RÁTHŮV PARADOX ... II

28. ledna 2009 v 15:30 | JANA KOLÁŘOVÁ |  POLITIKA
… aneb "jak můžete mluvit o zdravotnictví, když nejste lékař" a také jedna věta o Hitlerovi a Stalinovi jako vzorech chlapců z ČSSD.

Poslední dny přinesly několik překvapení z dílny ČSSD - takových, v jaká už jsme snad ani nemohli doufat. Ekonomičtí experti ČSSD představili recept na ekonomickou krizi, na Jiřího Havla prasklo, že obdivoval ekonomické úspěchy J. V. Stalina a Rathovi ujela pusa s Hitlerem víc, než on sám čekal, takže byl tak překvapen, že se za to dokonce i omluvil.

Recept ČSSD na krizi vzbuzuje dojem, že byl vypsán s přáním "čím hůře, tím lépe" - snad aby na konci pádu k hospodářskému dnu nastalo lidové povstání hladových chudých občanů, jehož vlna vynese Jiřího Paroubka do premiérského křesla. Jak jinak si lze vysvětlit, že ČSSD chce zabránit krizi přesným opakem racionálního hospodaření - rozhazováním plnými hrstmi. Snad jen proto navrhuje zvýšení platů státních zaměstnanců, zvýšení starobních důchodů, zavedení novomanželských půjček, prodloužení doby vyplácení podpory v nezaměstnanosti, nemocenskou i v prvních třech dnech nemoci i plošné zrušení poplatků ve zdravotnictví.



Jiří Havel byl vždycky představován jako jeden z hlavních ekonomických expertů ČSSD - po detailnějším pohledu na jeho názory se dalo o jeho odborné způsobilosti s úspěchem pochybovat, jeho obdiv k jednomu z největších masových vrahů všech dob je však už hodně daleko za hranicí představivosti - a rozhodně by měl být důvodem k tomu, aby s ním ČSSD přestala počítat. (Obdiv ke Stalinovi by nebyl ospravedlnitelný ani v padesátých letech, dobách nejkrutějších stalinistických represí, kdy by snad mohl být vysvětlitelný strachem - v letech osmdesátých je to však… dá se snad pojmenovat takový úpadek charakteru?).

A David Rath ujel s Hitlerem víc, než čekal i on sám, který si tak pečlivě buduje pověst enfant terrible a zároveň největšího hulváta české politické scény… V dobách, kdy byl prezidentem ČLK a pak ministrem zdravotnictví (připomeňme si, že jeho náměstkem byl Vladimír Dryml, tehdy ještě bez pistole), byl ve všech diskusních pořadech velmi obtížným diskutérem. Skákal každému do řeči, naučil se mluvit pořád-stále-neustále, až nebylo možno ho zastavit a mnoho svých protivníků se snažil zneškodnit svým oblíbeným "jak vy můžete mluvit o zdravotnictví, když nejste lékař?". Jako by sám nevěděl, že pro dobrý chod systému zdravotnictví je úplně jedno, jestli ministr zdravotnictví operuje jako bůh nebo jako Cvach. Je dobré, když rozezná žaludek od žlučníku, ale daleko lepší je, když ví, co to jsou investice, odpisy, odvody z mezd a fiskální období.
David Rath se postupem doby stal jedním ze čtyř hlavních mužů ČSSD, loni na podzim dokonce i hejtmanem. Spolu s tím se začal domnívat, že získal i puvoár k tomu, aby se vyjadřoval naprosto ke všemu. Jeho oblíbená zbraň se teď obrací proti němu - jak se může on, se vzděláním medicínským, fundovaně vyjadřovat k otázkám ekonomickým?

Svoji ekonomickou negramotnost prokázal David Rath právě v Lidových novinách, ve svém "hitlerovském" rozhovoru (ukázky zkracuji, ovšem bez posunutí smyslu sdělení, což si lze snadno ověřit v přepisu rozhovoru na stránkách Lidovek):

(…) Ale my potřebujeme nastartovat spotřebu! Co dělal Karel IV., když byla krize? Stavěl hladovou zeď, aby lidem dal práci a ti se mohli najíst! Co dělali američtí prezidenti? Prudce zvedli důchody a dávky v nezaměstnanosti, aby lidi ekonomiku roztočili! A tohle je ze stejné kuchyně. Jak chcete roztočit ekonomiku, když lidem nedáte peníze?

(…) Protože to má logiku - zvýšit lidem příjmy, dotlačit je, aby začali utrácet. To je to, co potřebujeme! Jak řešil krizi Adolf Hitler? (…) Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a tím nastartoval ekonomiku!

(…) Ukažte mi na světě stát, který má nízké daně a bohaté občany.

Přiznávám, že takové ekonomické pošetilosti jsem nečekala ani od Davida Ratha. Pomiňme, že Karel IV. stavěl své hladové zdi v dobách, kdy stát s jeho dnešními funkcemi vůbec neexistoval (o starobních důchodech, dávkách v nezaměstnanosti či nemocenské ani nemluvě). Pomiňme i to, že Adolf Hitler nedal lidem práci ve zbrojovkách pro to, aby vyřešil ekonomickou krizi. A konečně pomiňme i to, že masivní státní zásahy do ekonomiky jsou obecně hodně diskutabilní - Rooseveltův New Deal ve třicátých letech v to počítaje.

David Rath by udělal nejlépe, kdyby na pár dní přestal komentovat ekonomické otázky, zavřel se doma a tajně se naučil počítat aspoň do deseti - víc po něm nemůžeme chtít.
Zastavme se však u dvou vět z rozhovoru:

Jak chcete roztočit ekonomiku, když lidem nedáte peníze?

David Rath zřejmě vůbec netuší, jak působí ekonomické zákony. Zvýšení zdanění bohatých (ČSSD navrhuje sazbu 30%) a rozdání takto získaných peněz v podporách, půjčkách, mzdách státního aparátu demotivuje obě strany - okradenou i obdarovanou. Bohatí budou pracovat méně usilovně, protože jim stát sebere více peněz, než je pro chod státu mravné. A chudí se naučí více spoléhat na svoji nataženou dlaň, takže budou ze systému stále více brát, místo toho, aby do něj odevzdávali.

(…) Ukažte mi na světě stát, který má nízké daně a bohaté občany.

Tady se ekonom Rath odhalil ještě více. Dosud se bylo možno domnívat, že nízké přímé daně (daň z příjmu, ku příkladu) a s nimi související levný a efektivní stát znamenají, že pracovitým lidem zbude z jejich příjmu větší zisk a oni se pak dle svého svobodného uvážení rozhodnou, zda pootočí koly ekonomiky tím, že si koupí nové auto, byt anebo pomohou "svému restauratérovi" tím, že si v jeho podniku častěji dají dobrou, ale opravdu dobrou večeři a pomohou tak ekonomice i formou daní nepřímých (DPH, spotřební etc.). David Rath však - zdá se - uvažuje opačně. Vysoké daně hbitě přerozdělí, abychom mohli mít více lidí houpajících se na měkkém sociálním polštáři - čím více nezaměstnaných a čím delší podpora v nicnedělání, tím na tom budeme všichni lépe. Neb bohatý není ten, kdo si dokáže dost vydělat, bohatým je ten, kdo dokáže více dostat. Alespoň podle lékaře Ratha.

Zásadním problémem lékaře Ratha je to, že neví, jak funguje trh. Důležité
je, že s penězi dokáže nejlépe hospodařit ten, kdo je vydělal. Rozhodně ne ten, kdo je dostal a už vůbec ne ten, kdo je přerozdělil. PŘEROZDĚLOVÁNÍ DEMOTIVUJE BOHATÉ I CHUDÉ, NAVÍC SYSTÉMU PENÍZE NEJEN ŽE NEPŘINÁŠÍ, ALE DOKONCE BERE. Trhu je samozřejmě jedno, kdo na něm kterou korunu utratí. Kolo spotřeby se pootočí vždycky. Ale při přerozdělování se točí pořád stejně, na tempu přidá jen tehdy, budou-li firmám dány podmínky pro to, aby mohly zaměstnat více lidí, aby více lidem daly možnost si peníze vydělat a kolo spotřeby se tak roztáčelo, nikoliv jen pootáčelo.

Bohužel, podle Rathova vidění světa by dalším krokem sociálně-demokratického receptu na ozdravení ekonomiky mohlo být zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění - pochopitelně jen u živnostníků a zaměstnanců s vyššími příjmy. Tím se ještě více zvýší cena pracovní síly - české firmy budou konkurenceschopnější, banky v ně pojmou skálopevnou důvěru a budou jim nutit životadárné úvěry horem dolem.

Ekonomický zázrak bude dokonán. Voda poteče do kopce a na poušti začne sněžit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama