ŽIVNOSTNÍCI, ZAMĚSTNANCI, ODBOROVÍ PŘEDÁCI

12. února 2010 v 6:55 | JANA KOLÁŘOVÁ (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
… kdyby se čeští odboráři zkusili aspoň jeden rok živit prací, nemohli by říkat takové hlouposti.

Nemám ráda odboráře, to přiznávám - ale hned také vysvětlím, proč: protože české odbory nejsou apolitické, jsou výrazně spjaty s levicí a zneužívají zaměstnance k posílení svého politického vlivu, který jim vůbec nepřísluší. Odborová sdružení mají být apolitickými společenstvími hájícími zájmy zaměstnanců. Odborové organizace jsou zřizovány podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Tento zákon říká: (3) Tento zákon se nevztahuje na sdružování občanů a) v politických stranách a politických hnutích (...)


Největší odborový svaz, Českomoravská komora odborových svazů, pak sám o sobě říká (www.cmkos.cz): "ČMKOS je dobrovolným, otevřeným a nezávislým demokratickým sdružením 32 odborových svazů, jehož posláním je ochrana mzdových, pracovních a životních podmínek a práv zaměstnanců." A dál k tomu dodává: "ČMKOS bude aktivně vystupovat proti sociálnímu vyloučení, chudobě a nerovnosti, za finančně a místně dostupnou zdravotní péči a další veřejné služby."
Funkce odborových organizací jako částečného strážce pracovních podmínek zaměstnanců je legitimní, i když se tváří, že ochraňují všechny zaměstnance a přitom smějí ochraňovat jen ty, kteří jsou členy odborových organizací. Já se však ptám: kde je NEZÁVISLOST odborů, když jsou jejich předáci voleni jako členové ČSSD nebo jí vyslaní zástupci do Evropského parlamentu, stávají se senátory či poslanci? Jak mají zaměstnanci - příznivci všech stran, od levice po pravici - věřit, že ČMKOS hájí jejich zájmy, když úřadující předseda M. Štěch byl už podruhé zvolen senátorem v době, kdy byl ZÁROVEŇ aktivním členem ČSSD a předsedou největší odborové centrály? Kde je proklamovaná apolitičnost odborů - těch odborů, jejichž jediným dotekem s politikou má být půda triparity, kde mají spolu s vládou a zaměstnavateli hledat nejlepší cestu pro rozvoj podnikání a zaměstnanosti? A jak se slučuje proklamovaný boj ČMKOS za dostupnou zdravotní péči a veřejné služby (když ani jedno z toho nemá nic společného s pracovními podmínkami zaměstnanců) se zákonem o sdružování občanů, který v § 5 jasně mluví o tom, že "Sdružení nesmějí vykonávat funkci státních orgánů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Nesmějí řídit státní orgány a ukládat povinnosti občanům, kteří nejsou jejich členy."? Mohou ODBORY mluvit do ZDRAVOTNICTVÍ proto, že se týká TAKÉ zaměstnanců? Pokud ano, jsou odbory vládci všehomíra, protože zaměstnanců se v každé zemi samozřejmě týká všechno…
Nejnovějším krokem odborářů k ochraně zaměstnanců je pokus o zničení zaměstnavatelů nemalého množství z nich, živnostníků. Záminkou se stala údajná nerovnost živnostníků a zaměstnanců v platbách za sociální a zdravotní pojštění. Apolitický odborář - senátor a člen ČSSD Štěch k tomu řekl: "Živnostníci totiž dnes platí na zdravotním a sociálním pojištění zhruba o třetinu méně, než kolik odvedou zaměstnanci spolu se svými zaměstnavateli. I vláda musela uznat, že ta rozdílná odvodová zátěž zakládá nerovné podmínky mezi živnostníky a zaměstnanci."

Zvolme si za příklad člověka se superhrubou mzdou (v případě zaměstnance) nebo rozdílem "příjmy mínus výdaje" (pokud jde o OSVČ, tedy živnostníka) ve výši 33 500 Kč. Zaměstnanec má z této superhrubé mzdy hrubou mzdu 25 000 Kč, z níž odvede celkem 2 750 Kč na obojí "pojištění" (ve skutečnosti je to zdravotní a sociální daň, ale v číslech je to jedno). Zaměstnavatel za tohoto zaměstnance odvádí na pojištěních celkem dalších 8 500 Kč. Živnostník s P-V 33 500 platí na zdravotním a sociálním pojištění (zaokrouhleně) 43% z vyměřovacího základu, který je polovinou rozdílu P-V - platí 7 200 Kč. Pokud bychom tedy zaměstnavatele a zaměstnance postavili vedle sebe (byť v pojetí odborářů jsou zaměstnanci vykořisťovaní chudáci a zaměstnavatelé nelítostní břicháči, kteří tyjí z práce vykořisťovaných chudáků zaměstnanců a u svých bazénů sundávají ruku z prdelky sličné dívky jen když do sebe chtějí obrátit své šesté dopolední martini), je pravda, že živnostník odvede za obojí pojištění o 36% méně, než zaměstnanec a jeho zaměstnavatel dohromady. Mezi zaměstnancem a živnostníkem je však několik zcela zásadních rozdílů, které toto zjednodušené srovnávání velmi zpochybňují:

1. není důležité odvést dobrou práci, důležité je ji sehnat
Předem podotýkám, že mluvím o dobrých zaměstnancích a živnostnících, ne o flákačích a šizuňcích. U zaměstnance je dobře odvedená práce maximem, u živnostníka základem. Pro živnostníka je dobrá práce nutným předpokladem úspěchu, daleko důležitější je práci, zakázku, sehnat - a to je nezáviděníhodný stres, který zaměstnanec nemusí zažívat.

2. tři platy proti celému majetku
Když má zaměstnanec průšvih, dostane důtku nebo nedostane prémie. Když je ten průšvih velký, přijde o tři platy. A když je extrémní, dostane výpověď a zamíří na pracovní úřad. Když má průšvih živnostník (OSVČ), ručí za něj CELÝM SVÝM MAJETKEM. Takže když je ten průšvih opravdu velký, může se smát představě o ztrátě tří platů, protože může přijít úplně o všechno, včetně majetku, který nemá s jeho podnikáním vůbec nic společného (bytu, domu, chalupy - čehokoliv).

3. ztráta práce
Pokud přijde o práci zaměstnanec, MŮŽE dostat tři až pět platů odstupného a jde se zapsat do evidence úřadu práce. Dávky jsou sice nižší než plat, ale jsou alespoň nějaké. Když ztratí práci živnostník, na pracák jít nemůže - mohl by, ale musel by před tím zrušit svoji živnost. Pokud tedy nesežene práci-zakázku, musí zatnout zuby a začít bojovat. Buď se z toho vylíže anebo po měsících marného boje ruší živnost a míří na pracák - v těch dlouhých měsících bojů a nadějí ale nedostane od nikoho nic.

4. nemoc
Pokud onemocní zaměstnanec, nedostane první tři dny nic, do čtrnácti dnů nemoci mu za pracovní dny náleží částečná náhrada mzdy, kterou mu platí zaměstnavatel a od patnáctého dne dostává za pracovní i volné dny nemocenskou ze státního rozpočtu. Pokud onemocní živnostník, nedostane první dva týdny od nikoho nic. Je sám sobě zaměstnavatelem, takže pokud leží doma s prasátkovou chřipkou nebo se zlomenou nohou, může si sice přendávat peníze z jedné kapsy do druhé, ale kolik mu jich v jedné přibyde, tolik mu v druhé ubude. Po těchto krušných čtrnácti dnech nedostane od nikoho taky nic - přesněji řečeno - pokud by přispíval do systému stejně jako zaměstnanec, nedostal by nic. Zdravotní pojištění obou slouží k financování zdravotní péče, ale samozřejmě nezakládá nárok na nemocenskou-sociální dávku pro případ nemožnosti pracovat.

Zaměstnanec má nárok na nemocenskou automaticky, ačkoliv si na ni nijak nepřispívá a nic za něj neplatí ani zaměstnavatel - nemocenská mu jde z eráru, aniž na ni kdokoliv "střádá". Pokud však chce živnostník stejnou dávku nemocenské jakou má bez vlastního přičinění zaměstnanec, musí si platit zvlášť ještě nemocenské pojištění (měsíčně 1004 Kč, pokud by chtěl dostávat od 15. dne nemoci 24 tisíc měsíčně - pro menší částky poměrně méně, ale ten výpočet není lineární, počítá se v něm s tzv. redukovaným vyměřovacím základem).

5. dovolená
Každý zaměstnanec má nárok na cca 5 týdnů dovolené. Ta dovolená je placená - dostává od zaměstnavatele peníze, ačkoliv nepracuje. Živnostník také může mít 5 týdnů dovolené - nedostane však za ně od nikoho nic, je sám sobě zaměstnavatelem. Pokud tedy mají oba 5 týdnů dovolené, zaměstnanec získává plat za 52 týdnů v roce, živnostník má příjem jen za 47 týdnů. Po celý rok na to musí pamatovat a snažit se vytvořit "rezervu na dovolenou" - nikoliv však na letenku a hotel na Mallorce, ale na chleba, mléko, brambory a všechny ostatní platby, které platí v běžném měsíci.

6. pracovní pomůcky, nářadí, nástroje - aneb "odečtěte z daní"
Zaměstnanec právem očekává, že jeho služební auto, počítač, blok, propisku, montérky, krumpáč mu poskytne zaměstnavatel jako pracovní nástroj - extrémně vyjádřeno: piloti a letušky si také nekupují svá letadla. Živnostník si musí všechno, montérky i letadlo, koupit sám. Výdaj za jejich pořízení se v jeho účetnictví stává nákladem, ale v žádném případě ho neodečítá z daní (oblíbený slogan předvánočních reklam), ale z daňového základu (omlouvám se za polopatii těm, kteří to vědí, ale setkávám se s mnoha lidmi, kteří mězi těmito dvěma pojmy nerozlišují). Pokud tedy dá živnostník sto korun za propisku, dává si tento náklad do výdajů a tím si sníží daňový základ - nemusí sice dát eráru 21,50 za sociální a zdravotní pojištění a 15 korun za daň z příjmu, ale pořád to znamená, že tu stovku musí vydělat a za tu propisku ji dát - a pokud není plátce DPH, musí k tomu přidat ještě dvacku za DPH. Zaměstnanec tu propisku dostane od zaměstnavatele a může mu být úplně šumák, kolik stála, vydělat na nic nemusel nic.

Rozdílů mezi zaměstnanci a živnostníky je samozřejmě mmnohem více - ale už mám ten blog zase dlouhej… Shrnuto, sečteno, podtrženo: Při superhrubé mzdě 33 500 Kč (jíž odpovídá hrubá mzda 25 000 Kč) dostává zaměstnanec každý měsíc 19 295 Kč. Při "příjmy mínus výdaje" 33 500 Kč měsíčně je zisk živnostníka 22 743 Kč. Pokud chce mít 5 týdnů dovolené, znamená to, že jeho měsíční příjem je 22 743x 47/52 = 20 556 Kč. O 6% více, než u zaměstnance. Živnostníkova rizika se do těch 6% nevejdou ani náhodou…

Nevím, jestli tohle vědí odboráři, panem Štěchem počínaje - anebo jestli jen mechanicky srovnávají absolutní čísla bez hlubší úvahy. Sama za sebe si ale myslím, že je jim osud českých živnostníků zcela lhostejný. Čím víc jich zkrachuje, tím pro odboráře lépe. Zkrachovaný živnostník se stává zaměstnancem anebo půjde na pracák. Dosavadní zaměstnanci, kteří budou ze svých pozic vytlačeni stávajícími živnostníky, půjdou také na pracák. Čím více zaměstnanců, tím lépe pro odboráře. Čím více lidí závislých na dávkách od státu, tím lépe pro ČSSD, která si tuto závislost cíleně pěstuje, protože věří, že jí to přináší voličské hlasy. A apolitický odborář Štěch, senátor, člen ČSSD? Strojní zámečník a absolvent průmyslové školy, který byl profesionálním odborářem už před rokem 1989 a po revoluci je jím nepřetržitě a stíhá při tom i tři senátorská období? Jak by se takový člověk uživil, kdyby se musel vrátit ke své původní profesi? Lépe než strašením zaměstnanců a pronásledováním jejich zaměstnavatelů?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jarda Jarda | E-mail | 1. června 2010 v 0:40 | Reagovat

Jsou to ti živnostníci opravdu chudáci. Ale jednomu nerozumím. Proč s tím neseknou a nestanou se zaměstnaci. Člověk je přece tvor myslící a je schopen vyhodnotit, co je pro něj výhodnější a jistější. Nebo jsou živnostníci takoví frajeři a obětují se pro nás vychytralé zaměstnance? tomu snad nevěříte ani vy, madam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama