KSČ - ÚTOČIŠTĚ KOLABORANTŮ A PŘISLUHOVAČŮ NACISMU

7. ledna 2010 v 6:48 | JAN ZIEGLER (virtually.cz) |  HISTORIE
Po roce 1945 zaznamenali komunisté prudký nárůst členské základny. KSČ měla před svým zákazem na podzim roku 1938 asi 30 tisíc členů, avšak zhruba rok po válce už bylo v Československu na milion komunistů. Mezi bolševiky se však schovalo mnoho těch, kteří za II. světové války aktivně spolupracovali s německými nacisty. Rudá knížka se stala symbolem beztrestnosti, zatímco skuteční odbojáři byli perzekuováni.

O tom, že komunisté poskytovali útočiště zrádcům národa, pronacistickým udavačům českých lidí a agentům hitlerovských bezpečnostních složek, existuje hodně důkazů. Ukážeme si to na konkrétních příkladech.

Knihu Paměti jihočeského odbojáře vydal v minulém roce Ústav pro studium totalitních režimů v nakladatelství Academia a všem zájemcům o objektivní historii ji vřele doporučuji. Jedná se o vzpomínky učitele Josefa Pikla z Pelhřimovska, který byl za odbojovou činnost vězněn v letech 1943 až 45 v německých koncentračních táborech. Na straně 316 pan Pikl uvádí: "Viděl jsem, že do strany (komunistické) vstupují a jsou v ní ochotně přijímáni lidé, kteří za okupace nepatřili k občanům, jimž bylo možné důvěřovat a na jejich vlastenectví se spoléhat."



Dále uvedl dva příklady z obce Vyskytná. Jedním z poválečných členů KSČ se stal tamní četnický strážmistr Josef Koukal, který se za okupace začal aktivně učit německy a sloužil nacistům tak horlivě, že se ho každý bál. Dokonce jednou špicloval i pana Pikla, zda-li neposlouchal zahraniční rozhlas tedy Londýn nebo Moskvu, za což za nacistů hrozil trest smrti. Po osvobození se vypařil na Karlovarsko, odhnědl, následně zarudl a jako horlivý soudruh se stal vysokým důstojníkem SNB.

Dalším takovým výlupkem byl zemědělec z vesnice v sousedství Vyskytné. Jeho jméno autor neuvádí, ale píše , že za války byl vlajkařem, ze kterého mělo jeho okolí strach. Ten se také dal po válce k soudruhům a když si Josef Pikl na toho člověka u rudých funkcionářů stěžoval, tak byl odmítnut s tím, že vyvolává zbytečné rozbroje.

Pikl dále píše, že kolaborantů nalezlo po roce 1945 do KSČ spousty. Já sám vím o jednom případu z jihomoravských Židlochovic. Tamní občan František Vybíral otevřeně spolupracoval s nacisty, rovněž patřil k Vlajkařům, dostal i nejvyšší protektorátní vyznamenání Svatováclavskou orlicí a prý patřil dokonce i mezi konfidenty gestapa. Po válce utekl na Mostecko a tam rovněž udělal kariéru v KSČ.

Milan Moučka, bratr nedávno zesnulého herce Jaroslava, patřil v padesátých letech k nejhorším estébáckým mlátičkám. Později se dokonce stal hlavním vyšetřovatelem StB a brutálně vyslýchal též doktorku Miladu Horákovou. Za války se prý angažoval v komunistickém odboji, existují ale indicie o tom, že byl ve skutečnosti agentem Sicherheitsdienstu neboli SD. To byla zpravodajská služba SS považovaná za blízkou Gestapu a po válce prohlášena Norimberským tribunálem za zločineckou organizaci.

Uznávám, že i mezi komunisty byli stateční lidé, kteří za svůj razantní antinacismus zaplatili životem. Mezi ně patřil například spisovatel Vladislav Vančura. Na druhé straně komunistický odboj rozhodně nebyl hlavní silou v boji proti nacismu, ale o tom někdy příště.

Bohužel po válce se v komunistické straně prosadily odporné zrádcovské živly s máslem na hlavě, kteří dehonestovaly skutečné hrdiny. Na bolševickou nenávist doplatil jeden z nejvýznamnějších českých odbojářů profesor Vladimír Krajina, na kterého se ministerstvo vnitra vedené komunistou Noskem snažilo sbírat kompromitující informace už v roce 1946. Vyšetřovatelé často tlačili na vězněné nacisty, aby proti Krajinovi něco řekli, a když tak učiní, bude jim snížen trest a někdy jim slibovali i propuštění. Vladimír Krajina byl později po únoru 1948 odsouzen v nepřítomnosti ve vykonstruovaném procesu na dvacet let vězení za kolaboraci, které se nikdy nedopustil.

Toto jen zlomek důkazů toho, že komunisté byli darebáky zcela bez skrupulí, kteří v touze po moci vědomě mezi sebe přijímali i vrahy českých lidí. Oni se v touze po absolutním ovládnutí společnosti moci neštítili ničeho, a takové zrůdy potřebovali. Gottwaldovi darebáci věděli dobře, že tito lidé jim budou oddaně sloužit, protože je mají v hrsti, a dělat i tu nejšpinavější práci, jako například dále udávat své tentokrát ke komunistům neloajální sousedy a třeba organizovat kampaně proti těm, kteří odmítali vstoupit do JZD.

Na závěr mám ke všem slušným čtenářům jednu prosbu. Jestli víte o podobných případech z vašeho bydliště, kdy nacističtí kolaboranti vstupovali po roce 1945 do KSČ, napište mi o tom, pro sebe si to nenechám. Je potřeba všem lidem dobré vůle připomínat, co jsou bolševici ve skutečnosti zač.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Milmat Milmat | 1. května 2010 v 14:27 | Reagovat

Doporučil bych pisateli méně nenávisti,více vzdělání,aby mohl psát objektívně,součaný jeho projev je jen blábol vedle blábolu.
                        S úctou M.

2 Honza Honza | 27. června 2011 v 21:00 | Reagovat

Nenávist je na místě, protože nacismus a komunismus mají hodně společného. Oba nám vnucovali socialismus, proto tyto levičácké ideologie právem patří na smetiště dějin. Ano levičácké. Socialismus je vždy nalevo.

3 Anonym Anonym | 31. října 2012 v 16:24 | Reagovat

Jdi laskavě do prdele.

4 Anonym Anonym | 31. října 2012 v 16:25 | Reagovat

To bylo mířeno na Milmata.

5 člověk člověk | 11. února 2017 v 8:29 | Reagovat

Autor předstírá poněkud popletený pohled na téma(zajisté pouze z nevzdělanosti, nikoli záměrně, že?). Komunisté, jež nacistický režim za války decimoval, samozřejmě neposkytovali cíleně útočiště těm, kteří se podíleli na likvidaci jejich soudruhů, ale mnoha kolaborantům se podařilo přesídlením, obratem o 180° a vstupem do KSČ, zamaskovat svou minulost(stejně jako se po roce 1989 z přemnoha škůdců z řad komunistů a prominentů stali nejzuřivější antikomunisté a škodí dál v novém přestrojení).
Myslím že byla chyba takto se otevřít a umožnit masový vstup nových členů a určitě se měl důkladně lustrovat každý žadatel. Ale bylo to v nastalé situaci vůbec reálně možné? Snadno se radí s odstupem 70 let.
Je také pro některé příznačné, že se s gustem zaobírají dávnými nepravostmi, které již jsou odehrány a nelze na nich nic změnit, zatímco je vůbec netíží nepravosti aktuální, jejichž potíráním by se dal zlepšit život současníků. Autor a mnoho dalších křiklounů jsou příkladem. Proč tomu tak je? Myslím že proto, že je společenská poptávka. Režim potřebuje divadlo aby se dav zabavil a nestaral se o aktuální zločiny. Lidé autorova typu společenské poptávce rádi vyjdou vstříc(třeba mají také máslo na hlavě - kdo ví...), a samozvaně se staví do role spravedlivých, za což snad i očekávají úctu a chválu. Ode mě se jí nedočkají, jdou totiž vždy jen po proudu a slouží té které právě aktuální moci. V podstatě jsou to také jen kolaboranti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama