NÁVRH NA ROZPUŠTĚNÍ ČSSD

27. ledna 2009 v 15:42 | VLASTIMIL BLAŤÁK |  POLITIKA
Tisíckrát jsem si přísahal, že se na zdejším blogu vyvaruji vážného psaní. Nedá mi ale svědomí, abych neudělal výjimku a provedl malý ekonomický exkurs - přesto, že nejsem vzděláním ekonom, ale i tak jsou mi některé věci zřejmé, stejně jako mnohým dalším, jen pánům z ČSSD stále ne. Předesílám, že na jejich demagigické příspěvky v komentářích nejsem zvědavý a uvítal bych, kdyby se věnovali něčemu užitečnějšímu, než obhajování neobhajitelného.

V roce 1991 mi bylo nějakých patnáct let. Nijak nad poměry jsme si v pohraničí nežili, otec lesní dělník, matka prodavačka v místním koloniálu, nic jiného se v místě ani dělat nedalo. Měl jsem jedny rifle a možná jsem si přál mít dvoje, jenže na ně nebylo. Nakonec, jedny tehdá stačily.
A pak se stalo, že rohlíky zdražily o padesát haléřů a otec přišel o práci. Co to znamenalo pro nás, pro děti, jakožto ekonomicky pasívní členy domácnosti? Mimo jiné to, že na lyžařský kurs jsem dostal lyže z bazaru a jízdní kolo Favorit pod stromeček se odložilo o sezónu. Považuji za nutné položit si řečnickou otázku: zachovali se ke mně rodiče tímto způsobem takto, protože mě neměli rádi? Určitě ne, ba právě naopak, jen se řídili aktuální situací v rodinném rozpočtu a bylo to tak správné. Kdybych tehdy jako dospívající fracek přišel za tátou s ultimativním požadavkem na zvýšení kapesného, protože zdražily Startky bez filtru a kytky pro holky, asi bych dostal takovou po čuni, až by se mi hlava otočila.


Teď si vezměme stát: ten se stejně tak skládá z lidí ekonomicky aktivních a z lidí ekonomicky pasívních, přičemž antagonismus mezi nimi může nacházet buď jen pitomec, anebo sociální demokrat. Je ale logické, stejně jako v případě výše uvedeného příkladu, že v době krize, kdy příjmy státu klesly (stejně jako kdysi klesly příjmy mých rodičů) a tu a tam nějaká potravina zdražila, je nutné těm ekonomicky pasívním dát méně. A stejně jako o odstavec výše se ptám: chceme jim my, ekonomicky aktivní, dát méně proto, že je nemáme rádi a že jim přejeme vše zlé? Určitě ne, naopak. Jen na to zkrátka tuto sezónu nemáme. Nemůžeme, protože nemáme, protože živnostníci zavírají krámky a nemá kdo platit daně.
V zásadě jde o zcela elementární spor pravicových a levicových ekonomistů, kdy ti první léčí krizi posílením nabídkové strany (a správně), zatímco ti druzí posílením poptávkové strany. Socialisté tak opět touží zvyšovat důchody a sociální dávky a domnívají se, že tím se ekonomika vyléčí. Houbelec, možná na pár měsíců - než utratíme všechno, co ještě možná máme.
Ještě nikdy se to socialistům nepovedlo, ale zkoušejí to zase, a tak pořád dokola, a tak stále. Kdyby nešlo o moje peníze a o moji práci (ze které bych mohl být po jejich zásazích do ekonomiky ze dne na den vyhozen), ani bych to už neposlouchal. Co v této situaci navrhuji, si přečtěte v titulku. Druhou kapitolu připíšu už brzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama