
Není to až tak dávno, co se Paroubek dušoval, že "dluhy se neplatí" a že se "proboha nemá strašit nějakými argentinskými scénáři". Vlastně má pravdu, nač chodit tak daleko. Stačí se podívat, kam to dotáhli naši sousedé sociální demokraté v Maďarsku, když zaťali sekeru do rozpočtu s filozofií "dluhy se přece neplatí".
K čemu tam došlo?
Ještě před několika lety dosahoval deficit veřejných rozpočtů Maďarska závratných 9,2% HDP (!), v roce 2007 5,5 procenta hrubého domácího produktu. Evropská komise zahájila s Maďarskem řízení pro nadměrný schodek. Vládní dluh dosahoval 66 procent HDP. Žít na dluh si zvykla nejen vláda, ale i běžní občané, kteří si půjčovali ve velkém a to i v zahraniční měně.
"Maďarsko je v regionu nejrizikovější zemí pro investory, nedůvěřují nám kvůli obrovskému státnímu deficitu. Doplácíme na to, že dlouhodobě žijeme na dluh," zhodnotil tehdy situaci analytik Zoltán Torok z Raiffeisenbank.
Zadlužení se pro Maďarsko stalo kritickým nikoliv tím, že by přerostlo samo o sobě nějakou absolutní mez, ale vnější podmínky se změnily a tím bylo kritického bodu dosaženo. Pro sociální demokraty samozřejmě nečekaně a překvapivě, když přece dluhy se neplatí: