PŘIJDE NORMALIZACE UŽ NA PODZIM?

26. dubna 2009 v 6:18 | KAREL STEIGERWALD |  POLITIKA
Jen naivní tvor může tvrdit, že neví, co se na podzim stane. Jde přece o masivní útok předlistopadových sil, moresů, zvyklostí a názorů, čemuž se dohromady říká normalizace, o pokus levice převzít moc, možná i ústavní. V rozvratech za časů Špidly a politického darebáka Grosse se ČSSD dostala na rozcestí.


Nástupem Paroubka si vybrala sblížení s komunisty, cestu nebezpečného populismu, cestu rehabilitace normalizačních figur a husákovských sluhů. Vybrala si civilizační model, kulturně vymezený veksláky, estébáky a politickými vyžírky druhé kategorie na straně jedné a na straně druhé tehdejšími kariéristickými snaživci, jimž se opět otevírá obrovské pole působnosti.

Pod Paroubkovým vedením se spojila levice v pevnou frontu skoro národní. Co se ještě nedávno považovalo za nemožné, je normální. Ďuričko, estébák, vyžírka let osmdesátých a privatizátor let devadesátých, už nežije v hanbě jako lidský póvl, nýbrž chodí na slavnosti expremiéra Paroubka coby vážený host, a kdyby tam někoho nezastřelil, mohl si cti užívat dodnes. Jeho osud myslím nejlépe vystihuje jednotu levice, jak se neblaze v posledních letech ustanovila: jako otevřená náruč pro marx-husákovskou společenskou věrchušku, rozuměj spodinu let osmdesátých.


Paroubek stmelil tuto společnost a nabídl jí nový společenský i kariérní vzestup. Lidé, o které by si ještě nedávno slušný člověk ani kolo neopřel, jdou nahoru, do funkcí, získávají zpět politickou moc. Zbývá už jen poslední krok: podzimní vítězství ve volbách je všechny vrátí k moci. Zavedou nám všem život, jaký jsme už zažili. Neutěšujte se tím, že socialismus neboli normalizace se nemůže vrátit, také se nevrátí. Jeho pohrobci vytvoří nový odpudivý režim státního komandování a poručníkování lidmi, kteří jsou pravidelně hloupější a buranštější než ti, které komandují. Budou strkat nos do vašich životů a se suverenitou omezenců vám budou poroučet a tvrdit, že to dělají pro vaše dobro. To je situace v českých zemích dost obvyklá, není důvod, aby zas nenastala. Fronta, která ji má prosadit, je stmelená. Nejde o žádný demokratický socialismus či sociální demokracii. Jde o spojenectví chytráků, kteří se halí do kouřové clony sociálního státu. Všimněte si Ratha, dlouho hledal na politické scéně od prava přes střed do leva, kde mu to pokvete, až se chytil ČSSD.

Lidí, kteří by naopak chtěli svobodu, inteligentní a rentabilní stát, bezpečí práva a spravedlnosti, není méně. Jen jejich politická reprezentace je v troskách, zmítaná osobními animozitami, spory o vedlejší otázky, válkami o prestiže jednotlivých politických uskupení a krátkozrakou vypočítavostí mocibažných jednotlivců. Po krachu ODA, US a dalších už zapomenutých uskupení stojíme teď před rozkladem lidovců, kteří se dali do služeb problematického a primitivního Čunka asi jen proto, aby se na podzim už zas mohli nabídnout do levé mocenské party za mouřenína. Poslední politická síla, která se může postavit jednotě neonormalizační levice, je ODS, po celou dobu své existence neustále atakovaná hlavně svými nejbližšími spojenci včetně svých vlastních členů.

Proti sjednocené levici stojí středopravá fronta, sjednocená v jediném: útočit na ODS. V poslední době se k této útočné jednotě přidal i prezident, který takto zvláštním způsobem ničí své vlastní dítě. To je situace pro Paroubkovu levici nesmírně výhodná: jen houšť a víc. Připomíná to zbrklý a nesmyslný atentát Rumlovy skupiny na ODS v roce 1997, který Ruml vysvětloval tím, že to vše dělá, aby zabránil Zemanovi v přístupu k moci. K moci mu tím naopak pomohl. Základní politická otázka teď zní, jestli je důležité mít verbální názor na Lisabon nebo oteplení i za cenu nástupu vlády Paroubkovy koalice, či jestli je důležitější nepřipustit neonormalizační vládu s tím, že Lisabon i oteplení je téma dlouhodobé, zatímco Paroubek s udavačem Filipem jsou před dveřmi.

Pravice by se měla sjednotit a zanechat marginálních válek. Jinak ji už brzy najdeme v politickém suterénu, kde se bude dál vzájemně likvidovat. Zdá se, že tuto strategickou nutnost rozpoznal včas Václav Havel. Podpořil ODS, Topolánka, dal najevo jakousi naději. Havlové, Klausové a Topolánkové včetně snad i nejméně poloviny Bursíků tvoří na nebesích celkem blízkou kulturní skupinu, od níž jsou Paroubkové s Filipy vzdáleni světelná léta.
Takto budou ležet karty v podzimních volbách.

Ne-li, stěhujte se pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥_Veruu_&_Luc!nQa_♥ ♥_Veruu_&_Luc!nQa_♥ | Web | 26. dubna 2009 v 6:21 | Reagovat

:D:D sem pošlu dědu.:)

2 ivana beňová ivana beňová | E-mail | 27. dubna 2009 v 7:27 | Reagovat

já Vám velice převelice děkuji za naprosto přesný odhad tak jak to cítím i já! snad nás, panebože, bude na to dost.... přeji pěkné dny. ivana b.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama