K ČEMU JSOU NÁM PO DVACETI LETECH KOMUNISTICKÉ OMLUVY?

3. srpna 2009 v 6:38 | PETR ZAVORAL (bohemia.cz) |  POLITIKA
B
lížící se 20. výročí pádu totality dělá komunistům těžkou hlavu.Nejvíc trpí publikováním dokumentů z období jejich čtyřicetiletého diktátu, s nimiž se při té příležitosti ve všech sdělovacích prostředcích doslova roztrhl pytel, obávajíce se hubeného výsledku v parlamentních volbách, které budou oslavám 17. listopadu předcházet. I jali se horečně vymýšlet nějaký trik, jak se před veřejností vylhat z odpovědnosti za dodnes nezahojené následky své hrůzovlády, až se jejich hloubání zvrhlo v hádku, zda se odhodlat či neodhodlat k omluvě národu za napáchané zlo.

Jestli je, či není moudré do nekonečna opakovat, že nám musí stačit koutkem křivé huby
neochotně vypuštěná omluva neomluva z prosince 1989, na niž se soudruzi navíc zmohli hlavně ze strachu, aby je něžní sametoví revolucionáři nakonec přece jenom nerozvěšeli po kandelábrech. Rudé vedení se rozdělilo na tři tábory. »Moderní« soudruzi seskupení kolem Jiřího Dolejše soudí, že omluva nic nestojí, koneckonců jsou to jenom slova. Třeba by aspoň na některé voliče zabrala dobře sehraná upřímnost kajícníka, zvlášť když demokratické strany, plně zaujaté bratrovražedným bojem a velkovýrobou mocnářských skandálů, dělají všechno pro to, aby pořádní občané v den voleb zůstali doma. Tábor estébáka Filipa má dolejšovce za naivní utřinosy.



Co je do omluvy, z níž nic nekápne? Když už se omlouvat, tedy jen za podmínky, že z toho ponížení bude odpovídající politický užitek. Takže se soudruh předseda se sobě vlastní upřímností nechal slyšet, že se k rudému pardonu sníží pouze za podmínky, že ho přítel Paroubek v případě volebního vítězství pozve do vlády. Zbývající bolševici odmítají o jakékoli omluvě byť jen uvažovat, jsouce hrdí na svoji věrnost leninsko-stalinskému odkazu a pevní ve víře, že jejich čas ještě přijde. Když jsem se probíral novinovými články na dané téma, dospěl jsem k názoru, že posledně zmínění extremisté nemusejí být bez šance. Čím dál hojněji se to v českém tisku hemží výplody všelijakých filozofů, politologů, komentátorů a dalších toho druhu myslitelů, podle nichž je načasemávnout nad komunistickými zločiny rukou a učinit z rudých darebáků demokratům rovnocennou politickou sílu, když už je, co naplat, vyfutrovaná mandátem vzešlým ze svobodných voleb.

Izolace té sebranky prý ničemu nepomůže, naopak její hlasy v parlamentu chybí při kuchtění rozmanitých vrchnostenských kulišáren. V dlouhodobém veřejném zájmu této země není vyloučení komunistů ze systému, nýbrž naopak jejich úplná kooptace do něj a pošpinění jeho mocí, napsal např. v Lidových novinách politolog Pavel Barša, vysokoškolský učitel z Ústavu mezinárodních vztahů.Rád bych se řečeného vznešeného osvícence a jemu podobných psavců zdvořile otázal, zda smyslem všeho je zprůměrovat vysokou politiku naobecně přijatelnou míru špatnosti, nebo jestli by nám nepatrným nemělo jít spíš o to, abychom ji očistili od vlivu gaunerů, kteří patří za mříže a ne do poslaneckých a senátorských lavic. Co je to, proboha, za občanský přístup, klást rovnítko mezi zločince a jejich oběti, zavírat oči před nepotrestanými zvěrstvy totality a vydávat to za nezbytnou daň společensko-politickému vývoji? Kam až jsme to dospěli, jestliže antikomunismus nálepkujeme jako přežitou hysterii programových nenávistníků a bolševikům přiznáváme újmu způsobenou jim izolací od demokratů? Vždyť to přece byli oni sami, kteří se lpěním na zločinné podstatě stalinismu vyřadili ze slušné společnosti, a to ještě nezcela, jsouce vždy po ruce komukoli, kdo je potřebuje k prohlasování nějaké lumpárny.Dostal jsem před časem velmi poučné psaní od skalního příznivce KSČM, který se podepsal jako Čenda Pivec.

Neskončilo v koši jenom proto, že se dotyčný soudruh vyvaroval u komunistů obvyklých sprostých urážek a místo nich mi otevřel svoji rudou duši. Dovolte mi, drahý pane Baršo a ostatní přímluvci za sejmutí bolševické klatby, abych vás jako nefilozof a nepolitolog seznámil alespoň se základní myšlenkou toho svěžího dílka. Hned v jeho úvodu se autor pyšně hlásí ke svému poúnorovému svazáctví, chlubí se účastí na rozorávání mezí, vyhánění kulaků a na honech na západní agenty a diverzanty, jež důsledně prováděla komunistická pohraniční stráž. Je hrdý na velkolepé totalitní dílo, poroučením větru a dešti počínaje a hospodářským a mravním úpadkem socialismu konče.

Nechce nic slyšet o útisku, komunistických koncentrácích, vyhazovech z práce a ze studií a dalších represích, které si zlovolní pomlouvači beztak buď vymysleli, nebo je po právu zažili na vlastní kůži, jelikož si jako kriminální živlové, kteří chtěli zničit jeho milovaný socialismus, nic lepšího nezasloužili. Zato z duše nenávidí demokratické zřízení, které mu připravilo krušný podzim života.

Za své zásluhy mám modrý blahobyt, podlomené zdraví a z důchodu krmím i doktora, žaluje mi ve svém e-mailu. Oškubali mne kuponovou knížkou i penzijním fondem, dorazili reformou veřejných financí a zpoplatněním lékařské péče. Negativní jevy společnosti jako korupce, kriminalita, podvody a bezohlednost denně plní stránky novin a televizní zpravodajství. Společenský pokrok, sociální spravedlnost, životní jistoty, růst životní úrovně, mírový svět, to jsou stále mé hodnoty, to je základní myšlenka mého nadšeného mládí, to je myšlenka, pro kterou vlál náš budovatelský prapor. Proto má můj podzimní volební hlas jistý Marta Semelová z KSČM. (Pozn. autora: snad laskavému čtenáři nemusím připomínat, co jeta stalinistka zač.) Kdo teď ode mne čeká úsměšky, čeká marně, protože Čendova zpověď obsahuje nejednu oprávněnou výčitku na adresu loupeživého postkomunismu z modré laboratoře velkoprivatizátora Klause. Já ji však zmiňuji hlavně z toho důvodu, abych ukázal, jak bláhové je žádat omlouvání od lidí, kteří si nikdy nepřipustí, že své životy zasvětili pošetilému ideálu, jenž se ukázal být zdrojem zla, útlaku a brutálního násilí. Komunisté minulí i současní jsou fanatická extremistická sekta, s níž si neradno nic začínat, lhostejno zda se za své zločiny omluví ještě jednou, stokrát nebo vůbec. Dokonce považuji za nedůstojné demokratů to po nich žádat! Kdyby soudruzi stáli o čestné místo v demokratické politice, mohli je už dávno mít - stačilo se zříci své zvrácené víry. To oni ale nikdy neudělají, protože jejich voliče žene k urnám právě posedlost krvavým stalinismem. Nemyslím, že je takové neštěstí se bez nich obejít.

Větší pohromou než oni sami jsou pro naši budoucnost Paroubkovi neonormalizátoři, kteří si právě jen mezi nimi hledají své příští vládní kumpány.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | 3. srpna 2009 v 6:44 | Reagovat

Ahoj! Máš rada Miley Ray Cyrus? Zaujíma ťa kam a s kým chodí? Aké má najnovšie photoshooty a čo píše zo svojho mobilu na Twitter? Tak sa určite pozri na môj nový blog o tejto popovej hviezdičke:
http://mil-cyrus.blog.cz/
PREPÁČ AK SOM PREHLIADLA RUBRIKU REKLAMY!

2 skeptik skeptik | E-mail | 3. srpna 2009 v 12:09 | Reagovat

Všechny Barše a podobné "filozofy" bych upozornil, že být komunistou, znamená věřit a všechny síly napnout pro úspěch světové revoluce! Nic víc, ale také nic míň! Kdo v tohle nevěří, není komunista a naopak, kdo je komunista tak v to musí věřit! Omluva sem, omluva tam, poze zářné zítřky komunismu! Ostatní je jenom strategie.

3 Pozorovatel Pozorovatel | 3. srpna 2009 v 17:17 | Reagovat

Omluva sem, omluva tam, je potřeba provést
dekomunizaci včetně novodobých neomarxistů !!!

4 056kl 056kl | Web | 7. srpna 2009 v 17:23 | Reagovat

co znamená ten srp a kladivo??

5 Čeněk Pivec Čeněk Pivec | E-mail | 25. prosince 2009 v 7:11 | Reagovat

Mamon je zahubí.
Kopou si vlastní hrob , po infekci kuponové privatizace a chřipce urvi co můžeš,
zasaženi smrtelným virem poplatků u doktora, regálovným v lékárně
a komplikaci milionářské choroby ve formě patnáctiprocentní rovné dani,
stanovení maximálního vyměřovacího základu pro sociální a zdravotní pojištění,
zákonitě přišli zdravotní komplikce krajské volby, sešup vlády, rozpočet a hrobník budou jarní volby.
V dáli vidím ten pohřební obřad.
Svěšená modrá opona podia, na katafalku zlacená rakev s erbem ptáka.
V hledišti jen tři hosté.
Jeden v černém, druhý zelený a třetí šlechtic.
Pláčí a pláčí.

Čenda Pivec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama