JSME S VÁMI, BUĎTE S NÁMI

16. srpna 2008 v 6:25 | JAROMÍR SLOMEK |  HISTORIE
Rok 1968, a hlavně jeho osmý měsíc, je letos připomínán v českých prostředcích hromadného sdělování častěji a snad i zevrubněji než před deseti lety, při výročí zrovna tak kulatém (tedy s nulou na konci), možná proto, že ještě žijí nejen pamětníci, nýbrž i aktéři. Někteří. Když člověk listuje dobovými novinami a časopisy (žurnalistické klišé: "zažloutlými stránkami"), uhodí ho do očí zvláštní jazyk oné doby, tehdy snad bezpříznakový, dnes komický.
Například heslo "Věříme vám - věřte nám!" (tištěno někdy i s čárkou místo pomlčky), proklamace a současně výzva opakovaně po 21. srpnu publikovaná na obálce tenkrát populárního časopisu Mladý svět. Adresátem nebyli, jak by se mohlo zdát, čtenáři (věříme, naši věrní, že nám zachováte přízeň, že nás budete kupovat a číst, případně i rozšiřovat, vy nám zase na oplátku věřte, že se snažíme psát pravdu, i když s tanky za zády to bude svízelnější), kdepak, ten slogan byl myšlen jako poselství k politickým špičkám, konkrétně k "naší čtyřce", to jest k Černíkovi, Dubčekovi, Smrkovskému a Svobodovi: věříme vám, představitelům "strany a vlády", měli jste naše sympatie před "vstupem vojsk" (jak se později začala eufemisticky nazývat agrese), máte je i po návratu z Moskvy, kde jste cosi podepsali, no, hlavně že jste živí a zdraví zpátky doma, vy zas, soudruzi, věřte nám, československému lidu, na nás se můžete spolehnout, nebudeme "cizí vojska" provokovat, to by bylo nezodpovědné.

Mýtus o "naší čtyřce" pěstoval Mladý svět (pravda, nebyl v tom sám) ještě na podzim 1968 těmito dnes už pouze groteskními slovy: "Jména moudrých na všech sloupích. DUBČEK - SVOBODA - SMRKOVSKÝ - ČERNÍK! Milovaného politika, statečného prezidenta, mluvčího našich srdcí doplňuje věcný šéf chodu naší vlády, inženýr republiky." Ale ano, "milovaného politika", Dubčeka měli spontánně rádi muži i ženy, lidé známí (zpěvačka pop-music, gymnastická šampionka) i neznámí. Dokonce "Bohumil Hrabal, spisovatel z Prahy", na anketní otázku Karla Hvížďaly, položenou 29. srpna ("Ke kterým našim politikům máte důvěru?", viz Mladý svět č. 35/68) odpověděl bez jakékoli ironie: "K Dubčekovi, bezmezně. Na toho sázím. Hraje s bezpokerovou tváří. Udělal tři kroky dopředu a když teď udělá jeden dozadu, tak mu to nikdo nesmí mít za zlé. Všichni musíme napřáhnout všechny své síly v jedno, aby odešli Rusové."
Přitom to byl právě Dubček, kdo z nedobrovolné srpnové cesty do Kremlu přivezl slovo "normalizace". Po návratu ujistil plačky veřejnost: "Děláme všechno, abychom našli - a jsme přesvědčeni, že najdeme - prostor, cesty a prostředky, jak rozvinout a s vámi všemi uskutečňovat politiku, která nakonec povede k normalizaci poměrů. (...) Prvé, co potřebujeme, je pokud možno nejrychlejší konsolidace, normalizace situace ve vlasti." Hle, vyjadřování komunistického funkcionáře: "Vláda republiky v tomto směru už dnes přikročila k příslušným opatřením, aby naše vlastní orgány prováděly opatření k regulaci našeho občanského života." Nebyl důvod Dubčekovi nevěřit, že mu na srdci leží "rozvaha a činnost stranických orgánů na všech stupních" (pro tyto orgány byl samozřejmě důležitý "úzký kontakt s lidem"). Dubček nemohl překročit svůj stín - ani v jazykové rovině.
A přece se i po těchto slovech psalo a tisklo (nebo i volalo?): "Jsme s vámi, buďte s námi!" My, lidé vzdorující s holýma rukama tankům, jsme s vámi, s politiky, z nichž se žádný nedostal do své funkce na základě výsledků svobodných voleb, s politiky, kteří se v Moskvě - s výjimkou nepokořeného Františka Kriegla - dopustili vlastizrady (prezident-generál v tom nebyl žádný novic, poprvé si takový pocit vyzkoušel v únoru 1948 ve funkci naoko bezpartijního ministra obrany).
Nejnaivnější, nejpošetilejší heslo srpna 1968 však byla výzva psaná na zdi nejen pražských domů: "Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil!" Možná že právě tato slova nejpřesněji vystihují tehdejší uvažování reformních komunistů. Z hrobu je tu vyvoláván velezločinec. Oživlá mumie z Rudého náměstí že by měla pokárat "žáka" Brežněva? Naopak, ta by ho přece pochválila! Ale to po čtyřiceti letech jistě ví i osmašedesátník ze všech osmašedesátníků nejosmašedesátničtější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama