NA GARMOŠKY ZAHRÁLI

11. května 2008 v 15:37 | MIROSLAV VÁCLAVEK
Je květen. Kdysi to byl čas hysterického zapřísahání se jakési vděčnosti vůči Sovětskému svazu. Z důvodu údajného osvobození. Proč údajného? Protože výměna zámků na cele v níž jsem za katrem, osvobozením není. Střet a výměna jedné z dvou nejobludnějších ideologií, původně přátelských ideologií, nacismu a komunismu dovedl Rudou armádu v roce 1945 až do Evropy. Primitivnost v níž žil běžný Sovětský občan dala rámec tomu, že takový voják kradl na co přišel a žasl u splachovacího záchodu. Zrůdnost komunistické ideologie dala obsah hrůzám těmito vojáky páchanými. Hrůzám srovnatelnými s těmi nacistickými. Takzvané osvobození bylo v plném proudu.

Rudá armáda byla ledaskde. Byla v Ukrajinských vesnicích kde byli její obyvatelé vyhlazeni do posledního. Byla to ona síla, která zaútočila na Finsko. Byla to ta samá armáda, která společně s nacisty a Slovenskem rozpoutala druhou světovou válku agresí vůči Polsku a po okupaci pobaltských republik zahájila genocidu jejího obyvatelstva. Byla to armáda toho státu jenž podporoval Hitlerovu Třetí říši surovinami, potravinami a politicky. Byla to ta samá armáda, která zajala a popravila desetitisíce Polských důstojníků v Katyni. Jaká tedy Rudá armáda nás přišla osvobodit? Ta z Polských plání? Nebo ta, která vraždila v Litvě, Estonsku a Lotyšsku? Nebo, že by to byla ta armáda osvoboditelka vyhlazující rolníky? Poraďte. Která Rudá armáda nás osvobodila? Mám to - ta z Katyně. Nebo, že by byla ještě nějaká jiná? Ta, která doposud visí ne cedulkách názvů českých ulic? Nějaká jiná? Lepší? O té nevím. Vím jen o těch dobrých lidech, kteří v ní sloužili. O zrnu mezi plevami. O skutečných hrdinech a lidech. O jednom za všechny.

Kapitán Beljakov 154. divize, druhá gardová armáda. Dne 10.2.1945 přeběhl frontu u Dulzenu k Wehrmachtu. Proč důstojník vítězící armády v předvečer jejího vítězství dezertuje? A nejen dezertuje? Je to kvůli tomuhle: kapitán Rudé armády Beljakov byl svědkem hromadného znásilňování sedmnáctileté německé dívky před zraky její matky. Proto šel podat stížnost zástupci pro věci politické (politruk) jímž byl u jeho jednotky podplukovník Bondarec. Podplukovník Bondarec jej zvýšeným hlasem okřikl jestli snad nechce obhajovat německé civilisty. Kapitán Beljakov zasalutoval a odešel. Poté nalezl ve stodole skupinu jiných rudoarmějců jak znásilňuje a mučí malou německou holčičku. Protože kapitán druhé gardové armády nemohl takové strašlivé věci déle snášet a již věděl, že Sovětská ideologie a moc vůči takovému zvěrstvu nezasáhne, vytáhl služební zbraň a všechny bestiální zrůdy na místě postřílel. Poté přeběhl frontu k německým jednotkám a podal svědectví. Jaký asi byl jeho osud poté co za tři měsíce skončila válka a on zcela jistě skončil v rukách SMERŠ (Smerť špionam)? Vypíchli mu oči? Uřezali mu přirození? Nebo ho jen zastřelili? To se už nikdo nedoví. Historie nám zachovala jenom jeho jméno a čin, kterým zachránil malé dítě ze spárů zvířat hromadně naočkovaných Marxismem-leninismem jenž z lidí dělá stvůry.
Poté se rozvoněly šeříky, molodci se přehoupli přes Krušné Hory a pak na nás zbyla jen nekonečná láska. Na věčné časy a nikdy jinak. Ano jistě. Válka skončila. Zastavily se transporty smrti do koncentračních táborů. Ale jen proto aby začaly jiné. Delší. Takové co končily na Sibiři. Počet odvlečených v roce 1945 z tehdejší ČSR do Sovětského svazu se odhaduje na 60 000 až 120 000 lidí! To všechno po válce! To je to osvobození?! Vždyť za deportace civilního obyvatelstva na práci do říše -čili za to samé co prováděla Rudá armáda osvoboditelka- byli popraveni A.Rosenberg a F.Sauckel. My však máme být vděčni. Zvláštní. Asi si máme vážit toho, že ostnatý drát z nacistických koncentráků byl stržen. A poté roztažen na naší západní hranici. A za ním jeden obrovský komunistický pracovní tábor. To je ta komunistická svoboda. Jak se liší od té nacistické? To nechám na každém z vás.
Můj děda mi vyprávěl jak jeden Sovětský důstojník v květnu 1945 říkal: "Moc se neradujte, s námi nic dobrého nepřišlo" Asi jeden z těch nemnohých, kteří nestačili zešílet. Strom se pozná po ovoci. Darebák po lžích. Hlupák, že jim věří.
A jak, že si zaosvobozoval hrdina SSSR Žukov? Ano ten vítěz. Ano ten, který nechával čistit minová pole tak, že na ně hnal pluk za plukem. Ten pro něhož byl člověk méně než hnida. Hlášení generála Abakumova o majetku nalezeném u soudruha opěvovaného. "V Žukovově bytě i dače se nachází velké množství předmětů německého původu. Mimo jiné dvacet čtyři zlatých hodin, patnáct zlatých náhrdelníků, čtyřicet čtyři perských koberců a gobelínů, padesát pět obrazů, tři sta kožešin, dvacet loveckých zbraní, čtyři tisíce metrů drahých látek a další věci" Válčil hodně. Zasloužil se. Proto si taky nakradl. Není divu jací rudoarmějci pod ním sloužili. Jako plukovník Jelisejev 557. střelecký pluk, 153. divize. Rozkaz z října 1944: "Pochodujeme do Východního Pruska. Rudoarmějcům a důstojníkům jsou vyhrazena následující práva: 1. každého libovolného Němce zastřelit, 2. plundrovat majetek, 3. znásilňovat ženy, 4. vypalovat domy."
A teď si představte, že by nešli osvobozovat od nacismu. Ale třeba bojovat proti NATO.
Na závěr jen to kdyby se našel nějaký naiva a věřil, že to "osvobození" navíc bylo zadarmo. O celých firmách odvážených do SSSR z našeho území jako válečná kořist a o odstoupení zakarpatské Ukrajiny SSSR včetně ztráty samostatnosti a začátku existence v táboře míru a socialismu ani nemluvím.
"Dohoda o půjčce poskytnuté vládou Svazu sovětských socialistických republik vládě Československé republiky na udržování československé brigády na území SSSR" byla podepsána Z. Fierlingerem a A. Vyšinským 22. ledna 1942 v Kujbyševu
Článek 1.
Vláda Svazu sovětských socialistických republik poskytuje vládě Československé republiky na výdaje, spojené s udržováním částí prvních jednotek československé brigády na území SSSR v prvním pololetí 1942, bezúročnou půjčku ve výši pěti milionů rublů.
Článek 2.
Umořování této půjčky započíná po uplynutí pěti let od konce války a bude provedeno ve stejných ročních splátkách v době následujících deseti let.
Článek 3.
Vláda Československé republiky se zavazuje umořit půjčku, označenou v článku 1, podle své volby buď v amerických dolarech při kursu Státní banky Svazu SSR v den před provedením platu, anebo dodávkami ve zboží za podmínek, na nichž se obě strany zvláště dohodnou.
Článek 4.
Částka uvedená v článku 1 této dohody bude dána k dispozici vládou Svazu sovětských socialistických republik vládě Československé republiky převedením na zvláštní účet u Státní banky SSSR, otevřený na jméno mimořádného vyslance a zplnomocněnce ministra Československé republiky v SSSR.
Po vyčerpání pěti milionů rublů byla 28.5.1943 podepsána smlouva nová již bez jakéhokoliv finančního limitu.
"Dohoda o poskytnutí vládou Svazu sovětských socialistických republik vládě Československé republiky peněžních prostředků, materiálů a služeb, potřebných k udržování československé brigády na území SSSR po dobu války":
Vláda Československé republiky z jedné strany a vláda Svazu sovětských socialistických republik ze strany druhé, berouce v úvahu, že peněžní prostředky ve výši PĚTI milionů rublů, poukázané dle "Dohody o půjčce poskytnuté vládou Svazu sovětských socialistických republik vládě Československé republiky na udržování československé brigády na území SSSR" ze dne 22. ledna 1942, v daném okamžiku byly zcela dle svého určení vyčerpány, uzavřely tuto dohodu o následujícím:
Článek 1.
Vláda Svazu sovětských socialistických republik poskytuje vládě Československé republiky peněžní prostředky, materiály a služby, potřebné na udržování po dobu války na území SSSR jednotek československé brigády.
Článek 2.
Vláda Československé republiky ze své strany poskytne vládě Svazu sovětských socialistických republik peněžní prostředky, materiály a služby, potřebné na udržování jednotek Rudé armády v případě, budou-li se nacházet na území Československé republiky.
Článek 3.
Vzájemné vyúčtování bude provedeno oběma vládami dohodou stran po skončení nynější války. Současně budou stanoveny podmínky úhrady salda přímým dlužníkem.
Být dlužníkem Sovětského svazu už jsme si zažili. Není přece jenom lacinější a normálnější postavit ten radar než se zase nechat osvobozovat a muset milovat?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama