SOCIÁLNÍ DEMOKRATÉ DNES - VLÁDNOUT AŤ TO STOJÍ, CO TO STOJÍ

23. srpna 2008 v 16:30 | HANKA DEUTCHMANN |  POLITIKA
Jiří Paroubek prý vtipkoval, že je ochotný spojit se i s čertem, když mu pomůže dostat se nahoru. Mínil tím komunisty a nebyl to vtip. Německá strana sociálnědemokratická, SPD, je zřejmě stejného mínění. Soudruzi ve spolkové zemi Hessen se rozhodli, že se v příštích volbách spolčí s levičáckou stranou bývalých Ubrichtových komunistů, politických zběhlíků a jiných nerozhodných nespokojenců "Levou stranou", Die Linke , což by jejich kandidátce mělo pomoci k teplému a mocnému místečku ministerského presidenta. Je to velmi riskantní aritmetika, ale touha po moci, jak je známo, oslepuje. Tento lehkomyslný způsob, jak se dostat k moci, je "cesta do katastrofální budoucnosti" - varuje Křestanská demokracie. Můžeme jen doufat, že sociálnědemokratičtí soudruzi této taktice nepřijdou na chut a neumožní tak Levé straně ovlivnit i politická rozhodování v Berlíně.

"Paroubkova ochota spojit se pro jakýsi osobní úspěch třeba s čertem je strašlivě nebezpečná. Čerta je možno opít rohlíkem jen v pohádce, ve skutečnosti vyhraje a jediná možnost je nespojovat se s ním."

Tato moudrá a jasná slova Bohumila Doležala platí, bohužel, i pro Německou stranu sociálně- demokratickou, a to nejen v Hessen. Německá sociální demokracie se ve svých debatách o různých možnostech malých a velkých nebo podporných koalicích s levičáky doposud zaměřovala spíše na strategicko-taktické výhody této koalice. Postonávající slabá Sociálnědemokratická strana není schopna se sama, bez podpory Levých, prosadit. V poslední době se ale i z jejích řad ozývají hlasy, které poukazují na vlastní, přinejmenším problematický, program Levých a varují.
Levá strana - "staronová" postkomunistická partaj se netají se svými úmysly změnit kapitalistický sociální a politický systém a prosadit "stěžejní změny v současné politice". "Demokratický socialismus" - jejich vytyčený cíl.
Přesto, že se tihle postkomunisté nikde podrobněji o jejich verzi demokratického socialismu nešíří, (kdo se tuhle vidinu pokusí poodhalit, musí se s partají rozloučit), mají jakous takous tvář.
Nedá se mluvit o programu, je to spíše taková skřínka plná snů, oprášených a vytažených z pradávných dob utopického socialismu. (Program se má diskutovat teprve po parlamentních volbách v roce 2009.)
"Stobodový program" nazvali Leví svoje představy a tužby. Vedle všeobecných moudrostí, jako "válka není politický prostředek, boj za mír je nutnost" apod. komentuje dokument velmi povrchně několik evropských problémů - počínaje odmítnutím Lisabonské smlouvy, až po výzvu - žádné rakety v Evropě. Nic nového, je to vše už dávno přežvýkané.
Daleko zajímavější je poslední část papíru, která se věnuje vnitřní politice. Zde jsou politické cíle těhle levých soudruhů vedeny opravdu v nejlepším komunistickém duchu, velmi líbivé, lidumilné a svůdné, mluví lidem od duše.
A zároven jsou nebezpečné, omamně nebezpečné, což pochopitelně ten malý průměrný človíček na první ani na druhý pohled nepozná.
Několik příkladů jejich politických úmyslů:
Uzákonit minimální mzdu na 8,44€.
Každé zvýšení produktivity nese také zvýšení mezd.
Snížit důchodový věk.
Poplatky v lekařských ordinacích se zruší.
Rostoucí benzínové ceny budou sociálně vyrovnány.
Omezení rychlosti na autosrádách na 130km/h.
Špičková dan bude 50%.
Zaručená výše penze - 800€.
Platy manažerů se musí omezit.
Obnovit finanční podporu privátní výstavby. Atd.
To jsou, jistě dobře míněné, plány, tak řečeno - konečné cíle. Jakou cestou se k nim tihle dobromilové míní dostat, jak a kdo to zaplatí, stojí ve hvězdách, jistě rudých. To se nikde nepíše, protože ekonomická realita je nepohodlná, její zákony jsou složité a nepopulární. Tak je soudruzi dali z provozu, nevšímají si jich. Je to vyzkoušení taktika a měla vždy zaručený úspěch.
Jiná je situace v Sociální demokracii. Tato radičně dělnická strana se utápí v naprostém ideologickém i politickém zmatku, její funkcionáři nejsou vedeni žádnými chimérami o lepší společnosti, nediskutují o nějakých ideálech a cestách, nýbrž se starají hlavně o vlastní světskou moc, jak tomu je nyní před volbami ve spolkové zemi Hessen.
Ve Frankfurtu soudruzi diskutují, váží a uvažují, jak použít podpory Levých v parlamentu, aby měli dosti hlasů na vytvoření menšinové vlády se Zelenými a neztratit naprosto tvář. Také mnozí skeptici, kteří nejprve nechtěli táhnout za jeden provaz s "dědici" stalinského komunismu, najednou - ve sladkém očekávání politického žezla - měknou a rudnou. A slepnou. Vyhlídka nejen na prezidentské křeslo, ale i na další lukrativní místa a teploučká místečka ve vládě, táhne stále znatelněji misku vah směrem "pro".
Důvody tohoto neútěšného procesu leží na dlani. Zdá se, že po rozplynutí socialistických chimér ve východní Evropě se rozplynuly i ideály a politické cíle socialistů v západní Evropě. Sociálně demokratická strana hledá marně svoji tvář, kouká do všech směrů, je jako oslík, který neví z které hromádky se má nažrat. Původně dělnická strana ztratila vztah k dnešní politické realitě, ke svým voličům. Jejímu vedení nějak ušlo, že ta Marxova dělnická třída ve své původní sestavě zmizela. Nějak se zapomnělo obnovit a osvěžit politické cíle v tomto čase internetu, takže, jak to definuje Frankfurter Allgemeine:
"Celá partaj je slabá a sestupný trend pokračuje...Chybí taková ta jiskra, nikde není nikdo, kdo by kladl správné otázky a požadoval nová řešení".
"Nevidím žadnou jinou možnost, jak bychom mohli vytvořit v Hessen vládu, než právě rudě-zelenou menšinovou ...podmínka je spolehlivá spolupráce s Levými." Prohlásil ve Frankfurtu sociálnědemokratický funkcionář Juergen Walter, bývalý odpůrce jakéhokoliv spojení s Levou stranou. Ale - jeho změněné stanovisko by mu mohlo vynést při nejmenším ministerské křeslo.
Zadarmo ani pes neštěkne. Levá strana očekává od nové vlády, v případě volebního úspěchu, za "zapůjčení" svých hlasů pozitivní přístup k její politické linii. To by znamenalo změny v danové, rozpočtové a sociální politice.
Pro Sociální demokracii by bylo volební vítězství za těchto podmínek opravdu Pyrrhovo vítězství. Naprostá závislost na Levé straně, mít je za zády, neviditelné, ale všudypřítomné, při každém rozhodování, věčný strach, Leví mohou koalici vyhodit do vzduchu, kdykoliv se jim zlíbí.
Protože - K právnímu státu se doposud oficielně nepřiznali, od neblahé komunistické minulosti jejich předchůdkyně -SED- se nedistancovali. Možné je vše.
Zdá se, že si tuhle skutečnost začínají uvědomovat i mocichtiví politikové. Dostávají strach z vlastní kuráže a uvažují, jak se pojistit. Předseda Sociální demokracie se překvapivě, jasně a bez ale a nebo, od úmyslů své ctižádostivé kolegyně v Hessen distancoval.
Zelení volají po zárukách a požadují, aby jim Levá strana dokázala aspon "minimum spolehlivosti".
"My nevystavíme žádný blankošek." Přesto, že se dají najít i shodné body mezi oběma stranami, necití se Zelení moc dobře a koukají, jak by se pojistili a nedostali pod kontrolu komunistů. Vlastně nechtěli nic riskovat, chtějí se jen dostat k politické moci.
Němeští voliči již reagovali jasně na tuhle nechutnou šarádu: poslední politbarometr neúprosně zaznamenává pokles sympatií vůči Sociální demokracii: Křestanští demokraté, CDU_CSU, mají 43% hlasů, Sociální demokracie, SPD, klesla na pouhých 25%. Jen 11% voličů by souhlasilo s kancléřem z řad SPD. K tomu není třeba nic dodávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama