práci nechá sedět manželku na oslu a chudák chlapec, jak nešlechetnou matku má." A tak se rozhodli sednout si na osla všichni tři a znovu vyrazili na pouť.

Když přijeli do čtvrté vesnice zaslechli zase říkat lid: "Jsou to bestie, větší bestie než sám osel co je nese. Umořili by ho k smrti, místo aby sestoupili a kráčeli svorně vedle něho."

Ale v další vesnici nemohli věřit svým uším: "Hele. To jsou ti tři idioti co kráčí pěšky i když mají osla, který je může nést."

A KDO SE MNOU NESOUHLASÍ JE RASISTA

19. srpna 2010 v 6:11 | COVER72 (dfens.blog.cz) |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
OVCE
Nedávno se v odkazech na tomto serveru objevil vskutku inspirativní článek pseudo-evangelíka Bárty, nadšeně schvalovaný aktivistkou Tydlitátovou. Tito multikulturní aktivisté v něm obviňují z neonacismu prezidentova libertariánského poradce Jakla, přičemž skutkovou podstatu neonacismu Bárta a Tydlitátová nacházejí v nošení hnědé bundy, hlavně pak ale v účasti na akci iniciativy D.O.S.T., která se oběma multikulturalistům hrubě nelíbí.


A protože kdokoli se Bártovi, Tydlitátové a jim podobným nelíbí je rasista, je rasista nutně i Jakl. Nebo ne?

Multikulturní ideologové velmi rádi operují se slovy "rasismus" a "diskriminace", kterými mlátí lidi přes hlavu. Znamenají ale ona slova to, co pod nimi prezentují multikulturalisté? Obávám se, že čeština na to má jiný názor. A protože jazyk samotný se z rasismu obviňuje docela těžko, nechme promluvit Slovník.

"Diskriminace" znamená v doslovném překladu do češtiny "rozlišování" (při výběru).

Diskriminujeme tedy všichni - ráno diskriminujete mezi tím, zda pojedete autem, auto-busem či vrtulníkem; odpoledne pak v jídelně diskriminujete mezi řízkem a dietním salátem. A ano, pan Bárta a paní Tydlitátová diskriminují také - prokazatelně mj. mezi tím, zda bude publikovat na internetu či v Mladé Frontě. Samotná "diskriminace" je tedy neškodná - de facto je základním stavebním prvkem pro "rozhodování se", kteréžto činnosti se denně (navzdory snaze sociálních inženýrů, kteří by rádi rozhodovali za všechny ostatní) dopouští přes čtyři miliardy lidí.

LEVICOVÉ SCHODY V METRU

18. srpna 2010 v 5:30 | JIŘÍ HEŘMÁNEK (blog.tyden.cz) |  POLITIKA
LOUTKA
Myslím, že podle přístupu k jezdícím schodům v metru lze krásně rozlišit levicový a pravicový přístup k životu a společenskému uspořádání.

Pravicově myslící člověk si řekne asi toto: Pokud jsou schody řádně používané a děti na nich jedoucí jsou pod řádným dozorem, tak se žádné úrazy nedějí. K těm dochází pouze tehdy, pokud rodič své dítě nezvládá a to neukázněně strčí nohu tak, kam nemá.

A Levicově myslící člověk si řekne asi toto: Nelze se spoléhat na zdravý rozum a zodpovědnost lidí, je třeba učinit taková opatření, aby chyba prostě nastat nemohla. Což je samozřejmě značně obtížné, často drahé a mnohdy dokonce nemožné.

A také si myslím, že mnozí, kteří se dožadují drastických bezpečnostních opatření sami tato neaplikují. Myslíte si třeba, že všichni rodiče batolat mají na elektrických zásuvkách bezpečnostní krytku? A takový pletací drát nebo něco podobného, když v dětských ručkách nahmatá v zásuvce fázi napětí 240V střídavých, tak může děcko moc hezky ugrilovat. To samozřejmě přeháním, ale zabít ho to dozajista může.


"OBANOMIKA" NEPOMOHLA

16. srpna 2010 v 6:17 | finweb.ihned.cz |  POLITIKA
REDISTRIBUTOR
Obamův stimulační plán, který Kongres schválil loni v únoru, se z původních 787 miliard dolarů (přes 15 bilionů Kč) rozrostl na 862 miliard a celkově bude včetně úroků stát přes bilion dolarů.

Ekonomové se o vliv vládní podpory recesí postižené ekonomiky ve světě nadále prudce přou, nepříznivý vývoj silně stimulované americké ekonomiky za poslední rok však v médiích stále více posiluje hlasy skeptiků. Stimulace vládními výdaji podle receptu slavného ekonoma Johna M. Keynese už podle nich v USA dávno neplní účel a svým dopadem na růst rozpočtového deficitu a státního dluhu dokonce škodí. Vláda prezidenta Baracka Obamy navíc podle kritiků svou politikou podkopává důvěru podnikatelů a jejich ochotu najímat nové zaměstnance, což je nyní pro ekonomiku to nejdůležitější.

V posledních dnech proti vládní stimulaci v USA vystoupil Allan Meltzer, který s protikrizovými plány na snížení daní radil už prezidentům Johnu F. Kennedymu a Ronaldu Reaganovi. Meltzer v článcích v listu The Wall Street Journal napsal, že "obamonomika" se svým stimulačním programem selhala, protože její architekti ignorovali dlouhodobější náklady a důsledky a vláda s Kongresem svými kroky a plány fatálně zvýšily nejistotu z budoucnosti, což je také hlavní důvod stále vysoké nezaměstnanosti. "Vysoká nejistota je nepřítelem investic," konstatuje Meltzer.

OBRANA SVOBODY

14. srpna 2010 v 7:48 | ROMAN JOCH (vize2020.projev) |  POLITIKA
SVAZKY
Již 20 let žijeme ve svobodě. To je historická anomália. Opakuji, je to historická anomálie.
Totiž jen naprostá menšina všech lidí v dějinách se mohla těšit životu ve svobodné společnosti. Většina vždy žila pod tou či onou formou tyranie. Tudíž statisticky řečeno, nikoli svoboda, nýbrž tyranie je to, co odpovídá lidské přirozenosti.

Svoboda vůbec není samozřejmá. Je velice obtížné ji získat, ale velice snadné ji ztratit.
Jaká nebezpečí hrozí nyní svobodě u nás?
Vidím 4 zásadní.

Za prvé, tendence mnoha lidí myslet si, že když něco nemám a chci to, prostě si to odhlasuji. Nemám to, chci to, a tak si to odhlasuji. Získám to snadno, bez práce, bez námahy, bez úsilí, bez výkonu.
Prostě si to odhlasuji.

To může fungovat jen v omezené míře a krátce. Dlouhodobě rozhodně ne. Dlouhodobě to vede k pádu svobody a demokracie. A přitom je to věčným pokušením sociální demokracie. Pokušením, které nakonec může svobodnou formu vlády rozvrátit. Pak by platilo, že rozdíl mezi demokracií a sociální demokracií je jako rozdíl mezi aktem a - pietním aktem!
Za druhé, množení a vyrábění nových tzv. práv jako na běžícím pasu, těch označovaných jako skupinová, či kolektivní. Problém je, že tyto tzv. kolektivní práva nejsou žádná práva skutečná, tj. osobní svobody, nýbrž jsou to skupinová privelegia, která mají jen příslušníci oněch skupin na úkor všech ostatních. Tato privelgia jsou realizovatelná jen za cenu pošlapání práv skutečných, tj. našich svobod.

SPOTŘEBNÍ DAŇ JE NUTNÉ SNÍŽIT NA MINIUM

13. srpna 2010 v 6:53 | HYNEK FAJMON (virtually.cz) |  POLITIKA
lafer
Vláda premiéra Fischera je už minulostí, ale negativní dopady jejího vládnutí jsou žel přítomny dodnes. Mám nyní na mysli letošní zvýšení spotřební daně na benzín a naftu, které z Česka udělaly mimořádně drahou zemi. Negativní následky tohoto kroku pociťujeme všichni při tankování paliva. Je to opravdu strašné. Snad poprvé v dějinách je u nás nafta i benzín dražší než u našich sousedů od Polska přes Slovensko až po Rakousko a srovnatelné ceny jsou v Německu. Jaké to bude mít důsledky?

Když Fischerova vláda hledala dodatečné zdroje pro čím dál více zadluženou českou státní kasu, vzpomněla si kromě daně z přidané hodnoty (DPH) také na daně z benzínu a nafty. Tyto daně se poměrně dobře a rychle vybírají a motoristé před nimi nemají moc možností uniknout. I rozhodlo se, že od 1.1.2010 se tato daň zvýší a to o 10%. Ročně výnos této daně je nějakých 40 miliard Kč a dostat další 4 miliardy Kč by se vládě určitě hodilo. Jenže ouha, nějak se nepomyslelo na to, že motoristé nejsou hloupí a budou tankovat jinde.

NEPŘÁTELÉ SVOBODNÉ SPOLEČNOSTI

12. srpna 2010 v 7:18 | STANISLAV JÁNSKÝ (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
MLADY KOMOUS
Česká společnost se nepochybně stala součástí Západu, ten se vyznačuje mimo jiné i tím, že si živí skupiny obyvatel, které usilují o jeho zničení. Jedná se především o různé radikální levicové skupiny, ekologické skupiny, ochránce "práv" zvířat, feministky či obhájce multikulturních společností. Jak takové lidi poznáte a kde je najdete?


1)    Často se pohybují v tzv. "neziskovkách" (placených státem, nebo EU), kde "pracují" na projektech tuhle k "nastolení" rovnoprávnosti mužů a žen ve vedoucích funkcích, jindy zase k "integraci! cizinců do společnosti, či "zvýšení" podílu větrné energie a podobných užitečnostech. Občas na ně narazíte na universitách, především v oblastech humanitních a společenských věd. Někteří také zavítají do médií (nejraději do těch státních jako CT, nebo CRo), kde se dávají "zcela do služeb" ideálu světlých zítřků. A
mnozí ostatní nepohrdnou dávkou, či státním příspěvkem. Tedy v naprosté většině jsou to lidé, kteří nechtějí být vystaveni nějakému trhu práce a tlaku na efektivitu, či smysluplnost jejich konání a většinou nikdy nevytvářeli žádné bohatství. Žijí vesele s mottem "koukejte nás živit"!

KALOUSKOVA POVODŇOVÁ STOVKA

11. srpna 2010 v 9:33 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
BANKOVKA
Českem prošla velká voda. Nic nového. Stoleté stavy vodních toků zde máme pomalu každý kvartál. Tak nějak hodně prší a znásilněná krajina nemá možnost se bránit. Vylívá si tedy doslova zlost na samozvaném pánu tvorstva a hlavně na jeho statcích. Televize, internet i tisk je zaplaven stovkami reportáží orámovaných autentickými obrázky zkázy a zmaru. Zbořené domy, odplavené mosty, zničené silnice. Plačící muži, zoufalé ženy, promáčené děti. Nešťastní i mrtví.

Co s tím? Jednoduché pravidlo starých sedláků orat po vrstevnicích je zapomenuto, stejně jako mnoho jiných. Člověk si přestal vážit Boha (pro ateisty - přírody), přestal respektovat po mnoho generací předávaná moudra, zapomněl na pokoru a sám si vylhal úlohu nového stvořitele. Snažit se měnit základní principy fungování tohoto světa však zřejmě není dobrá cesta. Matička Země má obrovskou sílu a moc. Tu neuplatíme ani neporobíme. Větru a dešti neporučíme.