CHATRNÁ KRITIKA, ANEB JAK SE ODPŮRCI IZRAELE NEJČASTĚJI MÝLÍ

11. ledna 2009 v 17:44 | VIKTOR DVOŘÁK |  POLITIKA
Diskuse o probíhající izraelské akci v Gaze mi znovu připomenuly, jak mírou pokrytectví, zaujatosti a absence logického uvažování se někteří z kritiků Izraele a jeho sebeobranných akcí vyznačují. V článku zmíním časté argumenty, které člověk slýchá a čte v různých médiích a internetových diskusích a pokusím se vysvětlit, proč jsou zavádějící a nepravdivé.

Nakonec jsem do užšího výběru zahrnul následující čtyři "argumenty", které podávám v kondenzované podobě vlastními slovy:
"Izraelci už v Gaze zabili na 700 lidí! Přitom Hamás za celou dobu zabil jen 15 Izraelců, tak kdo je tu agresor? Copak tohle je přiměřená obrana?!"


S tímto typem argumentace se u kritiků Izraele setkávám nejčastěji. Je chybná hned ze dvou důvodů: za prvé, navozuje falešný dojem morální rovnosti mezi útočníkem a napadeným; za druhé, naznačuje nutnost úměrnosti obrany k síle samotného útoku. Nesmyslnost podobného uvažování ihned vysvětlím na drobném příkladu.

Řekněme, že člen některé z mafiánských skupin v zemi napadne policistu. Při útoku tento gangster vystřelí třikrát z pistole: dvakrát se netrefí a třetí kulka policistu škrábne na uchu. Kdybychom se zde drželi stejné logiky, kterou kritici Izraele užívají k zdůvodnění volání po "přiměřené obraně", směl by napadený strážce zákona na zločince ze své služební zbraně vystřelit zase jen třikrát a maximální zranění, které by útočníkovi mohl způsobit, by bylo škrábnutí na uchu.


Jak je z tohoto příkladu patrné, podobné jednání by bylo zcela absurdní. Mezi zločincem a policistou neexistuje žádná rovnost a proto tedy neexistuje důvod, proč by obrana policisty měla být omezená intenzitou samotného útoku. Ve skutečnosti bude policie v takovém případě postupovat tak, aby podobným útokům pro příště zabránila, například tím, že policista útočníka v sebeobraně zastřelí a policejní jednotky posléze provedou razie ve skrýších mafiánů a pozatýkají je.
Převedeno na reálnou situaci: Izrael nemůže ve své obraně proti útokům Hamásu dodržovat princip proporcionality, protože v tom případě by taková obrana byla zcela neúčinná a ve své podstatě absurdní. Cílem Izraele je útoky ukončit, jeho odpověď tedy musí být silnější.

"Ty palestinské rakety jsou primitivní, nespolehlivé a nepřesné, většinou vůbec nic netrefí. Vůbec nechápu, proč z toho Izraelci dělají takový problém. Spíš to bude jen záminka."

Podobné bagatelizace situace v jižním Izraeli jsou také celkem běžné. Vycházejí z již zmíněné falešné představy o proporcionalitě obrany, ale hlavně jsou projevem absolutního nepochopení jedné ze základních funkcí demokratického státu: zajištění bezpečnosti a práv svých občanů. Každodenní ostřelování raketami a minometnými granáty bezpochyby narušuje právo Izraelců na pokojný život a izraelská vláda má proto povinnost udělat vše, co je v jejích silách, aby ho zastavila. Zdaleka nejde jen o počet mrtvých a zraněných, jejich relativně nízký počet není omluvou pro teroristické útoky, stejně jako selhání v pokusu o vraždu není omluvou pro samotný pokus. Opět budu absurditu podobných argumentů dokumentovat na příkladu.

Představte si, že by v domě vedle toho vašeho žil soused, který by na vás a vaši rodinu pokaždé, kdy vyjdete ven, střílel z okna svou kulovnicí. Protože by ta kulovnice byla stará a on špatně viděl, většinou by nic netrefil. Někdy by vám udělal jen díru do omítky, sem tam by vám zastřelil psa, jindy by kulka těsně minula vaše dítě a občas by vás kulka trefila do nohy. Považovali byste takovou situaci za normální? Omlouvali byste snad sousedovo jednání jen proto, že se mu zatím nepodařilo nikoho zabít? O tom pochybuji.

Izraelci to cítí podobně. Nechtějí být den co den vystaveni útokům, nechtějí žít neustále v obavách, kdy raketa zasáhne jejich dům a usmrtí je samotné nebo někoho z jejich blízkých. Nechtějí, aby se každých pár hodin rozeznívaly sirény a oni se museli schovávat v betonových krytech. Nechtějí, aby jejich děti vyrůstaly traumatizované a vystrašené.
Říká se, že obrázek vydá za tisíc slov, takže předpokládám, že videozáznam vydá ještě za víc. Následují amatérské záznamy života v ostřelovaném Izraeli:
"Izrael v Gaze vraždí děti, mrtvých dětí je několik stovek! Je to genocida!"

Takové výkřiky lze najít prakticky v každé internetové diskusi pod článkem o situaci v Gaze. Když se přenesu přes očividnou zaujatost a nestydaté přehánění, je třeba vyjasnit tři věci: zda-li jde o vraždění, proč je počet mrtvých nezletilých tak vysoký a jestli lze několik set mrtvých kvalifikovat jako genocidu.

Začnu obviněním z vraždění. Vraždou rozumíme trestný čin úmyslného usmrcení jiného člověka bez zákonného důvodu či morálního ospravedlnění (a se zlým úmyslem). Navzdory záštiplné a lživé propagandě některých protiizraelsky orientovaných extremistů, Izraelci neusmrcují civilisty v Gaze záměrně. Naopak, dle všech dostupných důvěryhodných zdrojů vyvíjejí Izraelci maximální úsilí, aby co nejvíce snížili množství "vedlejších ztrát", jak se obvykle nazývají civilisté neúmyslně zabití při útoku na legitimní vojenské cíle. Izraelské síly jdou tak daleko, že
předem varují civilisty v oblastech, které budou zasaženy, a to i s tím rizikem, že to sníží účinnost bombardování (teroristé mohou cílové oblasti včas opustit). Je jasné, že kdyby se Izrael skutečně snažil o úmyslné zabíjení civilistů, bylo by podobné jednání nesmyslné a kontraproduktivní. Kdyby Izrael skutečně civilisty zabíjet chtěl, bylo by nyní (při uvážení jeho vojenských kapacit) v Gaze mrtvých ne několik stovek, ale několik desítek tisíc.

První obvinění z vraždění civilistů je tedy lživé. Jak je to však s počtem mrtvých dětí? Média často počty usmrcených nezletilých obzvláště zdůrazňují a fotograficky bohatě dokumentují v jejich nikdy nekončící honbě za senzací. Proč v Gaze umírá na první pohled neúměrný počet dětí?

Odpověď je velmi prostá: věková struktura obyvatelstva Gazy je dost odlišná od toho, co je obvyklé v Evropě. Podle
CIA Factbook tvoří děti mladší 14 let celých 44,7% (!!) populace a průměrný věk tam činí zhruba 17 let. Celkově vzato tedy děti a mladiství tvoří asi polovinu obyvatel Gazy. Je proto logické předpokládat, že budou mezi usmrcenými civilisty zastoupeni minimálně stejným poměrem, ale spíše však vyšším vzhledem k větší křehkosti dětského těla v porovnání s dospělými. Když k tomu připočteme ještě ženy, není se co divit, že mají senzacechtivé sdělovací prostředky a hlavně protiizraelsky naladění diskutéři spoustu materiálu k tomu, aby tyto počty otloukali stoupencům izraelských operací o hlavu. Avšak tím, že tato čísla vytrhávají z kontextu demografické situace v Gaze, se dopouštějí prachobyčejné demagogie.
Na závěr se dotknu hyperboly největší, tedy že Izrael v Gaze páchá genocidu. Konvence OSN o prevenci a potrestání zločinů genocidy z roku 1948 definuje genocidu jako úmyslné jednání s cílem úplného či částečného zničení etnické, rasové, národnostní či náboženské skupiny. Několik stovek mrtvých v důsledku protiteroristické operace v Gaze tuto definici jednoznačně nenaplňuje. Osobně je mi líto, že se termín genocida v poslední době takto "devalvuje" a používá pro spoustu věcí, které s genocidou nemají absolutně nic společného.

"I OSN přece říká, že Izrael je agresor, který v Gaze způsobuje humanitární katastrofu!"


Považovat OSN (či spíše její různé složky) za nestranného arbitra v tomto konfliktu by bylo velmi naivní. OSN se v minulosti ukázala jako organizace, která odsuzuje Izrael prakticky za cokoliv, v oblibě má především jeho sebeobranné akce, zatímco není schopná podobně aktivně odsuzovat teroristy, kteří svými útoky izraelské reakce provokují.
Seznam rezolucí OSN týkající se Izraele mluví sám za sebe. Obzvláště pikantní je jedna z rezolucí Valného shromáždění (kde neexistuje právo veta tak jako v Radě bezpečnosti), která klade rovnítko mezi sionismus a rasismus. Rezoluce byla později odvolána, nicméně celkem dobře dokumentuje nálady, které v OSN panují.
Za pozornost také stojí vystoupení ředitele nevládní organizace UN Watch, věnující se kontrole jednání OSN ve věci naplňování principů její charty a ochrany lidských práv, před Radou OSN pro lidská práva. Ten se členů rady otevřeně zeptal, proč v rezoluci za rezolucí odsuzují jediný stát - Izrael - když na celém světě jsou porušována práva milionů lidí v 191 dalších zemích. Také položil otázku proč, když Radě tolik záleží na právech Palestinců, jsou ignorovány zločiny Hamásu a Hizballáhu a zločiny jedné skupiny Palestinců proti jiným. Odpovědí mu bylo zhruba to, že pokud bude před Radou takto nepřijatelně mluvit, budou jeho slova odstraněna ze záznamů. Tolik k neutralitě Rady pro lidská práva. Pro zájemce připojuji videozáznam vystoupení.
Příznačné bylo i prohlášení komisařky agentury OSN UNRWA (UN Relief and Works Agency) Karen Abu Zaydové, která z porušení příměří doslova obvinila Izrael, zatímco Hamás se podle ní porušení příměří nedopustil a "striktně příměří dodržoval". Odpálení stovek raket a minometných granátů si paní komisařka buďto nevšimla, nebo se jej rozhodla ignorovat. Vzhledem k jejímu příjmení naznačujícímu spojení s arabským světem se přikláním spíše k druhé možnosti.
Příslovečnou třešničkou na dortu české diskuse o operaci v Gaze jsou pak vystoupení členky ochranky komisařky Abu Zaydové, Češky Pavlíny Reš, v pořadu Otázky Václava Moravce a na webových stránkách zpravodajského serveru idnes.cz. Nevím, zda-li je Pavlína tak naivní, anebo sleduje jiné cíle, nicméně v českém prostředí ze sebe udělala hlásnou troubu palestinské (a možná i hamásovské) propagandy. Přemýšlím, z které části světa asi pochází příjmení "Reš", protože, přiznám se, v Česku jsem se s ním ještě nesetkal.
Nutné je také dodat, že Hamás i jiní teroristé pomoc OSN často zneužívají k maskování teroristických aktivit či jako štít k ochraně před izraelskou odvetou. Příkladem může být odpalování minometných střel ze školy provozované OSN, kterou Izrael později zasáhl dělostřeleckou palbou a kde údajně zemřelo množství civilistů, či třeba starší případ používání sanitních vozů OSN k transportu ozbrojenců Hamásu.

OSN nelze ve světle těchto okolností považovat za nestrannou a proto není divu, že jejím rezolucím Izrael často nevěnuje pozornost. Dokud se bude OSN chovat takto neférově, dokud nezačne aktivně vystupovat proti teroristům a jejich podporovatelům, nemůže si Izrael dovolit nechat si od ní svazovat ruce za zády.

----------------------------------------------------
Na tomto místě svůj příspěvek zakončím, než se mi ještě více protáhne. Pokračovat v podobném duchu by šlo ještě dlouho, protože většina argumentů, které jsou používány ke kritice izraelské sebeobrany, je podobně chatrná a postavená na překrucování reality, lžích či polopravdách. Snad se mi povedlo strhnout alespoň několik z nich.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama