SLEČNO, DĚLÁTE TO VE TŘECH ?

11. dubna 2008 v 17:05 | ZBYNĚK ŽURMAN |  TAKHLE U NÁS ŽIJEME
Zčista jasna vobjevila se na rohu naší ulice jurva.

Šlapka špindírovskýho formátu. Do krásy daleko jak do Ameriky. Děsnej hebl, hotová vorvaní samice. Haksny zakroucený jak čutálista na odpočinku. Jeden neměl ani choutky skočit jí na hruď aji o štok níž. Vovšem uměla v tom chodit. Prubovalo se kde co, zbavit se jurvy po dobrým nešlo.
Klap, klap - ťukala pravidelně podpatkama do noci. Krapet vošemetná záležitost přišla na přetřes aji v hospodě.
-Nesmíme tlačit na pilu,- varoval starosta. - Až si užije, sama dá pokoj.- Hotovej dement středního věku. Voblbla ho řečnickým vohňostrojem, když vyrukoval s vyhláškou vo rušení nočního klidu.
-Naši chlapi jsou silní, nebojím se říci jako býci. Třeba se povětrnice utahá. A pak nám tady ze samé vděčnosti bude rozdávat svěcené škatulíře a vyprávět o ranách Kristových,- pravil zamyšleně pan učitel.
Akorát vobětovat se pro věc nikdo nechtěl. Ani Richtik. -Chlapi, kurva,neblbněte mi hlavu, taková vražda není moje DNA,- prohlásil rezolutně.
Až se do věci vložila máti. Vraceli jsme se zrovna z funusu náčelníka Sokola, voháknutý jak černý havrani. Bylo mi šoufl z párku, co snad pamatoval ešče třídní nenávist k buržoustům. Aji bílý víno nebyl zrovna ten nejlepší ročník.
Cejtil jsem špatný vibrace na pajšlu.
"Bóže, konečně máš pro dnešek s chlastem utrum," pucovala mě máti do nočního šera.
Co bych jí vodpovídal. Tancovala se mnou ulice a nebyl tam parket. Ňákej životabudič by se leda šiknul, napadlo mě. V ten moment kdosi zamlaskal a vozvalo se:
"Hej, fešáku, nejseš taky plonkovej?" Jurva stepovala kousek vode mě. Zmerčila vožralýho, tušila snadnou kořist.
Radši bych lezl domů po vokapu, než po takový babě. Zachoval jsem dekórum a držel aji hubu, abych se nepoblil.
Do debaty se zaháčkovala máti. "Tak co, slečinko, čubčíte se s kdekým?" zaryla.
Jurva bojovnice se rozkročila, založila pracky v bok a prohlásila nasraně: "Jak to jako myslíte ? Já jsem svobodnej člověk, a můžu si dělat, co se mi zlíbí. Víte?"
Máti přiskotačila hbitě a prskla jurvě do ksichtu : " A děláte to taky ve třech? Měla bych interes."
Jurva zbledla, pracky jí zvadly jak dvě vanilky. "Jo, takhle cáklá teda nejsem," zaúpěla. "Šmarjájosef, fuj , taková stará roštěnka... Co jste to za prasata!?"
Házel jsem šavli k Maškům, přes plot do macešek.
A máti triumfovala. Vypleštěný voči, jak kdyby čapla blechu v kině, votočila se jurva na kramfleku a trapem mizela.
Marná věc, máti mohla celá ulice jenom blahořečit. Jurva byla v tahu, a na furt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama