KOMUNISTIČTÍ PAPALÁŠI NEBO TI SOUČASNÍ?

28. ledna 2010 v 7:23 | JANA KOLÁŘOVÁ (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Občas mívám pocit, že s úrovní politické reprezentace jsme si ve srovnání s dobou před listopadem 1989 moc nepolepšili...

Někdy si tak vzpomenu na emoce podzimu 1989 - a je to v podstatě se smutkem. Neměla jsem tehdy žádné politické ideály; nepřemýšlela jsem o tom, co bude, až padne komunismus, protože jsem si myslela, že pokud vůbec někdy padne, bude to mnohem později. To, co přišlo v listopadových dnech, to byl sen, zázrak. Soudržnost lidí, pospolitost, společné dojetí, radost, emoce. Každý mejdan jednou skončí, skončil i ten listopadový. Nastal všední život - ovšem všední život ve svobodné společnosti. A ohlédnu-li se zpátky na těch dvacet svobodných let, vidím stále se rozšiřující příkop mezi životem "běžným" a "politickým".


V životě běžném vidím jen samou radost. Přesněji: vidím jen samý vývoj k lepšímu - problémů je všude dost, ale radosti přibylo násobně více. Můžeme cestovat, studovat, podnikat. Šedivé činžáky ve městech rozkvetly barvami, v hospodách mají čisté záchody a ochotné číšníky a když je nemají, můžeme jít do jiné hospody, kde je určitě mají.

Život politický? V posledních letech marnost nad marnost. První svobodné desetiletí to ještě šlo. Problémů milion, ale pořád to vypadalo, že politici vnímají své voliče. Neumím samozřejmě říci, kdy se to zvrtlo - už proto, že to nebyl jeden okamžik, ale postupný vývoj. V žádném případě se tu s nikým nechci hádat na téma, KDY se to stalo a KDO za to může víc. Svým způsobem je to jedno, blbé je, že to je.

V české politice však dnes převládají politici, z nichž má slušný člověk stejnou smutnou legraci jako z jejich komunistických předchůdců. Vzpomeňme si na ně, na všechny ty strejce v pomačkaných šedivých oblecích, kteří se ocicmávali v Ruzyni, když přiletěli jiní divní strejcové ze spřátelených lido-demo zemí. Nevěděli jsme o nich dohromady nic; jen to, že nám škodí a POHRDALI jsme jimi. Padesátá léta byla pryč, už nešlo o život - mohli jsme se bavit jejich ubohostí. Věděli jsme, že si náramně dobře žijí a tváří se, že jim jde o "blaho lidu". Ale nevěděli jsme, v jakým mezích se ty částky pohybují, proto to lidi mohlo štvát méně.

O dnešních politicích víme dost toho nepodstatného - s kým žijí, kam chodili do gymplu a jestli mají radši fotbal nebo lezení po horách. Chodí v daleko lépe padnoucích oblecích a čím dál víc si libují v luxusu - a to všichni, bez rozdílu stran. Už s nimi nelze ani hrát hru na to, že pro nás chtějí něco udělat. Už je toho moc. Grossova pohádka o strejdovi Vikovi a pak o tom, jak mu kamarád přenechal akcie a bylo mu jedno, že mu je prodal za zlomek výsledné hodnoty kolem sta milionů korun. Legrační tanec Jiřího Čunka kolem půl milionu v obálce. Zkazky o apartmánech ve Špindlerově Mlýně. Křesťan Svoboda, který se soudil s charitou o dům za 50 milionů. Drahé hodinky Pavla Béma za čtyřnásobek jeho měsíčního platu, podivně levně pronajatá vila, v níž bydlí a jeho výlety do hor, o nichž zarputile mlčí, jako kdyby nevěděl, že transparentnost je u politika základním předpokladem důvěry v něj. Předseda socialisů-ochránce proletariátu, který má rád večírky v pětihvězdičkových hotelech a svoji několikaměsíční dceru přinese ke křtu v botičkách za dva a půl tisíce - dítě, které ještě nechodí a bohatě by mu stačily teplé ponožky nebo ťapáčky, jaké stačily dětem nás všech.

Jak dlouho ještě stačí politici předstírat, že si myslí, že jim věříme, že pro nás něco dělají? Ve chvíli, kdy nemáme důchodovou reformu, zdravotní reformu, kdy máme Zákoník práce, který škodí zaměstnancům, protože neumožňuje rozhýbat trh práce (zaměstnavatelé na tom nejsou dobře a než by přijali na půl roku někoho, komu pak budou muset dávat pět platů odstupného, radši ho nepřijmou vůbec)? Jen za úroky státního dluhu zaplatíme za rok 80 miliard korun jako trest za špatné hospodaření politiků ČSSD v dobách blahobytu plus loňkou krizi. Proč za to nenese trest nikdo jiný, než voliči? Proč nepřijali hejtmani ČSSD nabídku Radima Jančury na provoz na regionálních tratích a místo toho si dál vydržují státní České dráhy, ačkoliv by tím ušetřili 22 miliard korun? Můžeme si pak myslet něco jiného, než to, že jsou za to zaplaceni? Proč nemáme právní stát, a nakonec ještě zjistíme, jaká mafie vznikla díky plzeňské právnické fakultě a jak někteří státní úředníci přímo organizují zločiny? Jak je možné, že ODS neumí zkrotit Pavla Béma, ačkoliv za čtyři roky jeho navztekaného panování v Praze klesly preference ODS z 54% na 27%? Co by se stalo v soukromé firmě s tak mizerným manažerem, který za čtyři roky sníží podíl firmy na trhu na polovičku? Byl by vykopnut nahoru?

Marnost nad marnost. Nám zbývá jediné - ukázat jim, těm současným papalášům, kteří jsou národu vzdáleni stejně jako jejich komunističtí předchůdci, že všechno má své meze. Mezi volbami je nezajímáme, letos však budou tři možnosti, jak jim dát jasný vzkaz: přestaňte lhát, krást, přestaňte se hádat, začněte pro nás něco dělat. Tahle země je naše, ne JEJICH. Nejsme jejich poddaní, jsme voliči. NEVOLME JE.

Nevolitelnost KSČM je zjevná (TAM už jsme jednou byli), ale nevolme současné parlamentní strany - nebo alespoň nevolme ČSSD a ODS. Nevolme tyhle uřvané, hádavé a ulhané chlápky, kteří si dovolují víc a víc, protože si myslí, že mají své jisté - v nejhorším se dohodnou sami mezi sebou a nám budou namlouvat, že voliči rozdali patovou situaci a z té nebyla jiná cesta, než druhá opoziční smlouva. Vůbec nevadí, že ti noví začnou časem také lhát a krást - bude jim chvilku trvat, než se to naučí (ruku na srdce - vy byste uměli začachrovat 880 milionů? - i na to musí být prověřené postupy a my můžeme doufat, že je ti noví ještě nebudou umět).
A stručný vzkaz politikům: my pro naši společnou zemi pracujeme, platíme daně, vykonáváme mnohé pod hlavičkou "občanské společnosti". Kdybyste se nám do toho nepletli, rozumně hospodařili s našimi penězi a aspoň trošku pracovali, mohli bychom k sobě zase najít cestu. Nebo jste na tom už tak, že vám NEVADÍ, že ve vás vidíme směšné tajtrlíky, kteří se pohádají v televizní debatě a pak ruku v ruce nepořádáte výběrová řízení, předražujete veřejné zakázky, nekontrolujete dodržování rozpočtů a v klidu kývete na další a další vícenáklady?

Smutný vtip na závěr: odpověď Pavla Béma na otázku, zda ví, kdo je vlastníkem firmy Haguess, která vydělává na projektu Opencard, který stál už 880 milionů z našich peněz a nepřinesl vůbec žádný zisk (http://zpravy.idnes.cz/bem-nejsme-v-komunismu-nevim-komu-patri-firmy-ktere-chteji-zakazky-1fc-/domaci.asp?c=A100122_170651_domaci_kop):
Nevím, stejně jako nevím, kdo je vlastníkem řady jiných společností, které dostávají nejenom pražské, ale i jiné veřejné zakázky. A jestli o tom nevíte, tak už dvacet let nežijeme v komunistické společnosti, kde určitá vlastnická struktura byla klíčem, abychom posuzovali, jestli je správná nebo ne. (...) Podle českých zákonů nemám já ani vy právo ve svobodné, demokratické společnosti dělit firmy na lepší a horší. Je jedno, jestli je něco společností s ručením omezeným s jasnou vlastnickou strukturou, nebo jestli je to postavené na akciích na doručitele, kdy do toho nevidíte. Při zadání veřejné zakázky nemáte právo nikoho z ní vyloučit.

Ptám se, zcela vážně a úplně zbytečně: umíme si představit, že by v soukromé společnosti mohl být jednu vteřinu zaměstnán člověk, který si neprověří, komu svěřuje peníze na projekt?

Nevím, nevím, ale někdo tady je za pitomce...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama