VRÁNA K VRÁNĚ SEDÁ

13. března 2010 v 9:05 | PETR KOUBSKÝ (e15.cz) |  POLITIKA
Půvabné slovenské přísloví praví: Keď sa pomýlim, aj pravdu poviem. V krystalicky čisté podobě se to povedlo doménovému spekulantovi Aleši Slabému, který svou mimosoudní dohodu s Jiřím Paroubkem komentoval slovy, jež stojí za ocitování v plném rozsahu.
"Důvod, proč jsme se takto rozhodli, je ten, že se naše společnost zabývá především vymáháním pohledávek a nikoli politikou, a chceme se v následujících letech účastnit výběrových řízení pořádaných státní správou. Proto a z tohoto důvodu jsme se rozhodli doménu p. Ing. Paroubkovi věnovat zdarma."

Na správném hřišti

Připomeňme stručně, oč jde. Aleš Slabý je podnikatel, jehož firma Deredes se specializuje na vymáhání dluhů. Vedle toho provozuje ještě jednu podobně sympatickou živnost - je doménovým spekulantem. Pravidla přidělování doménových jmen totiž vycházejí ze zásady, že kdo dřív přijde, ten bere vše. Spekulanti vyhledávají atraktivní domény a pořizují si je, aby je později mohli výhodně prodat. Podle okolností může jít jak o celkem běžnou obchodní činnost, tak o hru na hranici vydírání, přestože to slovo nikdy nepadne. Zkušenosti a kontakty z vymahačství se tady koneckonců mohou hodit.

Pro jistotu

V případě, který skončil mimosoudní dohodou s předsedou ČSSD, šlo spíše o tu drsnější formu doménového byznysu. Pan Slabý si registroval doménu paroubek.eu a nechal ji naplnit politickou kampaní vrhačů vajíček -vzpomínáte si ještě na ty milé mladé lidi? To by se patrně nelíbilo ani velkomyslnějšímu muži, než jakým je postižený. I když - ignorovat celou záležitost a bagatelizovat ji jako klukovinu, by nemusela být špatná taktika. Jiří Paroubek se rozhodl jinak a Aleše Slabého žaloval. Ovšem rozhodnutí soudu je v takové situaci nepředvídatelné: soud může nárok poškozeného uznat, ale může se také odvolat na pravidla běžná na internetu a nechat věc být. Zpravidla volí taktiku Piláta Pontského a doporučí stranám mimosoudní vyrovnání.
K tomu došlo a pan Slabý jako uznalý muž věnoval doménu panu Paroubkovi jako - jako komu? Inu, jako budoucímu premiérovi, s nímž je rozumné být zadobře, obzvlášť chcete-li se ucházet o státní zakázky a čestně vítězit ve výběrových řízeních. Je vždy dobré, když na to čestné vítězství někdo dohlédne, čistě pro jistotu.

Co sneseme

Potud tedy nic zvláštního. Pan Slabý ovšem svým výrokem pěkně zvýšil laťku bezostyšné drzosti, kterou si lze ve veřejném prostoru dovolit. Abychom mu zas té výjimečnosti nepřiřkli příliš mnoho: jistě mu ten rekord dlouho nevydrží, ona laťka se posouvá skoro denně. Vezměte si třeba billboardovou kampaň na Opencard.

Dělají si z nás legraci?, ptá se občan. Kdepak! Je to horší: původci takových výroků a činů už nevnímají, že je něco v nepořádku. Veřejnost vnímají jako kolektivního pasivního hlupáka, před nímž není třeba nic tajit, není třeba předstírat čistou hru. Špatné je, že v tomto ohledu mají pravdu. Kysele se zasmějeme, zanadáváme si a život jde dál.

Kdyby byl pan Paroubek frajer, vyskočil by metr vysoko a hodně hlasitě řekl: Pane Slabý, s takovou si strčte tu doménu tam, kde slunce nesvítí, a své podivné řeči o státních zakázkách, o nichž u nás rozhodují nepolitičtí státní úředníci bez ohledu na výsledek voleb, pěkně vysvětlete veřejnosti. Tak jednoduché a nenapadne ho to. Není ale sám. Kdo z českých politiků by to řekl?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama