Nevěř sociálně demokratickému lídrovi, který má ve skříni víc než dva obleky," tvrdí poněkud letité, nicméně zkušenostmi prověřené pořekadlo. "Jeden, konfekční, v němž po večerech diskutuje se spolustraníky v hospodě u piva o politice a v neděli jde »vyvenčit« rodinu, druhý, zhotovený místním krejčím (ať i drobný živnostník ví, že je náš člověk!) pro slavnostní příležitosti - svatby, křtiny, pohřby, či účast na partajních sjezdech."
V západoevropských zemích se v jeho duchu dodnes prověřuje věrohodnost slibů reprezentantů levicových stran, údajně hájících zájem námezdně pracujících, v České republice podobně jako v ostatních postkomunistických státech zmizelo z povědomí. Potlesk a ovace davu sklízejí především ti, kteří slibují řídit stát podle hesla "Když už mi exekutoři zabavili statek, tak klidně můžu propít i stodolu"… Přesně v tomto duchu se totiž nesou předvolební sliby na překonání hospodářské krize, s nimiž usilují o přízeň voličů předáci ČSSD. Řečmi, že navzdory astronomickému deficitu státního rozpočtu svým voličům zajistí jistoty a prosperitu. To znamená nemakačenkům neustále se zvyšující sociální podporu, věčným hypochondrům zrušení ponižujících poplatků za neustálénávštěvy u lékařů i vyzvedávání mnohdy zbytečných léků, mladým manželům výhodné státní půjčky, rodičkám vyšší mateřskou. Nezapomněli ani na na seniory, jimž prý budou vyplácet takzvaný třínáctý důchod.
Zde hledá