Srpen 2008

ČSSD:JAK SNADNÉ JE LHÁT

31. srpna 2008 v 15:15 | RUDOLF POLANECKÝ |  POLITIKA
Tak se nám první socialista opět krásně odkopal. Znovu byl přistižen při bezostyšné lži takřka v přímém přenosu.
Člověk s alespoň průměrnou pamětí a zájmem o politiku musí s podivem sledovat veletoče hlavního socialisty. Před týdnem se ohradil proti o den staršímu vyjádření expremiéra a expředsedy, zázračně zbohatnuvšího Stanislava Grosse.
Křišťálový Standa veřejně přiznal, že vláda ČSSD začala vyjednávat s Američany o umístění protiraketové obrany na území České republiky již na přelomu let 2000 a 2001. Poslanec Paroubek, jak je jeho zvykem, udělal úhybný manévr a začal mluvit o něčem jiném. Prý není podstatné, že vláda ČSSD začala jednat s USA, protože "souhlas s ´konzultacemi´ přece neznamenal ze strany sociální demokracie totéž co souhlas s umístěním radaru USA na našem území."
Tak proč tedy v tom případě vůbec vláda ČSSD s USA jednala? Pokud něco nechci, tak o tom ani nejednám a už vůbec ne celých šest let. Před parlamentními volbami Jiří Paroubek prohlásil, že si umí představit na našem území americkou základnu a pokud by zde nebyly protirakety, tak alespoň radar. Později řekl, že on sám je pro radar, ale většina ČSSD je proti a protože chce být předsedou ČSSD, tak i on musí být proti. Současný postoj Jiřího Paroubka je všeobecně znám.

McCAIN ZVOLIL VÍCEPREZIDENTKU

30. srpna 2008 v 16:33 | ROMAN GAZDÍK |  POLITIKA
Republikánský individualista John McCain opět všem vytřel zrak. Tentokrát svou volbou viceprezidentského kandidáta.
Ignoroval velká jména a vybral si na federální úrovni málo známou guvernérku Aljašky Sarah Palinovou. Neznají ji nejen běžní Američané, ale i mnozí političtí komentátoři.
Například list Washington Post tak požádal reportéra listu z aljašského Anchorage, aby na online otázky čtenářů ohledně viceprezidentské kandidátky odpovídal on.

DĚVKY TY TO ZNAJ

28. srpna 2008 v 17:31 | RUDOLF HAVLÍK |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Děvky to maj těžký. Většinou se nikomu nezavděčí. Nejdřív vás utáhnou na vařenou nudli slibů a záminek a potom vás po deseti minutách nutěj, abyste už byli a ptají se, jestli vás už náhodou nebolí medvídek. Co nás na tom pořád láká? Jsme opravdu otroky vlastních ptáků? Proč zkoušíme pořád dokola něco, co připomíná pojídání kabanosu ve vykachlíkovaný místnosti s linem a špatnou ventilací, ve který by normálně uvažující tvor nestrávil dýl než minutu? Každej ví, jakej je to vopruz, slyšel o tom od kamaráda nebo to aspoň viděl v televizi a bylo by naivní myslet si, že stejnou dívku, kterou vidíte v luxusním pornofilmu, pořídíte za svých devětsetpadesát korun. Nicméně prostituce kvete a nekvetla by, kdyby se o ní zajimali jen úchylové, ztracenci jako já a Robert Rosenberg se ženou. Mít penis je stejný prokletí, jako vlastnit zemědělský družstvo. A k tomu ještě ty legendy o prostituci.
Stojím v šíleným lijáku v odstavným pruhu dálnice Shaghaj Ningbo a prohlížím si bouchnutou pneumatiku našeho Buicka. Rána se ozvala po přejetí jednoho z mnohatisíce hupů, které se na silnici nachází. Jsou rozmístěny po půl kilometru, jako kdyby někdo pod asfalt zastrčil potrubí. Řidiče to neodrazuje, přeskakovat je v rychlosti stodvaceti kilometrů. Pokaždé vevnitř nadskočím jako naprcaný kačer a narazím hlavou do tapicírungu na stropě. Až se ozvala ta rána. Číňan nechápe, jak se to mohlo stát. Prozradil bych mu to, ale on by mi nevěřil. Pokuřuju, abych neutralizoval výfukové plyny projíždějících přeplněných kamionů. Schovávat už se nemusím. Jsem durch. Navrhuju vyměnit kolo. Řidič mě začne odhánět od vozu jako kvočna od mladých, protože má pocit, že kdybych mu vyměnil pneumatiku, vozidlo by po deseti minutách zřejmě vybouchlo a jemu by zbyly jenom oči pro pláč. Absolvoval už asi jedenáct telefonních hovorů a pořád mě po očku sleduje, jestli se nepřibližuju k vozidlu. Kašlu na to, nechávám události v rukou božích a sedám si na ochrannou bariéru vedle cedule Shaoxing 30 km. Co já tady vlastně dělám. Je to přesně to místo, kde když jedete autem, říkáte si: "Tady bych nechtěl zastavit ani za miliardu dolarů." Tak tady sedim. A hulim. A čekám.


KUCHTOVÁ: BURSÍK MÍNUS

26. srpna 2008 v 17:51 | FRANTIŠEK CERHA |  POLITIKA
Přestože sleduji českou politickou scénu již řadu let, nepamatuji se, že by někdo přišel s tak negativní kampaní uvnitř jedné strany, tak jak to včera halasně učinila současná 1. místopředsedky Strany zelených Dana Kuchtová. Na svých nově spuštěných internetových stránkách publikovala pět plakátů, jimž dominuje negativní vymezení se vůči současnému předsedovi zelených Martinu Bursíkovi. Nemůžu si pomoci, ale graficky vypadají o mnoho lépe než socialistické ODS mínus z roku 2006, přestože obsah je podobný - tvrdé vymezení se vůči soupeři.
Problémem je, že plakáty a bilbordy ČSSD se v roce 2006 vymezovaly vůči ODS, zatímco plakáty Dany Kuchtové tvrdě útočí na jejího spolustraníka - Martina Bursíka…Kuchtová tak přinesla do české politiky nový prvek - tvrdou negativní kampaň vůči spolustraníkovi, která je sice např. v USA naprosto normálním prvkem boje o Bílý dům, v české kotlině se však do jisté míry jedná o novinku.

SEX, NEVĚRA A BULVÁR

26. srpna 2008 v 8:43 | KAREL KŘÍŽ |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME
Přijdou k nebeské bráně tři ženy. Bůh praví: "Která z vás alespoň jednou v životě zhřešila a byla nevěrná svému manželovi, může se hned obrátit a jít do pekla." Dvě ženy zčervenají, otočí se a jdou pryč. Bůh chvilinku pozoruje tu třetí, která zůstala na místě a volá za odcházejícími ženami: "A tu hluchou si tam vemte taky!"
Tolik vousatý prostonárodní vtip. V současné době však výsostně aktuální. Oficiálně se k nevěře přiznává asi 70% můžů a téměř 50% žen. Přiznává. Skutečnost bude asi někde kolem devadesáti procent. Člověk totiž nebyl stvořen k monogamnímu vztahu a sex se stal, alespoň dle bulvárních titulků, alfou a omegou lidského žití. Kdo nesouloží jako králík - v podstatě nežije.

Otevřete-li jakékoliv noviny, časopis či internetovou stránku, nikdy zde nebude chybět nahotinka, úvaha o délce penisu, hledání bodu G, anketa o počtu styků za týden nebo odkaz na hardcore porno. Kdo tedy má odolat? Nikdo si nechce přiznat, že právě on je ten balík, co si to už patnáct let jednou za měsíc protrpí se stále stejnou maminou na misionáře. Společenský tlak jej vede úplně jiným směrem. Boubelky, brunetky, kozatky, lolitky, černoši, gayové, transsexuálové, koně, psi, vibrátory. Každý den, každou hodinu, pokaždé s jiným, pokaždé s jinou.

Má tedy klasicky oddaný pár vůbec šanci dodržet slib věrnosti v manželství po celý život ? V dnešní době jen velmi, velmi těžko. V podstatě by se muselo jednat o svazek asexuálního světce a frigidní krasavice z domu hrůzy. I tak by je mediální masáž přiměla alespoň k pokusu o návštěvu veřejného domu, popřípadě k flirtování s ovíněným šéfíkem na firemní oslavě vánoc. Jak tedy na nevěrníky nahlížet ?

VOLBY JSOU TU: SLIBTE TŘEBA 15. DŮCHOD

26. srpna 2008 v 8:38 | KAREL STIEGERWALD |  POLITIKA
Strany, a nejen ty vládní, se často předhánějí v tom, jak podplatit před volbami důchodce. Důchodci si rádi přídavky vezmou. Hloupý, kdo nebere, když hloupý dává. Ale ve volbách většinou nehlasují tak, jak si rozdávající přeje. Nyní ČSSD, před všemi budoucími volbami, slibuje třináctý důchod. Ale až po volbách, a jen když vyhrajou.
Však kdyby nevyhráli, rozdávat ze státní kasy by nejspíš nemohli. Jdou na to správně, mazaně, ale moc při zdi. Důchod navíc potěší každého. Dva důchody navíc by potěšily dvojnásob. ČSSD jsou troškaři, mohli třeba slíbit, že každý bude mít nárok na nové lidové auto za devadesát tisíc. Nebo porodné půl milionu. Pohřebné a sňatečné milion.
Socialisti protrhli bariéru předvolebních slibů první. To není výhodné. Pravice by mohla slíbit tři důchody navíc. ČSSD by musela flekovat: Čtyři důchody! Pravice: Pět důchodů. He, he. Spisovatel Hašek navrhoval univerzální: Co vám slíbí konkurence, to vám slíbím taky. Blbství takových slibů tak zneškodnil. Blázni se přesto ze slibů radují. Ostatní vědí, že po volbách se sliby rozplynou.

POLITUJME GROSSE. SNAD PAK UŽ BUDE ZTICHA

25. srpna 2008 v 5:53 | JINDŘICH ŠÍDLO |  POLITIKA
Můj kamarád Martin Kontra z Respektu přišel před deseti lety ze schůzky se Stanislavem Grossem, tehdy místopředsedou sněmovny a šéfem poslanců ČSSD. "Hele, mě to normálně uráží," spustil najednou. "To je chlápek, co by ses s nim na gymplu prostě nebavil a v hospodě bys ho za chvíli vyhodil od stolu. Vždyť on je stejně starej jak já, ale ty vole, co říká!!!! A já na něj koukám a ptám se úplně vážně, ano, pane místopředsedo, a jaký je váš názor na..."
Přesně! Přesně!!! Vždycky, když "Stanley" Gross někde promluví, zmocní se mě pocit příšerné trapnosti. Naposledy v sobotních Lidovkách. Renata Kalenská se snažila, co mohla, ale s tím chlapem nic nenaděláte. (I když pár přesnějších otázek na celý ten jeho úžasný obchod by rozhovoru neuškodilo.)

SOCIÁLNÍ DEMOKRATÉ DNES - VLÁDNOUT AŤ TO STOJÍ, CO TO STOJÍ

23. srpna 2008 v 16:30 | HANKA DEUTCHMANN |  POLITIKA
Jiří Paroubek prý vtipkoval, že je ochotný spojit se i s čertem, když mu pomůže dostat se nahoru. Mínil tím komunisty a nebyl to vtip. Německá strana sociálnědemokratická, SPD, je zřejmě stejného mínění. Soudruzi ve spolkové zemi Hessen se rozhodli, že se v příštích volbách spolčí s levičáckou stranou bývalých Ubrichtových komunistů, politických zběhlíků a jiných nerozhodných nespokojenců "Levou stranou", Die Linke , což by jejich kandidátce mělo pomoci k teplému a mocnému místečku ministerského presidenta. Je to velmi riskantní aritmetika, ale touha po moci, jak je známo, oslepuje. Tento lehkomyslný způsob, jak se dostat k moci, je "cesta do katastrofální budoucnosti" - varuje Křestanská demokracie. Můžeme jen doufat, že sociálnědemokratičtí soudruzi této taktice nepřijdou na chut a neumožní tak Levé straně ovlivnit i politická rozhodování v Berlíně.

"Paroubkova ochota spojit se pro jakýsi osobní úspěch třeba s čertem je strašlivě nebezpečná. Čerta je možno opít rohlíkem jen v pohádce, ve skutečnosti vyhraje a jediná možnost je nespojovat se s ním."

GROSS VE FUNKCI TROJSKÉHO KONĚ

23. srpna 2008 v 10:13 | PETR VÁCLAVÍK |  POLITIKA
Jak bude trvat dlouho ČSSD, než ho za přiznání jednání o radaru vyloučí ze strany a to jeho plácnutí přes pusu všem lhářům z vlastní strany bude pokládáno jako zrada
Bývalý předseda sociálních demokratů Stanislav Gross potvrdil v rozhovoru pro server Lidovky.cz to co věděl každý kdo o tom alespoň trochu něco četl. Jenom bych ho opravil, protože v té době kdy vláda pod vedením ČSSD jednala s USA tak se nejednalo jenom o radaru, ale i o umístění antiraket. Je to jenom takové malé plácnutí přes pusu pro Paroubka a jeho stínového ministra zahraničí Zaorálka, kteří se dušovali, že vlády sociální demokracie Američanům umístění základny nenabízely. Na Paroubkově postoji to již nemůže nic změnit, protože boj proti radaru pojal jako osobní válku proti Topolánkovi a teď už nemůže ustoupit i když vidí, jak se chová Rusko a jak vyhrožuje všem státům, které se chtějí zapojit do vybudování protiraketového štítu. Ten jeho boj proti radaru zašel už tak daleko, že ani vystřelení Iránské rakety do vesmíru na tom nic nemůže změnit, je to jeho takový osobní džihát proti vládě koalice a postavení se do role mírotvorce, aby odebral nějaké ty hlasy komunistům.
Gros dává vlastní straně pěknou sodu, ale ta jeho upřímnost je dána i tím, že po jeho geniálním zbohatnutí ví, že si ve straně ani neškrtne a zatopit trochu Paroubkovi ho přece jenom nic nestojí.

VOLBY A POLITIKA

22. srpna 2008 v 6:14 | ODJINUD |  POLITIKA
VOLBY
30% Čechů rozhoduje o budoucnosti své vlasti ve volbách. Ostatních 70% nemá právo kritizovat cíl cesty, pokud nevolili o směru cesty.

Kdo porozumí následujícímu, bude vědět více, než 95% postkomunistických východoevropanů.

Web nemá napojení na žádnou politickou stranu. Každý má možnost volby. O tom jsou Volby.

O čem je vlastně politika?

Politika je o prosazování svého názoru na to, jak velkou kontrolu smí mít vláda nad občany.

Vsuvka: Neboť pokud politik slíbí občanovi zajištění více "výhod", musí občan souhlasit s vyšší kontrolou vlády nad svým životem. To proto, aby mu politik byl schopen slíbené "výhody" zajistit. Tak to alespoň politik tvrdí ve chvíli, kdy si uzákoňuje tuto vyšší kontrolu nad občanem. Slíbené "výhody" jsou následně zajištěny uzákoněním krádeže financí z kapsy jiné skupiny obyvatel, ale častěji absurdně přímo z kapsy shodného občana, pro kterého je "výhoda" zajišťována. Že je tedy výsledek nulový? Skutečně? Přeci onen slibující politik se má nesrovnatelně lépe, než když chodil do továrny. Občan se musí znovu postarat sám. Kolikrát jde občan i několikrát hlavou proti zdi, než pochopí, že se o něj žádný politik nepostará, že to vždy zůstane jeho vlastní zodpovědností. Potom ale zjistí, že dovolil politikovi, aby mu natolik svázal ruce svými nařízeními, že už téměř ani nemá prostor, aby se tedy o sebe sám postaral.

RUSKÝ MEDVĚD VRACÍ ÚDER, ANEB KLAUS VS. BUCHANAN

21. srpna 2008 v 18:01 | KAREL KŘÍŽ |  POLITIKA
Tento článek vychází z úvahy Patricka J. Buchanana, amerického politika a esejisty, také kandidáta na prezidentský úřad USA, bývalého poradce Nixona, Forda a Reagana. Zamýšlí se nad současnou situací Ruska v souvislostech s válkou v Gruzii.
Určitě jej nemůžeme podezírat, že je nekritickým obdivovatelem Kremlu, nepřítelem Ameriky, či uhrovitým pacifistou ovládaným zastydlou pubertou. Přesto jeho stať vyznívá přinejmenším velmi chladně k jednání Michala Saakašvilliho a pokřiku, který rozpoutali jeho zastánci.

PAVEL KOHOUT - O SLEPÉM REVOLUCIONÁŘI A PRÁZDNOTĚ KOMUNISMU

21. srpna 2008 v 17:58 | MIROSLAV KALOUS |  KULTURA
Pár let zpátky jsem dostal od kamarádky Lenky k narozeninám knihu Fenomén Kohout. Dárek to byl nečekaný (a proto potěšil). O Kohoutovi jsem moc nevěděl, vybavil jsem si snad to, že v 50. letech básnil o rudoarmějcích, později proti bolševikům bojoval. Knihu jsem po letech otevřel, četl o Kohoutově působení v nejtužším období totality a - žasl.
Předem říkám, že v článku mi vůbec nejde o Kohouta. O jeho posudek či odsudek. Zabývám se jím jako typem člověka, jako revolucionářem, který je vždycky slepý.
V onom uhlově černém období naší země Kohout rostl a začínal tvořit v Dismanově souboru, významném uměleckém kroužku. Postupně se vypracoval na novináře, publicistu, spisovatele, básníka, autora divadelních her (to všechno stihl ještě v raném mládí, narodil se roku 1928). Co mě na této jeho životní etapě děsí a fascinuje (víc to první), je jeho nasazení pro ideje komunismu. On žil komunismem. Komunismus rovnal se jeho život. Boj za lepší zítřky, boj za socialismus… měl být přítomen úplně ve všem, co člověk činí. Totálně - proto té době říkáme totalitní.

JE VŮBEC NA CO VZPOMÍNAT, KDYŽ TO BYL PODVOD ?

21. srpna 2008 v 15:21 | JIŘÍ KREJČÍ |  HISTORIE
Tak jako většina lidí jsem v roce 1968 uvítal jisté oteplení a "otevřenost" tehdejších stranických orgánů. Opravdu jsem si myslel, že budeme mít demokracii a svobodu. Teprve později, když už jsem byl vyhozen z práce a hlavně po roce 1989 jsem pochopil, že to čemu jsem věřil, byl veliký podvod komunistických papalášů spáchaný na důvěřivých lidech. Že nešlo o nic jiného, než o prachsprostý boj o moc v tomto státě. Ti, co měli za sebou sovětské soudruhy zkrátka a jednoduše zvítězili. Toť vše a ti, co prohráli dělají dnes ze sebe hrdiny.
Teprve mnohem později jsem se dověděl, že vše, co jsme se dovídali, bylo pouhé divadlo. Nikomu z těch lidí nešlo o opravdovou demokracii. I nadále měla mít KSČ vedoucí úlohu. I nadále se mělo o všem nejprve rozhodovat na ÚV KSČ a ostatních sekretariátech strany, atd., atd.

ALEXANDER DUBČEK - KOMUNISTA S LIDSKOU TVÁŘÍ ?

20. srpna 2008 v 15:52 | KAREL KŘÍŽ |  HISTORIE
Nomenklaturní kádr KSČ, který se shodou okolností stal tragickou hlavní personou tzv. obrodného procesu české společnosti v roce 1968. Kdo poctivě sleduje historii komunistických stran a jejich vlád po celém světě si ani na okamžik nemůže myslet, že usměvavý Saša přišel na nejvyšší stranickou funkci s úmyslem povolit bolševickou smyčku, národu pevně utaženou roku 1948.
Dubček byl od ledna 1968 z pozice své funkce nejviditelnějším představitelem frakce KSČ, která si dala do vínku uchopení moci ve státě na úkor hradní bolševické kliky kolem presidenta Novotného, jehož problematické názory na Matici slovenskou působily na soudruhy z Bratislavy jako rudý hadr na býka. Ne nadarmo si tedy Dubčekova skupina dala jako jeden z hlavních cílů své rudovlády federalizaci ČSSR na dvě rovnoprávné republiky.

CHANOV - MÍSTO, KAM CIVILIZACE NESTAČILA DORAZIT

20. srpna 2008 v 15:49 | JOSEF MYSLÍN |  MULITULTURNÍ SOUŽITÍ
Když mě před několika dny vyzval kamarád, abych s ním navštívil jeho rodné město ležící v severních Čechách, neváhal jsem. Rád poznávám nová místa a kamarádova rodina je navíc velmi příjemná a pohostinná. A protože člověk nejlépe pozná to, co může na vlastní oči spatřit, podnikli jsme během těch pár dní několik výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí. Jedním z míst, která jsme se rozhodli navštívit, byl Chanov. Ano, správně, známé mostecké sídliště obývané nepřizpůsobivými občany naší krásné vlasti. Chtěli jsme to zkrátka vidět, chtěli jsme se na vlastní oči přesvědčit o pravém stavu věci v této lokalitě. Otevřeně říkám, že to, co jsme zažili, nelze označit jinak než jako šokující, odporné, nelidské...
Pomalu jsme se blížili k Chanovu. Projížděli jsme krajinou, střídaly se oblasti již rekultivované s oblastmi stále připomínající vyhlášenou měsíční krajinu. Nemusel jsem řídit, toho se s radostí ujal kamarád, a mohl jsem si tedy naplno vychutnávat pohled do okolí. Najednou jsem však před sebou spatřil něco, co na první pohled připomínalo město ve válečné oblasti. Děsivá scenérie, která mě ani na chvíli nenechala na pochybách - byli jsme v Chanově, resp. na jeho okraji. Ta scenérie však je ještě děsivější, než na první pohled vypadá. My jsme nestáli na okraji válečné zóny, což je místo sice smutné, ale poplatné onomu válečnému stavu, tohle je místo, kde šedesát let válka nebyla, tohle je místo, kde v době míru žijí lidé, ba co více, celé rodiny, s malými dětmi, s batolaty, s kojenci. To, co na první pohled připomíná válečné ruiny, to nezpůsobily granáty či letecké pumy. Tohle dílo zkázy mají na svědomí sami obyvatelé sídliště, již léta si systematicky ničící vlastní domovy. Nepochopitelné, vždyť ani to zvíře si dobrovolně neprovede s domovem to, co s ním provedli tito lidé. Oni zničili ne cizí domy, ne cizí majetek, ale vlastní domovy, ve kterých nadále bydlí. Nepochopitelné, nepochopitelné, ...

KAŽDÉMU, KDO PROŽIL SRPEN 1968-69

19. srpna 2008 v 11:15 | PETR VÁCLAVÍK |  HISTORIE
Jak dlouho budem ještě poslouchat ty kecy o nějakém obrodném procesu, když pamětníci vědí, že se to komunistům vymklo z ruky
Komunisté se chtěli zbavit Novotného a začali se formovat skupiny, které začali boj o moc. Šlo jen o to, kdo dostane na svoji stranu veřejné mínění a to se povedlo Dubčekovi, který svým vystupováním a brnkáním na strunu lidového politika začal získávat obyvatelstvo na svoji stranu. Potom už všechno tlačila veřejnost svým nátlakem na zrušení cenzury a když se to stalo tak už každý tušil, že se režim nemůže udržet, protože jak se lidem dá jen trocha svobody tak je to jako lavina. To sovět pochopil velice rychle a začal se připravovat s pomocí komunistů z tvrdého jádra k zásahu a k navrácení poblouzněných oveček zpět do svého stáda. A každý z těch vůdců národa to pochopil v Moskvě, když z okupace udělali bratrskou pomoc a podepsali potupnou smlouvu. Jenom jeden z nich měl tolik odvahy, že nepodepsal. A nakonec vůdce ještě stihnul podepsat pendrekový zákon v touze udržet se u moci. To bylo totiž to největší zklamání rokem 1968, že se našel jenom jeden člověk, který byl ochoten riskovat všechno, včetně svého života a ostatní nás prodali. Ten člověk se jmenoval František KRIEGEL a pro mě to byl jediný komunista, který se zachoval čestně. Nejen, že nepodepsal v Moskvě, ale hlasoval v NS proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR.

PRO BLBEČKY SE CHE GUEVAROU NA TRIČKU

19. srpna 2008 v 6:37 | MILAN BRABEC |  POLITIKA
Vždycky mě zamrazí, když potkám na ulici náctiletou hippie/alterna­tivní/punkovou dívčinu či chlapce, jimž se na hrudi skvěje přísně sympatická podobizna Che. Copak neví, že to byl odporný bolševický vrah? Není to děsivé, kam až může lidi dovést víra v odlištěné ideály?
Aureolu romantického rebela, jež se kolem Che Guevary ještě pořád vznáší, nechápu. Přemýšlel jsem, co těm lidem nezabrání, aby si triko s komunistickým vrahem na sebe vzali. Svým oděvem člověk přece vyjadřuje své postavení ve společnosti, příslušnost k určité skupině či subkultuře. Nebo jím přímo vyjadřuje nějaký názor, v případě obrázků či nápisů zcela jednoznačně. A obléknu-li si něco, pak si za tím stojím, není mi to přece jedno.
Já jsem také v sedmnácti poslouchal Sex Pistols. Ale dát si taková nihilistická paka na triko, to už na mě bylo příliš, a už vůbec jsem nesdílel levicově-anarchistické názory. Byla to jen hudba a možnost, jak se vyřádit, mladistvě si zabouřit. Nic více. Už tehdy jsem byl zarputilý přívrženec volného trhu a osobní svobody (ovšem svobody se zodpovědností, nikoli bez ní, jak by si to představovali anarchisté), čili liberál v neamerickém slova smyslu (dnes už jsem spíše konzervativec, inu stárnu).

KULT ÚSPĚCHU, POHON NEBO BRZDA ROZVOJE SPOLEČNOSTI ?

17. srpna 2008 v 16:30 | MIROSLAV BARTEK |  POLITIKA
Je bez jakýchkoliv pochyb, že úspěšní lidé táhnou celou ekonomiku vpřed.
Jejich zrealizované sny dávají práci nejen jejich zaměstnancům, ale dalším firmám, ať již dodavatelům či odběratelům.
V zaměstnaneckém poměru jsou tito lidé častokrát(i když by to tak nemělo být) nosnými pilíři firmy a někdy na nich stojí její samotná existence či její růst.

Není na tom nic zvláštního, takto to funguje v každé vyspělé ekonomice.
Ale co dělá tyto lidi úspěšnými? Proč na pomyslné startovní čáře v honbě za úspěchen je tolik nadšených lidí, kteří se ženou za svými sny a v cíli se objeví jen několik z nich?
I statistiky jsou v tomto ohledu neúprosné. A to nejen v Česku ale i kdekoliv jinde ve vyspělém světě.

RUSKÝ OKUPANT OPĚT V AKCI

17. srpna 2008 v 16:10 | JIŘÍ MLEJNEK |  POLITIKA
Ačkoli se to zdá v dnešní době zcela nepochopitelné, Rus opět ukazuje celému světu svoji pravou tvář. Tvář dobyvatele, okupanta a bezohledného vraha a je mu naprosto jedno, zda jde o národ vlastní, nebo cizí.
Pro nás Čechy, kteří ruskou okupaci zažili na vlastní kůži, je vzdálené SOS Gruzie jen potvrzením správné orientace naší zahraniční politiky na západoevropské země spolu s USA. Americký radar, je pro Rusa jako červený hadr přes oči pro býka. Je zřejmé, že přítomnost i sebemenší části americké armády na našem území může u nás definitivně zapříčinit ztrátu ruského vlivu a z tohoto důvodu dělají Rusové možné i nemožné aby stavbě radaru zabránili. Zastavují kohouty s ropou, haraší zbraněmi, jejich generálové nám bezostyšně vyhrožují a demonstrují nám svou sílu a bezohlednost.