
Česká televize, Události a komentáře, 27. srpna. Ve studiu se probírá zadlužení země, sestavení státního rozpočtu na příští rok. S nádechem marnosti připomínám svůj blog "Čekání na medvěda". Mohli jste si ho přečíst již v dubnu, tedy před více než čtyřmi měsíci.
Od té doby se nic nezměnilo. Stejné argumenty slyším od hostů-ekonomů ve studiu. Navíc se pouze rozebírá, jakých úprav na příjmové a výdajové straně rozpočtu se můžeme dočkat. Co budou předvolební sliby, jaká bude povolební realita. Jinak řečeno, s jakou odvahou osloví politické strany voliče. Ještě jinak řečeno, zda veřejnost chce nebo nechce pravdu slyšet. Zda se tedy vyplatí být otevřený a vyložit karty na stůl nebo vyhraje-li volby ten, kdo si před voliči nasadí masku hráče pokru.
Být otevřený a říkat věci "natvrdo" je vždy větším rizikem. Přesto si myslím, že by ODS odvahu nalézt měla. Je třeba jasně říci, v jaké jsme situaci a jak se z ní lze dostat s nejmenšími ztrátami. Jakýkoli odklad bude mí neblahé následky. Za otálení, chytračení, obelhávání sebe sama se nakonec vždy tvrdě platí. U zubaře stejně jako u ministra financí. První už neléčí kaz, ale trhá, druhý nezvýší dluh státu, abychom mohli dále hýřit, protože nebude kdo by nám půjčil. Budeme muset žít ze svého, nikoli z vypůjčeného cizího. A konečně zjistíme, že naše peníze nestačí na vše, co jsme měli dosud. A tak nám pan ministr buď vezme víc na daních nebo zmrazí platy, sníží některé dávky, …Nebo udělá obojí, to je podstata návrhu státního rozpočtu od ministra Eduarda Janoty. Otázka zní, zda je na to připravena veřejnost.
Od té doby se nic nezměnilo. Stejné argumenty slyším od hostů-ekonomů ve studiu. Navíc se pouze rozebírá, jakých úprav na příjmové a výdajové straně rozpočtu se můžeme dočkat. Co budou předvolební sliby, jaká bude povolební realita. Jinak řečeno, s jakou odvahou osloví politické strany voliče. Ještě jinak řečeno, zda veřejnost chce nebo nechce pravdu slyšet. Zda se tedy vyplatí být otevřený a vyložit karty na stůl nebo vyhraje-li volby ten, kdo si před voliči nasadí masku hráče pokru.
Být otevřený a říkat věci "natvrdo" je vždy větším rizikem. Přesto si myslím, že by ODS odvahu nalézt měla. Je třeba jasně říci, v jaké jsme situaci a jak se z ní lze dostat s nejmenšími ztrátami. Jakýkoli odklad bude mí neblahé následky. Za otálení, chytračení, obelhávání sebe sama se nakonec vždy tvrdě platí. U zubaře stejně jako u ministra financí. První už neléčí kaz, ale trhá, druhý nezvýší dluh státu, abychom mohli dále hýřit, protože nebude kdo by nám půjčil. Budeme muset žít ze svého, nikoli z vypůjčeného cizího. A konečně zjistíme, že naše peníze nestačí na vše, co jsme měli dosud. A tak nám pan ministr buď vezme víc na daních nebo zmrazí platy, sníží některé dávky, …Nebo udělá obojí, to je podstata návrhu státního rozpočtu od ministra Eduarda Janoty. Otázka zní, zda je na to připravena veřejnost.
















Na jedné z posledních tiskových konferencí ČSSD Jiří Paroubek spolu se svým "ekonomickým expertem" Jiřím Havlem opět perlili. Krom obligátního slibování všeho všem se evidentně rozhodli pokračovat v klasické socialistické strategii, kterou americký prezident Ronald Reagan charakterizoval slovy: "Když vidí, že něco funguje, tak tomu zvýší daně. Když to pak ztuhne, ale ještě se to hýbe, tak to zregulují. A když už to leží bezvládně na zemi, tak tomu dají dotaci."