FALEŠNÁ NADĚJE Z LIDOVÉHO DOMU

4. září 2008 v 16:30 | PETR MACH |  POLITIKA
Volby do krajských zastupitelstev a jedné třetiny Senátu PČR se kvapem blíží a pravděpodobně nás opět čeká horké politické léto. Ostatně v posledních letech od voleb 2006 si nepamatuji, že by tomu u nás kdy bylo jinak. Rozkol mezi levicí a pravicí, vládou a opozicí, sociálními a občanskými demokraty, který se navíc neustále ještě více prohlubuje, nás vrhá do permanentní politické kampaně a bohužel i upadající politické kultury a vyhrocené rétoriky, s níž na scénu hrdě v prapočátku toho všeho vstupoval Jiří Paroubek, jež sám sebe chvástavě uváděl slovy o kafemlejncích a buldozerech.
Jedním z důsledků této neustálé politické masáže je fakt, že kampaň vztahující se právě k podzimním volbám v nepřestávajícím "řinčení zbraní" prozatím zcela zaniká a zdá se, jako by to někomu mělo a mohlo dobře posloužit. Vždyť přestože všechny strany již tu více, tu méně viditelně vstoupily do předvolebního klání, ve sdělovacích prostředcích se neustále opakují témata stejného charakteru.

Snad s největší pompou zahájili svou kampaň sociální demokraté na své programové konferenci v Pardubicích na přelomu května a června tohoto roku, kdy ostře vyrazili do boje proti vládnímu reformnímu programu. Při této příležitosti také představili svůj "Program naděje", materiál ve své podstatě navazující na řadu výstupů z Lidového domu z posledních dvou let, jež jsou plné populismu a prázdných floskulí.
ČSSD od začátku roku naznačuje, že z krajských a senátních voleb bude chtít udělat referendum o vládě. Ano, jako opoziční strana na tento postup má jistě nárok a obdobně by se chovala každá opozice. Myšlenková konstrukce, která říká, že prohrané volby by pro strany vládní koalice, a zejména pro ODS, znamenaly pád vlády, je však zcela nesmyslná a není ničím jiným, než obelháváním voličů. Stejnou lží je pak z velké míry celý obsah "Programu naděje".
Již v úvodníku zde předseda ČSSD Paroubek tvrdí: "Budoucí podoba českého zdravotnictví, školství, forma podpory rodin s dětmi a jistot důchodců, to vše jsou témata, o kterých se bude letos na podzim hlasovat." Tento jeho výrok je však zcela nesmyslný a snad spoléhá na to, že voliči, a mělo by to platit asi především o voličích ČSSD, za osmiletou existenci krajského zřízení nepochopili jeho funkce, pravomoci ani smysl existence. Zmíněná citace se pak nese celým programovým materiálem a navazují na ni hesla jako "dostupnost všech forem vzdělání", "rozvoj talentů, pomoc slabším", "trvalý růst investic do školství, výzkumu a vývoje", "státem garantovaný důchod a vyvážená penzijní reforma", "podpora rodin s dětmi", "bytová politika", "společnost motivace", "vstřícnost veřejných služeb, úřady bez korupce", "program obnovy venkova prioritou", "rychlý rozvoj dopravy, tepny regionů". Nutno podotknout, že pod velké procento těchto nicneříkajících sloganů by se mohl podepsat i leckterý pravicový politik, ba dokonce neznám stranu, která by podobné sliby ve svém programu neměla. Navíc je trochu směšné, že nám sociální demokraté až teď nabízejí NADĚJI, pročež se musím ptát, kam naše země směřovala během těch osmi let pod jejich vládou, když ne k tzv. lepším zítřkům? Za zcela zásadní problém pak považuji fakt, že se nikde v programu nelze dočíst, jakým způsobem jej chce ČSSD realizovat. To totiž jasně dokazuje, že celá její současná politika není založena na vytváření alternativy ke koalici či hledání jiných způsobů řešení současných problémů jak na centrální, tak na krajské úrovni, ale pouze na kritice reformních kroků vlády a populistických výkřicích, jež jsou nerealizovatelné. Lživě se nám pak snaží namluvit, že tyto plané sliby splní, pokud do volebních uren 17. a 18. října vhodíme tzv. protestní hlas proti vládě Mirka Topolánka. Zapomínají však dodat, že i kdyby snad jednou konečně chtěli své sliby splnit, v krajských pozicích k tomu nebudou mít dostatečné kompetence a ze slibovaného opět nezbude nic.
Program naděje je tak jen dalším zajícem v pytli, líbivým pozlátkem, pod nímž se neskrývá poctivě odpracovaný plán pro další směřování krajů. Jako takový má jen jediný úkol, zamaskovat vyprázdněnost současné sociální demokracie, zakrýt její neohrabanost v regionální politice, což potvrzuje i složení jejích kandidátek, na jejichž přední místa byli postaveni především osobnosti z centrální politiky, a nalákat voliče vějičkou nové, lepší tváře ČSSD, která prošla obrodou. Ve skutečnosti je však stále stejná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama