Prosinec 2008

KSČM - ADOLF HITLER NÁŠ VZOR

31. prosince 2008 v 16:25 | MIROSLAV VÁCLAVEK |  HISTORIE
"Pokud bychom měli v Týdeníku Politika následovat rasistické projevy izraelských rabínů, nutně bychom museli požadovat vystěhování všech Židů z Československa. To
jsme však nikdy nepožadovali, a ani v budoucnu nehodláme židovskou otázku takto
řešit. Usilujeme pouze o to, aby každý občan ČSFR byl při sčítání obyvatelstva
povinován zákonem přihlásit se ke své skutečné národnosti a aby všechny národ-
nostní menšiny, tzn. i židovská, měly práva a povinnosti úměrné jejich početnímu
zastoupení. Požadavek na veřejnou kontrolu židovského počínání je naprosto oprávněný historickými zkušenostmi s internacionální židovskou elitou."

To není úvodník z časopisu Der Sturmer, Juliuse Streichera, který za jeho vydávání a jiné zločiny v Norimberku okusil konopné oprátky z rukou desátníka americké armády. Je to výplod tiskového mluvčího Komunistické strany Čech a Moravy, Josefa Tomáše v jeho neonacistickém týdeníku Politika za jehož vydávání byl trestně stíhán. Tedy pro propagaci antisemitismu coby příznivec nacismu. Pochopitelně, že vzhledem k tomu, že žijeme v postkomunistickém státě tak jen podmínečně.

ČÍM JE BANKOVKA KRYTÁ ?

30. prosince 2008 v 9:33 | INTERNET |  JAK SE BAVÍ WWW

ZEMANOVA UPŘÍMNOST ...

30. prosince 2008 v 9:22 | INTERNET |  JAK SE BAVÍ WWW

CHRAŇ NÁS BŮH PŘED RUSKEM

29. prosince 2008 v 18:25 | TOMÁŠ JURČÍK |  HISTORIE
Výsledky hlasování o nejvýznamnějšího Rusa svědčí o tom, že Rusko je pro okolní státy, zejména jeho bývalé kolonie a satelity stále velkou hrozbou.


Skutečnost, že hromadný vrah, který počtem svých domácích obětí předčil Hitlera a je srovnatelný pouze s Pol Potem, který vyvraždil čtvrtinu svého lidu, obsadil v anketě třetí místo, svědčí o tom, že velká část Rusů stále ještě trpí mužickým syndromem, jehož typickým znakem je přirozená potřeba mít nad sebou tatíčka cara ve všech možných podobách.


Demokratizační snahy ruských demokratů, které byly nadějí pro moderní Rusko na konci 20. století, vzaly za své s nástupem bývalého vysokého tajného policisty
Putina do prezidentské funkce. Ve stejné době začaly v Rusku vznikat i tvrdé fašistické bojůvky nahánějící hrůzu především příslušníkům neruských národností.


IZRAEL V POKŘIVENÉM ZRCADLE

29. prosince 2008 v 16:19 | VÁCLAV HUSÁK |  POLITIKA
Posledních několik týdnů nechybějí v žádných zprávách či vydáních českých deníků informace o dění na palestinských územích v Gaze. Novináři napsali i o tom, že představitelé islamistického hnutí Hamas neprodloužili příměří s Izraelem a navíc obnovili masivní raketové ostřelování jihoizraelských měst. Potud jsou informace přiměřené a objektivní.

V některých komentářích se objevily i podrobnější informace o tom, že rakety používané Palestinci jsou nepřesné a navíc nemají potřebný dolet. Tudíž prý nepůsobí velké škody ani na životech, ani na majetku. Ve všech případech byla tato informace novináři použita v podstatě jako jistá "polehčující okolnost". "No co, ať si střílejí, když téměř nikoho nezabijí !!!"

Jenomže ti, kteří tyto naštěstí nedokonalé rakety odpalují, nechtějí střílet do pouště a kamení. Ti chtějí masově zabíjet lidi. Jen se jim to zatím tak úplně nedařilo.

OKO ZA OKO, ZUB ZA ZUB

29. prosince 2008 v 16:10 | MIROSLAV VÁCLAVEK |  POLITIKA
"Jsem pokračovatelem politiky Davida Ben Guriona (první premiér státu Izrael), podle které Izrael nemá zájem na válkách. Pokud bude pokračovat příměří, bude klid. Pokud ho někdo bude porušovat, zasáhneme." Izraelský ministr obrany Ehud Barak.

Tak reagoval před časem Izraelský ministr obrany na výhrůžky Palestinské teroristické organizace Hamás. Organizace, kterou si Palestinci dobrovolně zvolili za státotvornou v posledních volbách. Samozřejmě, že na výhrůžky mohamedánských řemeslných vrahů oficiální a mediální svět nereagoval. Musí to totiž vypadat vždy tak, že ubozí mírumilovní Palestinci jsou Izraelci napadeni. Ani poté co na Izrael a jeho obyvatele začaly dopadat stovky raket Kaťuša vyráběných dle Sovětské dokumentace v doupatech, která se nyní stala cílem Izraelského letectva svět nereagoval. Jako už tolikrát. Jako už tradičně. Reaguje vždy až fotografiemi teroristů pobitých shůry IAF jakoby šlo o do zemdlení pracující rolníky. Což je vzhledem k arabské lenosti zhola vyloučeno. Světová média zamořená levicovými pošuky nikdy neukáží oběti islámského teroru. Je tomu tak už od dob kdy Jane Fondová seděla za mířidly protileteckého děla Vietnamských komunistů. Nemůžu si tedy pro lepší chápání těchto tradičních celosvětově mediáních postojů odpustit malou analogii.

DOPIS KARLU ČAPKOVI

27. prosince 2008 v 9:34 | DANIEL DEYL |  KULTURA
Berou si Vás do huby, pane, všichni a pěkně najednou. Možná byste se bavil, ale jestli by
Vám bylo veselo, to hádat nechci.

Znáte to, napřed jednoho stáhnou z kůže a pak se můžou přetrhnout, aby mu postavili pomník. To druhé je o nejspíš něco lepší, ale zase ne o moc.

Trochu je člověku stydno, když píše zrovna Vám. Když se někdo rozhodne napsat klavírní koncert, řekněme, k narozeninám Mozartovi, vystavuje se nebezpečí, že bude za blba, jak jen to někdo uslyší. Obracet se na Vás s písmenky je stejně nevděčné. Trochu se tedy stydím; utěšuji se jen tím, že je to takhle pořád o něco snesitelnější, než kdybych napsal klavírní koncert. - Ale když jsme u toho, nebylo by od věci, kdybych ty zvuky pak chodil hrát na piano třeba komunistům nebo neonacistům, ženevské konvence stranou.

Jak se blížil letošní Boží hod (doufám, že byste se pousmál, pane, kdybyste slyšel, jak moje dcerka povídá, kdy a čím že to ten pánbůh bude házet - "jak házet, co blbneš?" - no když je dneska přece Boží hod...), leckdo si vzpomněl, že to bude sedmdesát let, co jste převezl gestapo. Podle všeho jste dobře udělal.

Mrzeli Vás Švédové, že Vám zatrhli Nobelovu cenu, a ten Francouz, co se namísto Vás stal předsedou P.E.N. klubu? Měl byste vidět, co Vám provedli doma. Dlouho jste nebyl. Pamatuji si, jak jsem na gymnáziu dostal strojem přepsanou kopii Vašeho dílu seriálu Proč nejsem komunistou (což bylo o to zábavnější, protože v nejedné učebnici české literatury 20. století jste chyběl). A taky si pamatuju, jak dneska leží celý ten seriál - i s tím obráceným gardem, Proč jsem komunistou - na regálech Levných knih za snad dvacetikorunu a neštěkne po něm pes.

KRAKEN ...

27. prosince 2008 v 9:22 | PETR KOLÁŘ (LN) |  POLITIKA
Velká část lidí ho pokládá za nejhrubšího, nejpopulističtějšího a nejdemagogičtějšího tuzemského politika. S výjimkou stranického šéfa Jiřího Paroubka ovšem patří David Rath v uplynulém roce k těm nejúspěšnějším.
A navíc je také jedním z nejpilnějších sběratelů placených funkcí. Kromě postu hejtmana, kterým se stal po podzimní porážce Petra Bendla v tradiční krajské baště ODS - středních Čechách, Rath stále zůstává poslancem. A této funkce se nechce vzdát. Alespoň prozatím.¨

Prý si vezme "zkušební
dobu dva až tři měsíce", aby zjistil, zda zvládne sedět na obou židlích. "Hejtmana beru jako prioritu. Jsou ale i ministři, kteří dělají zároveň poslance," míní bývalý ministr zdravotnictví.

Ve sněmovně toho přitom Rath, jehož ČSSD ve Středočeském kraji vládne s tichou podporou komunistů, nemá rozhodně málo. Je totiž nejviditelnějším místopředsedou poslaneckého klubu, kterého spolustraníci z ČSSD častokrát vysílají na zteč v nejlítějších bitvách. A Rath, jenž nemá problém označit premiéra Mirka Topolánka za "hlavu mafie", jim důvěru vrchovatě oplácí.

"Při jedné příležitosti jsme chtěli být věcní a Rath se měl držet zpátky. Když ale nastaly obstrukce ze strany koalice, řekli jsme si: vypustíme krakena!", líčil nedávno jeden z poslanců ČSSD, který si nepřál být jmenován. Ostatně sám Rath před
časem tvrdil: "Provokoval jsem už na základce. Arogance je druh mé obrany."


KDO SEJE VÍTR, SKLÍZÍ BOUŘI

27. prosince 2008 v 9:15 | KAREL ÁBELOVSKÝ |  POLITIKA
Tentokrát to Paroubek i Rath přehnali! Myslím, že šlápli do ... (však Vy víte), a ten "smrad", se teď "potahne za nima", všude kam se hnou. Oni to ještě nevědí, ale jsou již mimo hru, způsob jejich jednání z posledních dnů, jim vypálil na čela znamení : "Politická mrtvola!"

Je jedno jak dlouho to bude trvat, je jedno co od nynějška udělají, je jedno kolik lidí za nimi dnes stojí, od jejich posledních prohlášení mají na čele Kainovo znamení. Věřím, že když je něčeho moc, je toho prostě příliš. Ve své Bohorovnosti, ve své hlouposti, si tito dva neuvědomují, že svými siláckými a neústupnými postoji si sympatie nezískají. Lidé nezapomínají! Dnes je to pár set vojáků a několik tisíců lidí z jejich okolí, pár lékařů a úředníků, kteří si uvědomili, oč těmto dvěma jde. Zítra, to budou další, kteří si uvědomí, komu chtějí svěřit své osudy do rukou. Kdo je zneužil, pro své sobecké cíle.

ZAHRANIČNÍ POLITIKA ZA 30 KČ

24. prosince 2008 v 5:23 | MILAN BRABEC |  POLITIKA
Jiří Paroubek je nebezpečný pro tuto zemi. Protože stavět na stejnou úroveň 30 Kč za lékaře a afghánskou vojenskou misi svědčí o jediném: ten člověk je schopen pro moc udělat cokoli a za jakoukoliv cenu. I kdyby tou cenou měla být nyní mezinárodní pověst České republiky a naše spojenecké závazky vůči NATO.

Je opravdu nechutné, co strana jednoho muže opět předvedla. Dokazuje, že ztratila poslední zbytky soudnosti a že je její führer zcela zaslepen svou mocichtivostí. Ano, politika je kšeft, handlování, kompromisy něco za něco. Ale obchodovat se musí s něčím srovnatelným, nelze směšovat vnitřní a zahraniční politiku. Na domácím kolbišti ať se ti naši politici klidně zeštěkají a servou jako psi i kvůli kravinám. Ale v zahraniční politice musí panovat alespoň základní shoda nebo alespoň vůle se dohodnout, nesmí se tam tahat vnitřní záležitosti, protože s tím vůbec nesouvisí.

POTŘEBUJEME SKUTEČNĚ DALŠÍ SOCIALISMUS ?

22. prosince 2008 v 18:16 | TEMPLATE |  POLITIKA
V souvislosti s událostmi, které právě probíhají v Řecku (a nejen tam, jak se zdá, radikální komunistická mládež začíná vystrkovat růžky i například ve Švédsku) se nelze nepodívat paralelním pohledem na to, co se právě děje v České republice.

Kolega Finrod Felagund ve svém posledním článku o možném "řeckém Vítězném únoru" (ačkoliv to možná bude už vítězný leden, pokud to do konce roku nestihnou) napsal, že komunistická zkušenost by byla, viděno celoevropskýma očima, zkušenost dobrá. jeden by řekl, když ti Řekové chtějí komunismus, ať ho mají - jenže zde musíme připomenout, že jistě existují tisíce spořádaných řeckých občanů, kteří stojí za reformami tamější pravicové vlády, řádění hord anarchistických samozvanců se jim ani trochu nelíbí a nestojí o komunistické experimenty.

RUDÝ ORGASMUS

22. prosince 2008 v 5:38 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Kdo viděl Davida Rátha při vyhlášení výsledků hlasování o poplatcích ve zdravotnictví, musel nabýt dojmu, že neobolševická opozice vyhrála minimálně zase nějaký nový Únor 1948 a soudruh doktor to samou radostí půjde oznámit shromážděným davům po vzoru "Kata Truhláře" na nejbližší balkón. Dramaticky rozhozené horní končetiny sdělovaly světu jediné - "Já jsem vládce Všehomíra, já jsem to dokázal, já mám zase velkou moc!"
Při plamenných projevech oranžových i ortodoxních komunistů v předcházející diskusi se již jen opravdu těžko dalo rozeznávat, zda se do parlamentu dostali na kandidátce ČSSD nebo KSČM. To absolutní souznění duší, to spiklenecké povzbuzování, to současné kroucení krkem. Už jsem jen čekal na závěrečnou Internacionálu: "Již vzhůru psanci této země ... "

Přesně ve smyslu těchto veršů koná Paroubkova partaj již od jeho památného povolebního projevu v roce 2006. Všiměte si paradoxu. Levicoví "intelektuálové" si přiznávají svoji ubohost i v textu komunistické hymny. Čím bude hůře, tím snadněji se my, nýmandi, dostaneme k moci - ... již chví se světa základ vratký, my ničím nejsme, buďme vším !"

ZÁPIS Z USTAVUJÍCÍ SCHŮZE STRANY PROSTÉHO LIDU

21. prosince 2008 v 10:21 | LUDĚK FRÝBORT |  POLITIKA
Vážení spoluobčané, dámy a pánové, sestry a bratři, soudružky a soudruzi, drazí voliči! My, jimž blaho prostého lidu vždy bylo nejvyšším zákonem, jsme se zadostiučiněním uvítali výsledek krajských voleb, v nichž jste tak nesmlouvavě zúčtovali s těmi, kdo by rádi z vašich krvavých mozolů vysáli po třicetikoruně a dali ji nějakým doktorům. Jako začátek to bylo dobré. Ale my, jimž blaho prostého lidu je ... kdepak jsem to ... jo, tím zákonem, pozvedáme hlas a voláme: to nestačí! To bychom se spokojili s málem, bratři a soudružky! Táži se: kdo chodí k doktorovi? Ten, kdo je nemocný, odpovíte mi jistě. Velmi správně. A já se opět táži: je to nějaké povyražení, být nemocný? Nezasloužil by si spíš prostý, churavějící občan, aby byl za své strádání odškodněn? My, co nám leží na srdci blaho lidu, navrhujeme, aby každý prostý občan, jakmile vezme u doktora za kliku, nejenže nebyl nucen vysolit třicet korun, nýbrž aby je dostal! Tak, sestřička otevře šuple, tady máte třicek kaček, pane paciente, kupte si za ně něco pěkného na sebe. A jakýchpak třicet kaček. Co si dnes pracující člověk koupí za tři pětky? My, jimž je prostý lid nejvyšším, ééé, tohleto, podáváme návrh, aby každý u doktora dostal stovku! Nebo hned dvě. Nechť prostý lid rozhodne v referendu, zda chce dostávat u doktorů po stovce, nebo po dvou! A ve špitále jakbysmet: přijde ráno sestřička, rozveze snídani, jen se hezky napapejte, pane, a tady máte k tomu rohlíku dvě stovky. Jen tomu se dá říkat lidová politika! A my vám ji, soudruzi a dámy, zaručujeme. Volte nás, a uvidíte!

PROKLETÁ A PROKLÍNANÁ STŘEDNÍ VRSTVA

18. prosince 2008 v 15:35 | HELENA KRATZEROVÁ |  POLITIKA
Včera jsem nebyla v dobrém rozmaru. Bez zjevné příčiny. A tak jsem se rozhodla, že si zvednu náladu sledováním epizody z amerického seriálu Rodinné právo. Většinou je víceméně odpočinkový, pobaví některými dialogy či zápletkami, jinak je však zcela nezávazný a nezávadný. Tentokrát mě však přímo nadzvedl ze židle. Silně totiž evokoval představy o našem zdravotnictví, jež se snaží prosadit do praxe velmistr rétoriky David Rath.

Přiznávám, že příběhy z lékařské branže jsem už přesycena. V jejich kvantu se zcela vytrácí kvalita, jsou stereotypní a šablonovité a hlavně mají se skutečným životem pramálo společného. Proto ráda prostřednictvím televizní obrazovky zavítám do zcela jiného prostředí. Právní argumentace protistran u soudu totiž má své specifické kouzlo a nutí k zamyšlení i nad tím, proč například laik, jenž se domnívá, že pravda a spravedlnost musí nutně zvítězit, nemá šanci vyhrát jakýkoli spor bez pomoci erudovaného advokáta.
Ač jsem to předem netušila, nemocnici jsem neunikla. Zpočátku se zdálo, že půjde o víceméně banální záležitost. Synek se vzácnou chorobou, jehož od bran smrti dělí jen léčba nákladnými medikamenty. Zdravotní pojistka rodičů se brzy vyčerpá a dítěti jsou naordinovány preparáty, jež jsou sice plně hrazeny ze státní kasy, nicméně jsou neúčinné a zdravotní stav malého pacienta se prudce zhoršuje. Zoufalý otec se proto spolu s matkou obrátí na právní firmu, jež se specializuje na rodinnou problematiku.

KRITICKÉ VÁNOCE ...

18. prosince 2008 v 15:22 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA


Vypadá to, že je zle. Celý svět se staví na hlavu kvůli nedostatku peněz. Každý má málo, bankami v USA počínaje a koloťukem z Horní Dolní konče. Kam se ty prachy poděly ? Existuje snad nějaká černá díra, která nenávratně vysává nehodnému lidskému pokolení oběživo z kapes ?



Pravda je však, bohužel jako vždy, velmi prostá. Lidé si mermomocí chtějí užívat více prebend než jsou schopni vlastními silami vytvořit a světoví vládní panáci je v této cestě do pekel beze studu podporují jen proto, aby si udrželi svoje teplá místečka i v příštích volbách. Dohromady jsme takto vytvořili jednu velkou globální Potěmkinovu vesnici a čas pomalu trhá oponou.

I na našem malém českém dvorku, můžeme sledovat několik učebnicových příkladů.


PÉČE O LIDI - HLAVNÍ PROBLÉM

17. prosince 2008 v 18:26 | IVO VAŠÍČEK |  POLITIKA
Ještě před sto lety bylo léčení lidí zcela běžnou službou, výroba léků také. Za obojí se normálně platilo. Všem to připadalo zcela normální, a normální to bylo.

Běžný člověk se tehdy s lékařem nikdy nesetkal. Lékařské služby jsou drahé a drahé i byly. Je to přece kvalifikovaná práce. Kdo na lékaře nebo léky neměl, musel se bez obojího obejít. Z dnešního propagandou neustále vytvářeného hlediska je to nehumánní. Ve skutečnosti je zcela přirozené a normální, že si každý pořizuje pouze služby, které si může dovolit. Lidé tak žili po tisíce let, a vůbec jim to nevadilo. Svobodní lidé se starali sami o sebe, páni o sebe a své otroky a poddané.

KDO VE DVACETI NEBYL KOMUNISTA - NEMĚL SRDCE, KDO ...

16. prosince 2008 v 16:01 | JOSEF HAVRÁNEK |  HISTORIE
Ten známý bonmot, v četných obměnách, který se celý nevejde do titulku, zní: Kdo ve dvaceti nebyl komunista - neměl srdce, kdo jím zůstal ve třiceti - nemá mozek!
S pointou nelze než souhlasit, ale s tou úvodní částí mám obrovské potíže. Dovolím si rozhořčeně oponovat. Minimálně, alespoň ti dvacetiletí, kteří v komunistickém režimu vyrůstali, zažívali ho na vlastní kůži, a nebyli to jen obyčejní prospěcháři, k tomu, aby vstoupili do strany, museli nutně postrádat obé - srdce i mozek...

Trochu komplikovanější, už méně jednoznačné je to s těmi staršími ročníky, které se kdysi s komunismem nepěkně zapletly. Nejčastěji se hovoří o světové krizi, nezaměstnanosti, bídě, zradě našich západních spojenců, atd. To všechno tady opravdu bylo, jenže - vyhánějte čerta ďáblem!

Od těch pamětníků obvykle slýcháváme, až překvapivě podobné výmluvy, které bylo kdysi slyšet od Němců po prohrané válce. Také to začínalo tou světovou krizí, bídou, nezaměstnaností a končilo deklarovanou nevědomostí o brutalitě nacistického režimu, utrpení přepadených národů, koncentračních táborech, vyvražďování atd.,atd.

AŤ ŽIJE ČSSD, SLÁVA RUŠITELŮM POPLATKŮ NA VĚČNÉ ČASY !

16. prosince 2008 v 15:56 | JIŘÍ BEČVÁŘ |  POLITIKA
…A ani o hodinu déle! Ach božínku, ta blbost liská fakt nemá mezí! Dlouhé roky řada ministrů zdravotnictví nedokázala reformu ani předstírat a naše zdravotnictví se řítilo samospádem. O problémech se vždy dobře a zaníceně povídalo, v televizi hloubalové mudrovali, co že je špatně a dospěli k objevnému názoru, že to fakt není jednoduché. Nedávno nastoupila k vládě středopravá koalice a začalo se, konečně (!), něco měnit.

Poplatky přinesly do zdravotnictví zhruba 2 600 000 000 Korun českých. Po letech řečí o nedostatku peněz ve zdravotnictví první nevelký, nicméně hmatatelný výsledek. Jenže místo potlesku, který by si Julínkův tým zasloužil, nastane totální chaos, který způsobilo vítězství ČSSD ve volbách. Naprosto nesystémově budou vyhazovány peníze daňových poplatníků za některé občany, kterým se platit nechce a za ušetřené tři desetikoruny si koupí 1,5 piva nebo 0,75 krabičky cigaret, v lepším případě 2l mléka. Skutečně lepší pomoc zdravotnictví ani dostat nemohlo. Podle odhadu zaplatí kraje za poplatky některých občanů v součtu kolem miliardy korun. Vycházím z toho, že kraje odhadují zpravidla asi 80 milionovou úhradu za poplatky v krajských zařízeních. Kdo chce, může si představit, jak by se takové peníze daly utratit smysluplněji. Například krajské organizace pomáhající zdravotně postiženým a jinak sociálně potřebným spoluobčanům. To by alespoň mělo smysl a byl by v tom i kus solidarity. Jenže dnes socialističtí rovnostáři zavádějí systém, kdy milionář zaplatit poplatek nemusí a důchodce ze Lhoty u svého obvodního lékaře ano. Jestli toto není postavené na hlavu, pak už ničemu nerozumím. Navíc bych rád věděl, zda si je voličstvo jisto, že bude z běžného pojištění dostatek peněz na skutečně drahé operace, přístroje a pomůcky. Opravdu jste přesvědčeni, milí spoluobčané a pane Štváne, že až budete potřebovat "budíka" za 1,4 milionu Kč, tak že na něj bude dost peněz v systému nebo holt budete mít smůlu a nebudete tikat? ČSSD hodlá zrušit poplatky ve sněmovně nebo nejpozději až se dostane opět do "Strakovky". Fakt se domníváte, že se vám těch třicet korun vyplatí? Já z dvacetitisícové výplaty (hrubého) zaplatím asi 900,- Kč měsíčně za zdravotní pojištění. Pokud mne pánbůh ve zdraví zachovati ráčí, mohu odpracovat nějakých 45 let, což znamená, že za celý svůj život, u veliké píli, poplatím zhruba půl milionu. Musím tedy velmi doufat, aby takovouto sumu platilo co nejvíce mých bližních a málo bylo těch, kterým bude nalezena nějaká vážná nemoc či vada, protože léčba je drahá a tak aby nebylo příliš zajíčků na jednu mrkvičku.

ZA JIŘÍHO PAROUBKA A JEHO RODINU !

15. prosince 2008 v 15:55 | MIROSLAV VÁCLAVEK |  POLITIKA
"Národ, který se oněmi svrchu řečenými zásadami bude řídit, upadne již během jedné generace do stavu naprosté zhovadilosti." František Palacký o Komunistickém manifestu a komunistické ideologii.

Do čeho upadne národ řídící se komunistickým manifestem po několik generací jsme viděli před rokem 1989. Začne se odívat do montérek a vaťáků s rádionkou na hlavě a přivykne si jak na fronty na maso nebo na pomeranče, tak na všeobecnou devastaci a rozpad přičemž ještě devatenáct let poté, po tomto způsobu života bude vzdychat. Taková doba nutně přivádí na svět typy Jiřích Paroubků. Neomalené arogantní hulváty chorobně navyklé na absolutní moc bez špetky jakékoliv skutečné elementární slušnosti nebo zábran. Jeden den si dá takový typ svoji manželku coby Naděždu Konstantinovnu Krupskou po svůj bok pro masy když prosere volby a na druhý den ji vymění jako auto a nehne ani brvou když jej ta nová olizuje v přímém přenosu a raduje se jako pionýrka na prvního máje u tribuny s Husákem, neboť národ jenž do onoho stavu upadl se zvedl, vyleštil si gumáky, oprášil rádionky a odbelhal se rozlít rudooranžové tsunami touto zemí.

Severomoravská krajská koalice normalizačních kádrů, absolventů Vysokých škol komunismu z Moskvy a Bulharska, výsledek oné zhovadilosti (řečeno s panem Palackým i se mnou) vydala svůj první plod. O tom jací to jsou odborníci svědčí poslední záchvat, kterým plánují vyrvat třicet korun poplatku z lůna Wall Streetu a vrátit jej zpět hlady umírajícím a zuboženým proletářům. Je to zcela jednoduché. Ubožák nejdříve zaplatí Topolánkovým otrokářům závratnou sumu třicet korun a poté sepíše se zdravotnickým zařízením darovací smlouvu jímž mu nemocnice vrátí peníze zpět formou daru. Kolik bude navrácení symbolických třiceti korun stát, už soudruzi na Severní Moravě neřeší. To by jste po nich chtěli moc. To se v Moskvě nevyučovalo.