PROČ NEMÍT JEDNODUCHÝ DAŇOVÝ SYSTÉM ?

5. prosince 2008 v 6:00 | ŠTĚPÁN BINKO |  POLITIKA
Je to zhruba dva týdny, kdy ČSSD zveřejnila svojí vizi úprav daňového systému a já se královsky bavil. Ne kvůli podstatě a obsahu nastítěné vize socialistů, ale kvůli reakcím z jedné i druhé strany. Libí se mi totiž, jak oba tábory, pravý i ten levý, dělají všechno proto, aby se v daňovém systému nikdo nevyznal. Důvod je podle mého prostý a neměli bychom si ho nechat líbit - zleva ani zprava.

Smál jsem se, protože to o počtu daňových pásem a míře zdanění v naznačené rovině vůbec není. Smál jsem se ještě víc, jak s námi oba tábory manipulují a přitom jim jde oběma o jedno - zachovat složitý a neprůhledný daňový systém, ve kterém se obyčejný smrtelník vyzná jen stěží, nejlépe vůbec. Vykašleme se na hádky o procento sem a procento tam a také na spor o to, zda zachovat progresivní míru zdanění a soustřeďme se na podstatné - na to, aby se celý systém zásadně zjednodušil. Ostatně systém jako takový je politikum a hodnoty nechť do něj dosadí odborníci.


Čtete-li mezi řádky, tak Vám jistě neuniklo, že skutečná daňová politika se dělá prostřednictvím nepřehledného a složitého systému odečitatelných položek a různých výjimek z té či oné daně. Bavil jsem se při představě, jak rozdíl 7% (15 alias 23% rovné daně ze superhrubé mzdy vs. socialistických 30% v nejvyšším daňovém pásmu) udělá z bohatých chudé a jak zrovna těhle 7% bohaté pálí. Nepálí, protože se ve skutečnosti jedná o problém naprosto zanedbatelný.
Jednoduchý daňový systém je takový, ve kterém si odvedenou daň dovede spočítat i žák prvního stupně základní školy, tedy pokud zrovna nepropadá z matematiky. Za takový systém osobně považuji ten, který nesmyslné odečitatelné položky a různé úlevy zruší úplně, protože pro jejich existenci neexistuje jediný racionální důvod, resp. důvody, které existují, neospravedlní výslednou složitost a nepřehlednost systému jako celku. O co by se prostým zrušením těchto položek zvýšila daňová povinnost, o to by klesla sazba daně. Znal bych svůj příjem a jednoduše a hned i výši své daně. Jednoduché a prosté, o úsporách spojených s kontrolou a výběrem daní ani nemluvím.

A daňová progrese? Opravdu je tak nepřekousnutelným problémem, že by existovaly dvě, tři nebo čtyři pásma? Proč? Zůstane-li míra progresivního zdanění v intencích sociální solidárnosti a nebude-li zavánět sprostým odíráním úspěšných, za což osobně 7% ani zdaleka nepovažuji, tak proč ne? Pro mě za mě, ať mají lidé s podprůměrným přijmem, třeba do hranice patnácti tisíc hrubého, daň klidně nižší než 10%. Vždyť často dělají práce, které by ti ostatní vůbec dělat nechtěli a přitom se bez nich neobejdou. Nevidím jediný důvod, proč by učitelka mých dětí na základní škole, s platem nuzným než nuznějším, měla platit stejnou sazbu daně jako já, navíc za situace, kdy i ona rovná daň je jenom "deklarativní", protože je do "správné výše" korigována právě těmi odečitatelnými položkami. Když rozdíl daně mezi nejvyšším a nejnižším pásmem nebude vyšší než 15%, nemám s tím problém a upřímně pochybuji, že by kdokoli měl.
Ale nic z výše uvedeného není tím nejdůležitějším. Tím je skutečná tranparentnost daňového systému, která musí začít u pravdivého přiznání státu občanovi, kolikže ho tahle "sranda" stojí. To je to, co jsem si sliboval od rovné daně prezentované před volbami ODS. Nešlo mi o konkrétní výši sazby, tedy o to, jestli bude daň 15, 23 nebo 26%, ale o to, aby lidé, úplně všichni, věděli, kolik je stojí stát. Představoval jsem si, že jednoduchou zákonnou úpravou se od 1. ledna přesunou povinné odvody zaměstnavatele za zaměstnance do hrubé mzdy (nikoli do superhrubého, všemi ignorovaného paskvilu) každého z nás a že tak hned uvidíme, jak na tom doopravdy jsme.

Pevně věřím, že kdyby člověk s lehce podprůměrným dvacetitisícovým platem zjistil, že vlastně nebere dvacet, ale že bere dvacetsedm tisíc, že by se začal ptát, co se děje s těmi jeho jedenácti a půl tisíci, které mu drze "sežere" stát, když on za svou práci dostane jen o málo víc než patnáct tisíc. V takový stav jsem věřil, protože jsem si sliboval prozření velké části občanů a hlavně začátek masovějšícho tlaku na efektivní hospodaření se státu svěřenými prostředky. Věřil jsem, že by pak více lidí dokázalo svým voleným zástupcům říct, co říkám svým dětem, když už to přehánějí: "Nech toho, nebo tě chytím za hovník a vyhodím tě na chodník."
A odpověď na otázku z nadpisu? Podle mě je jednoduchá: "Jednoduchý daňový systém nemáme proto, protože se to politikům všech stran a barev nehodí do krámu." Co s tím uděláme je jenom na nás, otázkou ovšem je, jestli s tím něco udělat vůbec chceme. Chceme?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama