JSEM OTŘESEN. KAM TENHLE STÁT SPĚJE ?

22. října 2008 v 6:08 | MILAN BRABEC |  POLITIKA
Udělalo se mi nevolno, když jsem v sobotu poprvé spatřil průběžné výsledky voleb. A doteď mne ten pocit neopustil. Tohle nikdo nečekal, zaznělo mnohokrát. Já tedy vůbec ne. Poněkud jsem ztratil víru ve své spoluobčany - ukázalo se definitivně, že Češi jsou národ nepoučitelných levičáků a nejpozději za dva roky dostanou jen takovou vládu, jakou si zaslouží.
Paroubek je na koni. Aby ne, ani v jednom kraji nemají ostatní strany takovou sílu, aby přehlasovaly blok KSČSSD. Spolupráce dvou stran, jejichž programy jsou založeny na závisti a parazitismu, se přitom přímo nabízí. A může začít postupná legitimizace gerontského spolku, který až do Paroubka stál na okraji slušné společnosti dokonce i v politice. Hleďte, jak to komunistům dobře jde na krajské úrovni, opravdu to nejsou žádní bubáci, tak proč by nemohli zasednout i ve vládě? Začne příští vláda vyjednávat o ruském radaru?
Paroubek ale chytře tlačí i na krajskou spolupráci s KDU-ČSL: může to přispět k rozkladu současné vládní koalice a po příštích parlamentních volbách se mohou lidovci hodit jako partner nebo přinejmenším jako užiteční idioti pro povolební čachry.
Každopádně drtivé vítězství ČSSD ukázalo, že příští vládu budou sestavovat sociální demokraté. Češi se totiž po necelých dvou letech umírněných reforem poplašili a houfně se ženou zpět do socialistické náruče.

Národ levičáků

Bohužel stále ještě velká část lidí věří tomu, že je něco zadarmo a touto vírou nahrazují zdravý rozum. Jsou přesvědčeni, že by se stát měl raději starat pokud možno o všechno, než aby se museli starat oni. Jsou jim bližší jistoty než prosperita (protože ta se s jistotami vylučuje, poněvadž ji dusí). Mají radši zaprděné pohodlíčko než čerstvý vzduch volnosti. Radši nic neměnit, nějak bylo, nějak bude.
Je to smutné, ale je to tak. Skutečně pravicové ideály vyznává v Česku sotva třetina lidí. Většina dlouhodobě dává přednost bolševikům a straně, jejíž členstvo bývalí bolševici tvoří ze tří čtvrtin. Když se k nim připojí pošuci, kteří mají potřebu zachraňovat celý svět, a nevyhranění lidovci, pak věru - to nejsou dobré vyhlídky pro svobodomyslné lidi v této zemi.
Aby aspoň části vyznavačů jistot došlo, že udržovací a nic neřešící socialistické vlády jsou k ničemu, evidentně potřebujeme mít ČSSD u moci více jak osm let. Neskutečně mě to sere, ale na druhou stranu se škodolibě těším, jak budou za dvacet třicet let plakat titíž lidé, co dneska chtějí ušetřit třicet korun u doktora, nad níží svých státních důchodů. Jejich víra ve všemocný stát se jim vymstí.
Paradoxní na této situaci je, že socialistické a komunistické strany, které se v 19. a 20. století označovaly za pokrokové, jsou dnes děsivě zpátečnické. Vedou zákopovou válku za uchování přebujelého a neudržitelného sociálního státu. Dokáží jen napadat jakoukoli snahu o změnu, s vlastními řešeními nepřicházejí, budou rušit - ale neřešit. Po nich potopa, důležitá je jen současná žranice (na tom se shodují se svými voliči).
Jedinou "nezpátečnickou" činnost, kterou vyvíjejí, jsou regulace a posilování role státu, díky němuž mohou přerozdělováním uplácet své voliče. Programem ČSSD je od nástupu Jiřího Paroubka jen zvolení Jiřího Paroubka. A lidem to evidentně nevadí. Dobře jim tak.
Bohužel - do těch sraček, co nás čekají, stáhnou rudí a oranžoví vohnouti i nás.

Chyby ODS

Všichni komentátoři jako generálové po bitvě analyzují modrou kampaň a její chyby. Příčiny neúspěchu ODS však podle mne vězí mnohem hlouběji v minulosti. Tyto volby mne utvrdily v přesvědčení, jež chovám od roku 2006 - parlamentní volby s patovým výsledkem se tehdy měly opakovat. Premiér Topolánek a jeho vládní kolegové nyní sklízejí plody své tehdejší nedočkavosti po ministerských křeslech.
Kdyby počkali a riskli ještě jedny volby, mohli vyhrát přesvědčivěji. O tom jsem přesvědčen - po Paroubkových povolebních extempore a patovém výsledku by se mobilizovali zbylí pravicoví i nerozhodnutí voliči, kterým pat ukázal, že jestli chtějí změnu a ne Paroubka, tak ho musí porazit. (V nejhorším případě by Paroubek dostal vládní příležitost ještě více se znemožnit a nabudil by lid k ještě větší potřebě změny.)
Vláda by se nemusela zašpinit přeběhlíky, kterým podezření z korupce nikdo neodpáře, a především by mohla své užitečné a potřebné reformy prosazovat efektivněji a razantněji. Lidé by viděli skutečné výsledky. Takhle se volební boj smrsknul na téma směšného třicetikorunového poplatku, na který každý má, jen se kolem něj moc hysterčí.

Jižní Čechy a úžasné Budějovice

Co se týče výsledků jihočeských voleb, ukázal jsem se být prachšpatným prorokem. ODS 23? Kdepak 19. ČSSD 13? Kdepak - 22! Komunisté 10? Ano, jediná trefa - 10. Lidovci 5? Skoro: 4. Zelení 4? Kdepak, lautr nic.
Jediné co mne utěšuje, že v Jihočeském kraji nebyl rozdíl mezi socany a modrými ptáky tak velký jako jinde, pouhá čtyři procenta. ODS však ztratila celých osm mandátů - určitá ztráta se ale dala čekat, ale tato byla větší než můj optimismus. A trojnásobný nárůst oranžových křesel (ze 7 na 22), to je opravdu šok. To nečekali ani socani. Komunisté a lidovci zůstali na svém a neprosazení se zelených mě nepřekvapuje, jejich zvolení jsem tipoval na hraně 5% s tím, že se možná do zastupitelstva nedostanou. Nedostali, žádná škoda.
Na závěr nemohu zmínit věc, která jediná mne na těchto volbách utěšuje a přímo naplňuje hrdostí: České Budějovice jsou jediným krajským městem a vůbec jedním z několika málo měst a městeček v celé republice, kde ODS dostala více hlasů než ČSSD! Modrý bod na oranžové mapě. Mnoho to vzhledem k celkovým výsledkům neznamená. Ale přesto - díky, Budějčáci! Aspoň my jsme si zachovali tvář a zdravý rozum.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama