VY SI ŽIJETE A ONI CHUDÁCI NEMAJÍ NIC

24. září 2009 v 6:53 | EDUARD HILŠER (blog ihned.cz) |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME
Ze severních Čech znám již dlouho podnikatelskou manželskou dvojici, která vlastní a řídí středně velkou firmu. I přesto, že zakázky mají a výroba běží jen s běžnými problémy, dostali najednou chuť s podnikáním oba "seknout". Ne že by jim kolabovali manažeři nebo zlobili dělníci, ale postavila se proti nim jejich rodina. Ale po pořádku.

Jana byla nejstarší ze tří sourozenců. Rodiče byli vytíženi, a tak měla malé bratry na starosti. Dělala jim snídaně, vodila je do školy, hlídala, aby měli čepice a psali úkoly. A taky žehlila jejich klučičí průšvihy. Než přišli rodiče večer domů, muselo být všechno v pořádku. Zdálo se, že jejím odchodem na vysokou školu její odpovědnost skončí. Nestalo se tak úplně. Jasně, už jim nechystala svačinky a nehledala ztracené rukavice, ale jejich problémy s rodiči řešila dál. Nakonec všichni tři zdárně vystudovali vysoké školy a začali žít každý svým životem. Jana se vdala, s manželem si postavili domek, a protože její rodiče už nebyli zdaleka nejmladší, postarala se o ně tím, že bydleli s nimi.


Po revoluci začal její manžel podnikat a Jana se k němu přidala. Vybudovali prosperující výrobní firmu. Stálo je to spoustu času a všechny vydělané peníze dávali zpět do firmy. Časem vybudovali tým schopných lidí, takže již nemuseli být v práci celé dny, a mohli si občas dovolit i nějaké koníčky. Rozhodli se postavit další dům.

Zdálo se, že jejich spokojenost nemůže nic narušit. Po dostavění domu (ten starší nechali rodičům), několika výletech do zahraničí a koupi již luxusnějšího auta je najednou začal častěji navštěvovat starší z bratrů. Rodiče jim ponenáhlu začali předhazovat, jak oni se mají, co si všechno mohou dovolit a bratr že má jen starou škodovku a malý byt. A tak se Jana dohodla s manželem, že ho zaměstnají. Aby to mohli udělat, museli mu v managementu vymyslet místo šéfa konstrukčního vývoje.

Bratr dostal vysoký plat, krásné auto a slíbil, že s vývojem udělá divy. Jana se upřímně těšila, že se firma posune dopředu. Po pár měsících se ještě sice žádná změna neudála, ale zato bratr přišel s prosbou o půjčku na stavbu svého domu, který, jak se zjistilo, již začal stavět. Co se dalo dělat, dostal ji.
A na scéně začal objevovat bratr nejmladší. Ten pro změnu přišel s tím - a zase s podporou rodičů - že chce také podnikat, že má skvělý nápad, ale potřebuje peníze. Manžel Jany už byl ostražitější, protože se starším bratrem spokojený nebyl, a nechtěl peníze půjčit. Nakonec s ním pod "nátlakem" založil dceřinou společnost, kde měl kontrolní podíl. Rodině se tím ale nezavděčil, protože tato "nedůvěra" byla brána jako podraz. V podtextu pořád slyšel - vy máte, my nemáme. Nemá smysl rozepisovat se o tom, že dceřiná společnost nefungovala, ale nejmladší bratr chodil žádat stále o vyšší plat a zaměstnal manželku i sestřenici. Koneckonců přeborník v žádostech o zvyšování platu byl i bratr starší.

Zatímco od rodičů Jana pořád slyšela "podívej se, jak vy si žijete a oni (chudáci) nemají nic," ve firmě atmosféra houstla. Vývoj nevykazoval žádné výsledky a finanční rezervy se začaly přesunovat do dceřiné společnosti. Manžel Jany pnutí vnímal, jen nevěděl jak z toho.

Když zase přišel starší bratr, že ještě potřebuje zvýšit plat, řekl mu, že až po odevzdání úkolu a on se urazil. Manžel Jany moc dobře věděl, že je průšvih, ale nechtěl ustoupit. Už dávno měl ověřeno, že oba bratři nedělají téměř nic. Rozhodl se, že oželí peníze, ale chce mít ve firmě klid. Dceřinou společnost přepsal na mladšího bratra (jak on si přál) sice s velkou ztrátou, ale "penězovod" přerušil. Starší bratr dostal výpověď i s vědomím, že půjčené peníze se nikdy nevrátí. S manželi nikdo z rodiny nemluví. A asi ani nebude. Ledaže by se v Janě zase někdy probudila "zodpovědnost".
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama