Rok 1968, a hlavně jeho osmý měsíc, je letos připomínán v českých prostředcích hromadného sdělování častěji a snad i zevrubněji než před deseti lety, při výročí zrovna tak kulatém (tedy s nulou na konci), možná proto, že ještě žijí nejen pamětníci, nýbrž i aktéři. Někteří. Když člověk listuje dobovými novinami a časopisy (žurnalistické klišé: "zažloutlými stránkami"), uhodí ho do očí zvláštní jazyk oné doby, tehdy snad bezpříznakový, dnes komický.
Například heslo "Věříme vám - věřte nám!" (tištěno někdy i s čárkou místo pomlčky), proklamace a současně výzva opakovaně po 21. srpnu publikovaná na obálce tenkrát populárního časopisu Mladý svět. Adresátem nebyli, jak by se mohlo zdát, čtenáři (věříme, naši věrní, že nám zachováte přízeň, že nás budete kupovat a číst, případně i rozšiřovat, vy nám zase na oplátku věřte, že se snažíme psát pravdu, i když s tanky za zády to bude svízelnější), kdepak, ten slogan byl myšlen jako poselství k politickým špičkám, konkrétně k "naší čtyřce", to jest k Černíkovi, Dubčekovi, Smrkovskému a Svobodovi: věříme vám, představitelům "strany a vlády", měli jste naše sympatie před "vstupem vojsk" (jak se později začala eufemisticky nazývat agrese), máte je i po návratu z Moskvy, kde jste cosi podepsali, no, hlavně že jste živí a zdraví zpátky doma, vy zas, soudruzi, věřte nám, československému lidu, na nás se můžete spolehnout, nebudeme "cizí vojska" provokovat, to by bylo nezodpovědné.
ídavky, ale také naturálie, například černé pivo. Kaplickému zaplatí patrně z vlastní kapsy pan Paroubek čtyři miliardy a zbytek (to nebude stačit) doplatí Rath z výnosu vlastní polikliniky.
Zde hledá