PREVENTIVNÍ OČKOVÁNÍ LŮZOU

17. listopadu 2008 v 16:59 | HELENA KRATZEROVÁ |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME
"Bohdá, že žízní nezahyneme." Výrok šestiletého pacholete, jenž skoro k smrti vyděsil hrdinu Jirotkova humoristického příběhu Saturnin, se stal v naší dvoučlenné rodině téměř zaklínadlem. Používáme ho poměrně často. Zvláště ve chvílích, kdy se z éteru ozývají rádoby učené a zasvěcené rozbory čehokoliv z úst většinou samozvaných odborníků. Jsou totiž dokladem obdobného absurdního způsobu vyjadřování.

Přiznávám, že se k této knížce docela ráda vracím. Zvlášť jsem si oblíbila závěrečné pasáže zabývající se činnosti Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Jen lituji, že tento projekt nezískal větší veřejnou podporu a nerozšířil se i na další oblasti života.
Domnívám se totiž, že by si hlubší vysvětlení a rozbor bezesporu zasloužilo stále frekventovanější používání slova lůza, jež někteří emocionálněji naladění jedinci chápou jako hanlivé označení lidí, kteří mají hluboko do kapsy, a proto jimi ti majetnější pohrdají a víceméně je nepovažují za sobě rovné.
V osmidílném Slovníku spisovného jazyka českého se k tomuto termínu mimo jiné uvádí, že označuje deklasované složky společnosti, jimž ještě příslušejí další synonyma jako chudina, chátra, sebranka, sběř, chamraď či holota. V přeneseném slova smyslu se pak užívá jako hanlivá charakteristika pro omezené a nekulturní lidi, jimž se říká duševní lůza.

Nikde však není řečeno, že člověk, jenž musí ve dlani otáčet každou korunu, kterou získal poctivou prací nebo na ni má nárok jako invalidní, pokročilejšího věku či marně shánějící zaměstnání, je považován za lidskou spodinu. Například moje maminka, v jejíž rodině došlo k napravitelné finanční krizi, musela z malého platu vyučené modistky živit oba rodiče, kteří neměli ani ten příslovečný pětník. Po každé výplatě šla splatit dluh do nejbližšího konzumu a znovu jela na knížku. Pomyšlení, že by ji někdo kvůli tomu označil za lůzu, je pro mě nepředstavitelné a pobuřující. Navzdory všem těžkostem si dokázala uchovat hrdost a lidskou důstojnost a nouzí se nenechala zlomit.
Proto by mě zajímalo, kdo a s jakým záměrem se snaží už preventivně imputovat do myslí slušných a poctivých lidí, že se na ně lépe situovaní dívají jako na nějakou verbež. Jako racionálně uvažujícímu jedinci mi vychází jediná možnost. Nejspíš jde o snahu levice, která si nikdy nebrala servítky při prosazování svých zájmů a podle toho volila i slovník. Nikdy nezapomněla na důležitost třídního boje a hlavně nutnost polarizace jednotlivých vrstev společnosti, s úmyslem vytvořit mezi nimi nepřekonatelné antagonistické rozpory.
A světová finanční a hospodářská krize, jejíž důsledky se zatím v mírnějším měřítku začínají projevovat i u nás, jí hrají do karet. Pomáhá jim i narůstající společenské napětí, jež vhodně komponují do svých plánů na převzetí moci. Jedinci, kteří se dali naočkovat myšlenkou, že jsou považování za spodinu, jim ochotně naslouchají a odevzdávají voličské hlasy. Nedokážou přitom nezřídka odlišit lidi, kteří se pouze dostali do tíživé materiální situace od těch, kteří si pejorativní označení plně zaslouží.
Mezi ně patří nejen ti, kteří si říkají: "Vy moje ručičky, vy nikdy pracovat nebudete!" a tudíž jsou nezaměstnatelní a zajímají se pouze o výši sociálních dávek. Přičemž bedlivě sledují, na jakou další mají nárok a hned se o ni hlásí. Chamraď jsou například ti, kteří zneužijí živelných pohrom a jdou rabovat do opuštěných stavení, nebo se takříkajíc nabourají do domu či bytu zesnulého člověka a odnesou si z něj vše, co se dá zpeněžit. Neštítí se přepadat slepce, vozíčkáře nebo staré lidi. Jinak než jako lůzu nešlo označit třeba horlivé občanky, které si šly stěžovat na uliční organizaci KSČ nebo občanský výbor, že jakási buržoazní panička odmítá mýt společné domovní prostory a vymlouvá se na to, že si jako oční chiruržka nemůže dovolit zničit rejžákem ruce.
Sběř se vyskytuje i mezi těmi, kteří se pyšní milionovými majetky. Metody, jak k nim mnozí přišli, většinou nesnesou denní světlo. Loupeže, krádeže, podvody, vydírání, tunelování, využívání důvěrných informací, korupce… Značkové obleky přece nemusejí skrývat křišťálově čisté charaktery. Vím o tom své. Poté, co jsem odešla do důchodu, jehož výše byla stanovena na principu sociální solidarity, jsem nadšeně uvítala možnost něco si přivydělat v profesi, jíž jsem se živila po většinu produktivního života. A protože dodávané výtvory šly dobře na odbyt, pracovala jsem stále usilovněji. Výsledek? Odběratel za ně inkasoval, mnohdy i od několika zájemců, ale jaksi zapomínal platit autorovi. Moje píle přinesla nečekané ovoce. Místo očekávaného přírůstku na konto jsem musela žádat o půjčku, již budu splácet ještě několik let. Takže bych se vlastně mohla zařadit mezi onu proskribovanou lůzu. Ale k tomu mě nikdo a nikdy nedonutí. Ani sociální demokraté, ani komunisté se mého hlasu nedočkají. Jejich podíl na nevymahatelnosti práva je totiž víc než očividný.
Mimochodem, rozhodně není nezajímavé, že právě parlamentní levicová opozice, která se staví do role ochránců nejen vdov a sirotků, ale všech sociálně slabých, byla hrubě nespokojena s návrhem na státní garance vkladů, jejž vypracoval ministr financí Kalousek. Částka 50 000 euro, což je v přepočtu zhruba 1,25 milionu korun, jim připadala směšně nízká, přestože dokáže ochránit úspory 95 procent střadatelů. Doporučila její zdvojnásobení, pod dost průhlednou záminkou, že majitelé vyšších kont převedou peníze do zahraničí, kde jim přislíbili, nikoli však uzákonili, stoprocentní záruku. Bojí se snad především o vlastní peníze?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama