
Při kontaktu s klienty se poradce dovídá věci, které jej obohacují, poučují a to jak pro praxi poradce, tak i pro soukromý život (nedávno o tom na Finmagu skvěle psal Ondra Veselý). Samozřejmě to ale funguje i obráceně. Klienti se ptají svého poradce na problémy, kterým oni nerozumějí nebo u kterých si neumějí vybrat z řady argumentů, jež si často i protiřečí. V poslední době se často setkávám s otázkami typu: "Jak je to s tím státním dluhem?" nebo "Hrozí nám státní bankrot?"
Jak ale jednoduše odpovědět, když se jedná o dost složité procesy? Jak zjednodušit problém, aby podstata byla zachována a klient jej pochopil? Jak odpovědět, aby klient dostal nějaké měřítko, které může i v budoucnosti používat?
Návykové peníze
Nejpřesnější odpověď zní: "Státní bankrot České republiky právě probíhá, vážený kliente, a ty se v tom vezeš taky." Nenech se, kliente, uchlácholit slovy, že máme malý dluh a že nám nehrozí osud Řecka. Hrozí! Nevěřte chlácholivým řečem. Proč to říkám? Moje premisa zní: Stát, který není dlouhodobě schopen z vybraných daní pokrýt své běžné výdaje (sociální systém, provoz státu, investice, veřejné statky), je v podstatě v bankrotu. A to bez ohledu na to, že papírově náš dluh nevypadá tak špatně jako jiných států.


















