PARODIE SOCIALISMU

26. srpna 2009 v 11:36 | TOMÁŠ VÁŇA (http://tomasvana.cz/) |  POLITIKA
Teskno je mi za obdobím, kdy bylo Československo nemluvnětem. Mělo politické strany, které byly věrné svým názvům, svým programům, svým idejím.

Radola Gajda byl fašistou a jednal dle toho. Antonín Švehla agrárníkem a spravoval svůj statek. Jiří Stříbrný byl autentickým národním socialistou o lidovci Janu Šrámkovi nemluvě. Jak to poté dopadlo je věcí druhou. Ale vše mělo své jméno. Strukturální pořádek, radoval by se Talcott Parsons. Sémiotické opodstatnění, předl by Ferdinand de Saussure. Zkrátka, slova se kryla s praxí. To dnes chybí.

Křesťanští demokraté již dávno nejsou křesťanští. Politicky sebevražedný nápad odstranit náboženský termín z názvu strany, který se zrodil v hlavě Cyrila Svobody, by si sice zasloužil ocenění pitomosti desetiletí, neboť jen díky onomu názvu strana dosud sbírá katolické hlasy, ale z hlediska poctivosti vůči voličům (ač nepodezírám Cyrila Svobodu z takové upřímnosti) by se jednalo o férové gesto. Strana zelených je z podstaty věci, zejména boje za ekologii, univerzálnosti poslání a preference dobra společnosti před svobodě jednotlivce, stranou levicovou. U nás se z oportunismu a antikomunismu sice přiklonila na pravicový pól politického spektra ale sémantický obraz melounu (zelený zvenku, červený zevnitř) k ní náleží neodmyslitelně. K občanským demokratům toho již bylo řečeno hodně. Ostatně, nejvýmluvnější gesto učinil Václav Klaus, když se vzdal svého čestného předsednictví.


Ale nejmarkantněji je tento trend viditelný u ČSSD. Socialismus byl vždy nebezpečnou doktrínu. Z důvodů, které jsem formuloval v jiném článku, stačí zmínit, že zbavuje lidskou osobu svobody, zodpovědnosti a ctností, zvyšuje její závislost na státu a v dlouhodobém horizontu prohlubuje chudobu jak jednotlivce, tak společnosti. Na krátkou chvíli sice může účinkovat. Jako drogy - chvíle extáze a vznášení se na perutích bezstarostnosti. Ale pak přichází absťák. Pád na tvrdou zem. A dlouhá odvykací kůra. Nebo zlatá dávka a smrt…

Některé české socialisty lze pro jejich pomýlenost litovat, jejich autentické snahy o pomáhání lidem jsou však sympatické. Mám na mysli ty, kteří neopustili ideály dvacetiletých, na něž platí Churchillův výrok: "Kdo není ve dvaceti socialista, nemá srdce a kdo jím je ve čtyřiceti, nemá rozum". Jejich politikou opovrhuji, jejich výrokům se směji, ale nelze jim upřít autentickou snahu o prosazování, byť pomýlených, ideálů. A jsou to právě ideály, cíle, přesvědčení, za které stojí žít a zemřít. Člověk, který je nemá, není člověkem, nýbrž zvířetem, kterému stačí se nažrat, rozmnožit se a pak se stočit do klubíčka a chrnět.

Je příznačné, že právě tito autenticky socialističtí politici jsou ve sporu se současným establishmentem nové ČSSD. Ať už v rámci strany, jako Foldyna či Aubrecht, nebo mimo stranu, jako Zeman či Volfová. Tito praví sociální demokraté, hájící práva dělníků, řemeslníků, rolníků, horníků a obecně chudých vrstev společnosti, v duchu Marxe, Weitlinga, Fourriera, Gramsciho a dalších, ale nemají v nové ČSSD místo.

Pryč jsou doby, kdy Miloš Zeman jezdil na mítinky autobusem Zemákem, Paroubek má limuzínu. Zatímco Miloš Zeman na Vysočině objímá stromy, Paroubek objímá blonďatou čarokrásku, kterou vyměnil za marketingově nepřitažlivou manželku. A místo přesvědčených straníků tlačí na kandidátky osoby, které nemají ani páru o tom, co je socialismus. Kateřina Brožová a Jiří Šlégr snad mají sex-appeal a dokážou zpívat nebo plácat do puku. Ale o politice a idejích nevědí zhola nic. Šlouf byl bezpochyby komunistický aparátčík, ale přesvědčený socialista a podle toho v politice jednal. Naproti tomu Petr Dimun, současný poradce Jiřího Paroubka, má životopis, který je se socialistickými ideály v přímém rozporu. Jaký socialistický profil může mít osoba, která byl členem Unie Svobody a ještě dříve usilovala o vstup do Mladých konzervativců? Jak se pravicový aktivisty může stát poradcem socialisty?

A co ví například David Rath o socialismu? Bezesporu byl kvalitním lékařem. Škoda, že nezůstal v ordinaci. Škoda pro něho, škoda pro české socialisty. Ty přesvědčené. Ne ty, kteří jako Paroubek, Rath a plejáda dalších, vytvořili z idejí a politiky marketingový nástroj na zisk peněz a funkcí, tedy blahobytu a moci.
Socialisté minulosti byli dělníky, kteří neměli na cigarety. Paroubek má v oblibě doutníky. Socialisté současnosti jsou elitami, ne proletariátem. Neusilují o blaho mas, nýbrž o prospěch vlastní. Využili nálepky socialismu, aby hlasů těch svých voličů, kteří tento podvod neprohlédli, využili jako výtahu k moci, slávě a penězům. Socialista si nekoupí jako ex-premiér Gross rezidenci na Floridě, neplaví se na jachtách po Středozemním moři, nenakupuje u Diora a Gucciho (a už vůbec se pak neptá novinářů, zdali na to mají…). Ne protože je to zločin, ne protože je to zlé. Ale proto, že toto socialista jednoduše nedělá. Z přesvědčení. Stejně jako mormon nepije kávu - z přesvědčení.

Vůdci ČSSD nejsou socialisty a záhadou zůstává, proč je ti, kteří jimi jsou, drží u moci. Inu, oportunismus se v politice vyplácí a dokud jsou preference vysoké, proč měnit vojevůdce? Ale s první prohranou bitkou tento vojevůdce i se svými generály padne. Jakmile jeho plukovníci poznají, že jim nevelí krajan, ale najatý žoldák.

Přeji přesvědčeným socialistům, aby tato namyšlená snobská elita, libující si v luxusu, moci a neznající osudy plebejců, za jejichž práva se nominálně bije, ač reálně sleduje cíle a prospěch pouze vlastní, padla. A přeji přesvědčeným stoupencům pravice to stejné. Aby jejich představitelé mohli od souboje marketingových a PR agentur, který jim byl vnucen, přesunout své šiky na pole idejí, kam politické soupeření patří.

Nepřeji si pád levice. Neboť právě svobodnou soutěží idejí mohou myšlenky růst, ku prospěchu všech. Dle teze Nietzscheho a Schmitta může moc růst pouze tam, kde má soupeře. Zánik levice by zničil i pravici. Neměla by soupeře, který by ji nutil se rozvíjet a růst k dokonalosti. Bez svobodného souboje idejí nastává zákonitý pád a nástup totalitarismu jedné či druhé strany.

Předpokladem je ale pád kvazisocialistů typu Paroubka, Ratha, Dimuna a jim podobných. Ta doba snad není vzdálená. Stačí jeden neúspěch a žoldák, pobírající královský plat a parazitující na armádě, padne. A s ním nastane renesance. Pokud se nezjeví nový žoldák.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama