DĚVKY TY TO ZNAJ

28. srpna 2008 v 17:31 | RUDOLF HAVLÍK |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Děvky to maj těžký. Většinou se nikomu nezavděčí. Nejdřív vás utáhnou na vařenou nudli slibů a záminek a potom vás po deseti minutách nutěj, abyste už byli a ptají se, jestli vás už náhodou nebolí medvídek. Co nás na tom pořád láká? Jsme opravdu otroky vlastních ptáků? Proč zkoušíme pořád dokola něco, co připomíná pojídání kabanosu ve vykachlíkovaný místnosti s linem a špatnou ventilací, ve který by normálně uvažující tvor nestrávil dýl než minutu? Každej ví, jakej je to vopruz, slyšel o tom od kamaráda nebo to aspoň viděl v televizi a bylo by naivní myslet si, že stejnou dívku, kterou vidíte v luxusním pornofilmu, pořídíte za svých devětsetpadesát korun. Nicméně prostituce kvete a nekvetla by, kdyby se o ní zajimali jen úchylové, ztracenci jako já a Robert Rosenberg se ženou. Mít penis je stejný prokletí, jako vlastnit zemědělský družstvo. A k tomu ještě ty legendy o prostituci.
Stojím v šíleným lijáku v odstavným pruhu dálnice Shaghaj Ningbo a prohlížím si bouchnutou pneumatiku našeho Buicka. Rána se ozvala po přejetí jednoho z mnohatisíce hupů, které se na silnici nachází. Jsou rozmístěny po půl kilometru, jako kdyby někdo pod asfalt zastrčil potrubí. Řidiče to neodrazuje, přeskakovat je v rychlosti stodvaceti kilometrů. Pokaždé vevnitř nadskočím jako naprcaný kačer a narazím hlavou do tapicírungu na stropě. Až se ozvala ta rána. Číňan nechápe, jak se to mohlo stát. Prozradil bych mu to, ale on by mi nevěřil. Pokuřuju, abych neutralizoval výfukové plyny projíždějících přeplněných kamionů. Schovávat už se nemusím. Jsem durch. Navrhuju vyměnit kolo. Řidič mě začne odhánět od vozu jako kvočna od mladých, protože má pocit, že kdybych mu vyměnil pneumatiku, vozidlo by po deseti minutách zřejmě vybouchlo a jemu by zbyly jenom oči pro pláč. Absolvoval už asi jedenáct telefonních hovorů a pořád mě po očku sleduje, jestli se nepřibližuju k vozidlu. Kašlu na to, nechávám události v rukou božích a sedám si na ochrannou bariéru vedle cedule Shaoxing 30 km. Co já tady vlastně dělám. Je to přesně to místo, kde když jedete autem, říkáte si: "Tady bych nechtěl zastavit ani za miliardu dolarů." Tak tady sedim. A hulim. A čekám.

Kdyby mi někdo řekl, že po zkušenosti s dívkou z Číny ještě do něčeho takovýho půjdu, byl bych mu zabubnoval na hlavu jako na tympán. Blbost! Nesmysl! Jenže já mám na divný dny vždycky štěstí. Oblohu bičujou proudy vody a světla aut se odrážejí v tmavým asfaltu. Zima jako v Číně. Díky tomu, že se v restauraci netopilo, plazím se ulicema zkřehlej jako Amundsen a nadávám. Tohle je pekelnej den. Nejřív to kolo a teď taková dálka domů. Baterka v Ipodu došla a Fall, fall, fall od Razorlight utichla uprostřed vybrnkávačky. Do haly hotelu Nan Yuan Inn mě uvede portýr, který se mi snaží aspoň na cestu k výtahu vnutit deštník. Odfrkávám mokrý vlasy z čela. Na pokoji zapnu topení na maximum a dřepnu do křesla, abych se trochu vzpamatoval. Dneska jsem nachodil nejmíň dvacet kilometrů. Jeden z mála dní, kdy by se hodila dobrovolná masáž. Ta je v Číně opravdovou lahůdkou a někdy máte skoro pocit, že to pomáhá. Že bych si nechal vybubnovat bolest z chodidel? Představa pálivého zázvorového zábalu mě láká. Volám recepci a ptám se, jestli je v masážním salonku volno. Prý za mnou někdo za chvíli přijde. V poklidu si vyhrnuju nohavice a masíruju si klouby, jak jsem to okoukal u mýho dědy.
Ve dveřích se objeví Číňanka. "Masadž!" Vykřikuje. Je o dvě hlavy menší než já. "Jo, masadž, masadž." Přikyvuju a pouštím jí dovnitř. Jdu si sednout do křesla a čekám než si umeje ruce. Voda teče nějak dlouho. Asi je fakt pečlivá, brumlám si pro sebe, pokuřuju a sleduju v televizi nějakou hromadnou čínskou estrádu. "Masadž." Ozve se od veří a když zvednu hlavu, stojí tam ta holka nahatá, s klínem tak chlupatým, že to vypadá, jako by se jí tam zasek Rumcajs a s kondomem v ruce. S vyhrnutýma nohavicema si připadám tak trochu jako debil. "Počkat, já chci masáž...fůtmasadž..chápeš? Nohy." Ukazuju si na ně a připadám si bezradně. Číňanka kroutí hlavou "Nou fůtumasadž." A zamává kondomem. "Masadž!" Bože. Proč já. Já chci to, co zažil Hawkey Pearce. Ta holka v masážním salonu nachodila dvacet mil a přitom mu neslezla ze zad. Sakra. Zrovna dneska, když jsem tak utahanej. Ještě jednou ukazuju na nohy. Zavrtí vesele hlavou a ukáže mi na rozkrok. "Masadž." A pak že za to můžu já.
Každá ženská, vy feministky nic neříkejte, vás nepočítám, by chtěla bejt pro rodinu jako Lucie Bílá, romantická jako Rosamunda Pilcherová a v posteli zlobivá bezejmenná děvka. Děvka v tom dobrým slova smyslu. Proč? Protože se jim líbí, když je občas plesknete přes zadnici, až se nad váma probudí soused. Protože mají rády, když jí trochu přimáčknete a historky o přidušení před orgasmem kolujou hospodama, jako fotky nahatý Kobzanový internetem. Moc pěknou jí má. A není to děvka. Zvláštní.
Holky si prostě taky chtějí užít pořádnej odvaz. Chtěj bejt trochu děvky. Chtěj vás trochu přidrzle svádět. Zapomenout na tu každodenní zástěru a bejt někdo trochu jinej. Někdo, koho by chlap měl chtít. Je to vcelku přirozená potřeba a kdo by chtěl mít doma chlapa, kterej by vám to dělal jemně jako chleba s medem. Přisládlej sex je k ničemu a zbyde po něm jenom kyselá pachuť. Správný holky to ví. Chtěj bejt trochu čubky. Chtějí pořádnej odvaz v sexu a ta stylizace do prodejný holky jim přijde nejbližší. Je to něco jako hra. Hra, která nám chlapům pomůže s věrností a holkám s uvolněním od reality. Jenže to není třeba. Prostitutky totiž tyhle věci dávno nedělají. Zajímalo by mě, jestli vůbec někdy dělaly.
Děvky jsou v drtivém případě o ničem. Plácat je po zadnici je pruda a když to zkusíte, ozve se pravděpodobně něco jako: "Co to robiš ty kokot." Přidusit si je nemůžete, už tak ležej jako dva dny mrtvá samice lachtana. Nesmíte se s nima líbat a nutit je k tomu vydá na dobrou konverzační komedii. Doporučuju scénáristům českých filmů. Vypadá to, že na inteligentní větu letos v kinech nenarazíme. Asi dvě sekundy poté, co začnete s vlnivým pohybem, který vás naučila příroda, vás začnou nutit, abyste se udělal a do toho všeho mají na obličeji výraz, kterým se snaží dostatečným způsobem vyjádřit svoje opovržení nad tím, že jste odporné prase. Ale peníze si za to vezme moc ráda. Tam problém není. Jde jen o to, tuhle šarádu ukončit co nejrychleji. Znechucením jedné nebo druhé strany. Ve finále jde jen o to, že si ožralej ubožák potřebuje dokázat, že se mu ještě postaví (mě to nejde nikdy) a že jiná ubožačka je ochotná tuhle práci dělat. Že ji všechny dělají z donucení je pravda asi tak stejná, jako že O. J. Simpson nikoho nezabil. Když si k tomu připočtete designové relikvie typu červené boty na podpatku s odlupující se barvou, kalhotky z katalogu Quelle 1985 ze sekce "pro plnoštíhlé starší dámy", podivné barvy nehtů na nohou, sedačku se vzorem, kterou měl doma v obýváku váš soused před deseti lety, zlatou lampičku na bakelitovém nočním stolku a rozhrkané dvojče, ze kterého je slyšet Udo Jirgens, musíte přiznat, že sexuální průmysl dosáhnul takřka stoprocentního potlačení chuti na šukání u každého návštěvníka, kterému se nepodaří přesáhnout čtyři promile. A u těch zbylých je to jedno.
Stojíme u jezera, které se nachází nedaleko Ningba. V jedné polorybářské vesnici nebo co. Betonové domky bez skleněných výplní. Očouzené ohni a venku zaplavené bordelem. Potloukám se kolem s foťákem a bojím se jít do vesnice. Číňané mě sledují ne zrovna přívětivě. Řidič opravuje bouchnutou pneumatiku. Rána se samozřejmě ozvala ve chvíli, kdy jsme přeletěli ten známý hup na silnici. Nedošlo mu to. Myslí si, že mu dali minule vadnou pneumatiku. Co na tom, že nám tentokrát bouchlo levý přední místo pravýho zadního. Snažil jsem se mu vysvětlit, že by to mohlo být tím přejížděním těch nerovností. Mojí teorii s frknutím zamítl, tak jsem se šel flákat k vesnici. Mám tak dvě hodiny čas, než to vymění.
Po celodenním trmácení se konečně svalím na postel a odpočívám. Agenti se už taky uvelebili na svým pokoji v hotelu, kde dnes přespíme. Zvoní telefon. Agenti se mě ptají, jestli si chci taky objednat masáž po tak namahávém dnu, že oni tak učiní. "Ale jo, co by ne." Přitakávám a válim se u televize. Po chvíli přijde Číňanka, sedne si na pelest postele a začne mi masírovat nohy. Chvílema to neskutečně lochtá. Už po dvou minutách jako vždy lituju. Proč si to furt objednávám, když to stojí na hovno. Moment! Co to. Ona mi jezdí přes péro. Otvírám oči a čumím přímo do rozesmátýho obličeje, kterej se ke mě naklání. "Najs najs." Povídá Číňanka. Snažím se jí vysvělit, opravdu se snažím, že bych rád jenom masáž, že nemám peníze a že mě to mrzí, ale masáž je fajn. Naštvaně cekne a pokračuje v masáži mnohem tvrději. Za pět minut to zkusí znova. Pak znova a znova. A zase. Proč já. A už mi stojí. Jsem v háji. Mozek si bere dovolenou. Prohlížím si toho chlupatýho bobra o pár minut později a v duchu volám o pomoc. Jenže jen kvůli mně asi Spiderman nepřiletí. Díky jazykový bariéře získává tahle šaráda ještě legračnější rozměr. Baví mě to ještě míň než jí. Proč jí prostě nedám tři sta Maů, ona mi hezky nepoděkuje, nezatancuje nějakou čínskou čtverylku a nevypadne. Proč tady musim předstírat soulož, poslouchat hekání, jako by jí na nože brali a přitom vím, že mi sotva stojí, čichat pach nemytých dásní a v rozkroku cítit něco jako mámino leskymo z dětsví. Proč neodmítnu?
Chlap je od přírody prase. Chlastá, smrdí, onanuje vám do čistých ručníků, čuchá vám ke koši na spodní prádlo a lascivně pomlaskává u reklamy na Niveu. Chlap je prostě debil, kterej se nedá chápat. Souloží kde se mu namane, roznáší chlamýdie, nemeje se a potom všem si přiběhne zase zpátky domů, jako zatoulaný pejsek a předstírá, že je ochočenej. Je to opravdu tak? Jsme takoví, jak to slýcháváme? Darmožrouti a budižkničemu? Nevím. Nikdy jsem to nějak moc neřešil. Jsem jakej jsem a vím, že nejsem každej den vymazlenej jako Bruno Ferrari. Vím, že spoustu věcí dělám špatně, stejně jako to dělají holky. A spoustu věcí dělám dobře. Stejně jako to dělá každej z nás. Někdo hraje bednu, někdo pígluje sousedku, někdo se obnažuje na veřejnosti, někdo tajně čuchá kalhotky. Někdo si nechá rád naložit pár na záda, někdo se nechá počůrat, někdo souloží po seznamkách. Někdo je chytrej a nechá si za to zaplatit. Hranice sexu a lidský intimity se už dávno posunuly někam, odkud není návratu. Mimo hranice lidského vkusu a nevkusu.
Obyčejný nesex s obyčejnou prostitutkou je dneska nic proti tomu, co můžete zažít. Každej má svý tajemství. Vidět prostitutku není ni šokujícího. Vidět pedofila v televizi, kterej vypadá přesně jako váš soused, kterej je zcela a naprosto normální a chodí si k vám občas půjčit mouku, je děsivý. Dokud chodí lidi do hnusných, ale organizovaných nevěstinců, kde dostanou v případě průseru asfaltovou skluzavku od vyhazovače, zdá se mi to ještě v pořádku. Děje se to už od začátku věků. Nikdo to nezmění. Nikdo nezmění, že se mezi těma lidma objeví pár dementů. Nikdo to nedokáže potlačit. Ale je lepší to vidět a nezavírat před tím oči. Hádejme se, jestli je to dobře nebo ne. Jsem pro. Je to lepší než lhostejnost, protože právě díky té se mezi námi teď pohybujou ti, kteří můžou lidem ubližovat. Pan Kulínský je toho jasným důkazem. A my si od těch lidí ještě necháme srát na hlavu a vysmívat se nám všem.
Ozvala se šílená rána. Auto se rozhoupalo a Číňan křičí jako podsvinče. Držím se přední sedačky a čekám, až auto zastaví u krajnice nebo v příkopu. Bouchlo nám kolo. Hádejte kdy. Vylejzám z vozu a sleduju Číňana, kterej si drží hlavu a poskakuje kolem auta. Vyndavám si cigára a jdu se někam flákat. Tohle bude na dýl. Dlouhá alej bambusů mě dovede do vesničky. Je to jen pár stavení z igelitu a hlíny. Strašný místo. Postávám u silnice a sleduju ten obraz. Důkaz toho, jak dobře se mám. Tváří v tvář svýmu pokrytectví. Svýmu blahobytu. Přibíhají ke mě děti. Zřejmě tu ještě žádný Evropan nehavaroval. A nedivím se. Děti mi šahají na vlasy a tahaj mě za chlupy. Dneska mi to nevadí. Z chatrče vycházejí zřejmě rodiče. Vysušený utahaný lidi s vráskama u očí. Před nima stojím já se svým sakem z Londýna a zdravím je. Netváří se příliš nadšeně. Posunkama vysvětluju, že nám bouchlo kolo. "Bum." Děti mě napodobují. Nakonec mě zvou na čaj. Chatrč vevnitř vypadá děsivě. Hrozně. Nikdy to nezapomenu. Hliněná podlaha, dřevěné krabice, který snad vyplavila řeka a šílenej puch. Děti jsou štěstím bez sebe, že jsem šel dovnitř a tropí neskutečnej povyk. Dopil jsem čaj, namaloval dětem pár trhlých obrázků na papíry, které jsem našel po kapsách a rozloučil se. Co si o mě můžou myslet proboha. Nechci to vědět.
Auto se znovu rozjelo. Přeskakujeme hupy stejně rychle jako doteď. Žádná změna. Žádný vývoj. Nepoučitelnej chlap. S tim musim něco dělat. Nechci bejt taky taková trubka. Přece to dokážu. Aspoň jednou se nechovat podle zaběhlých schémat. Večer sedím u televize ve svém hotelu v Ningbo city a kouřim. Zazvonil telefon. "Masadž?" Ozvalo se na druhým konci. "Ne! Děkuju, nechci." A zavěsil jsem. Vyhonim si raději třikrát, než bych tohle zkoušel znova. Za chvíli bušení na dveře. Otevřu a tam stojí zase ta prostitutka. Kroutím hlavou, že nechci, ale prochází dovnitř. Kurva, už toho mám dost. "Nechci." Ona si klidně sundavá kalhoty a triko. Myslej si všechny ženy, že nakonec uděláme to co chtějí ony? Mám toho plný zuby. Prostě tu holku čapnu kolem pasu, je stejně lehká jako pytel na odpadky, a postavím jí před dveře ve spodním prádle. Zabouchnu dveře a jdu si zapálit. Chvíli se za dveřma ozývají čínské nadávky, bušení, prosby a potom konečně všechno utichne. Další den se to bude opakovat. I holky jsou nepoučitelný. Než si něco uvědomíme, musíme spadnout na zobák. Jinak si jdeme slepě za svým.
Děvky jsou prostě o ničem. Je to jenom mizerná hra bez dobrýho scénáře. Vyhozený peníze za pár minut prudy. Jenže říkat nám chlapům, abysme za nima nechodili nebo o nich nedebatovali je stejný, jako nutit Číňanovi, aby před hupem zpomalil. Nejde to. Ne snad, že bysme nechtěli. Jen si na to prostě musíme přijít sami. Každýho to trkne někdy jindy. A taky to nemusí bejt napořád. To stavení z igelitu bylo asi nejchudší místo, který jsem kdy viděl. Nemá žádnou spojitost s kurvama a erotickou "kulturou", ale tenkrát jsem tam prostou shodou okolností na prostituci myslel, protože když jsem odcházel, nedalo mi to a i když vím, že to nevyřešilo vůbec nic, předal jsem těm lidem třista RMB. Vznikla mírná potyčka, ale nakonec jsem jim je vnutil. Nevim proč. Protože jsem se styděl. Za sebe. Za tenhle svět. Za to, že jsem se narodil do lepšího místa. Nesmyslná věc, která nic neznamená a nikomu nepomůže. Stejný prachy bych dal za prostitutku. I když jde o pár kaček, nějak mi to blesklo tenkrát hlavou. Jasně. Není to agitka, abyste přestali chodit do nevěstince a tyhle peníze co ušetříte, abyste rozdali chudým ve vašem okolí. Kravina, blbost. Takhle to nefunguje, nejsem pitomej. Jen někdy zažijete takovej jinej orgasmus. Jinej pocit, a ten je lepší než kdyby vám ho kouřilo dvacet nejlépe placených modelek světa. Zastavíte se jenom na chvilku. Něco sepne a vy žijete dál. Akorát že už se rozhodujete trochu jinak. Prostě na to přijde čas. A vy se změníte. Jen trochu. Možná vám přibude vráska, možná už nebudete chodit za prostitutkama a možná začnete o věcech trochu jinak přemýšlet. Možná přestanete lidi soudit, možná začnete. Možná budete lepší člověk. Ale nikdo to na vás nepozná. Jen vy sami.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 otto otto | 11. září 2012 v 14:34 | Reagovat

... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama