OBAMA - NOVÝ ROOSEVELT?

5. března 2009 v 5:08 | MILAN BRABEC |  POLITIKA
Nový americký prezident ještě není moc dlouho ve funkci, ale jeho zahraniční politika už začíná nabývat podezřelých obrysů - alespoň pro střední Evropu. Pro nás.
Více ideálů než střízlivého hodnocení reality vidím v krocích čerstvého amerického prezidenta, který tak začíná nebezpečně připomínat svého předchůdce Roosevelta. Želbohu nikoli rázného Theodora, ale Franklina D.

Podobnost první: krize


Oba nastoupili do funkce v době finanční a hospodářské krize, oba se ji rozhodli řešit nevhodnými prostředky - zvyšováním veřejných výdajů. Roosevelt stavěl silnice a přehrady, Obama chce investovat navíc i do ekologických projektů a "tvořit" nová pracovní místa. Jenže ta mají vznikat podle poptávky v soukromých firmách a ne být tvořena vládami. Jestli vlády mohou něčím pomoci, tak jen daňovými úlevami a zbytek nechat na trhu.

Rozsáhlé veřejné investice jdou jen na dluh budoucích generací, trpí velkým plýtváním a jejich efekt se ukáže být nicotným, ba dokonce krizi prodlužujícím, jako byl právě Rooseveltův neslavně slavný New Deal. Aktuálnější případ o neúspěších podobných akcí máte z Japonska zde.
Kolik peněz budeme muset ještě promrhat, než skončí Keynes v propadlišti dějin?
Ale budiž, zbytečné vyhazování peněz tahle civilizace zažila mockrát a vždy to ustála. Navíc lid si to žádá, lid chce, aby to "někdo nenechal jen tak", a tak politici musejí vykázat, byť i pofidérní, činnost.

Podobnost druhá: zahraniční politika


Mnohem více mne znepokojují první Obamovy zahraničně-politické kroky. Hlavně když jedním z těch prvních byl návrh na bilatelární jaderné odzbrojení USA-Rusko a pak následovalo nabídnutí společného americko-ruského postupu vůči Íránu výměnou za radar v Česku.
Rozhodně se nedomnívám, že jaderné zbraně v rukou Američanů a dokonce ani Rusů představují největší bezpečnostní problém dneška.

Tím je podloudná a zákeřná rozpínavost Ruska v jeho dočasně vyklizených územích (Gruzie, Ukrajina a Balkán vydírané plynem, za čas i Polsko a Čechy), u které jako užitečný idiot asistuje bezzubá Evropská unie. A pak také ruské oslabování amerického a evropského vlivu podporováním darebáckých režimů, jako je třeba Írán nebo Venezuela. Až pak je další v pořadí islámský terorismus, či íránský nebo severokorejský jaderný program.

Ruské jaderné hlavice jsou až úplně vzadu. Když je Rusové nepoužili za Brežněva, dnes na to nemají tuplem. Takže je úplně zbytečné z nich dělat politické téma, vůbec se jimi zabývat. A když už, tak jen tlačit na Rusko, aby si je nenechalo rozkrádat.

Také snaha vyměnit radar v Česku za ruský tlak na Írán, aby se vzdal jaderného programu, je čirým naivismem. Írán prostě jednou bude mít jak elektrárny, tak i bombu, lze to jen pozdržet, ale nikoli zastavit. Takže je potřeba se na to především připravit.

A rozhodně při tom nečekat pomoc od Ruska, kterému takové režimy a spolupráce s nimi jedině vyhovují a nevzdá se jich. Rusko, ať tam vládnul car, bolševici nebo Putin, vždycky totiž bude USA považovat za nepřítele, už z toho důvodu, že Rusové odjakživa věří tomu, že svět kolem nich je jim nepřátelsky nakloněn a nelze mu věřit. (A proto je nutné si ho podrobit.)

Jaký tedy může být výsledek takové americko-ruské mírové spolupráce? Stejný jako za bolševiků, kteří se zavázali ke všemu, ale nesplnili nic.

Dovedu si to živě představit. Američané odzbrojí , oslabí se a ještě vydají ruskému vlivu napospas střední Evropu a tedy i nás. Rusové se naoplátku zbaví starých a nepoužitelných raket (např. je rozprodají teroristům) a Íránu k jaderné bombě stejně potají pomohou, i když navenek mu budou hrozit prstem. Protože každý protiamerický režim je jim bližší než údajný nepřítel na druhé straně oceánu (vlastně tří oceánů).

I v tomto svém návrhu je Obama podoben Rooseveltovi, který důvěřivě sednul na lep Stalinovi a nechal ho po válce zblajznout půlku Evropy. Marně ho Churchill varoval - Roosevelt idealista a nikoli realista viděl jen to, co vidět chtěl. Takže imperialistu viděl v Britovi a nikoli v Gruzínci se sympatickým knírem.

Krátce po Obamově zvolení jsem se v tomto článku vysmál víře levičáků, že díky Obamovi na celém světě rozkvetou růže míru. Vyjádřil jsem přesvědčení, že ani demokratický a pravděpodobně nejlevicovější prezident v dějinách USA nemá příliš šancí vybočit z mantinelů americké zahraniční politiky, protože ty jsou dané postavením USA ve světě.

Na této tezi i přes výše uvedené stále trvám, jen s drobnou úpravou. S kormidlem může prezident opravdu pořádně zacloumat a zavést loď do špatných vod či na mělčinu, ale opravdu nemá šanci ji potopit. Když půjde do tuhého, stejně jako v minulosti Amerika zakročí, ať ji bude řídit kdokoli. A tak to i pro nás nakonec dobře skončí.

Ale může se stát, že asi ne hned.

Po Rooseveltovi jsme museli čekat čtyřicet let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bambalez Bambalez | 8. března 2009 v 22:59 | Reagovat

-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama