POLITICI NIKDY ŽÁDNOU KRIZI NEVYŘEŠILI

18. října 2009 v 8:42 | IVO VAŠÍČEK (blog i-dnes.cz) |  POLITIKA
Politici a s nimi loajální ekonomové neustále předvídají konec krize. Nikdo z nich však nedokáže ukončení krize zdůvodnit.

Realita je taková, že ti co mají peníze, mají vše, co potřebují. Nemají žádný důvod kupovat jakékoliv další produkty. Ti co peníze nemají, by rádi nakupovali, ale nemají za co. Dnes už jim buď nikdo nepůjčí a nebo si půjčovat nechtějí.

Celá situace je umocňována tím, že stále roste podíl produktů, které jsou vyráběny v Asii. Podíl asijských výrobců roste zejména proto, že tamní výroba je efektivnější. Ideologická kritika Číny a dalších podobných ekonomik situaci nemůže změnit. Za dobrý pocit z dodržování přebujelých lidských práv si nikdo nic nekoupí. Socialistické rozšířování lidských práv na bezplatné zdravotnictví a nárokovou sociální péči má pouze negativní ekonomický efekt. Zvyšuje náklady a nepřináší žádné zvýšení produktivity a výkonu ekonomiky.


Kdybychom výše uvedený katalyzátor průběhu krize pominuli, můžeme hledat východiska z krize ve zvýšení poptávky. Záhadou zůstává způsob, který poptávku a především prodej produktů zvýší. Různá šrotovná mají podobný efekt, jako rozbíjení oken za účelem zvýšení poptávky po skle. Když přestanete okna rozbíjet, zvýšená poptávka pomine, zůstanou jen dluhy způsobené zbytečnými náklady.

Víra v odeznění krize vychází pouze z ekonomických teorií, jejichž platnost je značně pochybná. Historická fakta zcela jednoznačně potvrzují, že k obnovení poptávky a hospodářského růstu dochází pouze tehdy, když se na trhu objeví zcela nový užitečný produkt. Tedy tehdy, když začne být uspokojována zcela nová lidská potřeba.

Novou nabídku uspokojování lidských potřeb obvykle rozšiřuje technologický vývoj. Takovými produkty byla elektrická energie, masové rozšíření automobilismu, letecké dopravy, vybavování domácností televizemi, ledničkami, počítači, masové rozšíření mobilní komunikace apod. Zatím však další nový produkt, který by se začal masově prodávat a rozšířil tak lidskou spotřebu, není na obzoru. Pokud by se takový produkt objevil, můžeme doufat, že se na jeho výrobě budeme podílet a krize pro nás pomine.

Potlačení krize výše uvedeným způsobem je nejméně konfliktní. Politicky může být podpořeno pouze investicemi do vědy, výzkumu a vzdělávání. Zde však platí staré čínské přísloví: "Nezačni kopat studnu, až když dostaneš žízeň." Současná prvoplánová politika navíc, v rozporu s výše uvedeným, výdaje na vědu, výzkum a vzdělání omezuje.

Politická řešení krize vždy vyústila v společenském nebo válečném konfliktu. Jiné vyústění politických řešení není a nikdy nebylo možné. Politickým řešením je přerozdělení zdrojů. Tedy okrádání těch, kteří peníze mají a nechtějí a nepotřebují je utrácet. Nyní jsou pořerozdělováním okrádáni ti, kteří by vše stejně utratili. Přerozdělení tedy pouze mění strukturu spotřeby a snižuje sociální napětí. Částečné okradení tedy krizi neřeší, zcela zákonitě tedy směřuje k naprostému okradení všech, kteří něco mají. Přerozdělováním, i když je třeba totální, nikdy žádné ekonomické bohatství a prosperita nemohou vzniknout. Dojde pouze k jeho "naředění" a dosažení rovnosti v chudobě.

Politickým řešením jsou i investice do "síly" (vojenské, výrobní…). Taková investice je však vyčerpávající a vyžaduje zhodnocení formou válečné kořisti. Tuhle metodu použil například Adolf Hitler. Bez získávání kořisti mírovým nátlakem, či přímo ozbrojeným útokem by Německo na začátku čtyřicátých let zcela zbankrotovalo.

Hitlerova prohraná válka však byla paradoxně rozhodujícím faktorem ustoupení krize. Efekt "rozbitých oken" se nakombinoval s významnou redukcí pro tehdejší ekonomiku zcela přebytečné pracovní síly. Poničení Evropy načas výrazně snížilo životní úroveň (to způsobí efekt rozbitých oken, tedy i šrotovné vždy), ale nedostatek pracovní síly výrazně posílil hodnotu (cenu) pracovní síly. Hodnota pracovní síly proto vzrostla vzhledem k hodnotě majetku a komodit.

Nyní jsme se však znovu namnožili. To by však vzhledem k postupnému technologickému pokroku, který rozšířil škálu produktů, nemusel být problém. Problém nastal, až v okamžiku kdy globalizace trhů zcela revolučně zvýšila nabídku pracovní síly. Hodnota (možná lépe užitečnost) pracovní síly vzhledem k hodnotě komodit a majetku znovu prudce klesá. Náklady na reprodukci pracovní síly (životní náklady lidí) se stávají vyšší než ekonomická hodnota příslušné pracovní síly.


V závěru musím doplnit název článku. Politici nikdy žadnou krizi nevyřešili, pokud všechny zcela neokradli nebo nerozpoutali válku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roman Roman | Web | 14. listopadu 2009 v 10:34 | Reagovat

Dobrý den,rád bych Vás pozval k návštěvě mého blogu www.monarchiemistorepubliky.blog.cz - a zeptal se Vás, jak se Vám zamlouvá/nezamlouvá myšlenka přeměny republiky v monarchii.Děkuji za Váš zájem i čas - a omlouvám se pokud vnímáte tento vzkaz jako spam.S přáním všeho dobrého, Roman.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama