Říjen 2009

POMNÍK HORÁKOVÉ A KOMUNISTICKÝ EKLHAFT

31. října 2009 v 11:09 | ROBERT BŘEŠŤAN (blog ihned.cz) |  POLITIKA
Po Miladě Horákové se po roce 1989 pojmenovaly, lépe řečeno přejmenovaly, desítky ulic a několik základních škol. Pomník této političce a statečné dámě, kterou komunisté po zinscenovaném monstrprocesu popravili v roce 1950, však vznikl až teď - dvacet let po sametové revoluci, 59 let po její smrti.

A to ještě tak trochu natruc, komplikovaně a s přídechem skandálu. Od pomníku své ikony se totiž distancovali političtí vězni. Vadí jim, že na stavbu pomníku finančně přispěli i zástupci komunistické strany.
Není pochyb, že si Milada Horáková pomník zaslouží a je ostuda, že vzniká až takto pozdě - nepočítáme-li tedy její symbolický hrob na pražském Slavíně. Svůj díl viny na tom mají i sami političtí vězni. Podle své předsedkyně Naděždy Kavalírové prý očekávali, že je někdo s nabídkou financí sám osloví. A tak tedy čekali dvacet let, a ono pořád nic…

THE SOVIET STORY - PŘÍBĚH RUDÉHO ZLA

28. října 2009 v 9:33 | PETR VÁCLAVÍK (blog i-dnes.cz) |  HISTORIE
Natáčení filmu The Soviet Story trvalo více než dva roky a probíhalo v Rusku, na Ukrajině, v Litvě, Německu, Francii, Velké Británii a Belgii.

Když pročítám diskuse na internetu tak žasnu jak komunisti přestávají vadit a sami se prezentují jako největší demokraté. Je proto potřeba neustále připomínat, že komunismus je naprosto stejný jako fašismus. A kdo se podívá na film tak to snad už konečně pochopí. Tento film Vás zavede do let 1932/33 kdy byl uměle vyvolám hladomor na Ukrajině a roku 1940 kdy se stal masakr polských vojáků v Katyni. Budete svědky bratrství Rudé armády a jednotek SS a uvidíte, že to nebyl jen Stalin kdo zavedl komunistický teror.

Z jakých důvodů je film o komunistickém teroru nepohodlný nebo nepříjemný pro Českou televizi, že ho ani po dvou letech od vzniku neuvedla je asi komunistická minulost TV vedoucích pracovníků, TV funkcionářů, protože jinak se to nedá vysvětlit.

Samotný film má povolení od svého autora k nekomerčnímu použití po celé České republice. Upravil jsem titulky do filmu a spustit ho můžete ZDE

Název: The Soviet Story
Typ: dokumentární film
Žánr: historie
Režisér: Edvins Snore
Jazyk: anglický
Titulky: české vytvořil mrazíkDC
Upraveno: titulky vloženy do filmu, velikost změněna na 550 mg

SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE A FAŠISMUS

27. října 2009 v 16:37 | LUBOŠ ZÁLOM (virtually.cz) |  HISTORIE
Vaječné krupobití, které se sneslo na hlavy socialistů, v nich bohužel nevyvolalo záchvat sebereflexe a politování nad hulvátskou a špinavou kampaní, která k vaječné odvetě rozhořčené vedla (alespoň tedy zpočátku). Naopak, přiměla k socialisty jen k dalšímu bohapustému lhaní, očerňování a vymýšlení fantastických konspiračních teorií. Bohuslav Sobotka a David Rath, následováni novopečeným ministrem vnitra Martinem Pecinou (který byl členem ČSSD do doby, než usedl v čele antimonopolního úřadu), se rozhodli, že poučí veřejnost o své představě fašismu. Spoléhají na to, že většina veřejnosti má o tomto slově velmi mlhavé a zkreslené představy a falešně jej spojují s pravicí - a tudíž je velmi snadné a efektní označit, s tváří rozhořčeného demokrata, odpůrce levicové ČSSD nálepkou fašisté.

"Vypadá to tu jak ve 30. letech v Německu, kde sociální demokraté také (!!!) museli čelit fašistům," řekl novinářům Sobotka. Rath nezůstal pozadu: "To je normální fašismus, který přijala ODS... A bohužel se fašismus ve společnosti strašně šíří." A nakonec Pecina: "To, co jsem včera shlédl v televizi, to skutečně v pořádku není, to principiálně nacistické napadání, nacistické rozhánění mítinků legitimní politické strany." Podobné výroky zazněly z úst i dalších socialistů.

UVOLNĚNÉ VYVÁŽENÍ HNOJE, ANEB BULVÁR JANA KRAUSE

26. října 2009 v 6:03 | KAREL KŘÍŽ |  KULTURA
Musím tomuto chlápkovi přiznat poměrně slušné charisma a profesionální pohotovost v myšlenkových pochodech. Jeho talk show s červeným otomanem patřila a snad ještě bude patřit mezi to lepší, čím se nám televizní stanice podbízejí. Mezi hromadami primitivních růžových ordinací, krátkých vztahů, céčkových kriminálek, rozjuchaných estrád a politicky "korektních" dokumentů to však bohužel není až tak veliké umění.

Jan Kraus postupem času vytvořil kolem své osoby aureolu drsného moderátorského pitbulla, který svoje hosty bez milosti roztrhá na kusy a poté s povýšeným úsměvem předává pokyn hudební skupině svého syna by zahrála některou z melodií nalezenou na You Tube. Řada osobností prý tak raději pozvání odmítá, neboť idiota ze sebe dělá rád málokdo.

MÝTY O VELKÉ DEPRESI

25. října 2009 v 9:35 | ALEŠ TŮMA (blog respekt.cz) |  POLITIKA
Velká deprese je i 80 let po svém začátku opředená řadou mýtů. Tak předně: nespustil ji krach burzy, a neukončila válka.

Jako den začátku deprese se obvykle uvádí "černý čtvrtek" 24. října 1929, kdy začaly výprodeje akcií. Silnější poklesy následovaly v dalších dnech: na černý pátek, černé pondělí a černé úterý. Takže si můžeme vybrat, kdy přesně budeme "slavit".

Výročí, navíc v kombinaci se současnou recesí, je samozřejmě vděčným námětem pro novinové články. Ty bohužel často čerpají spíše z říše pohádek než z ekonomické historie.
Za prvé, deprese nezačala krachem na burze. Ten pouze signalizoval, že trh si uvědomil, že "něco" není v pořádku a bublina skončila. Známky nastávající ekonomické recese se objevovaly už v průběhu roku - a dokonce v průběhu předcházejících let. Jenže už tehdy jim centrální banka dočasně čelila přilíváním dalších "levných peněz" do ekonomiky. (I když na dnešní poměry se úvěrová expanze ve 20. letech nezdá drastická).

BRZY NEBUDEME MOCI SPLÁCET DLUHY

23. října 2009 v 10:21 | VLASTIMIL TLUSTÝ NA AKTUÁLNĚ.CZ |  POLITIKA
Praha - Schodek rozpočtu bude v příštím roce výrazně větší, než plánuje vláda. Tvrdí to exministr financí Vlastimil Tlustý, podle kterého sněmovna nyní jedná o rozpočtu založené
m na málo pravděpodobných číslech.

"Co se odehraje příští rok, to se bude velmi podobat tomu, co prožíváme teď. Budeme mít schválený rozpočet s nějakým strašným deficitem a skutečná čísla budou ještě strašnější," říká někdejší rozpočtový expert ODS v rozhovoru pro Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz.
Současné ministerstvo financí odhaduje, že se letošní schodek přiblíží ke 200 miliardám a překročí tak plánovanou částku o 150 miliard. Tlustý takový vývoj loni předpovídal. Dnes však nechce říct konkrétní číslo, ke kterému bude v příštím roce směřovat schodek plánovaný už dnes na 163 miliard. "Nebudu strašit," odpovídá.

EKONOMICKÁ SEBEVRAŽDA

22. října 2009 v 6:32 | IVO VAŠÍČEK (blog i-dnes.cz) |  POLITIKA
Čína má milionové dolarové rezervy. V podobné situaci jsou i ropné státy (OECD). Ekonomové často diskutují nad smyslem těchto peněz. Když USD padne, nebudou mít tyto dolary žádnou hodnotu. Proč tedy tyto země stále Američanům půjčují? Jsou tak hloupí?

Američané kupují čínské výrobky a platí za ně v USD. Číňané si za USD nakoupí potřebný materiál, přidají práci a vyrobí další výrobky. Vyrobí další výrobky pro Američany a pro sebe. Ze zisku z výroby Číňané financují další rozšiřování výroby. Spotřební zboží se už ze své podstaty spotřebovává. Zvyšování spotřeby je naivním cílem západních ekonomů a politiků. Proto Američané kupují stále další výrobky. Když na ně nemají, Číňané jim půjčí.

PŘEDSEDA KOROUHVIČKA PAROUBEK

21. října 2009 v 5:47 | TEMPLATE (nekorektne.com) |  POLITIKA
Poslednímu názorovému veletoči předsedy ČSSD Jiřího Paroubka by se mohl leckdo divit; ještě dejme tomu před rokem se zdálo, že na české politické scéně není horlivějšího zastánce co nejrychlejší ratifikace Lisabonské smlouvy. Tak jak to, že najednou stojí za prezidentem? Kdo však sleduje jeho politické kroky, nemohl být jeho nejnovějším obratem tak moc překvapen.

Je totiž třeba si uvědomit, kam Paroubkova ČSSD patřila a patří. Současný předseda sociálních demokratů nejvíc přispěl k polarizaci české politické scény a je, alespoň mediálně, antitezí svého protějšku, Mirka Topolánka. Zde bych ale zdůraznil onu vsuvku "alespoň mediálně". Pod drobnohledem je totiž vidět, že co se skutků týče, mezi oběma stranami takový rozdíl - co si budeme povídat - není. Tedy v době, kdy Mirek Topolánek nazýval Evropskou ústavu "shitem", Jiří Paroubek nutně potřeboval stát na opačné straně barikády. A to i přes to, že Paroubkův hlavní politický partner - tedy Falmerova KSČM - se nikdy odporem k jakékoliv formě evropské ústavní smlouvy, zcela z logiky věci, netajil. Ale protože před časem Topolánek spojil úspěšnou ratifikaci Lisabonské smlouvy se svoji politickou kariérou (a to, jak víme, k nevoli velké části členské základny své strany, ale také několika poslanců a nezanedbatelné části senátorského klubu), museli soudruzi v Lidovém domě zastříhat ušima.

OPRAVDU CHCEME EUROSOCIALISMUS S PAROUBKOVOU TVÁŘÍ?

20. října 2009 v 6:04 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Před dvaceti lety byla většina národa plna naděje. Hrdě se nosila trikolóra na klopě a při zpěvu národní hymny se leskly oči. Občané malé země uprostřed Evropy byli v tu chvíli ochotni uvěřit zázraku jménem zhroucení totalitní bolševické mašinérie. Kolik z nich má v současné době těžkou kocovinu a kolik z nich by raději znovu soudružsky hajlovalo na oslavách VŘSR?

Při prvních výjezdech prostříhanou drátěnou komunistickou ohradou směrem na západ většina našinců proklínala rudé bratrstvo až do lůna Leninovy matky. Doma nepoznaný blahobyt, pořádek, čistota a pestrobarevnost života "kapitalistických" sousedů připomínala všem novodobým Kryštofům Kolumbům s řízkem v batůžku a pár šilinky na magnetofon, že soudruzi při budování "nejlepšího společenského zřízení" na planetě Zemi zřejmě někde udělali fatální chybu.

POLITICI NIKDY ŽÁDNOU KRIZI NEVYŘEŠILI

18. října 2009 v 8:42 | IVO VAŠÍČEK (blog i-dnes.cz) |  POLITIKA
Politici a s nimi loajální ekonomové neustále předvídají konec krize. Nikdo z nich však nedokáže ukončení krize zdůvodnit.

Realita je taková, že ti co mají peníze, mají vše, co potřebují. Nemají žádný důvod kupovat jakékoliv další produkty. Ti co peníze nemají, by rádi nakupovali, ale nemají za co. Dnes už jim buď nikdo nepůjčí a nebo si půjčovat nechtějí.

Celá situace je umocňována tím, že stále roste podíl produktů, které jsou vyráběny v Asii. Podíl asijských výrobců roste zejména proto, že tamní výroba je efektivnější. Ideologická kritika Číny a dalších podobných ekonomik situaci nemůže změnit. Za dobrý pocit z dodržování přebujelých lidských práv si nikdo nic nekoupí. Socialistické rozšířování lidských práv na bezplatné zdravotnictví a nárokovou sociální péči má pouze negativní ekonomický efekt. Zvyšuje náklady a nepřináší žádné zvýšení produktivity a výkonu ekonomiky.

JAK JSEM NAKUPOVAL U PANA WONGA

17. října 2009 v 7:53 | KAREL KŘÍŽ |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME
Procházím malebným náměstím našeho krajského města, které bývalí komunističtí papaláši nechali "vylepšit" odpudivou modernou zvanou Prior, proti které je Kaplického chrchloid s panoramatem Hradčan noblesní škola architektury, bych obstaral nějaké poživatiny, či kousek novějšího a líbivějšího textilu na moji velmi nekonfekční postavu. Míjím kanceláře bank, obchůdky se všemožnými "značkovými" hadříky, "rychlespotřební" elektronikou, botkami všech barev na jedno až dvě použití a "dóbra cena" kravinek do domácnosti, městské strážníky nasazující botičky špatně parkujícím nešťastníkům a houf hlučně piknikujících občanů vedle McDonalda.

Vzhledem k tomu, že bylo před dovolenou, pojal jsem úmysl pořídit si nové bermudy a tričko. Nejprve jsem statečně obešel obchody s logem známých českých i světových značek na vývěsním štítu. Veskrze znuděné prodavačky mne změřily pohrdlivým pohledem, aby mi poté sdělily, že ve velikosti XXL nemají ani trenky, natož mnou požadované části oděvu. Zřejmě jsme národ šlachovitých sportovců a nádherně tvarovaných Bárbín. Jinak si jejich nabídku nedokážu vysvětllit.

ANALÝZA 17. LISTOPADU A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ V ROCE 1989 - LIMITY MOŽNOSTÍ (ZÁVĚR)

16. října 2009 v 6:47 | MIROSLAV DOLEJŠÍ |  HISTORIE
Faktická světová moc je neviditelná a projevuje se řízením oběhu peněz a finančními operacemi, které pak dávají výraz politice. Světovým rozměrem této působnosti jsou určeny hranice a možnosti každého odporu proti směru, jímž je řízen osud lidstva a jednotlivých států. Komunismus i kapitalismus vytvořil konzumní společnost, která je řízena výlučně regulací oběživa. Na této bázi bude probíhat každý proces, který na sebe může vzít jakoukoli zprostředkovací podobu. Důsledkem je odlidštění.

Vliv peněz, jako prostředku ovládání lidí, změnil vztahy lidí mezi sebou a vztahy jednotlivce ke společnosti. Dovršenou formou abstrakce společnosti a atomizace dnešních jednotlivců, je peněžní forma směnné hodnoty, peníze, jak v kapitálové, tak i úrokové podobě.

ČSSD: DLUHY SE NEPLATÍ A NEJSOU PROBLÉM

15. října 2009 v 6:09 | ŠTĚPÁN BINKO (blog i-dnes.cz) |  POLITIKA
Vzpomínáte na tato a podobná slova představitelů českých socialistů? Vzpomínáte, jak prskali u Janotova "úsporného" balíčku a jak po jeho přijetí ihned zdůrazňovali, že se budou snažit celou řadu nastolených úsporných opatření vrátit zpět, do těch správných "sociálních" kolejí?

Pro ČSSD dluhy nikdy nebyly problém. Straně nevadilo, že její ministři zatínali historickou sekyru v době vysokého hospodářského růstu, že nevytvářeli rezervy na horší časy třeba tím, že by reformovali některý ze zkostnatělých pilířů "sociálního státu" a vlastně jí naprosto vyhovovalo, že do systému peníze pouze přihazuje, protože to tak bolelo nejméně. Co naplat, že to byly peníze, které si musela půjčit.

Buďme ale objektivní a přiznejme, že to v minulosti nebyli jenom sociální demokraté, kteří ve snaze lacině získat nějaké ty politické bodíky přihodili tu tam, tu onde, ale že například zvýšení rodičovského příspěvku navržené Pavlem Severou, čerstvým přeběhlíkem k "úsporomilné" TOP 09, bylo jak z učebnice populismu a vlezdoprdelkovství českému voliči.

Socialisté se nás snaží dnes a denně přesvědčit, že vlastně žádný problém nemáme a s dluhy, že s těmi už vůbec ne. Prý se zadlužují i ostatní země a my na tom nejsme zdaleka nejhůře. No, já Vám nějak nevím, ale vnímám to jinak.

JSME SNAD NA PRAHU STUDENÉ VÁLKY?

14. října 2009 v 6:25 | MICHAL SEMÍN (blog ihned.cz) |  POLITIKA
Na české politicko-žurnalistické scéně se všemožní Klausovi odpůrci předhánějí v míře jeho dehonestace a líčení katastrofických vizí po případném zamítnutí Lisabonské smlouvy. Až na
skromné výjimky jim v tom sekundují zahraniční média a politici, jejichž budoucnost se v mnohém odvíjí od toho, zda a kdy bude smlouva ratifikována. Zdá se však, že významně narůstá také podpora V. Klause. Soudím tak na základě četby některých diskusí pod články a blogy (za normálních okolností je nečtu) a úspěšného startu nové petiční akce Support Václav Klaus. Podle mého dobře informovaného zdroje se na podporu postoje prezidenta Klause připravují i politické akce v zahraničí. A jak znám české odpůrce Lisabonu, také oni si již brousí meče.

Události nabírají spád, zvláště když obě strany sporu volí nestandardní postupy. Prezidentovi je vyčítáno, že si klade podmínky ratifikace na poslední chvíli (kdo závazně rozhoduje o tom, co je v případě ratifikace LS "poslední chvíle"?), ale ruku na srdce, eurohujeři, vy snad postupujete podle pravidel? Zcela jste ignorovali výsledky prvního irského referenda a donutili jste Iry hlasovat podruhé. V průběhu kampaně jste nonšalantně přehlíželi fauly vašich irských a bruselských spojenců, vysmívajících se etickým i právním zásadám rovné a spravedlivé soutěže. Celou dobu jste se tvářili, že evropská integrace je demokratickým projektem, v němž je postoj každého státu k LS plně respektován. Když se prezident Klaus zdráhá LS podepsat, na což má podle české ústavy plné právo, tvrdíte, že se tím staví proti vůli půl miliardy Evropanů. Jak to víte? Vy jste se jich ptali? Jak známo, v Evropské unii se konalo jediné referendum a to proto, že na základě irské ústavy není dovoleno převádět kompetence z národní na nadnárodní úroveň bez přímého souhlasu občanů. Ve všech ostatních státech o schválení LS rozhodovaly zákonodárné sbory a to ze strachu, že by občané v referendech vystavili dalšímu stupni politické centralizace EU stopku.

PLZEŇSKÝ MASAKR PRÁVA (A STÁTU)

13. října 2009 v 6:34 | ALEŠ VÉBR (blog i-dnes.cz) |  POLITIKA
Mám toho na román. Ale přečtěte si, prosím, alespoň v několika bodech, kam všude sahají chapadla mafie kolem plzeňských práv a jejich bosse Milana Kindla. A pak si to hoďte...
Kindl je novodobým Leonardem da Vinci. Českého postbolševického práva. Shrňme si, co tento 55letý renesanční divous zvládá: žatecký rodák byl soudcem, vědeckým pracovníkem, vlastní advokátní kancelář, působil jako děkan, proděkan i šéf katedry občanského práva na PF ZČU, byl ředitelem Ústavu státu a práva AV, členem představenstva České advokátní komory, vedoucím redaktorem specializovaného časopisu Právník, rozhodcem v miliardových kauzách, v dalších případech autorem odborných posudků (mj. stamiliardová státní zakázka na likvidaci starých ekologických škod), romanopiscem z justičního prostředí, chovatelem mývalů...

Ale hlavně je klíčovým hráčem široce založeného zločinného spolčení. Jeho jméno a jméno plzeňské právnické fakulty se objevují mj. v policejních spisech Berkova gangu a Krakatice (Mrázek, Sekyra, Íčko, Téčko..). Níže uvedené informace pocházejí z veřejných zdrojů nebo z mého osobního sedmiletého bádání v oblasti justičních (konkursních) zločinů.

VŠKE - škola konkursní mafie

Krátce po dvouměsíčním studiu u Kindla na plzeňské PF si někdejší chomutovský taxikář a pozdější správce konkursní podstaty Jan Haragonzzo založil Vysokou školu Karla Engliše (VŠKE) se sídlem v Brně. V mezidobí kradl coby člen tzv. Berkova gangu v rámci podvodných konkurzů na severu Čech. Svého dalšího kumpána (též obžalovaného ze zločinného konkursního spolčení) Vladimíra Větrovce udělal na VŠKE prorektorem. Nova zveřejnila část odposlechu, v němž se Větrovec chlubí "tykačkou" s Kindlem, zajištěním absolutoria pro Haragonzzu a sjednáním dalších kšeftů.

DS ZAKÁZAT, ALE KSČM OTEVŘÍT VRATA DO STRAKOVY AKADEMIE?

12. října 2009 v 7:01 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Několik ostříhaných hochů si párkrát zajelo zapochodovat do vybydlených ghett na okraji společnosti, aby tam byli uvítáni povzbuzujícími pozdravy okoložijících starousedlíků, pro které se stali symbolem jediné pomoci, neboť ministerstvo pro pozitivní diskriminaci nepřízpusobivých se jim jen vysmívalo do tváří a hle - je problém.
Zcela jistě nelze tvrdit, že Vandasova parta pod prapory Dělnické strany je spolek mazánků z nedělní školy, neboť jejich vzezření i výrazivo je často kalené tou nejtvrdší školou života. Je také pravdou, že určitá část příznivců této strany je občas vidět na kocertech hudebních skupin, které zrovna neopěvují první lásky, céčka ani Evičky s tričkem, ale mává se tam někdy jen jednou rukou nad hlavou. Někteří mají na bundě odznak se svastikou, či na těle vytetováno "Blood and Honour". Ano, to není košér. A nikdy už nebude.

Proč však stejně nevadí i jiná strana? Strana následníků bolševických tyranů a vrahů jménem KSČM? Jaký je rozdíl mezi hákovým křížem a rudou hvězdou? Jaký je rozdíl mezi písní opěvující nacistické vůdce a Internacionálou? Krev a čest se nesmí, ale proletáři všech zemí pod prapory revoluce se mohou omílat do nekonečna? Na Dělnickou stranu nashromáždili během pár měsíců státní žalobci více jak tisíc stran důkazů o její neslučitelnosti s čekými zákony. Na komunisty to našim ochráncům práva nejde?

ČEKÁNÍ NA VRAŽDU?

11. října 2009 v 7:16 | VLADIMÍR KAPAL (blog i-dnes.cz) |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME
Počátek příběhu, jehož konec může skončit tragicky, byl naprosto banální. Manželé si společně postavili velký a krásný dům. Ještě před dokončením posledních úprav domu a zahrady se mezi nimi dlouhodobě nedobré vztahy vyostřily a manžel zrušil své ženě přístup na společný účet, kam paradoxně větší částí peněz přispívala manželka, díky svému úspěšnému podnikání.

Navíc se objektem nevraživosti stal manželčin těžce invalidní syn z prvního manželství a dokonce se u něj po úderech otčíma objevila i krev. Skončilo to rozvodem. Jenomže bývalí manželé stále bydleli v jednom domě a manžel naprosto odmítal jakékoliv návrhy na vypořádání společného majetku. Ono mu to, stejně jako dceři, která si přála žít s ním ve společné domácnosti a jednoznačně se postavila proti své matce, naprosto vyhovovalo. Více než rok a půl (zatím, protože případ stále pokračuje) užíval výhod pohodlného domu aniž by se jakkoliv finančně podílel na úhradě nákladů. O údržbě nebo úklidu nemohla být ani řeč, neřešil to. Pak si však matka se synem pořídila nové auto. Bez něj by se těžce invalidní syn nemohl dostat ani ke svému lékaři. A vypuklo peklo.

PATÁLIE S INTELIGENCÍ

10. října 2009 v 6:53 | HELENA KRATZEROVÁ |  POLITIKA
Kudlu do zad rozhodně nikdo nečekal. Tím méně, že se k této zákeřné metodě uchýlí bezprostřední nadřízení. Chorvatská státní pošta si však nebrala servítky. Všech svých dvanáct stovek zaměstnanců bez předchozího varování podrobila testům inteligence, v nichž polovina neuspěla. "Škatule, hejbejte se", na sebe nedaly dlouho čekat, mnozí spláčou i nad výplatní páskou, jež bude až o 4900 Kč chudší. Zajímalo by mě, jak by v podobné zkoušce obstáli třeba naši úředníci. Obávám se, že s podobným výsledkem.

Jednání organizátorů zmíněného průzkumu zřejmě nebylo zcela košer. Ovšem lidé v zaměstnaneckém poměru by neměli očekávat, že se s nimi bude zacházet v rukavičkách a vždy fair. Proto na úmyslně zkreslené informace, že posuzování profesionálních znalostí a dovedností, jež doplnily i otázky týkající se všeobecného rozhledu, nijak neovlivní jejich pracovní zařazení, naletěli se značnou dávkou naivity. A splakali nad výdělkem. Včetně jedinců na vedoucích pozicích.

Těch, kteří prošli takříkajíc bez ztráty kytičky, nebylo moc. Lze se jen dohadovat, proč tomu tak bylo. Mně osobně se nejvíce zamlouvá představa, že je k tomu vedla lenost. Ovšem nabízí se i další možnost. Nadřízení si nejraději vybírají personál, u něhož nehrozí, že by je duševně převyšoval. Poslušnost tak mají zajištěnu. Zatímco inteligentnější spolupracovníci reptají, přicházejí s racionálními návrhy. Nemluvě o tom, že ohrožují své šéfy, takže je nejlepší se jich urychleně zbavit. A to platí nejen pro chorvatské pošty.

PAROUBEK VYLEPŠUJE POLICEJNÍ STATISTIKY

9. října 2009 v 7:35 | PETR ŠTĚPÁNEK (virtually.cz) |  POLITIKA
Komik, kterého ČSSD angažovala do svého čela, si pro naše pobavení nachystal nová klaunská čísla. Poslední scénka se jmenuje "S kým nebudu sedět u stolu". A tak jsme se dozvěděli, že Jiří Paroubek se při jednáních o dalším mandátu Fischerovy vlády nebude bavit se zástupci TOP 09, neb jsou to všechno přeběhlíci.

Vrchní eskamotér z Lidového domu ovšem jedním dechem na schůzku politických stran zároveň protlačil politickou poběhlici Zubovou, coby zástupkyni loutkové "parlamentní" Demokratické strany zelených. No, řekněte, není ta politika prča?

A ještě jednou Zubová. Vážně to vyžaduje silný - nejlépe hroší (Paroubkovo oblíbené zvíře) - pajšl, tři roky se teatrálně pohoršovat nad přeběhlíky a pak si jednoho (přesněji jednu) nainstalovat přímo na vlastní kandidátku a ještě se dušovat, že to není za odměnu za povalení Topolovy vlády.

Entertainer Paroubek se také rozhodl, že svůj jas zvýší v odlesku jiných bavičů. Pročež ke spolupráci nad novou knihou přizval Jiřího Krampola, Jana Krause a Arnošta Lustiga. Copak Krampol, to je tradiční účastník Paroubkovy putovní estrády čtvrté cenové skupiny pro intelektuálně nesmělé. Ale Brouk Pytlík Kraus, to je, panečku, úlovek! Hlavní protagonista čornutého plagiátu Uvolněte se, prosím aneb Živí se celá rodina! Doteď jsme věděli jen, které politiky zábavný Jenda nemá rád, neb jejich fotografie ve stylu Jay Lena odhazuje v dál, teď už víme i to, do které politické řiti se oblíbený protagonista veřejnoprávní televize noří. Gratulace na Kavčí hory!

KMOTR MRÁZEK, PLZEŇ A VZDĚLÁVACÍ MAFIE

8. října 2009 v 7:36 | ROBERT BŘEŠŤAN (blog ihned.cz) |  POLITIKA

To nám do sebe ty zprávy pěkně zapadají. Jeden týden zjistíme, že v Česku se dá koupit změna zákona, o pár dní později zase vyjde najevo, že na prodej je i vzdělání. Už nepřekvapí, že právnické.

Zákony bývají v Česku označovány za cár papíru. Teď se cár papíru stává i z vysokoškolského diplomu z plzeňské právnické fakulty. Aféra s opisováním tam přerůstá ve skandál obřích rozměrů. Studium tam totiž mohlo vypadat taky takhle:

"Ahoj, Milane. Tak co, už ses rozhodl, že se vrátíš do školních lavic, ha ha?"
"Jasně, zítra ti hodím fotku, nějakou, kde jsem hubenější a vyplním ten index, jo?
"Není problém, nejsi první, ani poslední. Za týden ale jedu do Říma, to víš, kolébka práva, tak to hned tak nebude."
"To nevadí, však my se nějak dohodneme. Hlavně, že ze mě bude taky ten študovanej. Ono se to hodí. A hele, diplomku řešit nemusím, že ne?"

To, co zní jako nadsázka, se může blížit smutné realitě. Komise, která teď zkoumá poměry na fakultě, se totiž nestačí divit. Plzeň totiž byla buď líhní naprosto geniálních talentů nebo - a to spíše - vzdělávací mafie.