NA ČESKÝ STŮL, ČESKOU RYBU

15. ledna 2009 v 17:15 | HELENA KRATZEROVÁ |  POLITIKA
Dnešek se v podstatě ničím nelišil od předchozích všedních dnů. Hned po procitnutí jsem si uvědomila, že zase budu muset ze své lepší (?) polovičky mámit, jaká krmě by ji uspokojila k obědu. Místo obvyklého, tak mi něco navrhni, jsem uslyšela: "Dal bych si filé." Docela mě to potěšilo, protože to je pokrm nejen zdravý a lehký, ale také poměrně nenáročný na přípravu. Jenže… Nedopustím se jeho předložením na stůl přinejmenším politické nekorektnosti, jež by mohla být v horším případě považována téměř za vlastizradu?

Pod silným dojmem slov sociálnědemokratického stínového ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, jenž doslova označil nákup zahraničního zboží za nemravný a zdůraznil, že "pokud budeme kupovat české zboží, budeme to dělat všichni, bude to znamenat, že některé podniky nebudou muset omezovat svoji výrobu, bude to znamenat, že některé podniky možná budou mít příležitost přežít", jsem začala vážně uvažovat o tom, jak přizpůsobit jídelníček vlasteneckým potřebám.

A zjistila jsem, že je to úkol nad mé chápání i síly. S hanbou přiznávám, že patřím k zákazníkům proskribovaným potravinářských řetězců, jako jsou Lidl a Penny. Lákají mě na ceny, které se vejdou do měsíčního rozpočtu sociálně solidárního vysokoškolského důchodce, na slevové akce i na pestrost a rozmanitost zboží. Nemluvě o tom, že jsou jen nepříliš vzdáleny od našeho současného místa trvalého pobytu.
Nicméně, jak už poznamenal 35. americký prezident J. F. Kennedy, člověk se nemá ptát, co může vlast udělat pro něho, ale klást si otázku, co může udělat pro ni. Konečně mám šanci ukázat, kým vlastně jsem. Propagační letáky, jimiž oba dva nadnárodní podniky lákají zákazníky, jsem proto podrobila pečlivému zkoumání. Z nabídky jsem okamžitě vyloučila jakékoli výrobky z mořských ryb, počínaje různými druhy tresek (nejen v syrovém stavu), ale také třeba obarvené do podoby lososových plátků. Konzervy tuňáků, makrel nebo olejovek budu míjet s hlubokým opovržením a znechucením.
Stop dostane i tropické a exotické ovoce, na českém stole nemá co pohledávat. U jablek začnu pečlivě zkoumat zemi původu, abych - nedej bože - omylem nesáhla třeba po polském nebo dokonce španělském, italském nebo jihoafrickém plodu. Naštěstí melouny, rajčata či hroznové víno mi vrásky nepřidělají. Je přece jasné, že se v mrazivém klimatu u nás urodit nemohou. Notně se mi ulevilo, že jsem už stačila zkonzumovat brambory polského původu a mám uskladněny ryze české z oblasti Litoměřicka. Takže beze studu mohu i nadále dělat cmundy a bramborovou kaši nebo placky, oleji, tuku, mouce a mléku ovšem věnuji zvýšenou pozornost.
Moc si sice nepochutnáme, ale zato nás může hřát pomyšlení, že pro rodnou zemi děláme maximum. Trochu mě zneklidňuje představa, že nám nezbude nic jiného než s odporem odvrhnout léky, bez nichž zřejmě dojde k prudkému zhoršení dosud stabilizovaného zdravotního stavu. Většina z nich je totiž zahraniční provenience. Nicméně věřím, že se náš farmaceutický průmysl vzchopí natolik, že okamžitě uvede na trh jejich adekvátní náhrady.
Na druhou stranu mě však utěšuje a povzbuzuje, že neprodleně dojde k výraznému ozdravění životního prostředí. Pevně totiž věřím, že každý hrdý Čech, Moravan a Slezan odmítne tankovat benzín či naftu, které proudí z ciziny a raději se vzdá jízdy automobilem. Jednání ministra Kalouska se zástupci odborářů ze sektoru veřejné a hromadné dopravy se v sociálnědemokratickém kontextu jeví jako zbytečné marnění času obou znesvářených stran. Stačí přece vlastenecky zavrhnout "cizácké" produkty a řešení je nasnadě. Podniky a domácnosti závislé na plynu si přestanou lámat hlavu nad spory Ruska a Ukrajiny a přerušení jeho dodávek přivítají s bouřlivým vlasteneckým nadšením. Tepla si tak sice užijí pouze odběratelé mosteckého hnědého uhlí a ti, kteří topí dřevem z našich vichřicemi poničených lesů, nicméně zcela zaslouženě. Vědí totiž, jak se mají v době ekonomické krize odpovědně chovat.
Přestože nemám ráda násilí ani na jednotlivcích či skupinách, v této chvíli bych udělala výjimku. Občan, který se proviní, přesněji zradí českou věc, nákupem zahraničního zboží, by měl být nejen terčem obecného opovržení, ale navíc bych ho umístila na pranýř, kde by se stal objektem slovních výpadů (čím vulgárnější, tím lepší) a impulsivnější povahy by se do něho dokonce mohly strefovat vším, co mají po ruce. Ovšem zásadně českého původu. Vítězila by zřejmě vejce, shnilá rajčata by si musely donášet z domova a věrohodně prokázat, že jde o vlastní výpěstky.
V dobách první republiky koloval slogan, jehož původ jsem bohužel nezjistila, jenž zněl: "Na český stůl českou rybu, na českou p…l České slovo." České slovo zmizelo někde v propadlišti dějin, česká ryba díky masivní a nákladné kampani nadále podražuje, ale nicméně nezlomný vlastenecký duch, jak ukazují oranžoví předáci, přetrvává v neztenčené míře.
Nechci ani domyslet důsledky děsivé možnosti, že se jejich guru stane vítězem řádných (nebo i předčasných) parlamentních voleb a uchopí vládní otěže do vlastních ješitných rukou. Ačkoli jsem ateista, prosím Boha, aby se nad naší malou zemí slitoval a vzal ji pod ochranu. I když pochybuji, že se mu to podaří. Lidská blbost je totiž nekonečná a nezničitelná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama