ALARMUJÍCÍ POLITICKÉ DĚNÍ

31. března 2009 v 6:49 | TOMÁŠ JUBÁNEK |  POLITIKA
Tak nemohu si pomoci. Aćkoli z pádu vlády nikdo mít nic pozitivního nebude, všichni od Tlustého až po Paroubka se tváří, kdovíjak výhodné to shození vlády není. Opravdu nevidím nic vzrušujícího na faktu, že nás čekají vbrzku parlamentní volby. Akorát to bude stát energii a peníze. Ačkoli mi nesmí být jedno, kdo parlamentní volby vyhraje, schválí-li se Lisabon, pak je v podstatě lhostejné, kdo bude u vesla. Už dnes se každý eurohujer zaklíná Evropskou unií a mnoho našich občanů je přesvědčeno, že je lépe věřit politikům v Bruselu, než politikům vlastním.
Opravdu nevím, jak mám hlasitěji říci, že pokládám takové názory za nebetyčně hloupé. Úpřímně: oni ti všichni politici jsou všude stejní. Jediný rozdíl mezi naším politikem a bruselským je jen v tom, že ten v Bruselu ani nezná náš zeměpis. Nemožní jsou ovšem oba. Připadá mi lepší vidět politikům do karet: a do Bruselu odsud vidět fakt není.



Jak jsem již napsal, nesmí mi být jedno, kdo vyhraje parlamentní volby. Víte proč? Jsem členem ODS. Ale můj postoj je vlažný: mé názory se stávají menšinou, ač byly nedávno součástí mainstreamu, čím dál více se uplatňují nedemokratické metody personální politiky, a kam se podíváš, není žádné filosofie. Nevidím dominantní představu, proč by ODS měla usilovat o moc. Nevidím žádnou strategii. Uvnitř strany se přeme o věcech, o kterých byla kdysi většinová shoda.
ODS se více a více podobá hnutí, nikoli straně. Namítnete asi, proč z ODS neodejdu. To je jednoduché: myslím si, že bych měl proti těmto trendům působit. To není boj proti Topolánkovi, koneckonců, on vládl nejlépe, jak uměl. Co mu mám za zlé je to, že on vypustil duchy. To je boj proti duchům rozplizlosti.

Nikoli, nejsem sentimentální, vím, že se devadesátá léta nemohou vrátit. Václav Klaus vtiskl ODS způsobem sobě jedinečným mnoho postojů a názorů, které ODS vnitřně formovaly. Ačkoli Klausova konzistentní politika byla v zásadě úspěšná, je nyní opouštěna. Proč byla úspěšná? Protože názorová konzistence držela ODS na stabilní voličské úrovni. Dnes je to jiné: ODS jedny volby historicky vyhraje, následující volby historicky prohraje.

Je tu vidina zisků bez nákladů, snaha zavděčit se voličům, než je myšlenkově zaujmout. Je to hra o ideový střed, který však neexistuje, proto benefit bude nula. Existuje technický střed: mezera mezi pravicí a levicí. Existují ambivaletní středoví voliči, co volí jednou tak, jednou tak. I ty však lze zaujmout principy a zásadami a jejím dodržováním. Opuštění principielní politiky vede ke ztrátě věrohodnosti. Ano, ODS trpí fatální ztrátou věrohodnosti a to se jí dlouhodobě vymstí. Různé souboje mezi Topolánkem či Bémem, Tlustým či odešlým čestným předsedou nejsou primárně motivovány ani osobní nenávistí ani bezhlavou touhou udržet či získat moc. Je to spor o míru konzistentnosti a autenticity ODS v politice, je to snaha nevidět či zabránit tunelování ODS.
Klausova doba se nevrátí a nemá smysl ji probouzet. V tom problém nevidím. Klidně ať je členům předložena nějaká vlastní racionální představa vedení strany jak dál. Rozhodnutí vládnout při ezignaci na vlastní volební program absenci představy dalšího směřování nahradilo stejně jako vzduch bublinu. Ex nihilo nihil fit.

Je-li nějaká pravda na názoru, že socialisté všeho druhu jsou dlouhodobě úspěšnější z hlediska držby moci a proto pravice takticky mění strategii prosazujíc levicové koncepty, aby snadněji vyhrála volby, pak hraje pravice nebezpečnou ruskou ruletu o vlastní bytí.
Jako ODS jsme na tom stejně, jako naši někteří evropští kolegové. Taková pravice pravicí již není: nedává potenciálním voličům žádné ideové stimuly a vyklízí generelně pole levici. Politické spektrum západních států se tak významně začíná posunovat doleva: co bylo v osmdesátých letech levé, je dnes středem, co bylo středem, je dnes pravicí. Co bylo nalevo, byli komunisté: tytéž názory dnes přejali socialisté všeho druhu. U nás jsou ukrytí v ruzných politických uskupeních od Zelených po Dělnickou stranu, od našich lidovců až po pravdoláskaře Václava Havla, včetně.

Podplácení elektorátu se stalo normou, státní zásahy do ekonomiky vyhledávaným a i pravicí uznávaným lékem. V bohatých státech západního světa dnes oslabují kontrolní mechanismy zabraňující plýtvání peněz získaných od daňových poplatníků. Občané již nevolí dle míry svých daňových odvodů, ale spíše podle míry slibované sociální dávky. Západní stát 21. století odmítá promítat historií osvědčené fiskální a jiné politiky do svého vládnutí, a vydržuje si raději armádu závislých na státu. To vše za asistence neuvěřitelně hloupé novinářské obce, která umí bulvarizovat jakékoli vážné téma. Smyslem všeho je welfare state, stát sociálního obžerství a nepřehledný systém rozhodování v centrech dění, daleko od občana.

Ale hlavu vzhůru, vstanou noví bojovníci. Vždycky tomu tak bylo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana beňová ivana beňová | E-mail | 31. března 2009 v 17:36 | Reagovat

senzačně napsáno, díky moc! jen abyste měl s tou "novou" krví pravdu......

mějte se co nejlépe.

ivana b.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama