RUSKÝ MEDVĚD VRACÍ ÚDER, ANEB KLAUS VS. BUCHANAN

21. srpna 2008 v 18:01 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Tento článek vychází z úvahy Patricka J. Buchanana, amerického politika a esejisty, také kandidáta na prezidentský úřad USA, bývalého poradce Nixona, Forda a Reagana. Zamýšlí se nad současnou situací Ruska v souvislostech s válkou v Gruzii.
Určitě jej nemůžeme podezírat, že je nekritickým obdivovatelem Kremlu, nepřítelem Ameriky, či uhrovitým pacifistou ovládaným zastydlou pubertou. Přesto jeho stať vyznívá přinejmenším velmi chladně k jednání Michala Saakašvilliho a pokřiku, který rozpoutali jeho zastánci.

P.J.Buchanan píše, že si gruzínský president vybral období kolem zahájení olympiády k invazi do Jižní Osetije, aby zde bleskovým převratem opět upevnil svoji moc, zatímco svět zahleděný do Pekingu postaví poté před hotovou věc. Očekával zřejmě, že Putin s Medveděvem budou oslněni velkolepým ohňostrojem nad Ptačím hnízdem a nad tímto státnicky stupidním činem mávnou rukou.

Jistě, můžeme jen spekulovat nakolik je omluvitelné řídit dělostřeleckou palbu na "vlastní" území a obyvatele v zájmu uchování celistvosti státu. Můžeme jen spekulovat, kdo má větší právo na inkriminovanou část Kavkazu. Jsou v právu ti obyvatelé Jižní Osetije, kteří chtějí nezávislost, nebo ti, kteří chtějí do náruče Gruzínské republiky, nebo snad ti, kteří by chtěli začlenit tento kus země pod křídla Matičky Rusi ? Každý z nich by jistě snesl dostatek argumentů pro právě svoje tvrzení. Řešení Saakašviliho je však nejhorší z možných.

Úloha gruzínského presidenta v konfliktu je tedy zcela jistě fatální, tedy v kontextu s jeho rozkazy dne 8.8.2008. Potud se dá souhlasit s Václavem Klausem, potud se shodují jeho myšlenky s Patrickem J. Buchananem. Spojnicí je i názor, že pokud akceptujeme samostatnost Kosova, nesmíme pokrytecky upírat toto právo i jiným národům. Kde je tedy pravda ?

Bylo by daleko jednodušší vykládat tento konflikt, pokud by se do něj nezapojilo uražené Rusko. Moskevští vládci jsou od doby, kdy jim Ronald Reagan vypráskal kožich vítězstvím ve studené válce jaksi nesví. "Strana ogromnaja" se jim rozpadla pod rukama, vazalové z bývalého socialistického bloku se vymanili z jejich vlivu a houfně vstupují do nepřátelského paktu NATO. Jak si tedy ještě dokázat svoji sílu, když padnete na kolena ?

Gruzínci spekulují o svém vstupu do Severoatlantické aliance již delší dobu. Saakašvili se rád chlubí svým přátelstvím s G.Bushem i J.McCainem. Navíc dovolil postavit ropovod, který osekává závislost na ruských zdrojích. Komu jinému by měli bývalí soudruzi náčelníci KGB ukázat zač je toho loket a navíc tak naznačit USA, že medvěd je sice raněn, ale není mrtev ?

Putin s Medveděvem si tedy pofoukali svoje imperiální ego. Nasadili obrovskou vojenskou přesilu, která jen prolétla hranicí J.Osetije-Gruzie, aby se zastavila až v hlavním městě, potažmo však hlavně ve Stalinově rodišti Gori. Vše tedy naznačuje, že Rusům vůbec nejde pár civilistů v Cchinvali a okolí, válku zřejmě dlouho připravovali a chybou gruzínského vedení je, že jim dali záminku a nepočkali na diplomatické řešení v koordinaci se svými západními spojenci. Senátor Štětina sice dálnopisuje z inkriminované oblasti o pohybu "Rudé" armády již v noci 7. srpna, ale nějakou záminku agresor přeci potřebuje vždy, aby mohl ospravedlnit budoucí mrtvé, takže se asi spíše jednalo o reakci na zprávy vojenské rozvědky o gruzínském plánu.

A zde je hlavní rozpor mezi názory Václava Klause a přiznám se i mým. Náš president jako by zapomněl na celou historii Ruska. Jakým způsobem budovali svoji říši, jak a za jakou cenu vyhrávali války a budovali Potěmkinovy vesnice, které je měli světu ukázat jako velmoc. Reagan jim ukázal, že jí prostě nejsou. Nebýt obrovkého bohatství nerostných surovin, těžko by vůbec někdo bral medvědí řev vážně. Proto je dobré, že se jej již dnes civilizovaný svět nebojí. Proto je dobré, že se zastal Gruzie a odkázal ruské velení do patřičných mezí. Proto je dobré, že trvá na stažení ruských okupantů i ze Stalinova rodiště, neboť dobytí tohoto města mělo být symbolem. Symbolem nové rozpínavosti Ruska, nové síly raněného medvěda.

Dokud tedy budou Rusové uvažovat jako v dobách studené války, i když to budou maskovat přátelskými úsměvy na setkání G8+, nelze s nimi jednat jako se spojencem. Dokud se nevyrovnají se svojí novou rolí poražené mocnosti, musíme se mít stále na pozoru. Obávám se však, že oni na toto nové rozdělení světa nikdy nepřistoupí, takže musíme počkat až jim dojdou zásoby ropy a plynu.


********************


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama