SARAJEVSKÝ ATENTÁT V (BLEDĚ)MODRÉM

8. prosince 2008 v 11:28 | HELENA KRATZEROVÁ |  POLITIKA
Když se dva perou, třetí se směje. Možná se na svět dívám příliš černě a maluji čerty na zeď, nicméně se obávám, že pomyslnou palmu vítězství si z kongresu ODS odnesl její hlavní rival, oranžový guru Jiří Paroubek a jeho komunističtí spojenci.

Z jeho kupodivu střídmých a střízlivých reakcí bylo totiž víc než zjevné, že si z údajně konsolidovaných vítězů volebního klání z roku 2006 příliš starostí nedělá. Sice mu nevyšel předpoklad, že v čele modrých opeřenců stane Pavel Bém, jenž z vlády takříkajíc vyšoupne "zlobivé" koaliční partnery a pod tlakem okolností a událostí přistoupí na konání předčasných parlamentních voleb, ale přesto už stačil suverénně prohlásit, že Mirek Topolánek je pro něj jen slabým soupeřem. V přímém rozporu s předchozími tvrzeními, s čímž si ovšem, stejně jako v jiných případech, nijak hlavu neláme.

Předsedovi sociálních demokratů nelze upřít, že se řídí úslovím: Co mě nezabije, to mě posílí. K němu si přidal další poznatek, že jeho spolustraníci stejně jako voliči volají po vládě pevné a tvrdé ruky. Demokratické diskuse vnášejí do jednoty strany jenom zbytečné zmatky a vyvolávají chaos a anarchii. Je proto bezpodmínečně nutné dát jasné a jednoznačné direktivy. Každého, kdo se od nich odchýlí, pak stihne zasloužený trest. Váhající a kolísající si pak rozmyslí, aby šli proti hlavnímu proudu.
Podstatně liberálnější modří se k podobnému kroku neuchýlili. A proto neuspěli s požadavkem na jednotný postup vůdců i členské základny. Nejspíš se jim to vymstí. Ve straně je totiž až příliš mnoho individualistů, kteří se snaží prosadit vlastní zájmy a ambice v přesvědčení, že jejich názor je jediný správný a oponenti jsou pouze pomýlené hlavy, jejichž kroky vedou pravicové seskupení do záhuby.
Odchod čestného předsedy, prezidenta Václava Klause, evokuje vzpomínky na tzv. sarajevský atentát, na nějž před časem sám doplatil a který skončil rozštěpením partaje na ODS a Unii svobody (zlomyslně přezdívanou Uhelné sklady). Vzbouřenci nakonec skončili v propadlišti dějin. Jak to dopadne se stále reálnějším plánem vytvořit jako protiváhu k Topolánkově straně, jež podle "otce zakladatele" opustila své kořeny, její skutečně pravicový pendant založený především na euroskeptismu, si málokdo dokáže představit.
Pouze lze předpokládat, že nový politický subjekt zatím zmiňovaný pod pracovním názvem Libertas, který pamětníkům připomíná porevoluční přejmenování nakladatelství Svoboda specializovaného především na marxistickou literaturu, současnou ODS může pořádně oslabit. (A což teprve, když se na scéně objeví hned dvě strany podobného zaměření.) Dosud jednotná voličská základna, již tvoří především nenapravitelní optimisté, kteří se bojí levicového směřování země a věří, že se stále ještě dá zabránit návratu před listopad 1989, se nutně rozdrobí. Část zůstane věrná, jiní se přidají na stranu Václava Klause, jenž se i navzdory některým státnickým lapsům pořád těší velké důvěře a popularitě.
Radovat se z malicherného a zbytečného hašteření bývalých i současných špiček strany, jež víceméně ztrácí dech a odpočinkový čas počítá spíš na vteřiny než na minuty, může tak skutečně pouze Paroubek a jeho přívrženci. Pokud se zázraky skutečně dějí, staronovému vedení modrých v čele s premiérem a předsedou Topolánkem by už měl nějaký přispěchat na pomoc. Ovšem je třeba, aby na něj trpně nečekali, ale vyšli mu aspoň na půl cesty vstříc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama