TAK SE UKAŽTE, VY SRAČKY!

7. listopadu 2009 v 8:29 | RUDOLF HAVLÍK (blog i-dnes.cz) |  POLITIKA
Tohle už bohužel přestala bejt prdel. Jsem obyčejnej blbec a chápu, že i nájemní vrazi jsou jenom lidi a rádi se u práce zasmějí, ale jsou chvíle, kdy se přestanou smát úplně všichni a to už je na pováženou. Legrační prostředí naší politický scény se změnilo. Ta tam je dudácká řachanda, který se člověk může zasmát a kdy si může říct: No jo no, jsou to dementi, ale aspoň je s nima sranda. Sranda zmizela. A jak tak chodím po ulicích a setkávám se s lidma, nikdo se už nesměje. Spíš mají chuť nakopat někoho do řiti.

Všechno, co se v posledních týdnech děje, je snad skoro fenomén, protože to nasírá lidi napříč všemi politickými spektry. Štve to mě, Frantu, kterej volí Paroubka, Josefa kterej volí komunisty, protože to jinak neumí a miliony ostatních, kteří zjistili, že je jim stranická sympatie k ničemu, protože teď už je jasný, že v prdeli jsme všichni a holou jí budeme mít společně, ať už nosíme triko jakékoliv barvy. Víme to všichni. Sledujeme tu verbální onanii v médiích a víme že něco není v pořádku. Zas takový kreténi nejsme. Vytáčí nás to. Každý den nás čeká ve zprávách jiná adrenalinová a zkreslená informace. Jsme obyčejní lidé. A kdybychom my udělali nějaký podobný průser jaký se děje v Plzni a vůbec na naší politický scéně, přišli by úředníci, vymahači, soudci a všichni jim podobní až k nám do obejváku a nakopali by nás do ksichtu tak, že by to Van Damme nedokázal líp. Nikdo by se s náma nesral.



Možná že v médiích se poslední dobou častěji vyskytujou mediální mrdky. Jsou jich stovky. Tisíce. Politici se nám smějou do ksichtu zleva z prava a zneužívají svojí pozice na všech frontách. Nejsem úplně debilní a vím, že všechno má svá specifika a být politikem taky není žádný med. Ať to někdo dělá, je mi to svatě u prdele. Když na to má někdo žaludek, ať si ty podělaný prachy nahrabe. Bude se to dít vždycky. Nelze obejít lidskou přirozenost a tlak okolí. Nemám s tím problém. Ale vždycky je to něco za něco, a když chci mít od čokla u televize pokoj a sežrat si v klidu párky, prostě mu musím něco hodit. Uklidnit ho a chovat se k němu aspon trochu slušně. Arogance a tupost českých politiků je už však tak hluboká, že to už uráží i mě a mně jsou tyhle věci obyčejně jedno. Chodím volit. Volím dle svých potřeb a nikomu nenutím, koho má volit on. Pokaždé utrácím svoje prachy a svůj čas, abych splnil tu věc, která může ovlivnit výsledek. Beru to jako svojí část dohody. Když to tak vezmeme, politici jsou vlastně naši zaměstnanci. To vy a já jim dáváme práci. Vy je dotlačíte nahoru. Oni vylezou po vašich zádech nahoru. A o váš ksicht si potom čistí boty. A vám seberou prachy, který oni rozhážou. Jsou to vaše peníze. Bez nich by byli všichni tihle kokoti v hajzlu.

A teď si to promyslete. Kdybyste měli vy u sebe ve firmě takové zaměstnance, kteří vám každý den nesmyslně lžou, vykrucují se, chrápou v práci, okrádají vás a ještě si z vás celou dobu dělají prdel a neumí vás ani pozdravit. Co byste udělali? Já bych se rozběhnul a nakopnul je do koulí, případně do obličeje nebo jiné části těla. Dle osobního výběru a fyzických dispozicí. A jsem ve stavu, kdy bych to byl ochoten a schopen udělat, kdybych jednoho z těchto idiotů někde potkal na ulici. Občas mívám pocit, že rozhovor na férovku věci vyřeší. Dokonce jsem chtěl onehdá naskočit do kožichu mistru Škromachovi a proběhla krátká dohoda o případném rozhovoru bez rukavic. Škromach vycouval, jak se ostatně dalo čekat a já jsem byl nakonec rád, protože bych mu se svým slovníkem asi daroval pár šťavnatých výrazů.
Můžeme si za to svým způsobem i sami. Já, a vy. My. Nevím, co všechno se musí stát, abychom se sebrali, ne jen modrej nebo oranžovej, ale všichni a vyrazili ven. Stoupnout si zase někam na plac a vynutit si změnu. Jsme hodně pohodlní. I já. Vždycky si řeknu, ono to nějak dopadne. Jenže v poslední době už jsem na vážkách. Mám chuť jít. Vysrat se na svojí práci a obětovat ten čas. Ne proto, abych si splnil svůj rebelskej sen, ale protože tohle, co se děje, mě neskutečně vytáčí. Politici na nás serou a my jim za to ještě pěkně vylížeme prdel. Jestli by to postávání na ulici něco změnilo? Nevím. Ale když to neuděláme, tak to vědět nebudeme.

Uwe Boll natočil pár odporných filmů. Jsou to sračky na které se nedá dívat. A hodně lidí naštval. Miliony fanoušků předloh po celém světě. A ti mu napsali, že by mu rádi dali do držky. A Uwe, klobouk před ním dolů, do toho šel. V boxerským ringu si to rozdal s vybranýma recenzentama a postavil se jim tváří v tvář. Pravda, dřív hodně boxoval, takže věděl že vyhraje, ale za to gesto mu byli lidé vděční. I za tu možnost zkusit mu dát ránu do ksichtu. Bylo to vtipný, bylo to odvážný a mělo to svůj smysl. Lidi dostali šanci.

Politici u nás se nemají čeho bát. Soudy jim jdou na ruku, diplomy mají všichni nakoupené a kámoši jsou všude. A na lidi serou. Sice většina z obyčejných lidí má lepší vzdělání a diplomy doopravdy vystudované, ale to je jim jedno. Jediná věc, která doopravdy funguje je bolest a strach. Nikdy v životě jsem se pořádně nepral. Jsem pacifista a zastávám cestu dialogu. Ale prvně v životě mám chuť jít a každýho z těch idiotů bouchnout do obličeje. Protože to je způsob, jak jim dojde, že něco není v pořádku. Když vás bolí huba, řeknete si: Hm, tak to jsem asi posral. Musím si dávat trochu pozor. Aspoň na hubu. Protože jinak mě lidé propustí. Vyhodí mě z práce, kterou mi dali. To je blbý, to bych nebral už tolik peněz. A hlavně by příště mohl přijít někdo větší a ten by mě skopal jako psa. To jim raději občas hodím kousek toho párku. věci se prý nemají brát osobně. Ale tohle co nám předvádí tyhle hovada už osobní je.

A proto bych vám politikům a lidem zapleteným do plzeňských diplomů rád vzkázal. Jste banda zkurvených debilů a lhářů, kteří si nevidí na špičku nosu. Seberte v sobě alespoň kousek slušnosti a postavte se problému čelem a ne jako pojebaný veksláci. Je mi z vás na blití. Ze všech. A pokud někdo z vás má dost odvahy na to, aby si stoupnul před obyčejný lidi a rozdal si to fair play, jdu do toho. Neumím to, takže je možný, že dostanu přes držku, ale poprvé v životě mám pocit, že to stojí za to, protože vy bando zasranejch lhářů si nic jinýho nezasloužíte. Děláte z nás ze všech idioty a myslíte si, že můžete všechno. Nemůžete. Protože bude víc a víc lidí jako jsem já a dřív nebo později vás některý z nich potká a vrazí vám jednu do držky, protože nic jiného na vás neplatí. Komunikovat neumíte, mluvit pravdu nechcete a ještě se nám všem dohromady smějete. Tak se ukažte vy ubožáci. Máte na to? Věřím, že my lidé tady dole ano...

Tento text vyjadřuje pouze můj osobní názor a redakce iDnes ani blogu s ním nemá nic společného. Nikdo my tento text nezadal na objednávku a nikdo z něj neprofituje. Jen jsem už fakt děsivě nasranej z toho, jak si z nás ti kokoti dělají prachsprostou srandu. A bez jiných slov by to opravdu nešlo. Protože na to co se děje slušná mluva už jednoduše nestačí.

A rád se pod tohle podepíšu,

Rudolf Havlík
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 libik libik | E-mail | Web | 12. listopadu 2009 v 15:07 | Reagovat

mluvíte mi z duše, Rudolfe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama