PROKLETÁ A PROKLÍNANÁ STŘEDNÍ VRSTVA

18. prosince 2008 v 15:35 | HELENA KRATZEROVÁ |  POLITIKA
Včera jsem nebyla v dobrém rozmaru. Bez zjevné příčiny. A tak jsem se rozhodla, že si zvednu náladu sledováním epizody z amerického seriálu Rodinné právo. Většinou je víceméně odpočinkový, pobaví některými dialogy či zápletkami, jinak je však zcela nezávazný a nezávadný. Tentokrát mě však přímo nadzvedl ze židle. Silně totiž evokoval představy o našem zdravotnictví, jež se snaží prosadit do praxe velmistr rétoriky David Rath.

Přiznávám, že příběhy z lékařské branže jsem už přesycena. V jejich kvantu se zcela vytrácí kvalita, jsou stereotypní a šablonovité a hlavně mají se skutečným životem pramálo společného. Proto ráda prostřednictvím televizní obrazovky zavítám do zcela jiného prostředí. Právní argumentace protistran u soudu totiž má své specifické kouzlo a nutí k zamyšlení i nad tím, proč například laik, jenž se domnívá, že pravda a spravedlnost musí nutně zvítězit, nemá šanci vyhrát jakýkoli spor bez pomoci erudovaného advokáta.
Ač jsem to předem netušila, nemocnici jsem neunikla. Zpočátku se zdálo, že půjde o víceméně banální záležitost. Synek se vzácnou chorobou, jehož od bran smrti dělí jen léčba nákladnými medikamenty. Zdravotní pojistka rodičů se brzy vyčerpá a dítěti jsou naordinovány preparáty, jež jsou sice plně hrazeny ze státní kasy, nicméně jsou neúčinné a zdravotní stav malého pacienta se prudce zhoršuje. Zoufalý otec se proto spolu s matkou obrátí na právní firmu, jež se specializuje na rodinnou problematiku.

A teď přichází ten pravý moment pro děsivou noční můru. Došly ti našetřené prostředky, tedy na drahou terapii nemáš nárok. Advokátky začnou hledat precedenty, jež by umožnily kruté rozhodnutí zvrátit. Jsou úspěšné. Na aplikaci nákladného léku pro svého potomka mají totiž právo pouze rodiče, kteří takříkajíc trpí hmotnou nouzí. Proto doporučí svému klientovi, aby se nechal vyhodit ze zaměstnání a požádal o sociální podporu. Zástupce pojišťovny jejich lest prokoukne a neoblomně trvá na svém.
Pomoci by mohl také rozvod, protože matka samoživitelka odkázaná na minimální finanční výpomoc se zákonnou cestou může domáhat odpovídající léčby a se svým požadavkem uspět. Ani tento fígl však neprojde. A tak se rodiče rozhodnou pro nejzoufalejší řešení. Vzdají se veškerých práv na dítě, čímž přejde do péče státu, jehož povinností je dopřát svému svěřenci to nejlepší a nejprospěšnější. A protože je to americký seriál, u kterého se očekává happy end, spravedlivý soudce zároveň vyhoví návrhu právniček a ustanoví pokrevní rodiče za pečovatele o vlastního syna.
Znechucení, jež ve mně vyvolalo chování tamních úředních míst k lidem, kteří se snaží poctivě žít, pracovat, platit veškeré daně a nebýt nikomu na obtíž, prohloubily o hodinu později domácí televizní zprávy. Zejména přetrvávající dohady o poplatcích ve zdravotnictví. Zdá se totiž, že mravy a způsoby implantované do českých luhů a hájů ze zámoří, jež se osvědčily při volební kampani ČSSD, pronikají i do oblasti, v niž nejde o nic menšího než o lidské zdraví a životy. A stejně jako v USA na ně mají doplácet zejména příslušníci střední vrstvy, kteří se některým spoluobčanům hrubě protiví dosaženým vzděláním a pobíráním nemravně vysokých platů.
Rušení poplatků pro vybrané kategorie není totiž ničím jiným, než snahou vytáhnout další peníze z kapes těm, kteří jsou podle názoru většinové společnosti nestydatě bohatí, tedy berou víc, než činí oficiální průměrná mzda. Přestože vytvářejí většinu národního důchodu a do státního rozpočtu odvádějí formou nejrůznějších daní vysoké částky, nízkopříjmové vrstvy a příjemci sociálních podpor se stále domnívají, že je to málo. Podle jejich mínění je jen správné, že kromě pravidelných úhrad sociálního i zdravotního pojištění budou v podstatě jedinou skupinou obyvatel, jíž zůstane povinnost platit regulační poplatky u lékařů. Navíc nadšeně tleskají oranžové myšlence, že by se mělo zavést progresivní zdanění mezd a platů.
Strana, jež sociální solidaritu spatřuje v systematickém ožebračování především středních vrstev a na její úkor buduje čím dál rozsáhlejší záchrannou síť pro tzv. sociálně slabé, se rozhodně nemusí strachovat o voličskou podporu. O tom ostatně svědčí výsledky nejčerstvějšího výzkumu veřejného mínění, které Paroubkovcům vynesly pětačtyřicetiprocentní preference.
Možná, že někteří nespokojenci z řad tzv. pracující inteligence vyjdou do ulic a budou se spořádaně domáhat svých práv. Ovšem opoziční partaj hravě využije i této příležitosti a veškerou vinu hravě přenese na neschopnou vládní koalici. Podstatně horší by bylo, kdyby se začali bouřit zapřisáhlí nemakačenkové a nekvalifikovaní pracovníci, kteří nemají šanci dosáhnout na vyšší příjmy, a tudíž proto mají nárok na mimořádné a vstřícné zacházení. Svůdná komunistická teze, že nemohou ztratit nic než své okovy, by je pravděpodobně přiměla k podstatně razantnějším akcím, při nichž by zřejmě nechyběl třeba vandalismus, ničení cizího majetku a rabování. A tomu je třeba předejít za každou cenu.
A obětní beránek je hezky při ruce. I pokud jde o regulační poplatky. Lidem, kteří investovali čas i peníze do vyššího vzdělání, věnují své profesi více než zákonem předepsané hodiny, drží krok s nejnovějšími trendy ve svém oboru a jsou za to lépe placeni, je třeba včas přistřihnout křidýlka. Koneckonců i oni mají šanci dožít se penzijního věku, kdy se po nich nebudou chtít žádné platby. Sice se kvůli stále neuskutečněné důchodové reformě náhle ocitnou pod hranicí chudoby, protože měsíčně přijdou řádově o tisícovky korun, ale hřejivý pocit, že díky šlechetnosti a ušlechtilosti socialistů ušetří minimálně tři desetikoruny, jim tuto "zanedbatelnou" ztrátu rozhodně vynahradí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama