Leden 2010

ORANŽOVÁ FATA MORGÁNA

31. ledna 2010 v 8:17 | HERBERT KRATZER (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Nevěř sociálně demokratickému lídrovi, který má ve skříni víc než dva obleky," tvrdí poněkud letité, nicméně zkušenostmi prověřené pořekadlo. "Jeden, konfekční, v němž po večerech diskutuje se spolustraníky v hospodě u piva o politice a v neděli jde »vyvenčit« rodinu, druhý, zhotovený místním krejčím (ať i drobný živnostník ví, že je náš člověk!) pro slavnostní příležitosti - svatby, křtiny, pohřby, či účast na partajních sjezdech."

V západoevropských zemích se v jeho duchu dodnes prověřuje věrohodnost slibů reprezentantů levicových stran, údajně hájících zájem námezdně pracujících, v České republice podobně jako v ostatních postkomunistických státech zmizelo z povědomí. Potlesk a ovace davu sklízejí především ti, kteří slibují řídit stát podle hesla "Když už mi exekutoři zabavili statek, tak klidně můžu propít i stodolu"… Přesně v tomto duchu se totiž nesou předvolební sliby na překonání hospodářské krize, s nimiž usilují o přízeň voličů předáci ČSSD. Řečmi, že navzdory astronomickému deficitu státního rozpočtu svým voličům zajistí jistoty a prosperitu. To znamená nemakačenkům neustále se zvyšující sociální podporu, věčným hypochondrům zrušení ponižujících poplatků za neustálénávštěvy u lékařů i vyzvedávání mnohdy zbytečných léků, mladým manželům výhodné státní půjčky, rodičkám vyšší mateřskou. Nezapomněli ani na na seniory, jimž prý budou vyplácet takzvaný třínáctý důchod.

NEŽ SI ČERVI POCHUTNAJÍ, ANEB SOCIÁLNÍ POHÁDKA SE ŠPATNÝM KONCEM

30. ledna 2010 v 6:33 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA

Pět pasažérů zaoceánského parníku se po jeho havárii zachránilo na pustém ostrově. Pět mužů různého věku, společenského postavení i náboženského vyznání. Pět mužů s různým pohledem na svět, různým žebříčkem hodnot i přístupem k životu. Pět mužů začalo bojovat o holý život.

První dny se v jejich srdcích mísil smutek nad tragédií, která se právě udála, s radostí nad tím, že právě oni byli těmi vyvolenými, kterým bylo osudem dopřáno doplavat ke břehům nejbližší pevniny a dostat tak od života novou šanci.

Ačkoliv na lodi byly jejich kajuty v různých patrech, zde si byli najednou všichni blízcí a svoji svornost tak dávali najevo společným úsilím při překonávání veškerých překážek, které jim pobyt na neznámém území připravoval.

Naučili se společně lovit ryby i divokou zvěř, postavili malá obydlí, sbírali plody okolních stromů a pravidelně se střídali v pochodech pro pitnou vodu i v udržování těžce založeného ohně uprostřed tábora.

ALARM - BLÍŽÍ SE PAROUBEK!

29. ledna 2010 v 7:15 | PETR ŠIMŮNEK (hn.ihned.cz) |  POLITIKA

Jiří Paroubek může být podle všeho příštím českým premiérem. Bude to premiér, jehož jediným motorem je touha po moci a kterému je jinak úplně všechno jedno. Proto, aby se k moci dostal a u kormidla se udržel, je ochoten udělat cokoliv.

Včera spolu s komunisty převálcoval sněmovnu a prosadil do jednání všechno, co chtěl. Daň, které říká milionářská, protože jí podle něj mají platit lidé, kteří, považte, berou až sto tisíc měsíčně. Změnu ve výplatě nemocenské, která by nás vrátila zpátky do doby, kdy Češi byli největšími marodéry Evropy, protože to stát hloupě platil. Protlačil k jednání populistické rozdávání peněz ČEZ, kterému farizejsky přezdívá třináctý důchod, ač se jedná o dvě stovky pro každého důchodce měsíčně. Furiantsky shodil ze stolu vydání státních dluhopisů, aby mohl mluvit o neschopnosti ministra Janoty.

KOMUNISTIČTÍ PAPALÁŠI NEBO TI SOUČASNÍ?

28. ledna 2010 v 7:23 | JANA KOLÁŘOVÁ (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Občas mívám pocit, že s úrovní politické reprezentace jsme si ve srovnání s dobou před listopadem 1989 moc nepolepšili...

Někdy si tak vzpomenu na emoce podzimu 1989 - a je to v podstatě se smutkem. Neměla jsem tehdy žádné politické ideály; nepřemýšlela jsem o tom, co bude, až padne komunismus, protože jsem si myslela, že pokud vůbec někdy padne, bude to mnohem později. To, co přišlo v listopadových dnech, to byl sen, zázrak. Soudržnost lidí, pospolitost, společné dojetí, radost, emoce. Každý mejdan jednou skončí, skončil i ten listopadový. Nastal všední život - ovšem všední život ve svobodné společnosti. A ohlédnu-li se zpátky na těch dvacet svobodných let, vidím stále se rozšiřující příkop mezi životem "běžným" a "politickým".

DĚLNICKÁ STRANA - AUTENTICKÁ PRAVICE?

27. ledna 2010 v 7:41 | DFENS-CZ.COM |  POLITIKA
Oficiální místa nás ubezpečují, že Dělnická strana je ultrapravice. To má jistě svůj důvod.

Již sám název je nechutně ultrapravicový. Dělníci byli od nepaměti nejzarytějšími nositeli pravicových hodnot. Tomu nasvědčuje i logo v podobě ozubeného kola, tradičního pravicového symbolu, provedené navíc v konzervativní rudé barvě. Kdyby přesto někdo pochyboval, pak je zde ještě heslo "Národně a sociálně!" oprásknuté od německých sousedů.
Podívejme se do programu Dělnické strany.

Program vychází z toho, že dělníkem se člověk narodil a sotva začal dělníkem býti, už nikdy nebude ničím jiným. Nepovýší ho, nenapadne ho se živit sám, profese dělníka je v podání DS celoživotní misí. Nepochybuji, že pro řadu příznivců DS je život bez přirozených ambicí a sebeuplatnění realitou. Strana na několika místech deklaruje odpor k liberalismu, například v preambuli programu: "Dělnická strana nemůže přijmout ani současný bezbřehý ekonomický, právní i politický liberalismus, založený na sociálním sobectví s absencí solidarity..." Celý program obsahuje neskutečný rozsah státního dohledu, regulačních zásahů a sociálního inženýrství, v mnoha místech se volá po posilování pravomoci státního aparátu nebo bezpečnostních složek. jeho autoři jsou nepochybně přesvědčeni, že společnost je plánovatelná a ovladatelná shora.

OD DIORA BOTIČKY PRO VŠECHNY CHUDÉ MATIČKY ...

26. ledna 2010 v 6:58 | KAREL KŘÍŽ |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME

... je nejnovější heslo generálního tajemníka pro demagogii a dezinformace Lidového domu Petra Dimuna. Poté, co se jeho šéf opět zapomněl a neuvědomil si, že drtivá většina jeho stáda na to nemá, dámy a pánové, když nechal nazout na nožičky křtěné dcery botky s logem nenáviděné luxusní značky pro zbohatlíky, navíc vyvedené třpytivými kamínky pro lepší zobrazení na fotografiích bulvárních paparazzi, čímž tak rádi provokují rychlomilionáři se slámou v botách, musel volební team ochránců sociálně slabých a utiskovaných okamžitě reagovat.

GROSS JAKO SYMBOL KORUPCE

25. ledna 2010 v 6:37 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Kariéru zapáleného mladého sociálního demokrata od mašinfíry po předsedu vlády jsme mohli v přímém přenosu sledovat všichni. Stejně tak jeho "pád" z politických výšin do světa top byznysu a geniálních investic za cizí peníze. Současná kauza rychlostudentů práv v Plzni pak jen dokresluje neuěřitelnou špínu a totální morální balast kolem jeho osoby.

JUDr. Stanislav Gross je dokonalým symbolem žumpy zvané česká politická scéna, obzváště pak její sociálně demokratické odnože. Nechci hodnotit jeho intelektuální potenciál, ale divadelní představení na téma: "Jak jsem poctivě studoval, pracoval, vydělal a investoval" je šmíra nehodná ani poslední zaplivané čtyřky v Horní Dolní.

Mladý sociální Stanislav prolezl správnými análními otvory až na vrchol mocenského žebříčku a díky upřímnému pohledu i úsměvu plaché laně si získal obrovskou popularitu na hradě i v podhradí. Bývalý president Havel v něm viděl skvělou budoucnost politiky a levicově smýšlející lid pak zase nového Klementa Gottwalda v plné síle, jak kroutí krky nenáviděných buržoustů.

Postupem doby se však oba tyto odhady ukázaly jako poněkud liché. Oranžový svazák sice blábolil z televizní obrazovky něco o sociálním smíru, křišťálové čistotě a upřímnosti, ve skutečnosti se však věnoval jedinému, co jej parlamentní učiliště dokonale naučilo - zákulisním intrikám, jánabráchismu a opakovanému lezení do správných řití. S absencí svědomí a hrdosti se tak u nás totiž získávají klíče ke dveřím vládních budov, odkud pak může obzvláště slizský jedinec rozhodovat dokonce i o vlastní nedoknutelnosti.

REVOLUCE PROTI OBAMOVI

23. ledna 2010 v 6:08 | TEMPLATE (nekorektne.com) |  POLITIKA
Vítězství republikánského kandidáta Scotta Browna v senátních volbách ve státě Massachussetts, USA, by se dalo přirovnat k hypotetické výhře ultralevicového přistěhovalce, který by měl na programu zákaz držení všech střelných zbraní a hromadnému propuštění všech vrahů z vězení, v Texasu. Přesto se tak stalo. Proč? Protože Barack Obama.

Na mapě Spojených států amerických by člověk těžko hledal "modřejší" (tedy v americké barevné symbolice liberálnější, ergo levicovější) stát, než je Massachussetts. Jako v historicky prvním z amerických států se zde legalizovaly svatby homosexuálů (v roce 2004, tehdy se tak stalo vůbec pošesté na celém světě, po velmi liberálním Holandsku, Belgii a třech kanadských provinciích). Představitelé Massachussetts v Kongresu jsou bez výjimky členy Demokratické strany. Co se Senátu týče, republikánský kandidát zde nebyl zvolen od roku 1972.

Až nyní. A to i přesto že protivníkem Scotta Browna byla žena, Martha Coakley (tato skutečnost sama o sobě znamená v tradičně liberálním státě velkou výhodu), že ji automaticky favorizovala veškerá místní média a že ji v kampani přijel podpořit sám Barack Obama!

GLOSA MIROSLAVA MACKA

22. ledna 2010 v 10:52 | MIROSLAV MACEK (neviditelnymacek.cz) |  POLITIKA
Mám dojem, že musí jít o nějaký žert. Vláda se totiž poradila, kterak se dostat z krize a přišla s "geniálním" nápadem: zvýšit daně, zlepšit kontrolu hospodaření s penězi a uspořit na výdajích. Na takovou radu ovšem nepotřebujeme vládu, to dá zdravý selský rozum, vždyť nic jiného neexistuje.
To podstatné je ovšem v tom kolik a komu sebrat z kapes, jak, kým a s jakým efektem kontrolovat hospodaření a kde a kolik uspořit. To ovšem vláda ponechá na vládě příští... takže další nejméně půlrok v p.....! Nač v té Strakovce potom sedí?

Svědek v restitučním sporu Dietrichsteinů o mikulovské panství připomenul soudu, že do Jižní Ameriky po válce neutíkali antifašisté...
Což mi připomnělo, jak jsme po válce zpívávali na melodii Horst Wessel Lied: " Die Fahne hoch, die Reihen dicht geslossen, kde je ten hoch s tím knírkem pod nosem? A kdepak jsou ty nacistický svině, no že se ptáš, už dávno v Argentině... "

EVROPANÉ SI KOPOU VLASTNÍ HROB

21. ledna 2010 v 8:02 | PAUL BELIEN (The Washington Post) |  POLITIKA
Jednou z možností jak zachránit evropskou kulturu a dědictví je vyhnat sociální šarlatány z jejich úřadů a zastavit štědré, ničím nezasloužené přídavky pro obyvatele, kteří nikdy neměli v úmyslu na ně přispět svojí prací.

V průběhu minulého roku [míněn rok 2006] více než 155 000 Němců emigrovalo ze své rodné země. Již od roku 2004 je každoroční počet etnických Němců opouštějících svou vlast vyšší než je tomu v případě nově příchozích imigrantů. Zatímco němečtí emigranti se rekrutují z řad vysoce motivovaného obyvatelstva s dobrým vzděláním, "jejich protějšky proudící v opačném směru jsou většinou chudé, postrádající adekvátní profesní kvalifikaci a vzdělání," prohlašuje Stephanie Wahl z Německého institutu pro ekonomii. Průzkum veřejného mínění mezi německými studenty z roku 2005 ukázal, že plných 52 procent respondentů hodlá v budoucnu opustit svou vlast. Mladí a vzdělaní Němci tak jednoduše "volí nohama" a ukazují tím, že Německo nemá jim a jejich dětem do budoucnosti co nabídnout. Jak prohlásil jeden německý pár emigrovavší do USA, "zde naše děti čeká budoucnost beze strachu z nezaměstnanosti a sociálního úpadku." Existují dva hlavní důvody, proč se etničtí Němci rozhodují pro emigraci: Zástupci první skupiny si stěžují na vysoké daňové sazby, jež jsou tak vysoké, že se jim dlouhodobě nevyplácí si vydělávat na živobytí, zatímco těm druhým leží na srdci, že si v zemi, jejíž kulturní profil se dramaticky mění, již nepřipadají jako doma.


SMRAD VELKOKOALICE

20. ledna 2010 v 6:49 | PETR HOLEC (reflex.cz) |  POLITIKA
Když předseda ODS Mirek Topolánek v neděli připustil velkou koalici s ČSSD, nešlo jen o bídně rafinovanou volební kapitulaci. Ve vzduchu smrdělo něco mnohem horšího.

Volební prohry jsou stejně nezbytnou součástí politiky jako korupce či lhaní, chceme-li zůstat doma v Česku. Každá politická strana občas musí prohrát, aby jednou zas vyhrála. Ostatně jen díky pobytu v opozici pak může v dalších volbách lidem slibovat, že bude vládnout lépe - vzhledem k obvyklému stylu vládnutí vládních partají zpravidla celkem uvěřitelný slib.

Vzpomeňte na Miloše Zemana. Když se v roce 1998 pomalu blížil se Zemákem Strakově akademii, sliboval nám z opozice všem "čisté ruce" s tak upřímným becherovkovým pohledem, až nakonec zapomněl na mýdlo. Místo něj nám přivezl mladého Stanislava Grosse.

ČEKÁNÍ NA BÍDU

19. ledna 2010 v 7:20 | IVO VAŠÍČEK (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Nedávno jsem napsal Článek o tom, že západní civilizace nemá o Číně objektivní a klíčové informace. Situace je však horší, lidé tedy i politici a ekonomové ignorují i podstatné informace o ekonomice západu.

To čemu média říkají krize a pozitivisté recese je pouhým důsledkem změn v ekonomikách států. Globalizace světových trhů umožnila dalším ekonomikám přístup na trhy. Vzrostla konkurence a zákazníci z toho profitovali. Relativní ceny většiny výrobků se značně snížily, často vzrostla i kvalita.

V některých zemích jsou podmínky k výrobě lepší, než v jiných. Podnikatelé je nemohou ovlivnit, a proto mnozí stěhují své výroby. Mnozí přesunuli po r. 1989 výrobu z Německa do Česka, Maďarska, později do Rumunska. Po "expanzi Hongkongu do Číny" přesouvali výroby tam.
Na trh však vstoupily i přímo čínské, idické a další firmy. Investují do získávání trhů a technologií. Kdysi slavné americké počítače IBM dnes vyrábí čínské LENOVO, největším výrobcem oceli se stává indický MITTAL, čínský ropný gigant Sinopec už vlasní švýcarský Addax, JAGUAR je indický, HUMMER je čínský…, VOLVO je čínské…

ÚŘEDNICKÁ SNĚHOVÁ ÚDERKA

18. ledna 2010 v 6:55 | D-FENS-CZ.COM |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME
Patrně žádné jméno nebylo v minulém týdnu tak často skloňováno "nezávislými" sdělovacími prostředky jako jméno senátora a teplického starosty Jaroslava Kubery.

Některé sdělovací prostředky, zhysterčené nátlakem tukem obalených starostů, dokonce sáhly k zveřejňování trapných karikatur a vyzdvihování nectností tohoto patrně posledního žijícího liberála v ODS.

Frustrace na straně starostů byla ohromná. Připomínalo mi to reakci vykrmeného líného prasete, které odmítá vyjít z chlívku na dvorek, protože ho tam asi nic dobrého nečeká. My nechceme uklízet chodníky. My chceme hezky sedět tady v kanceláři, vyměřovat a vybírat poplatky, šikanovat občany obecně-policejními sbory ozbrojených hovad, rozdělovat zakázky ve zmanipulovaných výběrových řízeních anebo radši rovnou bez nich. Rozhodně nás ale nezajímá, jak se bábě Vomáčkový chodí nebo zda si zlomí kyčel v krčku.

JSEM STRIKTNĚ PROTI ZRUŠENÍ DĚLNICKÉ STRANY

16. ledna 2010 v 9:44 | JAN WERNER (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Jsem proti zrušení Dělnické strany. A na rozdíl od více než třinácti tisíc lidí, sdružených na Facebooku ve skupině "Za zákaz činnosti Dělnické strany v České republice!", jež svůj názor vyjádřili pouho-pouhým kliknutím na tlačítko "přidat se", popřípadě velice krátkým komentářem, já v tomto článku představím své důvody, proč jsem proti zrušení Dělnické strany. Anti-dělnických skupin existuje na Facebooku celá řáda, většina z nich se však pohybuje v řádech stovek či desítek členů. Za zmínku stojí ještě snad jen "Iniciativa za zrušení Dělnické strany" s necelými třemi tisícovkami členů. Stejně tak jako většina lidí v těchto skupinách nezná adekvátní argumenty pro zrušení, více než 4000 členů skupiny Dělnická strana je pak jen stádem ovcí, které ve většině případů ani netuší, co vlastně podporují. To je problém celé Dělnické strany jako takové. Můj odhad, založený na debatách se členy DS na sociální síti Facebook, je zhruba takový, že 75% členů této strany neví co přesně podporují a jakou ideologii že vlastně strana, jíž jsou členy, vyznává. Problém chybné či žádné korektní argumentace je na obou stranách. Pojďme se tedy nyní podívat na důvody, proč Dělnickou stranu nezakázat.

Jaké jsou tedy moje důvody proti zákazu činnosti Dělnické strany? Rozdělil jsem svoje argumenty do celkem tří odlišných pasáží, přičemž každá reprezentuje jedno z možných argumentačních
stanovisek.

PODNIKEJ A BUDEŠ PO ZÁSLUZE POTRESTÁN

15. ledna 2010 v 5:32 | DAN ČERNOHORSKÝ (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Naše společnost si z období komunismu odnesla šrámy, ze kterých se bude dostávat ještě dlouho. Neúctu k soukromému vlastnictví, závislost na státu, bezbožnost, neznalost vlastní historie, žalostnou národní hrdost a mnoho dalších negativ však spolehlivě přebíjí závist.
Závidíme. Všechno a všem.

Závidíme mladým mládí, starým stáří. Závidíme si majetek, děti, peníze. Co je horší, závidíme si schopnosti, úspěch nebo dokonce i jen snahu o něj.
V Česku se i dvacet let po komunismu závidí tak, že se výjimečné děti nechají napospas nefungujícímu školství a jakékoliv schopnosti se v něm ubijí jen proto, aby nevyčnívalo z řady. Mít úspěch je v Česku horší než krást.

NECHCI BÝT OTROKEM "SOCIÁLNÍHO" STÁTU

14. ledna 2010 v 5:55 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Nechci se již více podílet na absurdní frašce, kterou s námi hraje politická vrchnost. Nemám již sílu ani nervy na každodenní boj s populisticko demagogickými bláboly zkorumpovaných parazitů, kteří pomocí peněz, které mohly být použity na rozvoj firem či osobností tvrdě pracujících, živí bandu přisluhovačů, kteří tahají za lana jejich soukromých výtahů k moci spojených s ničím zaslouženými zisky a výhodami.

Koncepce sociálního státu je největší Potěmkinovská vesnice v historii lidstva. Původně snad slušná myšlenka pomoci slabším a handicapovaným vzala dávno za své. V současné době je to jen pláštík pro legální ožebračování produktivního obyvatelstva a přesunů nakradených majetků do soukromých kapes vládnoucích elit.

Partaje všehoschopných farizejů mají pré. Díky zákonem stanovené beztrestnosti si mohou s majetky a životy svých poddaných dělat naprosto co chtějí. Časovou smyčkou jakobychom se vrátili do otrokářských dob, kdy se hledělo jen na počet kusů zapojených do pracovního procesu a jejich výkon. Stejně tak se dnes hledí na daňového poplatníka. Nikoho nezajímá jak, ale hlavně ať platí. Jediným pokrokem je, že v případě nesplnění daného úkolu (včasného zaplacení stanovené daně) není jedinec ubičován k smrti, ale "pouze" kriminalizován a zneuctěn jako zloděj či podvodník.

KOLIK KOMOUŠŮ ŘÍDÍ TRAMVAJ?

13. ledna 2010 v 6:01 | MICHAEL VAN DER BRUGG (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
To se bohužel nikdy nedovíme. Nikdo po nich nebude pátrat, i když jsou to podle platného zákona č. 198/1993 Sb. zločinci.

Ovšem díky médiím víme, že jeden řidič tramvaje sympatizuje s Dělnickou stranou. To je ovšem natolik pobuřující, že o tom Česká TV informuje skoro každou hodinu.
Vedení podniku soptí a hledá právní kličky, jak "fašistu" potrestat za sušení jeho šály na palubce tramvaje. Nepochybuji o tom, že to byla forma protestu, či projev sympatie k Dělnické straně, ale pokud takovéto projevy nejsou zdůrazněny jako nepatřičné v pracovní smlouvě, je vyhrožování vedení DPP téměř až protiústavní, neboť Základní listina práv a svobod, jako součást ústavního pořádku, ve svém článku 17 takovéto jednaní zapovídá. Ano, je to "žabomyší válka", ale ta je v právním státě povolena, pokud není zakázána.

Bohužel za tím vším se skrývá mnohem smutnější a tragičtější skutečnost.
Kdyby si onen řidič vystavil na palubce třeba bustu Stalina, jak lidem, tak i vedení DPP by to bylo zřejmě šumafuk, někteří by se dokonce pozastavili a zazpívali hlasitě Internacionálu.

Zdá se, že český národ je nevyléčitelně rudoslepý.

STÁT JAKO ÚČASTNÍK TRHU

12. ledna 2010 v 7:31 | IVO VAŠÍČEK (blog.idnes.cz) |  POLITIKA
Stát je organizované násilí a nikdy tomu nebylo jinak. Každé právo se opírá o hrozbu nebo výkon násilí. Právní stát používá násilí pouze na základě jednoznačného výkladu zákonů. Pokud stát nedokáže prosadit dodržování zákonů je to příznak jeho selhávání.

Státní zřízení mohou být různá, ale základ výkonu moci je vždy stejný. K ovládání lidí vládci používají sílu i manipulaci. V demokracii je rozhodujícím prostředkem manipulace, v diktatuře je jím brutální síla. Nic však není černobílé a konkrétní význam manipulace a síly se liší stát od státu.
Základem lidské společnosti je směna, ideálem pro mnohé je naprosto svobodný trh. Ten je však utopií, neboť lze zdroje získávat i násilím. Každý stát vznikl jako ochránce před násilím ostatních. Sám se však zdrojů zmocňuje také násilím. Teoreticky by lidé žádný stát nepotřebovali, prakticky je to však nemožné. Vždy se najde někdo, kdo uplatní násilí k získávání zdrojů. Ve výsledku vždy vítězí lépe organizovaná síla, tedy stát.

V rámci demokratické manipulace je vytvářen dojem, že stát je služba, že je tu pro lidi a že o tom lidé rozhodují. Demokratická manipulace je založena na dogmatu, že většina má vždy pravdu. Objektivně k tomu však není žádný důvod, v praxi je to spíše naopak (Paretovo pravidlo aplikované na rozložení inteligence). Demokracie je pouhým výsledkem vítězství kvantity nad kvalitou.

JEDEME Z KOPCE

11. ledna 2010 v 7:36 | VILÉM BARÁK (virtually.cz) |  POLITIKA
Za loňský rok činil deficit státního rozpočtu 192,2 miliardy korun, přitom objem daní tvoří 45,8 procenta čistého národního důchodu, na stát jsme loni pracovali 167 dnů tedy až do 17. června 2009. (Takový díl si snad nebrali ani faraóni). Celkový dluh České republiky dosáhl 1,168 biliónu korun a letos k němu díky plánovanému rozpočtovému schodku přibude 162,7 miliardy korun. Od 1.1.2010 se zvyšuje spotřební daň na alkohol, pohonné hmoty, daň z nemovitostí a o jedno procento povyrostla sazba daně z přidané hodnoty, která zatěžuje naprosto vše, od potravin po telekomunikační služby. Politici však nepřestávají s úvahami nad dalším zvyšování daní a návratem k progresivnímu zdanění, což znamená čím více vyděláš, tím více zaplatíš.