Z KRIZE DO KRIZE ANEB VYTLOUKÁNÍ KLÍNU KLÍNEM

5. dubna 2009 v 6:22 | ADAM KOŽELA |  POLITIKA
Ekonomická věda pracuje se zjednodušenými modely, abychom byli schopni vysvětlit jednoduše věci, které jsou ve skutečnosti více komplexní a složitější.

Po nedávném summitu G20 v Londýně se na nás z televizních obrazovek smály možná desítky veselých tváří současných globálních politických špiček - onu radost způsobil fakt, že konečně našli recept na zákeřnou ekonomickou krizi. Mně osobně je z podobných obrázků spíše smutno.
Hned na začátku se pojďme vypořádat s faktem, že podobné monstrózní akce stojí neuvěřitelné množství peněz. Viděli jste záběry, jak obrovský vojenský speciál převáží auta a další techniku na návštěvu prezidenta Obamy u nás? Viděli jste ty tisíce (spíše desítky tisíc) policistů v ulicích Londýna, jak svými obušky krotí davy demonstrantů? Není celý ten cirkus zbytečný? V této souvislosti: všimli jste si, že byli všichni demonstranti proti něčemu, ale téměř každý proti něčemu jinému?


Bavíme se neustále o krizi, ale k nějaké banální formě racionality je naše civilizace na hony vzdálená. Celá EU se každý měsíc stěhuje z Bruselu na týden do Štrasburku, protože je to politicky a historicky nezbytné. Roční náklady tohoto kočování se pohybují v miliardách korun a tunách navíc vypuštěných škodlivin. Kolik nás stojí všechna ekologická fóra, všechna ta setkání prezidentů, premiérů nebo ministrů na evropské úrovni, jejichž jediným praktickým výstupem je, že to budeme od teď dělat nějak líp, než jsme to dělali do teď? Potřebujeme to?
Co kdyby si dal někdo tu práci a vyčíslil například náklady setkání G20? Jestliže inaugurace prezidenta Obamy vyšla na více než 3 miliardy (!) korun, vsadím se, že náklady na tento summit byly řádově vyšší. Já tuto maškarádu nepotřebuji a nepřeji si na ni přispívat. Kdo ji potřebuje, jsou politici, jejichž tváře v tom okamžiku obletěly svět a přibude jim nějaké to procento popularity. Vyřešili přece krizi, to jsou kujóni.

Dalším rozměrem je ono "řešení" krize, kde se dostáváme k oněm ekonomickým modelům. Jsem daleko od pravdy, když rozdělím podniky na ty, které se na období stagnace připravily, provedly nezbytné úpravy nákladů, diverzifikaci produktů, zajištění financování a ty, které se chovaly maximálně nezodpovědně - poskytovaly hypotéky klientům, kteří je nemohli splatit, přijímaly nedostatečné záruky (nadhodnocené nemovitosti), zatajovaly prvotní problémy apod.? A co dělá stát? Ve formě daní bere peníze těm prvním (a to nejen formou daní z příjmu PO, ale i jejich zaměstnanců atd.) a dává je těm, kteří jednali lehkomyslně. Bilion dolarů na tuto pomoc. Z peněz koho? Jich, politiků? Ne, vás, kteří pracujete. Kteří děláte maximum pro to, abyste si udrželi místo, aby se vaší společnosti dařilo, abyste uživili sebe a svoje blízké. Fuj.

Zhoubné důsledky jsou následující:

1. Naprosto chybí jakýkoli morální aspekt "krize". Ti, kteří udělali největší chyby, dostanou pomoc prostřednictvím státu především od těch, kteří je neudělali. Zástupy různých auditorů a poradců, kteří mohli (a měli) krizi předcházet na základě signálů zevnitř největších firem (americké automobilky měly problémy dávno před krizí atd.) se změnily v předpovídače včerejšího počasí - v době, když už bylo na jakoukoli pomoc pozdě, začali volat, jak zle by mohlo být. To, že není něco v pořádku, bylo pravděpodobné už v době, kdy se Daimler s Chryslerem spojoval, neřkuli v době, kdy došlo k rozdělení (demergeru).

2. EU a USA se vydávají cestou dalšího zadlužování, které bylo jednou z příčin krize. Ptejte se pánů Paroubků a Sobotků, proč ani my nemáme rezervy z dob, kdy náš HDP stabilně rostl? Že to bylo možné, ukazují schodky rozpočtu za dob ministra Kalouska, který je v době stagnace drží na poloviční (a nižší) úrovni, než jaké byly v době růstu. (A reakce zleva? Za podpory několika pokřivených charakterů vysloví současné vládě nedůvěru, aby pohladily svá osobní ega výměnou za ostudu našeho státu v celém civilizovaném světě. Nezapomeňme na toto, prosím, v podzimních volbách.)

3. Posiluje se role státu, regulace a přerozdělování. Jak se mazané hlavy vypořádaly s krizí? Vezmou (ještě nevydělané, budoucí) peníze úspěšnějším a dají je těm, kteří se se stagnací nedokázali vypořádat. V očích levicových voličů (= skupině spíše příjemců všemožných dávek a podpor) tím zvyšují svou nezbytnost. V očích pravicových voličů (= spíše plátců této pomoci) byste marně hledali radost. Bohužel právě ono "spoléhání se" na pomoc a záchranu ze strany státu způsobilo lehkomyslné a trestuhodné chování, které stálo u zrodu současné krize.

Všechny tyto faktory mohou způsobit, že se nám nevyhne krize opravdová - tzn. ne stav, kdy se místo dvanáctky bude pít více jedenáctka, ale kdy samotné pivo bude luxus, kdy nebudeme mít nezaměstnanost v procentech, ale desítkách procent, kdy HDP nebude stagnovat, ale spadne na polovinu. Proti tomu je ta současná krize opravdu jenom chřipkou, se kterou se ovšem v globálním měřítku vypořádáváme tím nejhorším možným způsobem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 y y | Web | 5. dubna 2009 v 6:31 | Reagovat

ahoj krásny blog :)

2 MisS.MaJi MisS.MaJi | Web | 5. dubna 2009 v 6:48 | Reagovat

Hezký blog..Kukni na můj a chvíly tam zůstaň PLS..papa

3 ivana beňová ivana beňová | E-mail | 7. dubna 2009 v 21:44 | Reagovat

děsně přesně. díky moc. přeji prima dny. ivana b.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama