EUMARKETING

27. června 2009 v 5:43 | ŠTĚPÁN BINKO |  POLITIKA
Ještě jako kluk jsem na začátku devadesátých let strávil část prázdnin na evangelické faře na severu Německa. Byl to pro mě úžasný zážitek a to nejen kvůli tomu, že jsem tam poprvé v životě spatřil moře, za vlády rudých zrůd jsme nejdál jezdili s Rekreou do Kozojed, ale hlavně kvůli osobě pana faráře.

Doma, i přes veškeré snahy jedné z babiček, ze mě vychovali naprostého bezvěrce, do kterého když už něco z desatera vtloukli, tak to raději udělali tak, abych to nebral jako záležitost víry. Víra jako taková mě nikdy neoslovovala, protože když už jsem s někým, kdo víru "reprezentoval", přišel do styku, neměl mi co říct. Možná to znáte a možná ne, ale mně starý farář žijící o samotě nikdy a ničím neoslovoval. Prázdné a naučené fráze od někoho, kdo z mého pohledu nežije plnohodnotný život, ty pro mě zkrátka nic neznamenaly.


To na té evangelické faře bylo všechno jinak. Místní farář, neuvěřitelně bodrý člověk s rukama jako lopaty, širokými rameny a stejně takovým věčným úsměvem a hlavně širokou rodinou byl někdo, kdo mi najednou měl co říct. On věděl, jaké to je, milovat ženu a neprožil svůj život ve snaze něčemu takovému se bránit. Mysl mu nezastíral přetlak nevyužitého spermatu a i díky tomu věděl, jaké to je, mít doma malého spratka nebo rozjíveného puberťáka, věděl přesně co je trápí, co prožívají a věděl, jak s tím či oním mluvit. I ta jeho kázání, i přes moje chabé znalosti němčiny, mě bavila a obdivoval jsem, jak normální a blízká lidem a jejich životům mohou být.
Jednou mi ten farář dal do ruky bandasku a poslal mě pro mléko. Neposlal mě nikam do obchodu, ale pro dražší a podle něj lepší mléko k jakési paní na místní statek. Už ani nevím, kolik marek mě tehdy stálo, ale bezpečně vím, že bylo asi dvakrát dražší, než to z místního obchodu. Když jsem se ho pak na to ptal, řekl mi, že tohle je "jejich" mléko a že se s těmi patoky z obchodů vůbec nedá srovnávat a že si za něj rád připlatí. Z jeho pohledu bylo vše jasné a jednoduché, vždyť krávy dojíme tisíce let a přišlo mu úplně normální, že si zaplatí za takové mléko, které mu chutná a to cenu, za kterou jej dotyčná paní je ochotna prodat.

Vzpomenu si na něj vždy, když v obchodě stojím u regálů s mlékem a pozoruji, co všechno jsme schopni za mléko vydávat. Když vidím ty průhledné patoky připomínající spíše mléčný střik, tak si vždy kladu otázku, kam až jsme v hysterickém boji s tuky ochotni zajít a kde je ta hranice, za kterou už mléko přestává být mlékem. Vždyť kolik toho mléka vypijeme, upřímně?! Vážně musíme tahkle blbnout? Díky tomu dobrému člověku vím, že mám sáhnout po tom nejtučnějším a tedy "nejlepším" mléce, které mi nezkazí chuť domácího štrůdlu nebo tvarohových buchet a u kterého budu mít ještě pocit, že vím, za co jsem ty peníze dal.

Poslední dobou si na pana faráře vzpomínám čím dál častěji. Překvapivě kvůli Evropské unii a věčně řvoucím a nespokojeným zemědělcům, kteří jako celek spotřebovávají téměř polovinu unijního rozpočtu a kterým je všechno málo. Vzpomenu si na něj vždy, když začnu mít pocit, že jsme se jako společnost úplně zbláznili. Vytvořit si problém z tak triviální záležitosti, jakou je kravské mléko, to už je na mě opravdu moc. Vždyť co je složitého na tom, že někdo podojí krávu, tak jako to dělaly generace před námi, a podojené mléko prodá někomu, kdo ho chce koupit buď pro vlastní spotřebu nebo další zpracování? A co jsme z toho dokázali udělat my, "vyspělá společnost" v 21. století?

My, tedy ta vyspělá společnost, musíme výrobu mléka regulovat, omezovat, podporovat a dotovat. Stanovujeme kvóty na jeho produkci, snažíme se regulovat jeho cenu skrze nemravný systém dotací, kdy bereme peníze lidem, kteří mléko ani nepijí a jen část z nich předáme zemědělcům, protože část spolkne ten byrokratický moloch, který chce vše a všechny řídit. Střídavě podporujeme jeho export a neradi vidíme a bráníme se jeho importu a to všechno jenom proto, aby byla cena mléka přijatelná pro nás, koncové spotřebitele. Bez dotací, regulací a dalších podpor a byrokratických obezliček by prý cena byla tak vysoká, že by ji za mléko nikdo nezaplatil. Pche! Dělají si z nás ti nahoře srandu nebo to myslí vážně?! Co přijde příště?

Za pár dní nás čeká další "mlíkodemoška" a s ní se můžeme těšit výlety předotovaných zemědělců do Prahy, obstrukce v již tak kolabující dopravě a pravděpodobně dojde i na vylévání této cenné tekutiny do kanálů, stejně tak jako na týráním dovezených krav "demonstrantek". Ale nevede cesta náhodou jiným směrem a nejdeme my, jako společnost, už nějakou dobu někam do háje?

Nebylo by podle Vás lepší, všechny ty úředníky a regulátory, kteří kravín a krávu viděli maximálně z rychlíku, vyházet z jejich teplých bruselských kanceláří a ušetřené peníze od lidí vůbec nevybrat a zemědělcům platit tolik, aby za svoji práci dostali odměnu, která odpovídá tomu, co jsme my, spotřebitelé, ochotni za mléko dát a tomu, co za něj zemědělci chtějí dostat? Co myslíte? Vždyť co je na světě jednoduššího, než podojit krávu a vypít mléko a vážně k tomu potřebujeme tak šílený aparát?

Aby toho nebylo dost, tak jsem šel v minulém týdnu do kolen ještě jednou a opět za to mohla, možná již trochu tradičně, Evropská unie. Nepatřím sice mezi nějaké její hysterické odpůrce a jsem toho názoru, že lepší je věci reformovat zevnitř a na reformách pracovat, než pořád dokolečka nadávat, něco bořit a snažit se vystavět něco zbrusu nového, ale co je moc, to je moc!
Popojíždím autem v koloně a z nudy ladím rádio a přeskakuji z jedné stanice na druhou a hledám, kde hrají něco, co se bude dát poslouchat. Na stanici City, lokálním pražském rádiu, se ovšem ozvala reklama na nějaký operační program pro výstavbu silničních tahů, jakási óda na to, jak je EU skvělá a co nám tady zase a za kolik postaví. No tak, pánové, tohle fakt myslíte vážně?
Nejenže mi není jasné, proč na stavbu té či oné silničky musí peníze vybrané v ČR putovat do Bruselu, aby pak mohly, samozřejmě řádně pokrácené o náklady tamního byrokratického aparátu doputovat zpět, ale hlavně nevím, proč ještě ke všemu musím ze svých daní platit reklamu na komerčním rádiu, která mi to celé připomíná a jejíž obsahem je proboha co? Aby se každý dozvěděl, třeba i já, že si mohu někde vystřihnout privátní kus dálnice nebo nějakého obchvatu? Cože? Ach jo, že mě to ještě trápí, co?

Je fakt, že už také nevím, proč se všemu divím. Na NKÚ sedí Bůh, který může vše a všichni jsme na něj krátcí. V normální zemi by ho z jeho postu už dávno vykopali, o ničem se s ním nebavili a z ostudy by měl takový kabát, že by jen těžko hledal jinou práci, ale u nás je možné vše. Jestli zítra někdo napíše, že nemá auta tři, ale že jich má pět a že uvažoval ne o služebním Maserati, ale rovnou o Bugatti Veyron, tak já se už divit nebudu. Vždyť proč, žijeme přece v Kocourkově, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama