TAK PRAVIL ŠKROMACH ...

26. února 2010 v 7:24 | HELENA KRATZEROVÁ (blog.respekt.cz) |  POLITIKA
"Zdroje v rozpočtu jsou," tvrdí místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach navzdory státnímu dluhu, který se vyšplhal přes 1,3 bilionu korun. A mimo jiné slibuje, že v roce 2014 vzrostou průměrné důchody z dnešních 10 000 Kč na 15 000 Kč. Jeho slova přitom nejsou určena milovníkům telenovel a pohádek se šťastným koncem, ale voličům, kteří zřejmě nestačili vyrůst z dětských střevíčků.

Lídři ČSSD, proti nimž je proslulá vypravěčka Šeherezáda naprostou amatérkou, nastiňují budoucnost, v níž konečně bude panovat blahobyt pro všechen lid. Třeba pracovníci s nízkými a středními příjmy mají mít ještě dalších dvacet až třicet let nárok na důchod ve výši šedesáti procent čisté mzdy. Kde na to vzít? Například průběžným zvyšováním minimální mzdy nejméně o 500 Kč ročně a z toho vyplývajícími odvody do státní kasy. Komu by vadilo, že tímto krokem především výrazně podraží cena nekvalifikované pracovní síly a sníží se konkurenceschopnost našich produktů na světovém trhu? Stejný dopad by měl i další návrh z dílny "oranžových spasitelů". Očekávají, že zaměstnavatelé angažující se v hutnictví, hornictví a jiných těžkých provozech se "polidští" a finančně zabezpečí příslušníky zejména dělnických profesí tak, aby mohli odcházet na zasloužený odpočinek před dosažením důchodového věku.



Majetnější, kteří navíc mají tu drzost, že většinou odevzdávají hlasy stranám stojícím napravo, sociální demokraty příliš nezajímají. I těch třicet procent ze započitatelného příjmu, jež dnes na stará kolena pobírají jako penzi, je podle nich zřejmě až příliš. Jejich role "dojné krávy" by měla být během produktivního života ještě výraznější. Vždyť existuje tolik potřebných! Proč by si jinak zhruba polovina populace nárokovala nějakou formu sociálních dávek nebo podpory a dostávala je?

Pikantní ovšem je, že mezi oněmi " potřebnými" jsou i ti, kteří do vlastního rodinného rozpočtu přinášejí nemalé sumy tzv. sousedskou výpomocí, za niž berou na ruku dvě až tři stovky za hodinu. Pochopitelně je nikdy nepřiznají daňovému úřadu. To by tak hrálo, dostat se za dobrotu na žebrotu! Přitom nikdo nemá zájem postavit se této situaci, jež ožebračuje erár o nemalé částky. A navíc si pohněvat pracující lid, jenž na svých bedrech nese důsledky ekonomické recese, ač ji ničím nezavinil.

Říká se, že výjimka potvrzuje pravidlo. Teď to spíš vypadá, že se výjimky pravidlem stávají. A levice neúnavně usiluje o to, aby jich bylo co nejvíce. Čerstvé rodičky jistě jásají, že se mateřská vrátí na původní výši a dokonce bude doplacena zpětně. Hlavně ty, které si z přivádění dětí na svět udělaly jedinou profesi. Průměrných 12 000 Kč měsíčně není určitě k zahození. Radost jim nedokáže zkalit ani nepřejícný kazisvět Kalousek, jenž upozorňuje, že dnešní výhra je finanční ztrátou pro jejich potomky. Proč myslet na zítřek, když žijeme dneska! A nějaká dvě miliardy jsou přece při třináctimístném deficitu zcela zanedbatelnou položkou.

Třináctý důchod a proplácení prvních tří dnů nemocenské snad parlamentem neprojdou. Sociální solidaritu se zaplaťpánbůh nepodaří protlačit alespoň v tomto případě. Zato však pedagogům svítá na lepší časy. Poté, co odbory úspěšně čelily čtyřprocentnímu snížení platů ve státní sféře, přicházejí do školství miliardové injekce z evropských fondů. Pracovníci ve výchově a vzdělávání si určitě s vítaným darem dokážou poradit. Něco se investuje do pomůcek a zlepšení výuky, ale to by v tom byl čert, aby tučné sousto nepřibylo na výplatní pásky. "Příprava učitelů na vyučování si přece zaslouží zvláštní odměnu," nechal se slyšet jeden z ředitelů základní školy. Pro tuto nemalou částku by se sice našlo lepší uplatnění třeba ve vědě, výzkumu, zkvalitnění kvalifikace vysokoškoláků a mnohde jinde, ale pláč kantorů nad špatným finančním ohodnocením opět dolehne k chápajícím uším.

Jako dítě jsem milovala pohádky. Rozhlasové nedělní, které doprovázely sváteční oběd. Dobro vždy vítězilo nad zlem, Honza se stal králem, princezna se zbavila pýchy… V dospělosti jsem ale pochopila, že je skutečnost poněkud složitější a život má se spravedlností jen málo společného. A tak mě nyní oslovují spíš ty realističtější, bez happy endu. Třeba Andersenova Malá mořská víla, Wildeův Slavík a růže, či bratři Grimmové.

Udivují mě lidé, kteří skáčou na utopické báchorky z dílny ČSSD a KSČM. Až prozřou, bude už pozdě. Ostatně, každý národ má vládu, jakou si zvolí a zaslouží. A následky bohužel ponesou také ti, kteří se snažili zjevit nelítostnou a nemilosrdnou pravdu.

P. S. Z dobře informovaných kruhů uniklo, že Paroubkovci sestavují zvláštní tým diggerů, kteří se obětavě vydají hledat hrnec zlata na konci duhy. Jen jeho objevení by totiž mohlo financovat jejich předvolební sliby.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jiří jiří | E-mail | 1. března 2010 v 10:37 | Reagovat

Proboha nechte učitele být. Vy máte pocit , že jsou nadhodnocení? Já tedy ne.
Začínájící učitel s VŠ vzděláním nastupuje za cca 12 000,- čistého. To se vám zdá moc? Já po třiceti letech má ve vedoucí funkci 22 000,- Z toho asi nezbohatnu! Tak jim přejte i ty 4% . Vždy jsem volil a volím a budu volit doprava. Paroubka nesnáším , ale při té vší buzeraci byrokracii ve školství ještě tohle. To snad není třeba . Pojďte učit a uvidíte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama