KAŽDÝ ŽIVÍME SVÉHO BOLŠEVIKA

30. ledna 2009 v 6:41 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Mám takový sen. Společnost se vypořádala se všemi parazity, kteří ze všeho nejvíce milovali svoje ego a cizí peníze. Tisíce zbytečných razítkovačů lejster si založilo vlastní firmy a začali produkovat společensky potřebné hodnoty. Sociálně nepřizpůsobiví občané všech barev pleti konečně začali žít jen za to, co si opravdu vydělali poctivou prací. Zemřel poslední komunista.
Sen pokračuje neúplatným soudcem, kterému poctivý vyšetřovatel předvedl zkorumpovaného úředníka s dokonalým důkazním materiálem a ten usvědčeného odsoudil za braní úplatku při hodnocení státní zakázky k propadení veškerého majetku a mnohaletému žaláři. Také se zde zjeví vlídný pracovník finančního úřadu, který s nenuceným úsměvem prohlédne čtyři řádky daňového přiznání s kolonkami příjem, výdej, zisk, daň.


Tato jediná daň zůstala z absolutně nepřehledné spleti popatků, odvodů, přímých a nepřímých daní, kdy stát ničil svoje poplatníky odebráním takřa tří čtvrtin jejich výdělku a kamufloval to tak, aby si to nikdo nebyl schopen jednoduše spočítat. Tím pádem výrazně ubylo zbytečných úřadů, podstatou jejichž existence bylo ve většině případů jen vydělat na svoje vlastní nekontrolovatelné náklady a rozdělovat státní zakázky za úplatu do soukromé kapsy řídícího byrokrata. Státnímu rozpočtu se velmi ulevilo a začal konečně vykazovat přebytky.

Státních zaměstnanců podstatně ubylo. Zůstali jen velmi dobře zaplacení profesionálové, kteří se perfektně orientovali ve velmi zeštíhleném rámci vyhlášek a zákonů, nad kterými visel bič ve formě jednoduchého protikorupčního zákona o doložení nabytého majetku na základě zdaněných příjmů. Učitelé, policisté, vojáci a ostatní potřebné profese státní správy vykonávali svoji práci s prestižním ohodnocením na vysoké úrovni. Samozřejmě také ubylo politiků, neboť to již nebyla pohodlná cesta k hmotnému zabezpečení, ale tvrdá manažérská práce pod drobnohledem svobodného tisku.

Nebylo také potřeba stovek miliard na sociální dávky. Ty dostávali jen opravdu potřební (nemocní a ne vlastní vinou v dočasné finanční tísni) a flákači, kteří v životě nepoznali pracovní proces přežívali o základních potravinách za poukázky jen k tomuto určené. Zdraví lidé v ekonomicky produktivním věku tedy byli motivováni pracovat, jednoduchý daňový systém jim nedával prostor ani důvody k různým machinacím na optimalizaci svých příjmů. Sociální demokracie dostala ve volbách 0,05% hlasů.

Bohužel se musím každý den probudit do tvrdé reality. Vím, že podobné sny má téměř polovina mých spoluobčanů, avšak každý takový musí celý život nést závaží v podobě minimálně jednoho bolševika. A nyní nemyslím jen kovaného straníka z KSČM. Mám na mysli i bolševiky myšlením a skutky, kteří se často schovávají i v jiných politických stranách nebo jen tak nějak po bolševicku přežívají z estébáckých rent, z přerozdělování státních peněz a korupce s tím spojené, z nepochopitelných dávek pro multikulti nepřispůsobivé, ze soudružského jánabráchu chozrasčotu s malou domů a ze sprostého tunelování cizího majetku.

Každý z nás, který se umí a chce postarat sám o sebe a přeje si malý, ale výkonný stát, který by jej nechal žít a nechtěl mu řídit život jako v Orwellově 1984 za jemu odebrané peníze si však hřeje na prsou jednu rudou pijavici. Musí, nemá vyhnutí. Takto se společnost rozdělila a současné politické tlaky stále více nahrávají onomu parazitickému způsobu života. Jednoduchá levicová politika pro méně hloubavé a přemýšlivé válcuje nyní celý svět. Kdy si však konečně uvědomíme, že stále se zmenšující počet ekonomicky aktivních lidí již dlouho nedokáže uživit zbytek populace?

Jak se tedy věci vlastně mají? Jsem na tomto blogu často za svoje názory osočován bojůvkou rudých či oranžových obhájců neobhajitelného:

Když se dotknu politické korupce, nazývají mne závistivcem, ubohým hochštaplerem, který si neumí za pár týdnů vydělat hloupých sto miliónů na akciích.

Když se podivuji nad absencí smysluplného programu levicových stran, které i v době hospodářské krize chtějí vyplácet 13. důchody a přidávat nicneřešící stovkové almužny v sociálních dávkách, vše samozřejmě opět na dluh, jsem zaslepený modrý mozek.

Pokud obhajuji pevnější začlenění do euroatlantického společenství a vymanění se z vlivu ruského medvěda v podobě výstavby radaru US Army, jsem americký řiťolezec a hlupák.

A když si dokonce dovolím kritizovat 40 let perverzní totalitní vlády Stalinových pohrobků, jsem primitivní antikomunista, přičemž prý můj otec byl určitě nejméně pomocník SNB a máma prý spala s bolševickými potentáty první ligu. Ano tak se to dělá. Kolega Polanecký, kterému tito lidé tapetují diskuse jeho údajnou spoluprací s komunistickou tajnou policí, aniž by nějak vysvětlili neshodu data narození, jistě ví o čem mluvím. Lež se musí stokráte opakovat, aby ji hlupák přijal za pravdu.

Takto to mají soudruzi naučené nejspíše z praxe v StB. Názorové protivníky skandalizovat, vyčlenit ze společnosti, prohlásit za poblouzněné a nejlépe je, pokud by zase měli tu moc, zavřít do lágru. Jistě, rozumný člověk se nad touto snahou ÚV a ÚVV jen trpce pousměje. Tito lidé to musí mít jako placené zaměstnání, neboť jsou zde přítomni den co den, pod různými nicky od rána do hluboké noci. Každý se nějak musí živit, ale takto?

Nejhorší na tom celém je, že jejich zvrácené názory a žebříčky hodnot přejímá stále nejméně polovina společnosti. Ta polovina, která tvrdí, že za komunistů zase nebylo tak zle, ta polovina, které nevadí vytloukání klínu klínem, ta polovina, která nenávidí vyšší cifru na sousedově účtu, ale obdivuje šikovnost zkorumpovaných politických hvězd ze správné partaje, ta polovina, co si myslí, že má nárok na všechno zadarmo a ti pitomci, co se dopracovali k legálním vyšším příjmům jim to zaplatí z daní, ta polovina, co věří velkému sexymozku, že dluhy se neplatí a budoucnost můžeme prožrat už dnes.

Ta polovina, co ve skrytu duše obdivuje Stalina, Lenina, Gottwalda a možná i toho uřvaného Ádu. Ta polovina, obdivující vládu tvrdé ruky s udáváním na potkání, s gulagy a dráty na hranicích, ta polovina, která umí jen parazitovat na druhých a čekat, za svoje lezení do správného řitního otvoru, nějakou almužnu od milovaného vůdce. Ta polovina, co jde životem jako ovce na porážku. K této polovině patřit nechci, to budu raději primitivní antikomunista, modrý hlupák a v jejich měřítku i ubohý hochštapler.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ivana beňová ivana beňová | E-mail | 30. ledna 2009 v 10:33 | Reagovat

Vy to prostě umíte napsat za mně! vždycky. díky MOC, že ještě máte tu chuť! ale co s těma hlupákama, proboha, budeme dělat? mám husí kůži, když se rozhlédnu po světě a vidím jak nás ty "líní" všude válcují!? no nic. přeju Vám aspoň pěkný den a těším se na další Vaši sondu. ivana b.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama