Leden 2009

NENÍ POZDĚ ROZERVAT NA CÁRY SVĚRACÍ KAZAJKU BRUSELSKÉ ELITY

3. ledna 2009 v 9:05 | DECLAN GANLEY |  POLITIKA
Zkrácené znění projevu, který přednesl Declan Ganley v úvodu listopadového setkání s prezidentem Klausem v Dublinu.

Vážený pane prezidente, když úřadující předseda Nicolas Sarkozy navštívil po našem referendu Irsko, postavil se jasně na stranu poražené menšiny. My v Irsku jsme přesto zaručili, že se mohl setkat a svobodně hovořit s kýmkoli chtěl, včetně těch, kteří zvítězili a reprezentovali většinu. Na vaši počest, pane prezidente, se dnes večer scházíme z celého Irska a mnoha evropských zemí a s potěšením se připojujeme k těm, kteří vás i vaši milou choť přivítali v naší vlasti. Hluboce si vážíme vašeho přátelství.

Budeme potřebovat panevropské hnutí a odvahu a touhu změnit sebe sama. Vybudovat takové hnutí bude obrovská dřina, a třeba se to ani nepovede. Ale je to úkol, který jsem si dali. A důvod? Je to nezbytné a evropský lid si zaslouží lepší než to přezíravé zacházení ze strany prazvláštní bruselské elity. Uspějeme-li, získáme mandát, kterým rozerveme na cáry svěrací kazajku té nezodpovědné bruselské elity a určíme příhodnější kurz k nové evropské renesanci. Je tu pořád ještě možnost dát evropskému lidu šanci zformulovat vizi Evropské unie, která pracuje pro něj a jemu naslouchá.

Vážený pane prezidente, potřebujeme vaši pomoc. Protože už přes deset let je to váš hlas, jenž volá po demokracii, reformě a sebeurčení. Váš hlas to je, jenž volá po vládě práva a po demokratických postupech. Váš hlas to je, jenž volá po ekonomické svobodě a po omezení moci přebujelých vládnoucích institucí. Dnes večer vás prosím, abyste stál při Irsku a trval na zásadách, za jejichž uhájení bojujeme. Je nám ctí, že vás můžeme pokládat za svého přítele a doufáme, že přátelství mezi našimi dvěma malými, leč znamenitými národy přetrvá mnohá příští staletí.

Pane prezidente, děkuji vám a Bůh žehnej vám i lidu České republiky

OHEŇ A SÍRA JIŘÍHO PAROUBKA

3. ledna 2009 v 8:59 | JANA BENDOVÁ (mfd) |  POLITIKA
Někdy to vážně bolí, jak jsou politici dětinsky průhlední. A jak dělají z lidí hlupáky - když je na švestkách nachytán nepřítel, dští spravedlivý oheň a síru. Když je nachytán "domácí", oheň nikde, síra nikde, zlehčuje se, zastýlá pod peřinu. Pěkný příklad teď vidíme v kauze senátora ČSSD Drymla, který sháněl špínu na kolegyni Orgoníkovou. Asi kvůli vydírání. Nechtěla mu jít na ruku.

Svého času měli občanští demokraté podobnou polízanici s poslancem Moravou. Nachytaný poslanec zaplakal, zastyděl se a odstoupil. Vladimír Dryml je tvrdší nátura, to se všude ví. Neomluví se, neodstoupí, nebuďte bloudi, zapomene se... K rozdílu není co dodat, mluví za sebe sám.

Nevšimli bychom si však dalšího rozdílu, kdyby nám nezištně nenapověděl Jiří Paroubek: fízlování socialisty Drymla bylo "ojedinělé selhání jedince", fízlování občanského demokrata Moravy "nese znaky systémového jednání, vydírání, politické korupce a zastrašování". Zkrátka a dobře: Dryml je osamocený lump v čisté ČSSD, Morava je výsadkem špíny celé ODS.

Už chápete, jak to máme správně brát?!

Ale vážně: Jiří Paroubek kdysi hřímal, že chce dát podobným fízlovsko-korupčním praktikám "červenou". Výborně, do toho! U Drymla má příležitost jednat.

TRPÍ KOMUNISTÉ ZTRÁTOU PAMĚTI ?

3. ledna 2009 v 8:42 | MICHAL MARTIŠOVSKÝ |  HISTORIE
Komunisté určitě ne, zdá se mi ale, že ztrátou paměti trpí nejméně 10% obyvatel české republiky. Tolik mají stabilně komunisté voličů. Jak je možné, ze komunisté jejichž volební program je založen na nikdy a nikde nesplněných slibech, miliónech zavražděných a umučených, ekonomické a morální devastaci mají v CR 1000000 příznivců? Jeden z hlavních pilířů jejich ideologie svržení kapitalismu a nastolení komunismu, jak nasi komunisté historicky dopadli ve srovnáni s kapitalisty?

Po skončení druhé světové války se Československo relativně nepoškozené válkou vydalo cestou budování socialismu. Naproti tomu poražené a zdevastované Německo, navíc zatížené reparacemi vydalo cestou kapitalismu. Po 40ti letech budování vyspělé socialistické společnosti jsme se mohli mohli na výrobky západních kapitalistů dívat pouze do výloh obchodů. Paradoxně určených pro ty, kteří nám tvrdili, že západní ekonomika se se socialistickou nemůže soupeřit. Před válkou němci kopírovali konstrukce našich vozů světové úrovně, v polovině 80tych let nám s vývojem technologicky zastaralého vozu škoda favorit museli pomáhat Italové. U nás na něj ti movitější stáli fronty (ti opravdu zoufalí před prodejnami i stanovali). Německý, kapitalistou vykořisťovaný dělník si mohl vybrat z široké domácí nabídky z nejkvalitnějších značek světa. Zatímco němci mohli svobodně cestovat, naši zem komunisté obehnali dráty a stříleli každého, komu se z socialistického ráje zachtělo. V kapitalistickém Německu panovala občanská svoboda a demokracie, náš "demokratický" režim občany za kritiku zavíral. Pro komunisty byl náš západní soused nepřítelem, němci ač nemuseli pomohli desetitisícům při útěku z východního bloku.