KAM SE ZTRATIL ZISK DĚLNICE KROPÁČKOVÉ?

4. června 2009 v 5:07 | ŠTĚPÁNKA BERGEROVÁ (blog i-dnes) |  POLITIKA
"A kde je ten ZISK, pane vedoucí?

Na schůzích (Komunistické strany - pozn. autorky) nám říkali, že teď, když máme ten národní podnik, tak budeme dostávat to, co nám patří. A také nám vysvětlovali, že kapitalisté vypláceli pracujícím jen nutnou mzdu a ten zbytek - zisk, si nechávali pro sebe."

Když dědečkovi v padesátých letech znárodnili jeho dílnu s cca 20 zaměstnanci, nechali ho ještě nějaký čas pracovat jako vedoucího, aby se výroba nepřerušila.

Dědeček se sice honosil na obálkách a hlavičkovém papíře označením továrník a jeho dílna - továrna na výrobu umělých květin a rakví, ale ono továrnictví představovalo i roli nákupčího, cesťáka - dnes obchodního manažera, kontrolora výroby, příležitostného údržbáře, ...atd.
Příjmy byly nejisté a závisely na sehnaných zakázkách a platební schopnosti odběratelů.
Dělnice Kropáčková pracovala ráda, patřila k nejlepším zaměstnancům a měla v dílně respekt. Proto měla s dědečkem korektní vztahy i po tom, co mu dílna přestala patřit, začala patřit lidu a všechno všem.



Když se nějaký čas po převzetí dílny lidem vyplácela výplata, která se příliš nezvýšila, přišla stranicky vyškolená paní Kropáčková se zmíněným dotazem v úvodu: "To je všechno? A kde je ten zisk, pane vedoucí ...."
Dědeček jí zavedl k účetní, otevřel účetní knihy a začal jí vysvětlovat za kolik se nakoupil materiál, kolik se utratilo za služby, topení a elektřinu, kolik se prodalo zboží, kolik vychází na mzdu a kolik se musí odložit jako rezerva na nákup dalších prostředků k výrobě, novou fasádu atd..
"Kdybyste se tento měsíc opravdu chtěla podílet na zisku, musela byste ještě pár desítek korun přinést zpátky..." odpověděl odvážně a pragmaticky.

Dalším podobným dotazům už později nemusel čelit, protože byl z "továrny", kterou od nuly vybudoval jeho otec, odejit.

A pak nastal ráj na zemi, jak ho známe z historie a vyprávění našich blízkých.
Zaměstnanci měli mzdu vždy jistou a podobnou. Fabrikám, co nevytvářely zisk, spravedlivě vyrovnávaly rozdíly ty, co ho ještě vytvářely, až samy neměly rezervy na další rozvoj. Lidé měli své jistoty a žádnou motivaci. Ceny byly všude stejné a když se náhodou zdražovalo, vždy v novinách psali, že zdražení piva se kompenzuje zlevněním lokomotiv...
Jenže koloběh dorovnávání se zpomaloval a zadrhával tolik, že i proletáři začali mít plné zuby front na zkyslé mlíko v děravých pytlících, hltali západní reklamy, listovali osahanými křiklavými časopisy a nadávali na západní kapitalistický konzum, který tu nemohli mít.
A tak když Gorbačov pomohl zažehnat studenou válku a povolil uzdu svým vazalům, zvonili proletáři společně s disidenty klíčema, co jim síly stačili.

A světe div se!
Už je to tu zase.
Už zase někdo křičí: "Dejte zisk chudým...."
.............................................................................
Nač psát dál........dál už by to bylo stejné jako tisíce slov zde na blogu....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama